Zapadlá vesnička na kraji „Havaje Evropy“ a „ostrova věčného jara“ v sobě skrývá gastronomický zážitek, který je v této části Evropy naprostým unikátem. Slovenský manželský pár se přestěhoval na Madeiru a otevřel si tam poctivou kváskovou pekárnu.
Při hledání příjemných podniků, které lze navštívit na Madeiře, člověk na Google Mapách narazí na místo s téměř perfektním hodnocením a povědomým názvem – Kamoshi. Při hlubším zkoumání se ukáže, že jde o první a jedinou „sourdough bakery“ na Madeiře, kterou založili Slováci.
Pod proskleným pultem tam tedy nenajdeš tradiční portugalský „pastel de nata“ ani předpřipravenou „bifanu“, ale místo toho pořádný kváskový chleba s vajíčkovou pomazánkou nebo tradiční moravské koláče a loupáky. To vše spolu s výběrovou kávou a necelých deset metrů od moře.
Jak Kamoshi vzniklo a jaká byla cesta k vlastnímu podniku na Madeiře, jsme se bavili se zakladatelem Matejem Juráškem, který také vystupuje na sociálních sítích jako Rarachjenamadeire.
Jak vás vlastně napadlo vyměnit Slovensko za Madeiru?
Vzniklo to už dřív. Před čtyřmi lety jsme s manželkou přijeli na Madeiru na svatební cestu a tak moc se nám tu zalíbilo, že jsme si řekli: To je to místo, kde chceme vychovávat děti a začít nový život. Zamilovali jsme se do nádherné přírody i přátelských lidí. Byla to ideální kombinace správného času a správné příležitosti.
Proč zrovna pekárna? Věnovali jste se pečení už na Slovensku?
Vůbec ne, nikdy předtím jsme ani nepodnikali. Já pracoval v bezpečnosti a u eventů, manželka ve státní správě. Když jsme se přestěhovali, začal jsem Madeiru přibližovat Čechům a Slovákům přes sociální sítě – pomáhali jsme s ubytováním, autopůjčovnou a tipy na výlety. Zrekonstruovali jsme domy na apartmány. Cítili jsme ale, že chceme ostrovu dát i něco víc. A pak přišel nápad s pekárnou.
Jak vznikne nápad otevřít si pekárnu u lidí, kteří do té doby pracovali v kancelářích?
Může za to moje tchyně! Přijela k nám na návštěvu a přivezla si s sebou kvásek, o který se stará už přes deset let. Napekla chleba a kvásek tu nechala. Manželka se o něj začala starat, upekla první bochník a mně neskutečně chutnal. Ona s ním samozřejmě spokojená nebyla – jakmile Andrea není s něčím spokojená, snaží se to okamžitě dovést k dokonalosti.
Začala péct i skořicové šneky. Ochutnali to sousedé a doslova se zbláznili. Lidé ze sousedství se ptali, zda neupečeme i pro ně. Všechno to přitom vznikalo u nás v kuchyni v obyčejné domácí troubě.
„V jistém momentě to u nás doma vypadalo jako v doupěti Pabla Escobara – všude bílý prášek, ale byla to mouka. Nedalo se takhle dál žít.“
Pak přišly vánoční trhy u nás ve vesnici Jardim do Mar. Manželka napekla, co mohla, my to vystavili a za 15 minut bylo všechno pryč! Za dva týdny se trh opakoval, napekli jsme toho násobně víc – a vyprodáno bylo za 16 minut. V tu chvíli jsme si řekli: Sakra, tady je obrovský potenciál.
Takže domácí kuchyně přestala stačit…
Přesně tak. Hledali jsme nejdříve jen větší kuchyň, protože z náporu mouky se doma nedalo žít. A prostor se nám nabídnul úplně sám – místní nám dohodili fantastické místo přímo u oceánu, pod vysokými strmými horami a s vodopádem v pozadí. Když jsme to viděli, došlo nám, že udělat z toho jen výrobnu by byla škoda.
