Veronika Smolková patří mezi největší mladé hvězdy Oktagonu. Slovenská bojovnice je jedničkou muší váhy, má za sebou sérii výher a teď stojí před svým papírově zřejmě nejtěžším zápasem. Překvapivě ale říká, že titul šampionky nechce. Alespoň ne prozatím.
Už za pár dní, 28. prosince na turnaji Oktagon 81, se porve s bývalou bojovnicí UFC Stephanie Egger, která drtivou většinu svých výher ukončila před limitem. Do karet její soupeřce navíc hrají bohatší zkušenosti. Veronika Smolková však každým zápasem prokazuje velký progres a pyšní se senzační formou.
Ze samotného boje teď však až tak velký stres nemá, do klece se právě naopak těší. „Největší boj, který teď mám, je to, že potřebuju dostat krámy. (smích) ... Je to extrém. Mám teď břicho jako balvan, strašně to bolí. Je mi zle, do toho ale musím trénovat,“ říká otevřeně v rozhovoru pro Refresher. Do klece v zaplněné O2 areně ji bude navíc doprovázet slavný rapper.
V rozhovoru promluvila také o úskalích sociálních sítí, které dávají lidem prostor napsat prakticky cokoliv. Bojovnice i další ženy tak kvůli tomu čelí obtěžování od jedinců, kteří se skrývají za svými profily. Veronika zároveň přidala i rady pro mladé sportovkyně, jak se s takovými lidmi na internetu vypořádat.
Taky mě to někdy zraní, když mi někdo do zpráv napíše, že vypadám jako muž, měla bych jít vařit, urážejí mou rodinu a že dovolili ženě dělat takový sport. Pak si ale řeknu, že mi to může být jedno, protože takové lidi naštěstí ve svém okolí nemám.
Čeká tě zápas s bývalou bojovnicí UFC a bývalou světovou jedenáctkou Stephanie Egger. Považuješ ji za největší výzvu své kariéry?
Určitě ano. Ze všech soupeřek, které jsem kdy měla, je nejzkušenější. Beru ji jako svoji největší výzvu, přesně tak to mám ale ráda. Zjistím tak i to, jak na tom vlastně sama jsem, takže se na to opravdu těším.
Zároveň se soupeřka vrací do klece po více než dvou letech, zatímco ty jsi poslední roky byla velmi aktivní a sbírala plno výher. Vidíš to jako svoji výhodu?
Já MMA nedělám zatím tak moc dlouho, ale tento sport miluju a je pravda, že se snažím co nejvíc zápasit. Když mi dají zápas, tak ho hned beru, pokud mi zdraví slouží. Na jednu stranu to tedy je výhoda, ale zkušenosti jsou určitě na její straně. Věřím ale, že na mé straně bude dravost. Nesmím udělat žádnou chybu, protože ona díky svým zkušenostem umí každou chybu velmi dobře potrestat. Počkám si na správný moment a věřím, že to tam padne.
Zajímavostí je, že obě máte většinu svých výher ukončených před limitem. Myslíš, že to je nejpravděpodobnější scénář, že to tak skončí i tentokrát?
Pochybuju, že to bude na tři kola. Rozhodně to bude ukončené z jedné nebo druhé strany. Jsem připravená na to, že to bude fakt náročný zápas, rozcvičím si pořádně nos, ať mi ho nezlomí, ale i kdyby ano, tak to nevadí. (smích) Bylo by krásné, kdyby to padlo hned v prvním kole, rovnou bych si řekla o bonus za výkon večera. (smích)
Základ je podle mě být dobrý člověk a chovat se k druhým tak, jak chceš, aby se chovali k tobě. Snažím se být na každého milá, třeba i na lidi, kteří tak milí nejsou. Jsem ale ráda, pokud jsem pro někoho vzorem a můžu někomu pomoct s tím, že se sebou začne něco dělat.
Pro tebe to je první zápas v O2 areně, která se stala pro Oktagon ikonickým místem a kde se psaly jedny z největších zápasů. Co pro znamená bojovat na tomto turnaji a na tomto místě?
Je to splněný sen. Jsem strašně ráda, že mi tam dali zápas. Tím, že tam bude tolik lidí a je to považované za jeden z největších turnajů roku, tak mě to ještě víc motivuje. Těším se i na fanoušky. Chystám navíc jednu novinku, do klece totiž se mnou bude nastupovat jeden rapper. Věřím, že pro mě i pro diváky to bude nezapomenutelný zážitek. Jsem tedy opravdu šťastná, že tam budu.
