Prohlédni si fotoreportáž z nejunikátnější prodejny s oblečením v Praze a přečti si rozhovor s jejím manažerem.
V Praze můžeš narazit na několik zajímavých prodejen s oblečením. Najdeš tu butiky s luxusními značkami, se streetwearovou módou, butiky českých a slovenských módních návrhářů nebo výběrové second handy. Pouze jeden z nich však zastřešuje všechny tři kategorie a ještě mnohem více. Je jím dvoupatrová prodejna ENTER by The Address Idea na ulici 28. října.
Ať už tě osloví čeští nebo slovenští módní návrháři jako Anna Mimieux, Melisa Minca nebo Lukáš Krnáč, unikátní oblečení od světových značek, které v našich končinách jinde neseženete, nebo si to zamíříš přímo na eskalátor, který tě vynese do prostorné secondhandové části plné dechberoucích historických kousků, s prázdnýma rukama z ENTER dozajista neodejdeš.
My jsme prodejnu navštívili a osobně jsme si popovídali s jejím manažerem Danielem Degenem. Ten nám nejenže přiblížil některé ze značek a vzácných kousků, které prodávají, způsob jejich nakupování a prodeje, nebo unikátní služby, které v prodejně navíc nabízejí, ale poodhalil také tajemství obchodování se secondhandovým zbožím.
Co je zač The Address Idea?
Společnost The Addres Idea založil Eugenio Bramerini, který přetvořil Pařížskou ulici do podoby, v jaké ji známe dnes. Přinesl sem ty luxusní značky. Primárně jsme se zaměřovali na módu – měli jsme několik obchodů. Butik ENTER je nejstarším z nich. Momentálně provozujeme i restaurace. Máme japonský Kitchen Ramen Bar v ulici 28. října a restauraci Kafka v Široké ulici.
V čem spočívá její filozofie?
Po celou dobu, co v Praze podnikáme, se vždycky snažíme přinést něco jiného, než na co jsou lidi zvyklí. Najdeme nejlepší lokaci, protože úspěch v byznysu souvisí i s tím, v jakým místě se nachází. To znamená to „The Address“. „Idea“ pak znamená nápad, který do místa přivedeme. Ať už je to móda, ať už je to jídlo... Máme obchod s oblečením, ale není to klasickej obchod s oblečením, máme japonskou restauraci, ale není tak úplně japonská. Je třeba to vidět.
Dnes se budeme věnovat prodejně s oblečením ENTER. Jaký je její koncept?
Prodejna funguje od roku 2008 a její koncept se různě formoval. Někdo to zná jako místo, kde se prodávají holínky, někdo to má spojené s Paul Frank. V současnosti je to primárně o tom, že spodní patro je věnováno českým, slovenským a mezinárodním značkám, které se nám líbí, jsou autentický, mají dlouhou historii nebo jsou součástí určité kultury. Jako třeba Volchok a Sputnik 1985 z Ruska nebo Vanson z Ameriky, které hodně lidí nezná.
Vrchní patro je věnováno prodeji použitýho vintage oblečení, které prodáváme taky na váhu, což je v český republice ojedinělý koncept. V second handech po celým světe je normální, že se oblečení prodává na kila. U nás to dlouho nebylo.
Děláme i úpravu oděvů. Ve druhém patře máme švadlenu, která šije a máme tam i stroj na cvokování. Můžete k nám přinést boty které můžeme ocvokovat, můžete k nám přinést bundu, kterou můžeme popsat. Můžeme něco přešít, jakkoliv to upravit.
Jakým způsobem si vybíráte české a slovenské módní návrháře, jejichž oblečení prodáváte?
Je důležitý, aby nás ta značka nějakým způsobem oslovila a byla v souladu s tím, co děláme. Jde nám přimárně o vytvoření synergie. Musíme cítit, jestli to, co ta značka dělá, myslí opravdu vážně a chce se spolupodílet na něčem větším, nejenom vzít věci, položit je na štender a očekávat prodej, ale i o vytváření nějaký komunity.
