V posledních měsících vyletěli ke hvězdám Richard Branson i Jeff Bezos, Elon Musk zase testuje svou raketu Starship a občas nám z nebes spadnou na Zemi součástky z čínské rakety.
Vesmírný závod se opět spustil, a tak jsme se Tomáše Přibyla poptali nejen na to, proč bychom se měli co nejdříve dostat na Měsíc a postavit tam základnu, ale i na budoucí plány na objevování Marsu s lidskou posádkou a vesmírný turismus, který možná bude za pár desetiletí stejně dostupný jako dovolená v Karibiku.
Peníze se necpou do vesmíru, ale zůstávají na Zemi. Kosmická sonda letící k Saturnu není zabalený balíček bankovek, ale tyto investované peníze se nám následně vrátí. Kosmonautika je katalyzátor rozvoje a pokroku. Díky ní máme nové znalosti a technologie, které vzápětí umí řešit problémy na Zemi.
Když peníze někam nacpeme na této planetě, obvykle jde o krátkodobé řešení, ale kosmonautika je řešení dlouhodobé. Kdysi dávno potřebovala Indie zvýšit vzdělanost, a tak vytvořila vlastní kosmický program. V Indii žije více než miliarda lidí, mají tam přes 4 tisíce jazyků a nářečí, a tak byla spousta lidí negramotná, protože se pro každého učebnice nedají vymyslet.
Indie proto vsadila na komunikační družice a začala přes satelit vysílat televizní program pro těžko dostupné zemědělské oblasti. Vláda připravila jednoduché letáky, jak si vyrobit anténu z pletiva na králíkárnu, a tak začala všechny pokrývat satelitním připojením. Ano, družice možná stála stovky milionů dolarů, ale kdyby chtěli vymyslet pozemní vysílání, potřebovali by stanice po celé Indii a stálo by to miliardy.
Osobně si myslím, že dozrál čas. Jen těžko si lze představit vizionáře jako Elon Musk, Jeff Bezos nebo Richard Branson před 20 lety, protože na to tehdy nebyly technologie. Dnes máme v kapse mobilní telefon, ale před 30 lety o tom mohli jen snít. Stačí se podívat, jak tehdy vypadal počítač a co dokázal udělat. Podle mě dozrál čas a ve správné chvíli se správní lidé ocitli na správném místě.
I kdysi byli blázni, kteří zkoušeli rakety a investovali, ale vždy jim něco chybělo. Zákazníci, technické znalosti, legislativa. Nyní se vše sešlo na jedné koleji. Nejde o to, že by dnes miliardáři vyráběli družice, ale od podlahy mění způsob využívání vesmíru.
Výborná spolupráce ve vesmíru panuje posledních 20 či 30 let. Postavili jsme ISS a aktivity všech zemí se spojily, ale když nemáte konkurenci, tak vás nic netlačí dopředu. Podívejme se na 60. léta, kdy se Sověti a Američané hnali za každým prvenstvím. Jasně, doba byla jiná a do vesmíru se cpaly nepředstavitelné peníze, ale i tak.
Dlouhodobá spolupráce je výhodná, ale krátkodobě způsobuje stagnaci. Dnes spolupracují země nevídaným způsobem. Pro čínskou výzkumnou misi na Marsu dodávali přístroje Francouzi, kteří dodávali i pro Američany. Taková Argentina zase pro Čínu zajišťuje radarovou stanici, neboť Čína v Jižní Americe radar nemá.
Skupina evropských kosmonautů z ESA se dokonce učí čínsky, protože poletí na čínskou kosmickou stanici. A americké rakety létají s ruskými motory. Ve vesmíru se dá dělat obrovské kvantum věcí, a tak není problém, pokud některé projekty mezi sebou země ani nekoordinují, ale ty velké se dělají společně. Nehrozí žádné hvězdné války.
Já si myslím, že ne. Je dobré mít pojistku, ale neexistuje žádná planeta B a podle mě nedojde ke kolonizaci vesmíru v tom stylu, že se všichni zvedneme a zdrhneme ze Země. Mně se líbí vize Jeffa Bezose, který by chtěl do vesmíru přemístit těžký a špinavý průmysl, nikoliv lidi.
Můžeme se tvářit, že na Zemi máme udržitelný rozvoj, ale jednoho dne přijde moment, kdy nám zdroje dojdou. Není proto lepší poslat těžký průmysl do vesmíru, postavit tam obrovské elektrárny a těžit na asteroidech, abychom si na Zemi mohli nechat pouze zónu k rekreaci?
