Platzspitz je park barokní architektury v centru Curychu, nedaleko Švýcarského národního muzea.
Do povědomí ho dostal druhý název z minulosti – The needle park (Park jehel). V 80. letech byl tento park hotový rajón či market pro narkomany, a to zejména uživatele heroinu. Narkomani se zde ničím netajili, leželi na trávě a přímo před očima veřejnosti si připravovali a aplikovali drogy. Někdy se jich v parku nacházely přes tři tisíce. Dealeři si vytvářeli provizorní stoly a přímo na nich měli položené stříkačky, lžičky a drogy. Dole řekou plavala mrtvá těla, bitky byly na denním pořádku, nevinní kolemjdoucí byli běžně napadáni a okrádáni. Na okraji řeky byla postavena „obydlí“ z hadrů a odpadu, protože většina narkomanů jsou i bezdomovci. To vše hned vedle Švýcarského národního muzea, asi deset minut pěšky od známé Nádražní ulice – v centru města a před očima veřejnosti.
V té době bylo v Curychu nejvyšší procento nositelů HIV v Evropě, a proto vznikl projekt Zipp. Dobrovolníci a doktoři měnili narkomanům stříkačky, jehly a jiné nástroje, rozdávali mastičky na hojení ran, ošetřovali zranění, poskytovali teplá jídla a nápoje a dělali dobrovolný test na HIV. Denně vyměnili přes 15 000 použitých stříkaček. Hlavní příčinou úmrtí lidí ve středním věku byla konzumace drog a problémy s ní spojené (HIV, žloutenka, předávkování, infekce).
U východu z parku u nábřeží řeky se nacházela hašišová část a na opačné straně se nacházeli narkomani, kteří vyměňovali stříkačky, jehly a podobné nástroje za cigaretové filtry, které byly předtím použity k filtrování heroinu při natahování do stříkačky. Říkalo se jim „Filterlifixer“. Z použitých filtrů získávali zbytky drogy, ale často i různé nemoci jako například žloutenku typu C nebo HIV. Situace zde začala být mimořádně kritická v dobách, kdy kokain na trhu nahradil heroin.
Policie a politici o situací v parku věděli a dlouho ji ignorovali. Zastávali se názoru, že nejlepší způsob, jak pomáhat narkomanům a kontrolovat je, je soustředit je na jednom místě. Tato myšlenka se nakonec přehodnotila a 5. února 1992 začalo čištění parku. Vodními děly spláchla policie všechny odpadky, mrtvoly a zápach. A tak se narkomani přesunuli do města.
Usadili se na nádraží Letten. To se v nejbližších týdnech změnilo na to nejhorší, co si lze představit. Cestující se brzy začali brodit ve stříkačkách, výkalech a odpadcích, z dětí se stávali prodejci drog a ženy byly obtěžovány zákazníky prostitutek. Během léta v roce 1994 byla stanice a její okolí natolik zdevastované a špinavé, že se rozhodlo o její deratizaci. Dnes je již nádraží Letten zavřeno a park Platzspitz vyčištěn a otevřen veřejnosti. Od roku 1995 ustoupila konzumace heroinu a pro závislé jsou vytvořeny drogové poradny a programy léčby.
