Nedávno oslavil Wenger v Arsenalu už neskutečných 20 let, a tak jsme se poohlédli za jeho kariérou.
Přestože se poslední měsíce ozývají na adresu Arsena Wengera ne zrovna pozitivní věci a i ti nejvěrnější fanoušci Arsenalu by už rádi přivítali změnu, i přesto je Arsene Wenger žijící trenérskou legendou fotbalu a stejně tak i ikonou tak slavného klubu, jakým Arsenal bez pochyb je. Vždyť v posledních dnech jsme si připomínali už neuvěřitelných 20 let od jeho příchodu ke kanonýrům, a tak jsme se rozhodli trošku ohlédnout za jeho kariérou v červené části Londýna. Vždyť 20 let je opravdu hodně a v době, kdy se za úspěchy děkuje hráčům a za neúspěch odpovídá pouze trenér, je takové dlouhé působení zázrakem a zaslouží si uznání.
Odehrávalo se léto v roce 1996 a spekulovalo se, kdo si sedne na lavičku Arsenalu. Klub chtěl hráčskou i trenérskou legendu fotbalu Johana Cruyffa, ale nakonec to skončilo výběrem Wengera a někteří nechápali, co se děje. Vždyť například legenda klubu Tony Adams se vyjádřila, že Wenger nevypadal jako trenér, ale spíše jako nějaký školní učitel. Noviny The Evening Standard dokonce přišli s nadpisem "Arsene Who?" a francouzský čahoun tak měl před sebou náročný úkol zavřít pochybovačům ústa.
Možná si vzpomenete na Claudia Ranieriho a jeho minulou sezonu v Leicesteru, kdy lišky nedokázaly udržet čisté konto, a tak se dohodli, že pokud konečně neinkasují, pozve je na pizzu. A podobně začal v Arsenalu i Wenger, který si také vybral jídlo. "Když jsme dokončili trénink, Arsene chtěl, abychom všichni šli nahoru a spolu se najedli. Měli jsme kuře, rybu, těstoviny, prostě takové klasické věci. Když jsme dojedli, vždy na nás čekaly tablety, abychom si odpočinuli a zregenerovali." Hráči se tak nemohli cpát tím, čím chtěli, Arsene dohlížel na jejich jídelníček. Zajímavostí také je, že zakázal kečup a také dohlížel na to, zda si náhodou jeho svěřenci něco neobjednávají přes hotelové služby.
Arsene se však nezajímal jen o jídlo, ale také o jeden doplněk výživy - kreatin. Zpočátku jeho hráči užívali doplněk, ale později na něj změnil názor. Jeho změnu názoru odůvodnil tím, že si myslí, že kreatin způsobí fotbalistovi více škody než užitku, neboť díky němu budou mít hráči jen větší svaly a nic víc.
A změnil i pohled na předsezónní přípravu. Tato část přípravy totiž v Anglii znamenala běhání, běhání a ještě jednou běhání. Bývalý hráč Arsenalu Nigel Winterburn však vzpomíná, jak přišli hráči na první trénink přípravy, připraveni na kondiční trénink a najednou na hřišti uviděli samé míče, což bylo pro ně bylo překvapující, ale určitě byli rádi.
Jedním z Wengerových nejlepších kroků bylo vytvoření obrany Adams, Bould/Keown, Dixon, Winterburn před brankářem Seamanem. Tito hráči totiž již nebyli nejmladší, ale Arsene v nich viděl ještě potenciál a že stále mají týmu co nabídnout. Vezměme si například legendu klubu Tonyho Adamse. Týden před odhalením Wengera jako nového trenéra Arsenalu vyšel na veřejnost s tím, že má problémy s alkoholem. V té době mu bylo 30 let a myslel si, že už nemá co nabídnout a přemýšlel nad koncem kariéry. Wenger v něm však oživil vášeň pro fotbal a ještě několik let hrál na nejvyšší úrovni a patřil k nejlepším obráncům. Arsene si tak získal sympatie svých hráčů, kteří mu důvěřovali, a to je jeden ze základů úspěchu.
Během svého nejúspěšnějšího období mu stál v cestě za úspěchy další velikán sportu - Sir Alex Ferguson. Když totiž vznikla moderní Premier League, Fergusonův Manchester United bral 4 tituly za prvních 5 let. Skotský génius kontroloval každý aspekt klubu, postupně se stával až doslova nedotknutelným a nebylo pochyb o tom, který klub je v té době nejlepším na Britských ostrovech. Jeho styl se tak pokoušel adaptovat i Wenger, protože oběma nešlo jen o to vybudovat silný tým, ale vybudovat dynastii a jednoduše celou instituci, která dokonale funguje. A teď už víme, že se to oběma podařilo.