Tím, že je umístíme do naši prodejny, jsme schopní českým a slovenským značkám přinést množství turistů, kteří by je hledali těžko. My zase od nich očekáváme tu lokální klientelu, protože oni vytvářejí komunitu kolem sebe na naší půdě. „My vám dáme turisty, vy nám dáte lokální lidi,“ jde o synergii.
Každému určitě padne do oka gigantická nabídka vintageových tenisek z druhé ruky. Jak staré mohou být?
To je od kažého kusu různé. Máme boty od Yohji Yamamoto z roku 1998, máme tenisky od Converse, který můžou být deset let starý, ale máme i novější limitované edice. Záleží na tom, co zrovna najdeme. Ta práce s použitým zbožím je o hledání. My musíme jet za dodavatelem a podívat se, co má, zkoumat to, pátrat po tom, jak starý to může být. Ti dodavatelé kolikrát ani nemusí vědet, jak starý ty věci jsou.
Jak se k produktům z druhé ruky dostáváte?
Přes spoustu odpadu (smích). Jsou společnosti, které se vintage módou zabývají několik generací a jsou na různých místech světa, jelikož se oblečení zbavují lidi po celým světe. Naši dodavatelé jsou z Ameriky, Británie, Německa, Itálie... Jdeme k nim do skladů a hledáme věci podle kategorií, protože second handy nabízejí stejný zboží po celým světe. Všude uvidíte starý džíny, armádní bundy, kožený bundy... Tohle vyhledáváme i my.
Cestujete tím pádem po celém světě a jednotlivé kousky si vybíráte osobně?
Je to 50 na 50. Ne všechno se dá vybrat ručně. Někam jet a opravdu si na každý kus sáhnout, podívat se naň a popřemýšlet nad tím, který zákazník by to mohl koupit, je ta nejdražší metoda nákupu. A samozřejmě, že se to pak promítá i v prodejní ceně toho produktu.
Děláme i objednávky jako normální maloobchod, a to ve smyslu, že objednáme 150 kusů džínů, který mi dodavatel připraví, a já jenom zkontroluju, jestli je vše v pořádku – spočítám je, přesvědčím se, jestli nejsou poškozený a podobně...
S nákupem ale souvisí i hodně cestování, protože je to hodně rizikový byznys. A to z toho důvodu, že se v podstatě obchoduje s něčím, co už někdo vyhodil a nikde nejsou žádné stanovy toho, jak má zboží vypadat. Neexistuje garance, všechno je o důvěře zákazníka a dodavatele. A někdy prostě dodavatelé nemusí být fér.
Sice vám doopravdy pošlou 20 péřovejch bund, jak jste se domluvili, ale ty bundy můžou být špinavý, můžou smrdět, můžou být roztrhaný... To riziko tam prostě je. To znamená, že za dodavatelem musíme osobně jet a přesvědčit se, že je vše v pořádku.
Dochází často k takovýmto nepříjemnostem?
Nám se to zatím ještě nestalo, protože si dáváme pozor. Od kolegů z branže ale víme, že se to stává. Samozřejmě, čím víc chtějí obchodníci ušetřit, tím víc může nastat taková situace. Nejjednodušší je objednat sto kilogramů oblečení a nechat si to poslat do Prahy. To, co těch sto kilogramů ale obsahuje, už nikdo negarantuje. Máte sice skvělou nákupní cenu, ale můžete si zadělat obchod neprodejným zbožím. My se tomu snažíme vyvarovat.
Fungují second handy na základě takového „zajíce v pytli“ běžně?
Existuje mnoho řetězců, který mají zajištěný odběr nenositelných kusů a to jim dává prostor pro možnost nákupu „zajíce v pytli.“ Například prodejem do zemí třetího světa. Většinou je to ale síť spojená i s třídírnama oblečení původem z charitativních kontejnerů. Z těch kontejnerů se tříděná část oblečení vrací zpátky do oběhu přes second-handy a charitu. Co nelze vrátit zpět do oběhu se drtí a používá na hadry, nebo výplně autosedaček.
Pokud tedy second hand nemá takové zadní vrátka, tak risk v podobě nákupu kontejnerů – kdy se nebavíme o nákupu na kusy, ale na tuny, není chytrá volba.
