Přečti si o silných a inspirativních příbězích UFC bojovníků a bojovnic, kterým život neustále házel klacky pod nohy, ale jejich vytrvalost, neoblomnost, ctižádostivost a sebedůvěra se podepsaly pod to, že se dostali mezi ty nejlepší.
Dostávali tvrdé rány z každé strany, vyrůstali v nehostinných podmínkách nebo chudobě, lidé je podceňovali a nevěřili jim, byli šikanováni či trpěli vážnými zdravotními problémy. Vyzkoušeli si ta nejtvrdší a nejtěžší zaměstnání, žili v nejhorších podmínkách, jen aby později mohli být hvězdami a uznávaly je tisíce nebo rovnou miliony lidí.
Tady je deset příběhů MMA zápasníků a zápasnic, které tě zaručeně nenechají chladným. Dostali se na vrchol mezi ty nejlepší, nebo rovnou získali šampionský opasek.
10. Jose Aldo
Jen 170 centimetrů vysoký Brazilec vyrůstal ve městě Manaus a už jako malé dítě pocítil, co je to chudoba. Jeho otec byl zedník a snažil se ze všech sil uživit rodinu. On mezitím snil o tom, že jednou bude slavný fotbalista. To se mu nikdy nepodařilo. Protože byl hubený, neustále si na něj dovolovali vyšší a silnější vrstevníci, kteří ho často i bili. Jak píše Talksport, právě díky tomu, že ho už nebavilo být „boxovacím pytlem“, později začal trénovat brazilské ju jitsu.
Podle Lowkickmma poté, co opustila jeho matka rodinu, pomáhal otci a pracoval jako stavbař, jen aby si našetřil dost peněz a koupil si letenku do Ria de Janeira na trénink ve slavné tělocvičně Nova Uniao. Tam údajně Aldo přišel jen s jednou taškou oblečení a bez peněz. Přespával v tělocvičně a jedl jen jednou denně. Nakonec tam už zůstal nadobro. Sportu chtěl obětovat všechno a neváhal přitom opustit nejbližší, rodinu a první trenéry. Cítil, že se musí posunout.
Jose Aldo přišel do UFC v roce 2011 již jako mistr světa v pérové váze. Neprohrál celé čtyři roky a pásek šampiona stihl obhájit dokonce devětkrát. Porazil jej až Conor McGregor v roce 2015. Dnes má Aldo na kontě 30 výher v MMA a stále působí v UFC. Drží se na pátém místě v bantamové divizi a chce nadále, i ve věku 35 let, soupeřit s těmi nejlepšími a stát se dvojnásobným šampionem.
9. Jorge Masvidal
Když mu byly 4 roky, jeho otce zatkli za držení drog a poslali za mříže na 18 let, píše Essentially Sports. Jeho matka mu to ale zatajila a pravdu prozradila, až když mu bylo 13 let. Už odmalička měl problémy s agresivitou a ve škole se každou chvíli popral, až ho z ní později vyhodili.
To, že na něj občas někdo vytáhl nožík, nebylo ničím neobvyklým, ale jak uvádí ESPN, když mu bylo 14 let, byl zbit nejvíc ve svém životě. Ti, co ho napadli, byli údajně ve velké přesile a Masvidal nakonec skončil v nemocnici, přičemž podle jeho slov měl ošklivě poraněné ucho poté, co po něm útočníci dupali a ucho se mu zarylo do štěrku.
Když po zotavení začal plánovat krvavou pomstu, jeho otec mu promluvil do duše a varoval ho, že pokud v tom bude pokračovat a o něco se nakonec pokusí, skončí jako on, ve vězení. V mládí ovšem Masvidal násilí nepřestal vyhledávat. Rozdávat údery se naučil v ulicích Miami, kde se často zapojoval do takzvaných bitev na dvoře. Tam si různí chlapi měřili síly v nebezpečných zápasech bez rukavic, aby vydělali nějaké peníze. Videa z těchto soubojů se stala virálními na Youtube.
Dnes Masvidal drží v největší MMA organizaci světa opasek BMF (Baddest Motherfucker Belt), který získal v zápase s Natem Diazem nebo drží rekord v nejrychlejším knokautu v historii UFC. Bena Askrena dokázal zcela „vypnout“ tvrdým kolenem přímo do hlavy za 5 sekund. Ve velterové divizi porazil také působivými knokauty Darrena Tilla či Donalda Cerroneho a dvakrát se bil o titul šampiona. Dnes je v žebříčku na sedmém místě.
8. Michael Bisping
Během více než desetiletého působení v UFC vydělal několik milionů, stal se šampionem střední váhy a rozjel si dokonce i hereckou kariéru. Zahrál si po boku Vina Diesela či Samuela L. Jacksona ve filmu xXx: Návrat Xandera Cage (2017) nebo v akčním thrilleru Dokonalá loupež (2018). Dnes je komentátorem UFC a analytikem pro FOX Sports.
Jak uvádí Lowkickmma, neměl to vždy tak jednoduché. Štěstí a úspěch mu nespadly do klína samy od sebe. Sice se už od osmi let věnoval ju jitsu a později se stal šampionem v polotěžké váze v anglické organizaci Cage Rage, jeho sportovní kariéra ale téměř skončila předčasně, protože se dostal do těžkých finančních problémů. Měl problémy zaplatit nájem a nedokázal uživit svou rodinu, kterou si založil v poměrně mladém věku.