A můžeš prozradit, který rapper to bude?
Bude to slovenský rapper Kali. Miluju jeho hudbu a poslouchám ji vždycky při rozcvičce před každým zápasem nebo při trénincích, takže jsem moc ráda, že s tím souhlasil, když jsem ho oslovila.
Pojí se s prvním zápasem v O2 areně i větší tlak nebo strach? Když si představíš, že nastupuješ před těmi zhruba 20 tisíc lidmi, tak jaké emoce to v tobě vyvolává?
Je to neskutečný adrenalin. Před každým zápasem mám pocit, že mi vybuchne srdce. Není pro mě ale tak důležité, jestli je tam 5 nebo 20 tisíc lidí. Z lidí stres nemám, miluju je a vždycky mě nakopnou. Jde spíš o to, že vím, že tvrdě trénuju a v jednom zápase mám všechnu dřinu ukázat. To je to, z čeho mám stres.
Moc bych chtěla ukázat, co ve mně je, ale je to sport, kde stačí jeden úder, špatný pohyb nebo uklouznutí… Už i to jsem viděla a ten bojovník pak prohrál. Tak si vždycky říkám: „Bože, hlavně ať toto není můj případ!“ (smích)
Těším se na to, ale je to zodpovědnost. Jak jsem říkala, tento sport miluju a chci v něm dosáhnout velkých věcí. Když nastupuju, tak vnímám už jen přítomný okamžik, užívám si pohled soupeřce do očí a pak samotný boj.
Viděl tvé originální video ze série Face Your Fear, kde jsi překonávala strach z plavání v jezeře. Je tohle opravdu ten největší strach ve tvém životě?
Já se strašně bojím těch ryb. (smích) V tom jezeře plavaly a je mi to opravdu nechutné. (smích) Není to největší strach v mém životě, vodu mám ráda a ráda plavu, ale nemám ráda pocit, když nevím, co je pode mnou. Když nevím, co tam je, tak se cítím strašně nekomfortně a vyhýbám se tomu. Můj největší strach je ale třeba to, že přijdu o rodinu. Ve videu by to ale bylo příliš depresivní, tak jsme vybrali to jezero. Každý máme něco, čeho se bojíme.
Mám pocit, že téma strachu bylo v bojových sportech dlouho tabu, nebo se o něm alespoň tak často nemluvilo, než Oktagon přišel se sérií Face Your Fear. Jak ses ty se svým strachem učila pracovat?
Já jsem člověk, který se bojí spousty věcí. (smích) Pracuju na tom ale tím způsobem, že když se něčeho bojím nebo mi to není komfortní, tak se tomu dobrovolně vystavuju. A tím, že to budu dělat pořád dokola, tak může přijít i moment, kdy se mi to třeba i začne líbit.
Vím, že v minulosti jsi byla na příklad v Liverpoolu, kde jsi trénovala s UFC hvězdou Paddym Pimblettem. Jak jsi trávila přípravu na tento zápas?
Byla jsem například v Polsku, kde bylo spoustu bojovnic z KSW, tam to bylo opravdu neskutečné. Hodně jsem trénovala taky s Luckou Szabovou (šampionka Oktagonu, pozn. red.), byla jsem u ní i ona u mě.
Mám výhodu také v tom, že mám kolem sebe hodně kluků, kteří jsou i v mé váze, takže bych ani nemusela cestovat, ale cestuju ráda. Beru to jako další zkušenosti. Trenéři mi ale přípravu nastavili skvěle, i když je to makačka. Mám pocit, že pořád pláču, ale pak si řeknu: „Sakra, před každým zápasem jsem plakala a nakonec to vyšlo.“ (smích)
Musím to teda teď hlavně přežít. Tréninky sice miluju, ale ze všeho nejradši mám zápas. Často mám pocit, že v tréninku se mi vůbec nic nedaří, ale pak přijde zápas a mám pocit, že jsem nový člověk a věci, které mi na tréninku nešly, tak mi najednou jdou.
Chci se prezentovat jako taková, jaká doopravdy jsem. Mám pocit, že jsem spíše ta citlivá Veronika, a potom přijde zápas, kdy se cítím jako opravdu silná žena. Proto miluju zápasy. Jsou to chvíle, kdy si ani na chvíli nepřipustím, že bych byla slabá.