Netřeba skákat do vesmírných lodí a létat pryč, raději začněme využívat tu nekonečnou studnici zdrojů nad námi.
Nevím, jestli je to otázka desítek let, protože vesmír je komplikovanější než jen létání. Všichni používají paralely se začátky letectví, kdy bratři Wrightové vymysleli letadlo a za 20 let jsme již měli aerolinky v Československu, jenže tehdy mohla letadla vyrábět i kováři na vesnicích. Ne každému se to podařilo, ale létání na Zemi je přece jen jednodušší.
Vesmírnou raketu na vesnici nikdo nezhotovil, takže ten čas bude trošku delší. Za pár desítek let budeme létat do vesmíru, ale nebude to tak levné jako Ryanair po Evropě. I létání k moři kdysi bylo záležitostí elity, ale dnes není nic neobvyklého, když si člověk zaletí na víkendový výlet do Barcelony nebo Benátek. Létání do vesmíru podle mě bude za pár desítek let dostupnější, ale časovou osu bych viděl trošku delší než u letectví.
Jak si to má představit běžný člověk? Budeme si moci koupit lístky na raketoplán na Měsíc jako dnes na let do Barcelony?
Bude všechno. Dokážu si ve vesmíru představit klidně i sanatoria. Například pacienti připoutaní k lůžku po těžkém zranění mohou letět na rehabilitaci nahoru, kde je nebude drtit k zemi gravitace. Někdo může namítnout, že přetížení při startu jim může ublížit, ale podívejme se na začátky letectví. I zdravý člověk měl co dělat, aby před 80 lety přežil let letadlem.
Takže budeme mít sanatoria, hotely, bude se létat na Měsíc. Uvidíme, jak brzy se vesmír stane záležitostí celého lidstva nebo zda spíše nezůstane výdobytkem pro horních deset tisíc. Podle mě se z letů do vesmíru stane taková exotická dovolená. Může si ji dovolit skoro každý, ale například ne každý rok. Pokud si ale řekneš, že je vesmír tvůj sen, tak si na to možná za tři či čtyři roky dokážeš našetřit.
Jak to vypadá s letem člověka na Mars? Chystáme mise, chceme tam jednou vybudovat základnu?
Zatím je dobývání Marsu komplikované. Nejtěžší věc, kterou jsme na Mars dopravili, byla sonda Perserverance s váhou 1,1 tuny, což není ani váha běžné Škody Octavia. Dnes nemáme technologii, která by na Mars vozila mnohem těžší předměty, snad jen na papíře, a proto musíme vyvíjet nové technologie.
NASA chce dostat lidi na Mars do 20 let, Čína deklarovala stejný záměr, Evropa se sveze s NASA a Rusko touží po Měsíci, kde můžeme pozorovat přetrvávající zatrpklost z prohraného kosmického závodu. Karty ale může zamíchat Elon Musk.
Musk?
Musk v Texasu buduje obrovskou raketu Starship, která je vysoká 120 metrů, což je více než legendární raketa Saturn V, která před 50 lety létala na Měsíc. Musíme mu držet palce, protože je to blázen v dobrém slova smyslu. Jednu takovou raketu je dnes schopen postavit za jeden až dva měsíce. Postupně se to prý sníží na každý měsíc a nakonec chce vybudovat flotilu více než tisíce raket, z nichž bude každá znovu použitelná.
Co je nejlepší? Klidně budou moci startovat několikrát denně, už je jen třeba domyslet všechna technická řešení. Možná díky ní vznikne kosmická dálnice a nebudeme počítat hmotnost vynesených zařízení na kilogramy a jednotky tun, ale na tisíce tun. Můžeme na Měsíci využívat zásoby vody, pěstovat tam plodiny a demokratizovat vesmír.
Pokud Musk dokáže zrealizovat celou svou vizi, je Mars blízko. On vždy deklaruje nesmyslný termín, pak ho nedodrží, ale směr si udrží. A svůj plán dokončí, jen výrazně později.
Raketa Starship — když se běžný člověk díval na videa, jak neustále padala a vybuchovala, možná si myslel, že je to ztráta času i peněz. Je to revoluční projekt?
Každá loď by měla být schopna vynést více než 100 tun nákladu. To, co jsme předtím vypouštěli 2 až 3 roky, se nyní vynese během jediného startu. Bude to revoluce. Ty výbuchy prototypů Starship byly atraktivní a mnoho lidí je kritizovalo, ale Musk s nimi počítal.
