Navštívili jsme nejznámější ghetto na severu Čech.
„Dobrý den, co potřebujete?“ Na udusaném trávníku před průhlednou vybydlenou budovou jednoho z nejobávanějších českých ghett nás zastavuje romský mladík se psem.
Vysvětlujeme, že máme domluvený rozhovor v tamním Domě romské kultury. Kluk přikyvuje a odchází pryč. Jsme překvapeni, jak slušně nám odpověděl, ale o pár metrů dál – od jiného, zhruba osmiletého kluka, který zrovna projížděl na kole – nás fráze „co si fotíš, mrdko“ uvede zpět do šedé reality.
Přítomnost fotografů a novinářů tady nemají rádi, stejně jako návštěvy cizinců. Na zbloudilce zírají značně nedůvěřivě. To ostatně dokazují pohledy směrem k nám od početných skupinek lidí scházejících se u panelákových domů. Tvoří je zejména muži všech věkových kategorií. Opodál nás sledují hlavy shlížející z oken ven.
Do sídliště jsme vcházeli bez předsudků a jen s malým množstvím informací o životě uvnitř. Možná to byla chyba, tamní napětí může člověka bez zkušenosti s vyloučenou lokalitou mírně zaskočit.
- jak se Chanov v posledních letech změnil;
- kolik tady žije lidí;
- jaká je zde nezaměstnanost;
- co tu dělají děti po škole;
- jak to vypadá v kulturáku, který vede pan Nebesař;
- co si myslí pan Nebesař o seriálu Most!;
- kolik žáků chodí na chanovskou základku;
- proč se její absolventi málokdy stěhují mimo sídliště;
- proč školu často nedokončí;
- jak v Chanově fungovaly romské rodiny před revolucí a jak fungují teď;
- co mladým v Chanově nejvíce chybí;
- jak lze věci změnit.
O chanovském sídlišti toho bylo za poslední dobu řečeno mnoho. Koncem února na České televizi vyvrcholil seriál Most!, jehož poslední díl sledovalo 1,6 milionu lidí. Šlo za poslední dobu o nejúspěšnější televizní projekt s ambicí vymýtit předsudky vůči Romům a rozptýlit napětí v české společnosti.
Povedlo se? Rozhodli jsme se navštívit sídliště Chanov tři měsíce po konci seriálu. Jak se záhy dozvídáme, nezměnilo se vůbec nic. Naopak, situace uvnitř ghetta se stále zhoršuje.
Neteče tu teplá voda a lidé žijí v začarovaném kruhu
Chanovští jsou otrávení. Sídliště alespoň jednou do měsíce navštíví televizní štáb, politici se sem jezdí jen vyfotit a žádná změna nepřichází. „Nemyslím si, že se někdo na rozhovor najde. Lidi se tady bojí, většina se cítí ohrožena,“ odpovídá nám dlouholetý obyvatel sídliště na žádost o rozhovor. Vyrážíme tedy za Martinem Nebesařem, ředitelem Domu romské kultury, který na sídlišti pracuje už přes 15 let.
Vítá nás s úsměvem a po rychlém stisknutí ruky nás bere na prohlídku sídliště. „Když jsme sem v roce 2002 přišli, tenhle dům byl totálně zdevastovaný,“ říká o současném Domu romské kultury. Za tu dobu se podařilo vybudovat dílny, učebny a volnočasová zařízení. Rekvalifikačními kurzy zde prošlo zhruba tisíc lidí a 200 až 300 lidem pomohly najít práci. „V kulturáku nebyly žádné sociálky ani topení. Byl tam jeden kohoutek se studenou vodou a zničená okna, která nešla zavírat,“ pokračuje a ukazuje na zrekonstruovaný kulturní dům stojící uprostřed sídliště.
Místní pana Nebesaře považují za součást života na sídlišti. Mezi lidmi tady má řadu dobrých přátel a podle upřímných přání dobrého dne od lidí, které potkáváme, si jej váží.
Martin Nebesař
Po levici máme opuštěnou mateřskou školku. „Teď v Mostě je povinné, aby děti před nástupem do školy odchodily rok ve školce. Proto se děti odsud musí vozit do Mostu. Je to nešťastné řešení,“ posteskne si. Na sídlišti prý mají na dvě hodiny každý den dětskou doktorku, funguje zde obchod a trafika, ale místní stejně musí chodit do Mostu. Sídliště Chanov soběstačné není.
Vizuálně se sídliště za poslední roky změnilo a důkazy vidíme všude kolem sebe. Od roku 2013 šly k zemi tři zdevastované domy, ze kterých před demolicí zbyly už jen průsvitné skelety. Opravy se dočkaly čtyři paneláky, které byly zatepleny a dostaly nový nátěr. Jen v jednom z panelových domů jsou ve všech bytech sprchové kouty s bojlery. Teplá voda na Chanově jde jen do topení, do kohoutku nikoli. Plyn tu nebyl zavedený nikdy. „Lidé si musí pořizovat průtokové ohřívače nebo bojlery, když na to mají. Když na to nemají, tak si vodu ohřívají třeba v pračce,“ konstatuje ředitel Domu romské kultury.
Všechny byty v Chanově patří městu. To zde přes akciovou firmu provozuje i ubytovnu pro lidi, kteří dostanou výpověď z bytu nebo jsou v bytové nouzi. Takové byty nejsou vytápěny a jejich obyvatelé mají k dispozici jen elektřinu a zimu tak musí zahánět přímotopy nebo akumulačkami.
Dalším problémem souvisejícím s bydlením jsou služby – vytočená voda není měřena na byty ale na celý dům. „Když se procházíte kolem sklepů, slyšíte, že teče voda. A někdo to platit musí,“ říká Nebesař a doplňuje, že problém je i s vytápěním. „Jsou tu i vybydlené části bytu, které nejsou uzavřené, a tak se topí pánu bohu do oken.“
Co se dozvíš po odemknutí?
- Kolik v Chanově žije lidí;
- jaká je zde nezaměstnanost;
- co tady dělají děti po škole;
- jak to vypadá v kulturáku, který vede pan Nebesař;
- co si myslí pan Nebesař o seriálu Most!;
- kolik žáků chodí na chanovskou základku;
- proč se její absolventi málokdy stěhují mimo sídliště;
- proč školu často nedokončí;
- jak v Chanově fungovaly romské rodiny před revolucí a jak fungují teď;
- co mladým v Chanově nejvíce chybí;
- jak lze věci změnit.