Na jaké oblečení se tedy zaměřujete ve vašem second handu vy?
My se snažíme obsáhnout co nejvíc kategorií, který by mohly zajímat naše zákazníky. A i když to není úplně tak pravda, že by secondhandová móda nepodlehla trendům, ale když pracujeme s tím co lidi vyhoděj, jde si to tak trochu proti sobě. Aktuálně je v trendu sportswear.
Sportovní oblečení?
Módní designéři používají sportovní prvky nebo oficiálně spolupracujou se sportovníma značkama. Lidi proto vyhledávají sportovní mikiny, tepláky, soupravy... Tohle momentálně lidi hodně chtějí. Dá se říct, že sportswear je aktuálně nejžádanější položkou, proto se na něj nejvíc zaměřujeme. Prodává se to líp než třeba kožená bunda.
Jaké jsou ty další kategorie?
Máme i formální věci – saka, kabáty, šaty pro ženy, máme věci spojený s motorkářskou kulturou – kožené bundy, kožený boty, máme army sekci – košile, které používají vojáci, maskáčový kalhoty, parky, letecké kožené bundy, máme denimovou sekci, která souvisí s workwearem – overaly, lacláče... Kategorií v módě tolik není, furt čerpá z těch stejných zdrojů, jako jsou práce, sport, válka a různý subkultury.
Jde o skutečné vojenské oblečení? Z jakých období pochází?
Někdo jede jen po estetice toho produktu a vůbec neřeší, z jakýho období pochází. Zajímá ho jenom cena a to, jak to na něm vypadá. Máme proto i mladší věci, ale máme i kousky například z roku 1951, což jsou field jackets, které sloužily ve válkách v Koreji a ve Vietnamu. Byl to tehdejší nejoblíbenější oděv, protože jsou praktické. Vojáci je využívali v akci i v civilu.
Přežila svoji dobu a je to často vyhledávaný kousek jako třeba i M65 bunda. Tu nosil Robert De Niro ve filmu Taxi Driver. Z bundy se stal dnes již kultovní oděv a můžeme ji vidět na ulici v různých podobách od různých výrobců. Číslo vždy značí rok, kdy danej produkt uvedli do výroby, v tomhle případě v roce 1965.
Jaké další zajímavé kousky nabízíte?
Máme třeba levisky s velkým „E“. V roce 1971 se v Levi's rozhodli, že změní svoje logo a místo velkýho „E“ v názvu značky začali používat malý „e“. Když najdete džíny s velkým „E“, znamená to, že jsou z těch dob. Pokud to nejsou padělky. Ty pravý můžou stát od 10 000 korun. Nejdražší se prodaly snad za 46 000 dolarů. To byly levisky, které vykopali v poušti v Nevadě a zjistili, že jsou jedny z prvních originálních kusů. Archiv Levi's za ně pak zaplatil takovou sumu.
German Army Trainers jsou taky zajímavá věc. Stojí za nimi příběh s bratry Dasslerovými (pozn. red.: Adolf Dassler – zakladatel adidas, Rudolf Dassler – zakladatel Puma), kteří zápasili o to, aby dostali kontrakt na jejich výrobu. Ve výsledku ho dostali oba dva, takže jsou mezi nimi jisté nepatrné rozdíly, ale silueta je kultovní. Vypadají jako tenisky adidas Samba. I Margiela udělal jejich kopii. Je to zkrátka silueta, která se taky vyskytuje u mnoha výrobců a my nabízíme tu původní.
Jaký nejdražší kousek aktuálně prodáváte?
Nejdražší nabízené zboží jsou naše motorky z výlohy, ale co se týče oblečení je to vojenská letecká bunda B-3 od Aero Leather Clothing s ovčí kožešinou. Stojí 37 000 korun. Je to skotská značka. Dělají všechno hodně poctivě. Celou bundu dělá jedinej člověk. Při výrobě používají kůži ze zvířat, které jsou zabity za účelem spotřeby masa – nezabíjejí zvířata, jenom aby z nich vyrobili bundu.