On se učí za letu. Představme si, že NASA vypustí čtyři rakety a všechny se rozbijí při přistání. Kongres by okamžitě žádal zastavení vesmírného programu, ale Musk se ztrátami počítal, vždyť první lodě zahazoval do oceánu. Teprve při páté říkal, že pokud let dopadne dobře, tak se pokusí o přistání.
On tvrdí, že není problém dostat se nahoru, ale proniknout skrz atmosféru zpět k zemskému povrchu. Ví, že i v budoucnu množství lodí rozbije, ale sbírá data, učí se krůček po krůčku a nakonec se mu to podaří.
NASA plánuje cestu s lidskou posádkou na Měsíc již v roce 2024. Chtějí tam dostat první ženu i prvního člověka jiné barvy pleti, ale kritici se ptají, zda má cesta na Měsíc vůbec smysl.
V tomto směru byly mise Apollo nereprezentativní. Po Měsíci se prošlo 12 bílých mužů, což ani nebyla vizitka americké společnosti, ale spíše taková vizitka, že ostatní neměli ani možnost se mezi astronauty dostat. Není cílem poslat černošku nebo černocha na Měsíc, ale Měsíc má jeden úžasný význam.
Já jsem se na to, proč se vracet na Měsíc, ptal amerického astronauta Andrewa Feustela. Odpovědí bylo jedno slovo — ekologie. Měsíc nás naučí hospodařit se zdroji, protože pokud se něco pokazí na vesmírné stanici, tak sedneš do lodi a letíš zpět na Zem. Pokud se ale něco pokazí na Měsíci, tak můžeš mít nejbližší start zpět na Zemi například za pár týdnů.
Neuvěřitelně se dopředu posune zdravotní telediagnostika, operace na dálku či odolnost celého systému. Pokud to dobře uchopíme, všechny tyto poznatky můžeme použít na Zemi.
Říkáte, že se na Měsíci naučíme hospodařit. Máme však konkrétní plány, co chceme na Měsíci udělat či vybudovat?
NASA se z progresivního ústavu ze 60. let změnila na čistokrevný úřad, který plní politické zadání. Dnešní cesta na Měsíc je postavena naopak. Kongres se rozhodl, že se postaví obrovská raketa, vyvíjí se 15 let a stojí miliardy dolarů. Když už stojí, tak se je potřeba zamyslet, co bychom s ní mohli udělat.
Správně jste naznačili, že to mělo být naopak. Měli jsme si říct, co je třeba na Měsíci udělat, stanovit si jasné cíle, zjistit, jaký lunární modul potřebujeme, a pak sestrojit raketu. Nyní, bohužel, máme raketu, ale už jsme předem limitovaní. Díky tomu mohou soukromníci investovat do vesmíru mnohem dynamičtěji a začít dominovat.
Kolem kosmonautů se během let vytvořila aura supermanství. Bude se tento pocit výjimečnosti postupem času měnit, když bude mít stále více lidí příležitost letět do vesmíru?
V Česku máme Vladimíra Remeka, na Slovensku mají Ivana Bellu. Více jich nemáme, takže kdo byl ve vesmíru, je stále někdo. Jsou to výjimečné persóny, ale ve chvíli, kdy do vesmíru poletí stovky Čechů a Slováků, už to nebude tak výjimečné. Přirovnal bych to spíše k výstupu na Mount Everest či k exotické dovolené.
I když se to mnohým lidem nelíbí, podle mě jde o přirozený vývoj, který proběhl ve všech oborech. Dnes se má běžný člověk mnohem lépe, než se měl král ve středověku.
Když se člověk zadívá na noční na oblohu, může vidět řetězec satelitů Starlink. Stále se opakuje, že je ve vesmíru obrovský nepořádek. Je to skutečné tak tragické?
Situace není dobrá. Ještě stále můžeme zatáhnout záchrannou brzdu, protože posledních 60 let se kosmonautika jen využívala a neřešilo se, že ve vesmíru něco necháváme. Máslo mají na hlavě všichni, kteří nechali vybuchovat vojenské družice, jen aby náhodou nevstoupily do atmosféry nad územím nepřítele.
Satelity Starlink jsou uváděny jako příklad, ale oni jdou za sebou po přesně dané dráze. Je to stejné, jako když po dálnici rovnoměrně jezdí auta se stejným odstupem. Pokud nikdo nepanikaří, chce to kumšt, aby se srazila. Ale když jim do cesty vběhne jelen, tak dojde k nehodě. To se může stát i při nárazu odpadu do Starlinku.
