Budovy ošlehané válečnou atmosférou mají vždy zvláštní kouzlo a jinak tomu není ani v tomto případě.
Příběh této již na první pohled velmi atraktivní budovy nedaleko Barcelony se začal psát ještě v dobách první světové války, kdy se začala stavět jako součást obrovské industrializace. Postupně cementárna dostala finální podobu včetně tajných, několik kilometrů dlouhých chodeb, avšak kvůli velkému znečištění ovzduší musela být nakonec zavřená. Když ji v roce 1973 objevil španělský architekt Ricardo Bofill, osud staré továrny na výrobu cementu byl definitivně zpečetěn, i když ho pochopitelně čekalo několik desítek dlouhých let, než se dostala do dnešní podoby.
Budovu s pracovním názvem La Fábrica čekaly dlouhé měsíce bourání dynamitem a z podivného prostoru plného množství surrealistických prvků včetně schodů směřujících do zdi se stala nejprve nádherná rezidence a následně i skutečný domov a atmosférické sídlo firmy jeho autora. Při rekonstrukci byla zachována maximální autenticita prostoru a sila, která byla stále plná cementu z válečných dob, postupně zasypala vegetace v podobě eukalyptů, palem, olivovníků a cypřišů. Obrovské prostory postupně obsadily kanceláře, knihovna, konferenční místnost a dokonce i prostor, ve kterém se pořádají koncerty a kulturní akce.