V sezóně 97/98 získal Wengerův Arsenal double, na což Fergusonův Manchester United odpověděl o rok později ve velkém stylu, tedy ziskem treble. Rivalita tedy byla obrovská a definovala anglický fotbal na dlouhá léta. Vždyť až do Abramovičovy koupě londýnské Chelsea to bylo o Arsenalu, Manchesteru United a zbytku.
Sir Alex Ferguson: "Wenger byl v Japonsku, o anglickém fotbale neví vůbec nic. Nyní je ve velkém klubu, tedy vlastně v klubu, který byl kdysi velkým, v Arsenalu. Raději by měl držet hubu."
Když se však řekne Wengerův Arsenal, musíme se přesunout o pár let dopředu. Zisk double byl pěkný, ale to, co přišlo v sezóně 2003/04, se jen tak brzy nezopakuje. Pokud někdy vůbec. Přestože byla obranná čtveřice i brankář úplně jiná než ze sezóny 97/98, i tak byla nesmírně kvalitní. Našli jsme v ní Ashleyho Cola či Sola Campbella a v bráně Lehmanna. Navíc před nimi operoval Patrick Vieira a vpředu byl génius Bergkamp. Celkově Wenger poskládal tým výborně a hlavně rozumně. Například Vieiru, který byl obrovským lídrem, koupil z AC Milán za 3 a půl milionu liber. Anelku koupil za půl milionu a prodal za 22 a půl. Overmarse za 5 a půl milionu a prodal za 25. Jednoduše génius.
A samozřejmě to nejlepší na závěr. Ano, mluvím o hráči, který přišel z Juventusu Turín za 11 a půl milionu eur a můžeme ho označit za nejlepšího zahraničního hráče historie Premier League - to je Thierry Henry. Nejen že Wenger dokázal najít ty správné hráče za směšnou částku, on z nich dokázal udělat přesně takové hráče, jaké chtěl. Vždyť například Henry byl šikovný útočník a v Arsenalu se z něj stala definice hrotového útočníka.
Zisk double Arsenal zopakoval i v sezoně 2001/02, Wenger byl vyhlášen za manažera roku, Ljunberg za nejlepšího hráče, Henry byl nejlepším střelcem a Sol Campbell přišel zdarma. Ferguson, mistr mind games, byl značně rozrušený z tohoto úspěchu Arsenalu, opět si neodpustil štiplavé poznámky na adresu kanonýrů, ale Arsene mohl být spokojený. Vše totiž nasvědčovalo tomu, že právě on spravuje nejlepší klub v Anglii.
Příští sezónu měli sice dobře rozjetou, ale triumf vzal Manchester United, na což Wenger reagoval klasicky penězi a mluvil o zakoupeném úspěchu, protože jeho soupeř každý rok utratí dvakrát více než on a že je zázrakem, že jim Arsenal dokázal konkurovat (v té době se řešila výstavba Emirates Stadium).
Přišla však sezóna 2003/04 a absolutní dominance Arsenalu. Domácí soutěž dokázali vyhrát bez jediné prohry, což se od té doby nikomu nepodařilo a pravděpodobně ani v Premier League už nepodaří. Fotbalová historie si tento moment pamatuje pod názvem The Invincibles a je vrcholem Wengerovy trenérské kariéry. Výborná přestupová politika, perfektně poskládaný tým, týmový duch a mistr Wenger to dokázali a zlatá trofej byla jejich.
Nastává však špatné období pro Arsenal. Tým, který měl dominovat anglickému a možná i světovému fotbalu, již 12 let od The Invincibles nedokáže vyhrát ligu, má problémy dostat se přes osmifinále Ligy mistrů a dlouhá léta byl dokonce bez trofeje (téměř 9 let), až přišla výhra v FA Cupu.
Z neznámého manažera, který se vypracoval na trenérskou elitu, jsme se tedy přesunuli až k tomu, že mnozí fanoušci si už žádali jeho odchod a mohla za to i špatná přestupová politika, která se ale naštěstí za poslední období zlepšila. Jedno je však jisté, Arsene Wenger je skutečně trenérským géniem a za své působení v Arsenalu si zaslouží obrovský respekt. Poslední dny se dokonce s jeho jménem spojuje anglická reprezentace, ale uvidíme, jak to celé dopadne. Pokud se však jednoho dne rozhodne odejít z Arsenalu, svět fotbalu bude určitě truchlit.