To mě přivádí k Číně. Jak je možné, že když padala čínská raketa zpět na Zemi, několik dní svět nevěděl, kam přesně dopadne?
Ono to není tak jednoduché. Když zaniká jakékoliv těleso, do poslední chvíle je nejistota obrovská. Kdysi se řízeně likvidovala ruská vesmírná stanice Mir, ale její dopadová zóna měla 6 tisíc kilometrů.
Je obtížné určit vstupní bod do atmosféry, která se chová nestabilně a neustále se mění na základě sluneční aktivity, počasí či denního nebo nočního času. Možná dokážete odhadnout, v rozpětí kolika hodin vstoupí těleso do atmosféry, ale geografická přesnost je nemožná.
Jaký postoj k vesmíru zaujala Čína? Spouští vlastní vesmírnou stanici, objevuje Mars. Co je jejím cílem?
Čína pochopila jednu věc. Technologie. Vezměme si, že Čína se rychle rozvíjí, staví dálnice i rychlostní železnice, ale množství věcí stále dováží například z Německa. Špičkové technologie jako čipy nebo polovodiče stále neumí vyrábět na nejvyšší úrovni.
Dlouho byla Čína vnímána jako továrna světa, kde nám vyrobí to, co my vymyslíme, ale Čína to chce otočit. Chce být inovátorem a zdrojem technologií, proto vráží do vesmíru nemalé prostředky. Chystá vlastní kosmickou stanici, začala stavět obří raketu a do 10 let plánuje letět na Měsíc.
Dokázala spustit vlastní misi na Mars, přistát na něm a jezdit tam autíčkem dokola, což jiným trvalo 40 let. Veškeré údaje, které na Marsu nasbírá NASA, jsou přitom přísně střežené tajemství a Američané je dokonce neposkytnou ani Evropanům. Takže ani v případě Číny to nebylo tak, že něco obkreslili a fungovalo jim to. Jde jim také o prestiž, ale hlavním záměrem podle všeho není propaganda, ale právě technologie.
Vím, že odhadovat vývoj objevování vesmíru je prakticky nemožné, ale kdybyste měl člověku říct přibližný rok, kdy uvidíme základnu na Měsíci nebo lidi na Marsu?
Kdybych si měl vsadit, tak základna na Měsíci bude nejpozději v roce 2030 a člověk na Marsu v následující dekádě.
A vesmírní turisté, kteří si budou kupovat letenku jako na kosmický vlak?
Dosud si na oběžnou dráhu koupilo lístek přesně 9 lidí. Troufám si tvrdit, že do konce příštího roku to bude trojnásobek, v této dekádě stovky či pár tisíc a v další dekádě možná i statisíce lidí.
Pokud se Muskovi podaří dokončit Starship, ale uspějí i jiní podnikatelé, tak bude moci do vesmíru létat sto lidí každých pár hodin. Když už poletí na Měsíc i tvůj soused, tak s takovým výletem neuděláš velký dojem.
Před cestou na Mars organizuje NASA tréninkové mise, kde skupiny lidí zůstávají v izolaci několik měsíců, aby si vyzkoušely, jak náročné to bude na skutečně vesmírné lodi. Jsme jako lidstvo připraveni na kolonizaci vesmíru?
Nejsme připraveni a ani nebudeme. Lidské tělo má problém ve stavu beztíže a dosud jsme zvládli možná jen tři vesmírné lety, během nichž byl člověk ve vesmíru více než rok. Na výpravu na Mars je to příliš málo. Ale toto bude výzva pro průkopníky. Jak řekl Elon Musk, pokud dnes někdo zvládne horskou dráhu v zábavním parku, tak zvládne i let do vesmíru, jen je třeba se patřičně připravit. Ani na Antarktidu se nechodí v žabkách.
Někdo může mít pocit, že první průkopníci půjdou na Mars zemřít, protože nebudou mít šanci vrátit se zpět.
Dnes žijeme ve světě, kde lidem připadá tato myšlenka absurdní. Ale uvědomme si, že na přelomu 19. a 20. století tisíce lidí z tehdejšího Rakouska–Uherska prodaly své majetky a odešly do Ameriky s vědomím, že se už nikdy nevrátí.
Jen my nyní neumíme přijmout myšlenku, že za sebou spálíme mosty. Bude to návrat ke kořenům, protože vesmírní průkopníci nepoletí na Mars, aby tam jen zemřeli, ale budou tam žít normální život, který je možný v místních podmínkách.
