Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Ženy vnímaly jako majetek. Pokud již nesloužil svému účelu, zbavily se ho.
Sesterská pouta umí být opravdu pevná, zvláště když je spojuje vražedná série, během níž zabily minimálně 91 lidí. Sestry Gonzalesovy provozovaly několik nevěstinců, v nichž nutily mladé ženy k prostituci. Několika z nich nebylo ani 18 let. Když některá z dívek přestala podávat „dostačující výkon“, zabily ji.
Pokud náhodou během soulože prostitutka otěhotněla, mlátily ji tak dlouho, dokud dítě nepotratila. Stejně brutálně přistupovaly i k zákazníkům, kteří u sebe měli větší obnosy peněz. Jejich těla skončila zakopaná vedle nežádoucích mladých žen. Navzdory jmenovaným zvěrstvům se jedna ze sester nakonec dostala z vězení. Ostatní takové štěstí neměly.
V tomto článku si přečteš:
Co sestrám Gonzalesovým dělal jejich tyranský otec.
Proč údajně prostitutkám zakazovaly orální sex.
Co dělaly s těhotnými a nemocnými prostitutkami.
Jak je možné, že policie jejich vraždy neodhalila dříve.
Jak se do byznysu zapojovali syn a milenec jedné ze sester.
Počátkem 50. let 20. století provozovaly sestry Gonzalesovy s přezdívkou Las Poquianchis několik nevěstinců. Mladé dívky, které v nich pracovaly, však placené sexuální služby nevykonávaly dobrovolně.
Majitelky Delfina a María de Jesús Gonzalesovy je původně nalákaly s nabídkami práce servírek či služek, které zveřejňovaly i v novinách, ale realita byla značně odlišná. Pokud jim některá z dívek po příchodu z různých příčin nevyhovovala, prodaly ji otrokářům za 40 až 80 dolarů.
Ty, které u nich zůstaly, ale odmítaly prodávat své tělo, dlouhodobě mučily. Buď se mladá žena zlomila a začala pracovat, nebo při odporu zemřela. Podle autorského kolektivu knihy Contemporary Perspectives on Serial Murder sestry a jejich komplicové vraždili prostitutky zejména umučením nebo ubitím.
Vraždili je i v případě, že se následky zneužívání podepsaly na jejich fyzickém zevnějšku, což se prý v průměru událo do zhruba 5 let. Eliminovali je i když těžce onemocněly a nemohly proto pracovat.
Smůlu měly i prostitutky, které při práci otěhotněly. Sestry Gonzalesovy si nemohly dovolit, aby jejich pracovnice vychovávaly dítě, a tak těhotné ženy bily, dokud nepotratily. Smrt v nevěstinci našli i zákazníci, kteří si s sebou vzali velkou sumu peněz. Místo toho, aby jim dovolili utratit část peněz za sexuální služby, klienty rovnou zabily a okradly.
Zdroj: Getty Images/Bettmann/Contributor
Otec sestry v dětství zavíral do vězení
Sarada Davis z portálu Latin Post píše, že jejich vypočítavosti a chladnokrevnosti předcházely hrozivé zážitky z dětství, které jsou společným specifickým znakem pro velkou část sériových vrahů. Otec dívek Isidro Torres byl násilník. Své dcery trestal například i za make–up nebo oblečení, které považoval za vyzývavé.
Jako příslušník místní policie je zavřel na jistý čas do vězení, aby dal mladým dívkám za vyučenou. Sestry si tedy mohly brát vzor z muže, který všechny problémy řešil násilím a krutostí. Při jedné hádce údajně zastřelil muže, se kterým měl spor. Není proto divu, že dívky vraždily lidi jako na běžícím pásu.
Jelikož je v dětství trápila velká chudoba, řekly si, že jako dospělé nebudou nikdy živořit, a tak začaly byznys s „bílým masem“. V páchání trestné činnosti jim pomáhali i další dvě sestry — Maria del Carmen a Maria Luisa — a Delfinin syn Ramon Torres, přezdívaný El Tepo. Ten zastával pozici vymahače, který dával zlobivé zaměstnankyně „do latě“.
Delfina svého syna fanaticky milovala. Když se v roce 1963 dostal do potyčky s policií, která ho zastřelila, údajně nařídila svému milenci, aby našel viníky a všechny pozabíjel. Armádní kapitán Hermenegildo Zuniga svou milovanou poslechl.
Všechny nové zaměstnankyně, nebo lépe řečeno otrokyně, nevěstinců musely ihned od začátku pocítit, kdo je jejich pán. Na dívky lily ledovou vodu, znásilnily je a zdrogovaly pomocí kokainu nebo heroinu. Když postupně zlomily jejich vůli, mohly začít pracovat.
Aby náhodou později nezatoužily po svobodě, prostitutkám zakazovaly vycházet z nevěstinců mezi lidi. Pokud si chtěly koupit oblečení nebo cokoliv jiného, musely o to požádat sestry. Ty jim ovšem podle GQprodávaly věci za příliš vysokou cenu, a tak se prostitutky rychle zadlužily.
Přidej se do klubu Refresher+ již od 125 Kč 25 Kč
Co se dozvíš po odemknutí?
Jak své otrokyně sledovaly přes díru ve zdi.
Co dělaly s pannami.
Jak některé nezletilé dívky prodaly jejich rodiče do otroctví.
Jak jedna z prostitutek položila celý byznys sester Gonzalesových.
Jak se sestry dostaly do Guinnessovy knihy rekordů.