Je pro tebe teď závěr přípravy těžší v tom, že musíš držet dietu přes Vánoce?
Myslím, že každý bojovník, který by mohl zápasit v O2 areně, tu šanci vezme a dietu přes Vánoce přežije. Já jídlo miluju, ale těch pár dní vydržím. Moje rodina na to taky bere velký ohled. Přesně na Vánoce je totiž ten den, kdy už můžu jíst jenom bílkoviny a žádné sacharidy. Jsou to ty nejtěžší dny, ale rodina mě podporuje a budou muset vydržet mou náladu. (smích)
Největší boj, který teď mám, je to, že potřebuju dostat krámy. (smích) O tom se málo mluví, ale teď jsem tak o tři kila těžší. Nejhorší, co se může stát, je, že je dostanu až při dělání váhy. Takže teď nemám stres ze zápasu, ale z toho, jestli je dostanu, protože je dostat potřebuju.
Je pravda, že tohle je téma, o kterém se moc nemluví, ale přitom je to věc, která může bojovnice zásadně ovlivňovat. A fanoušci si to třeba ani tolik neuvědomují.
Je to extrém. Mám teď břicho jako balvan, strašně to bolí. Je mi zle, do toho ale musím trénovat. Cítím se, že jsem pomalá nebo že mi vybouchne břicho… Jsou to věci, které vnímají lidi, kteří jsou kolem mě, nebo jiné holky, které taky zápasí. Je to naprd, protože tím, že jako žena hubnu, tak nikdy nevím, kdy je budu mít.
Ty otevřeně mluvíš taky o svých dvou stránkách osobnosti. Říkáš, že na jedné straně je „něžná, citlivá žena“ a na druhé straně „bojovnice, která se pro boj narodila“. Byl pro tebe tento balanc vždycky důležitý?
Ano, je to pro mě hodně důležité. Chci se prezentovat jako taková, jaká doopravdy jsem. Mám pocit, že jsem spíše ta citlivá Veronika, a potom přijde zápas, kdy se cítím jako opravdu silná žena. Proto miluju zápasy. Jsou to chvíle, kdy si ani na chvíli nepřipustím, že bych byla slabá. Ten balanc je pro mě tedy opravdu důležitý. Jsem hrdá na to, že můžu jako žena dělat tento sport. Chci se taky cítit pěkně, upraveně a nechtěla bych vypadat jako nějaký osvalený chlap. Líbí se mi, že i ženský boj díky tomu vypadá úplně jinak než ten mužský.
Nevím, jestli jsi to zachytila, ale neporažená PFL bojovnice Dakota Ditcheva, kterou sledují stovky tisíc lidí, otevřela téma obtěžování ženským zápasnic na sociálních sítích a že sociální sítě nedělají dost pro to, aby ženy chránily před lidmi, kteří nerespektují, čeho ve sportovním světě dosáhly a nechutně je sexualizují. Souhlasíš s ní, že je to velký problém v ženském MMA nebo ženském sportu obecně?
Myslím, že je to obecně problém, kterému ženy čelí. Naživo se mi to skoro nikdy nestalo, je to možná jedno procento případů, ale sociální sítě dávají těmto lidem prostor psát cokoliv. Nedá se to asi nijak zakázat. Jsou to reta*di, kteří budou ostatní vždycky urážet, protože mají komplexy. Jak to ale můžu někomu zakázat? Musí mi to být prostě jedno.
Taky mě to ale někdy zraní, když mi někdo do zpráv nebo komentářů napíše, že vypadám jako muž, měla bych jít vařit, urážejí mou rodinu a že dovolili ženě dělat takový sport. Pak si ale řeknu, že mi to může být jedno, protože takové lidi naštěstí ve svém okolí nemám a nejlepší je těm lidem nevěnovat žádnou pozornost a neodpovídat jim.
Máš případně radu pro mladé sportovkyně, které to taky zažívají nebo mají strach se prezentovat na sítích právě kvůli obavám z obtěžování?
Hlavně, ať se nestáhnou a dělají to, co milují. Vždycky se najde někdo, kdo ti nebude fandit. Rozhodně bych něco nepřestávala dělat jen proto, že bych se bála, co mi budou lidi psát. Může se to stát komukoliv. Radila bych o tom mluvit nahlas, a pokud to někoho opravdu obtěžuje, tak se obrátit na policii.