Zmiňoval jste prodej na kila. Máte tu váhu a ceník produktů v závislosti na jejich hmotnosti. Proč něco stojí 25 eur a něco až 80 eur za jedno kilo?
Cílíme na to, aby si u nás každý, kdo nás navštíví, mohl něco odnést. Můžete k nám přijít s 500 Kč a víte, že si můžete něco dobrého pořídit. Stejně tak u nás můžete nechat několik tisíc za luxusní značky, jako třeba Moncler, Gucci, Versace, které také prodáváme na váhu.
Jak často obměňujete zboží?
Nový věci se nám v obchodě objevují každé pondělí. Není to ale tak, že by pokaždé obchod vypadal jinak. Spíš je to formou dropů. To, že prodáváme na kila, což bývá cenově výhodnější, urychluje proces prodeje. Kdysi měl obchod pověst, že jsou tam vždycky stejné věci jen na jiném místě. Teď to tak už není.
To, co se objeví v pondělí na našem Instagramu, tam už v ten samý den nemusí bejt, protože přijdou lidi a koupí si to. Co se týče nových značek a českých designerů, to závisí na tom, jak zvládají nový věci produkovat – jak často mají dropy nebo kolekce. Je to většinou dvakrát ročně.
Mluvil jste i o úpravě oblečení. Vzadu máte šicí dílnu se stroji. Jaké kousky tu vznikají?
My se snažíme využít všechny produkty, které uvádíme do oběhu. Nemáme žádný outlet a není v našem zájmu ty věci polikvidovat, takže nejsnazší cesta, jak je obnovit, je rozstříhat je a udělat nové produkty. Kombinováním různých částí oblečení jsme schopní vytvořit zajímavý kousky. Může to být cokoliv. Ustřihneme rukávy na bundě a našijeme na ni rukávy od košile, ale může to být i kompletní přestavba bundy. Našijeme podšívku tam, kde předtím nebyla, a uděláme z ní zimní kousek.
Kdo pro vás šije?
Když jsme měli Work Room, ve kterém jsme dělali ucelený kolekce s větší produkci vlastního oblečení, tak pro nás šily i studentky z různých oděvních škol, ale teď je na to jenom jedna slečna.
Kdo tvoří vaši klientelu?
Každý, kdo projde ulicí 28. října. Kdokoliv přijede do Prahy, může být našim klientem. Tím, že máme širokou škálu zboží, tak se to opravdu různí. Chodí k nám mladí kluci a holky, kterým je 14 let, prohlédnou si nové zboží a pak přijdou i s rodičema. Chodí k nám lidi ve věku 18–30 let. Chodí k nám i lidi kolem 50-60 let, protože chtějí autentický kousky, který jsou spojený třeba s filmovou a hudební kulturou, kterou sledovali. Máme širokou škálu zákazníků.
Během naší návštěvy v prodejně zazněli Limp Bizkit, Juice WRLD, Future nebo Rich The Kid, což je opravdu zajímavý hudební doprovod. Kdo se stará o hudbu?
Zaměstnanci. Je repertoár, který nehrajeme, ale jinak je to svobodný. Tím, že prodáváme oblečení vycházející z různých kultur jako třeba techno, punk, rock'n'roll, můžete slyšet hudbu od 40. let po současnost. Když k nám přijdete ráno, můžete slyšet rap, odpoledne hraje techno a večer hity 80. let. Na druhý den swing.
Protože k nám chodí hodně turistů, může se stát, že když přiletí hodně letadel se staršími turisty, tak hrajeme spíš starší věci. Zní to možná absurdně, ale je to tak. Může se i stát, že celý den chodí hlavně Francouzi, protože mají ve Francii nějaký prázdniny, a pak jsou nadšení, že hrajeme francouzskou hudbu. I díky tomu víc nakoupí.
Za rozhovor panu Degenovi děkujeme. ENTER je opravdu jednou z nejunikátnějších prodejen s oblečením, jaké v našich končinách můžeme najít. Odvádějí poctivou práci a výjimečnou atmosféru umocňují také sympatičtí zaměstnanci, kteří jsou připraveni ti poradit a něco ti o jednotlivých produktech povědět.