Jejich svět se zúžil na nevěstinec a zákazníky, kterými byli i policisté, vojáci či politici. S tak lukrativními klientech není divu, že svou trestnou činnost dokázaly provádět opravdu dlouhé období. Složky státního aparátu podplácely financemi nebo sexem s prostitutkami.
Jeden z nevěstinců s názvem Rancho Loma del Ángel uvězněné ženy podle knihy Women Who Kill označily za koncentrační tábor. Jejich strava sestávala výhradně z tortill a fazolí.
Sestry do nevěstinců cíleně hledaly především fyzicky přitažlivé dívky, které jim měly zajistit co největší zájem potenciální klientely. Nejkrásnější panny přitom sestry údajně šetřily pro bohaté zákazníky, kteří za přitažlivé dívky bez předešlých sexuálních zkušeností platili balíky peněz.
Sestry ale při náboru někdy nechodily kolem horké kaše a s pomocí armádního kapitána Hermengilda Zunigy, Delfinina milence, některé z žen unesli. Podle webu Mileniose některých dívek rodiče za finanční odměnu vzdali dobrovolně. Mezi mladými prostitutkami se nacházely i nezletilé 12 až 13leté dívky, se kterými se otrokářům snadněji pracovalo, protože se na odpor stavěly méně často než dospělé ženy.
Zdroj: Million Dollar Video Corporation
Sex se zvířaty?
Říká se, že sestry nutily ženy k sexuálním činnostem prováděným na zvířatech. Gonzalesovy proto v pozdějším období obvinili z praktikování satanistických rituálů. Chtěly tak prý zvýšit svůj zisk z podnikání. GQvšak píše, že tyto příběhy začala o sestrách šířit bulvární média, aby z případu vytvořila ještě větší senzaci. Podobně nepodložené informace se šířily i o jejich údajném kanibalismu a čarodějnictví.
S touto verzí ale nesedí jejich údajně striktní přístup k sexuálnímu životu. Paradoxem je, že i když sestry provozovaly nevěstinec, erotické hry mimo pracovní náplně prý dívkám zakazovaly. Matka totiž sestry Gonzalesovy vychovávala v přísné víře a vše kromě penetrace během pracovní doby považovaly za hřích.
Prostitutky měly zakázané i polibky, dotyky, orální sex nebo homosexuální styk, informuje Marcianos Mx. Do stěn pokojů, kde souložily s klienty, proto sestry údajně vyřezaly díry, aby kontrolovaly, zda neporušují jejich pravidla.
Policisté objevili masové hroby s téměř stovkou těl
Sestry se do problémů dostaly až začátkem roku 1964, kdy z jejich nevěstince utekla zbitá a podvyživená žena Catalina Ortego. Po jejích stopách se na Delfinin příkaz ihned vydal kapitán Zuniga, aby ji na útěku zabil dřív, než ji vyzpovídá policie. Naštěstí neuspěl. Když policistům, kteří nebyli sestrami podplaceni, vyprávěla, jak sestry Gonzalesovy zneužívají mladé dívky k prostituci a neváhají je i vraždit, rozhodli se její slova ověřit.
Uvězněné prostitutky razii policie uvítaly s velkým nadšením a ukázali jim, kde sestry zakopaly těla zavražděných žen, některých zákazník či nenarozených dětí. Dohromady v masových hrobech našli pozůstatky více než 91 těl.
Skutečný počet obětí mohl být mnohem větší. V roce 2002 totiž dělníci v blízkosti jednoho z bývalých nevěstinců našli kosterní pozůstatky dalších 20 lidí a tento nález rovněž přisuzovali sestrám Gonzalesovým. Tím by se počet obětí zvýšil na 110. Odhady se však šplhají až k číslu 150.
Podle Guinnessovy knihy rekordů sestry Gonzalesovy vytvořily počtem vražd „nejplodnější vražedné partnerství“. O dění v nevěstincích se dozvěděli i lidé z okolí, kteří plánovali zločinecké sestry zlynčovat. Nebýt toho, že je policie chránila, zřejmě by je na místě zabili.
Když vezmeme v úvahu, že sestry Gonzalesovy podplácely státní úředníky, nutily ženy k prostituci a zavraždily téměř 100 lidí, trest odnětí svobody na 40 let vyznívá poměrně mírně.
V té době však šlo v Mexiku o maximální možný trest, uvádějí autoři knihy Contemporary Perspectives on Serial Murder. U soudu všechny sestry odmítly svou vinu na vraždách, ale důkazy a výpovědi svědků byly dostačující.
Soud podle dobového článku v The New York Times společně se sestrami poslal za mříže více než 20 pachatelů, kteří se různými způsoby podíleli na vykořisťování mladých žen. Peníze, které sestry svou trestnou činností vydělaly, soud rozdělil mezi přeživší oběti a rodiny zavražděných.
Carmen zemřela na rakovinu ještě předtím, než na jejich vraždy přišla policie. Delfina v říjnu roku 1968 zemřela následkem zásahu vědrem cementu do hlavy. Ten na její hlavu údajně nechtěně upustil dělník, který opravoval celu. Maria Luisa zemřela ve vězení v roce 1984. Když přišli strážníci zkontrolovat její celu, zjistili, že tělo odsouzené požírají krysy.
Maria de Jesús se však nakonec dostala na svobodu. Datum, kdy ji propustili, a ani důvod jejího osvobození neznáme. Stejně neznámý je i její další osud. Údajně se ve vězení poznala s postarším mužem, za kterého se po propuštění z vězení vdala. Zemřela až v polovině 90. let.