Začali jsme dělat i výběrovou kávu. Naši nejlepší kamarádi na ostrově provozují pražírnu Gato Legal a vytvořili pro nás vlastní kávovou směs. Dnes u nás lidé milují jak kávu a kváskový chléb, tak naše pečivo, loupáky nebo moravské koláče.
Dají se na Madeiře vůbec běžně sehnat potřebné suroviny?
Nedají, v tom je právě ta výzva. Spoustu věcí musíme shánět ze zahraničí. Mák máme z Německa, kardamom z Dánska a kvalitní mouku dovážíme z Itálie a Německa. Z místní mouky udržitelný kváskový chléb neupečete, nemá dostatek proteinů, aby podržela tvar. A protože jsme na ostrově, doprava s sebou často nese komplikace.
A co samotné pečení u oceánu? Vlhkost a teplo dělají svoje, že?
Byla to obrovská výzva jak pro pečení, tak pro přípravu výběrové kávy. Vlhkost od oceánu je znát okamžitě. Manželka musela receptury doslova vypilovat na míru tamním podmínkám.
Jak na vaše pečivo reagují místní Maderané a jak turisté?
Čechy a Slováky vždycky dojme, když u nás vidí moravské koláče – to fakt nečekají. A místní si naše pečivo postupně obrovsky oblíbili. Naším absolutním bestsellerem jsou skořicové rolky, na kterých jsme začínali – dnes už děláme i čokoládové, pistáciové nebo karamelové s Lotuskami.
A moravské koláče si kupuje každý. Cizincům s oblibou říkám: „To je tradiční koláč z České republiky, na který jsme my Slováci ukradli recept.“
Co bys ty naopak z Madeiry nejraději přivezl k nám na Slovensko nebo do Česka?
Jídlo ne, doma máme skvělou kuchyni. Ale strašně rád bych přivezl přátelskost, vřelost a hřejivost Maderanů. To, jak skvěle nás tu přijali, je neuvěřitelné. Každý tu může být čímkoli a kýmkoli a nikomu to nevadí. Je tu nádherná svoboda.
Jak vypadá váš ideální den na ostrově, když zrovna nestojíte u pece?
Máme dvě malé děti (2 a 4 roky), takže je to divoké. Ale pro mě osobně je ideální den paradoxně ten, kdy máme otevřenou pekárnu. Ráno manželka jede napřed, já vypravím děti do školky a dorazím za ní do pekárny.
Ideální scénář? Pekárna se naplní, všechno se vyprodá do poslední drobky, my uklidíme, zamkneme a jdeme se zchladit přímo do oceánu před pekárnou. Pak fitko, zajet pro děti a dát si společnou večeři při západu slunce.
Dnes už máme pět zaměstnanců, takže se k tomuto ideálu blížíme. Ze začátku, když jsme na všechno byli s manželkou jen dva a domů jsme chodili pozdě a unavení jako blázen.
Ty jsi zmiňoval, že se věnuješ i tipům pro turisty mířící na Madeiru. Ptají se tě lidé na Instagramu i na nějaké kuriózní dotazy?
Nejvíc mě pobaví, když se mě někdo v červenci ptá: „Rarach, prosím tě, jedu za tři měsíce na Madeiru, jaké bude počasí?“
Kámo, já často netuším, jaké bude počasí, až projedeme tunelem na druhou stranu ostrova! Madeira má neskutečné mikroklima. O pět set metrů dál může pršet a u oceánu se stovky lidí opalují. Moje jediná rada pro balení na Madeiru zní: „Sbalte si oblečení na všechna roční období od plavek po zimní bundu.“
Máš s tím i nějakou osobní zkušenost, kdy tě Madeira vytrestala?
Až moc čerstvou! Žijeme a pracujeme pořád dole u oceánu, kde je teplo. Nedávno jsme vzali děti a jeli stanovat nahoru do hor. Nabalil jsem se v kraťasech a žabkách – přece je červenec! Celý večer jsem pak seděl přitisknutý k ohni, nemohl se ani pohnout a málem zmrzl. I po čtyřech letech tě tenhle ostrov dokáže dokonale překvapit.
