Očekávaná filmová adaptace knihy Co Dante neviděl od Alfréda Wetzlera v režii úspěšného Petra Bebjaka. Vyplatí se ji vidět na velkém plátně?
U novinky režiséra filmů jako Čistič, Čára, Trhlina či seriálů Za sklem nebo Slované budou mnozí v kině znuděně oddychovat nebo se nervózně vrtět na sedačce. Zpráva zaručeně rozdělí publikum. Zatímco běžný divák odrostlý na blockbusterech bude rozzlobeně nebo zklamaně (ale zejména zbytečně) hledat ve Zprávě více akce a nejraději by zrychlil tempo, náročnější divák se nechá radostně unášet inovativním vyprávěním a formálními experimenty.
Zpráva je vysloveně autorský film. Citlivě a precizně natočený. Přesně tak, jak si zvolené téma vyžaduje. Zatímco Peter Bebjak ve svých předešlých filmech, ale i seriálech (s výjimkou minisérie Herec, která je brilantní) mírně, ale stále viditelně kalkuloval s diváckými očekáváními a snažil se vyprávět příběhy co nejkonvenčněji a nejpřístupněji pro co nejširší spektrum lidí, jeho nejnovější drama o holocaustu je vskutku „artovou“ záležitostí odlehčení od žánrových šablon a předvídatelnosti.
Hladoví, žízniví, vyčerpaní
Vypráví příběh dvou mladých Židů Alfréda Wetzlera a Rudolfa Vrby, kterým se podařilo během druhé světové války uprchnout z nacistického vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau v polské Osvětimi. Prošli však peklem, jaké si člověk neumí a vlastně ani nechce představit. Sedmého dubna 1944 se oba ukryli na území tábora v jámě pod spoustou těžkých dřevěných břeven, aby přečkali tři dny v zimě, hladoví, žízniví a maximálně vyčerpaní.
Právě tři dny nacisté hledali ty, kteří se pokusili o útěk, přičemž konec hledání ohlásila siréna. Po jejím odeznění se pustili na dlouhou a nelehkou cestu přes hory za hranice na Slovensko, skrývajíc se nepřátelským hlídkám. I když nemohli a v bolestech odpadávali, poháněla je touha znovu se naplno nadechnout svobody a odhalit hrůzostrašná zvěrstva páchaná nacisty. Toužili zachránit další životy. Věřili, že někdo přece jen dokáže zastavit to šílenství.
Komorní, psychologické drama o oběti
Za roky strávené v táboře měli zápisky o počtech lidí v transportech, poznámky o fungování tábora a označení nádob s cyklonem B, jedem používaným v plynových komorách na vraždění tisíců lidí. Jejich zpráva se proměnila na 32 stránkovou výpověď o životě v koncentračním táboře. Vrba s Wetzlerem ji nadiktovali židovským představitelům v Žilině, čímž zachránili desetitisíce životů. Bebjakova Zpráva však není jen příběhem těchto dvou skutečných hrdinů. Je také o těch, kteří v táboře zůstali, obětovali se, přijali svůj osud, pomohli jim utéct a zabránili prozrazení pod nátlakem vojáků.
Slovenské drama v koprodukci s Českem, Polskem a Německem vypráví o skupině dalších Židů, kteří museli stát venku v mrazu a strachu ze smrti během hledání uprchlíků, věnuje nemalou část. A koneckonců, právě tato linie vyvolává nejvíce emocí a je nejsilnější. Nejde však o nějak epickou slovenskou verzi Schindlerova seznamu, ale komorní, poetickou baladu s důrazem na psychologii jednotlivých postav, daleko více podobnou (nejen tematicky, ale i formálně) dramatu Lászlóa Nemese nazvané Saulův syn (2015).
Zprávu třeba vidět v kině
Bebjak každopádně není tak odvážný. Explicitnímu surovému násilí se systematicky ve svých dílech vyhýbá, což se dá pochopit a akceptovat, i kdyby trochu drsnější scény dodaly filmu více autentičnosti. Bez ohledu na to je Zpráva mimořádně vydařeným filmem a příjemným překvapením zároveň. Snad nejvíce uchvacují kamerové hry a jednozáběrovky nesmírně talentovaného 45letého Martina Žiaran (právě díky nim je nutné vidět film v kině) či skvělý scénář. Bebjakovi s ním pomáhali Jozef Paštéka a Tomáš Bombík.
Postarali se o to, že divák je vtažen do děje prakticky okamžitě, ale také o to, že na konci bude mít slzy na krajíčku, protože ta nejdůležitější emoce se z plátna do kinosálu v tomto případě přenáší téměř dokonale. Potěší i zvolený typ vyprávění přes retrospektivu spojenou s nejednoznačnými surreálnými prvky. Sugestivní montáž či skutečně skvělá práce se zvukem, zejména s hlukem, diváka důkladně znepokojují a místy až lekají.
Czuczorův životní výkon
To, co Zprávu dělá výjimečným filmem, jsou do velké míry i herecké výkony dvou hlavních představitelů. Bebjakův dvorní herec Noël Czuczor předvádí životní výkon a jen 27letý Peter Ondrejička ve svém celovečerním hraném debutu nastavil laťku tak vysoko, že ji bude v dalších, podobně ambiciózních projektech jen těžko překonávat. Bravurní výkony předvedli i Jan Nedbal či Florian Panzner.
Zpráva možná někomu přijde pořádně neukončená, nedopovězená, nevysvětlená, ale pravdou je, že Bebjak stihl do 94 minut vměstnat to nejpoutavější a nejdůležitější, přičemž vše ostatní velmi správně nechal na samotného diváka. Zároveň krásně zdůrazňuje, že Zpráva nevznikla právě v těchto časech jen tak náhodou. Jakým způsobem, to už uvidíš sám.
Bebjakův nejlepší film
Zpráva se už promítala ve Španělsku, ve Velké Británii, v Japonsku či Americe, odkud si odnesla pozitivní odezvy. Drama vychválil i Peter Goldwyn, prezident společnosti Samuel Goldwyn Films, a američtí žurnalisté zároveň předpověděli, že se drama objeví i v shortlistu nominací na Oscara.
To se nakonec nepodařilo, ale je více než jasné, že tvůrci mají již nyní jistých několik cen Slovenské filmové a televizní akademie Slunce v síti. Zpráva je zatím bezpochyby Bebjakův nejlepší film a také proto jí dáváme osm bodů z deseti. Vidět ji můžeš od čtvrtka 23. září.
