- produkty a služby určené pro osoby starší 18 let
- sex, nahotu a jiný nevhodný obsah
- násilí, krev nebo obsah nevhodný pro citlivé povahy
Asi každý má zvláštního souseda. Věčně zírající a sledující osobu vyvolávající až strach. Zpravidla jde o zbytečnou paranoiu, existují ale výjimky potvrzující pravidlo. To Lauren Giddings, sousedka Stephena McDaniela, poznala na vlastní kůži.
Představ si, že studuješ na právnické fakultě v Americe, bydlíš v apartmánech kampusu nedaleko školy a žiješ studentský život. Studuješ právo a očekává se, že tví spolužáci a spolužačky mají podobné životní cíle. I tak je ale struktura studujících opravdu rozličná, jak z hlediska ambicí, tak oblíbenosti. Ve škole potkáš populární sportovce, opravdu chytré osoby, ale i nepřístupné a zvláštní lidi.
V podobném kampusu jménem Barrister’s Hall žila i čtyřiadvacetiletá Lauren Giddings, mladá žena, jejíž životní pouť odstartovala snad nejlépe, jak mohla. Pocházela ze zajištěné rodiny, dětství měla skvělé, ve škole měla výtečný prospěch, byla oblíbená a také hezká.
Studovala na Mercer University ve státě Georgia, kde se setkala se spoustou lidí. Do školy to neměla daleko, její apartmán se nacházel přes cestu. Spokojeně zde žila asi tři roky. Nebo minimálně to tak vypadalo.
Špatný pocit
V blízkosti Laurenina bytu bydleli i její spolužáci včetně pětadvacetiletého Stephena McDaniela, který se přistěhoval během jejího třetího roku v Barrister’s Hall. Stephen také chodil na práva a přímo do její třídy, takže ho znala. Pozornost mu však věnovala akorát v momentě, kdy to bylo nezbytně nutné. Nebyli totiž přátelé.
Pravda byla, že v roce 2011, kdy se jejich cesty spojily nejblíže, spolu hovořili poprvé v životě. Když došlo na druhou konverzaci, McDaniel ji překvapivě pozval na rande. Lauren jeho pozvání s díky odmítla. Ujistila ho ale, že chce, aby zůstali přáteli. Ne proto, že by to tak opravdu cítila, ale protože chtěla zmírnit možný dopad na Stephenovu psychiku. Jevil se jí totiž jako zakřiknutý podivín.
Nechtěla si ani zbytečně vytvářet nepřátele. Během roku 2011 v ní totiž sílil špatný pocit, že se kolem ní dějí věci, které jí unikají. Svým přítelkyním se tak o situaci se Stephenem, z něhož také neměla zrovna dvakrát nejlepší pocit, svěřila. Vyprávěla jim i o svém pocitu, že ji někdo ustavičně sleduje. Jako by prý někdo navštěvoval její byt, aniž by o tom věděla. Z toho jí šel opravdu mráz po zádech, a několikrát ji dokonce napadlo, že se přestěhuje.
Vše trvalo týdny a Lauren nenašla jediný důkaz, který by potvrzoval, že její intuice je pravdivá. Z Barrister’s Hall to navíc měla blízko do školy, v apartmánu žila už několik let a měla to tam ráda. Stěhování nakonec zavrhla.
Smrt jako z hororu
V létě se nepříjemný pocit zintenzivnil, Lauren ale neudělala žádná opatření a rozhodla se, že jej bude ignorovat. V červnu roku 2011 se jí to vymstilo. V noci ze soboty 25. června na neděli 26. června jí za okny chodil jistý muž, který přes okno s otevřenými žaluziemi natáčel interiér jejího bytu.
Opravdové video, které pachatel natáčel před smrtí Giddings:
Poté si otevřel dveře a kolem půl páté ranní vešel dovnitř. Vybaven rukavicemi, maskou a kamerou přistoupil k mladé ženě. Nepočítal však s tím, že ji jeho pohyb probudí. Vyděšená Lauren se pokusila vystartovat z postele, bohužel útočník byl silnější.
Co se dozvíš po odemknutí?
- Jak probíhalo vyšetřování vraždy Lauren Gidding.
- Proč se Stephenu McDanielovi říkalo zombie boy.
- Jaká vypadalo interview vraha v televizi.
- Proč byl výslech McDaniela jedním z nejbizarnějších vůbec.