Osobně jsem to ale takto zatím neřešila, vždycky toho člověka rovnou zablokuju. I špatný komentář pomáhá algoritmu. Pokud to ale překročí určitou míru, tak se nebojte obrátit na policii. Několikrát jsem taky viděla, že influenceři na Instagram přidali fotku těch lidí a komentáře, které napsali, a najednou sami ty komentáře smazali, protože se za sebe styděli. Někdy je tedy možné je i takto konfrontovat.
Jaký to pro tebe pocit, že dnes patříš mezi největší mladé hvězdy česko-slovenské scény a stáváš se vzorem pro začínající bojovnice?
I já mám svoje chyby a nejsem dokonalá. Ať si tedy radši z každého člověka převezmou jen něco. Základ je podle mě být dobrý člověk a chovat se k druhým tak, jak chceš, aby se chovali k tobě. Snažím se být na každého milá, třeba i na lidi, kteří tak milí nejsou. Jsem ale ráda, pokud jsem pro někoho vzorem a můžu někomu pomoct s tím, že se sebou začne něco dělat. Nejhorší je totiž podle mě nedělat nic, koukat jen do mobilu a být v depce z toho, že svět na Instagramu vypadá dokonala. Tak to totiž vůbec není.
Všichni víme, jak je to s titulem. Dostanu titul, jednou za rok bych ho obhajovala, ale budu dělat mezitím? Z jednoho zápasu se na rok neuživím a musela bych si hledat práci. Chci tedy co nejvíc zápasů a pak si můžu říct o titul.
V Oktagonu máš čtyři výhry v řadě a jsi jednička muší váhy, která nemá šampionku. Pokud teď znovu vyhraješ, budeš požadovat, aby tvůj příští zápas byl už o titul?
Nebudu. V první řadě se chci co nejvíc vypracovat, co nejvíc zápasit a dostat se ještě víc do povědomí lidí. Když někdo řekne Karlos nebo Attila, tak každý ví, kdo to je. Chci, aby o mě lidi věděli, ať už v dobrém nebo zlém, to je mi úplně jedno. Pak si budu moct říct i o víc peněz za zápas.
Všichni víme, jak je to s titulem. Dostanu titul, jednou za rok bych ho obhajovala, ale budu dělat mezitím? Z jednoho zápasu se na rok neuživím a musela bych si hledat práci. Chci tedy co nejvíc zápasů a pak si můžu říct o titul. Moc se mi nelíbí, když to funguje tak, že má někdo „zadarmo“. Čtyři vyhrané zápasy mi ještě nepřijdou tak moc na to, abych šla o titul. Teď chci porazit tuto soupeřku z UFC a vím, že pak nade mnou je ještě plno dalších bojovnic. Chci alespoň ještě tři čtyři zápasy. Chci zápasit co nejčastěji a titul až později.
Možná to někdo nechápe, protože každý chce hned titul. Já ho chci taky a vím, že ho budu mít. Nechci ale dopadnout tak, že budu mít jeden zápas za rok a nikdo o mě nebude vědět. Chci hodně zápasů, až potom titul, pak si půjdu třeba vzít titul i do druhé váhy. (smích) Hlavně chci zápasit.
Je nějaký zápas v O2 areně, na který se sama nejvíc těšíš?
Extrémně se těším na Kincl vs. Pukač, na Buday vs. Fleury, ale i na Celebrity Series (Raška vs. Tóth, pozn. red.). Mám ráda trochu i ten bizárek. (smích) Jsem zvědavá na to, jestli to dopadne tak, jak si myslím, a všichni tam pak budou křičet. Celá karta je ale nabitá a ne nadarmo se říká „to nejlepší na konec“.
Když jsi zmínila Celebrity Series, tak jaký výsledek tipuješ?
Doufám, že mě za to lidi nesežerou… (smích) Když se na to člověk podívá logicky, tak by měl vyhrát Raška a přála bych mu to, mám ale ráda, když věci dopadnou jinak, než si většina lidí myslí. Před Pájou ale klobouk dolů, že trénuje tak krátce a vůbec do toho jde. Fandila jsem mu v Survivoru, protože mi přijde zajímavý tím, jak je jiný. Hlavně ať ten zápas neskončí nějakým hloupým zraněním nebo jedním úderem. Hlavně ať je to zábavné.