Musel proto dělat několik manuálních dělnických prací, například v demoličních firmách nebo továrnách. Vyzkoušel si také práci pošťáka, štukatéra a čalouníka. Jelikož však s MMA nechtěl skončit, občas dokonce přespával v autě, aby mohl trénovat v tělocvičně mimo město, ve kterém bydlel. Zlom přišel až v roce 2006, kdy vyhrál 3. sezónu reality show The Ultimate Fighter a získal tak smlouvu s UFC. Stal se první velkou hvězdou MMA ve Spojeném království.
V roce 2016 získal vysněný titul v zápase s Lukem Rockholdem, ale tři roky předtím, po zápase s Vitorem Belfordem, přišel po tvrdém knokautu high-kickem o pravé oko, jak uvádí MMAJunkie. Ani to ale jeho kariéru nezastavilo. I když byl podle jeho slov každý další zápas nesmírně náročný, přizpůsobil se, změnil styl a dále bojoval, až se stal šampionem. Později napsal také knihu s názvem Quitters Never Win: My Life in UFC.
7. Charles Oliveira
Je důkazem toho, že zázraky se občas skutečně dějí. Jak píše Sportskeeda, když byl dítě, diagnostikovali mu revmatoidní artritidu, což je závažné chronické systémové a autoimunitní zánětlivé onemocnění s postižením kloubů, a také srdeční šelesty. Lékaři mu dokonce řekli, že možná nebude moci znovu chodit a bude odkázán na invalidní vozík.
Když po několika letech léčení Brazilce propustili z nemocnice a doporučili mu, aby neprováděl žádnou těžkou fyzickou aktivitu, nebyl příliš poslušný. Jen o několik měsíců později začal hrát fotbal a ve 12 letech začal trénovat brazilské ju jitsu. Právě do tohoto sportu se vášnivě „zamiloval“, získal černý pás a vytrénoval se na jednoho z nejnebezpečnějších grapplerů v UFC.
Dnes má na kontě nejvíce ukončení v celé organizaci (17) a také nejvíce ukončení na submisi (14). Vysněný pásek nezpochybnitelného krále lehké váhy získal letos po výhře nad Američanem Michaelem Chandlerem na turnaji UFC 262.
6. Paige VanZant
Na růžích ustláno neměla ani zápasnice Paige VanZant, která v UFC působila od roku 2014 do roku 2020 a dvakrát odcházela s bonusem za zápas a za výkon večera. Ve své knize, kterou napsala v roce 2018, s názvem Rise: Surviving the Fight of My Life, se světu svěřila s jedním hrůzostrašným zážitkem. V době, kdy chodila na střední školu, ji totiž podle jejích slov několik mužů na jedné party nejdříve opilo a následně hromadně znásilnilo.
„Hýbou se mnou, následně mění mou pozici. Při každém pokusu o odpor selhávám, mé končetiny jsou jako mokrý cement, můj mozek je jako hustá mlha. Jsem při vědomí, ale mé tělo se cítí mrtvé. Vím, co se děje, ale nemůžu udělat nic, abych to zastavila. Nemám žádný hlas ani jinou možnost, jen se podřídit a modlit se, aby to brzy skončilo,“ napsala o tomto traumatickém zážitku ve své knize bojovnice podle MMAFighting.
Později se také stala obětí šikany, když její spolužáci začali šířit drby, že s nimi měla konsensuální pohlavní styk, a přezdívali jí „Paige Slutton“ (odvozené od anglického slova slut, což znamená v překladu coura), její rodné jméno je Paige Sletten. Jeden z hlavních důvodů, proč knihu vydala, byl ten, že chtěla, aby podobné oběti znásilnění či šikany nebyly potichu a šly s pravdou ven, nebály se o tom otevřeně mluvit. Svůj hněv ale proměnila ve svou výhodu, když našla zálibu v bojových sportech. Dnes působí v Bare Knuckle Fighting Championship, organizaci zaměřené na barmský box.
5. Mark Hunt
Nikdy sice neměl atletickou postavu, navíc na svou váhu byl dost nízký (178 centimetrů), ale v UFC byl stejně postrachem té nejtěžší divize a dokázal doslova zničit taková jména jako Antônio Silva, Frank Mir (bývalý šampion), Roy Nelson, Ben Rothwell a dokonce knokautovat přes 213 centimetrů vysokého Holanďana Stefana Struveho. Byl skutečné zvíře.
Agresivitu a zálibu v demolování protivníků do něj nepřímo vštípil jeho otec, který podle jeho slov léta týral a zneužíval celou rodinu. O děsivých zážitcích napsal bývalý mistr světa v K-1 knihu Born to Fight. „Můj otec byl nemilosrdný. Terorizoval nás. Začal s mentálními hrami ještě předtím, než našel věci, kterými nás pak mlátil. Jednou mě svázal v garáži s rukama nad hlavou a bil mě rukojetí od koštěte,“ řekl Hunt podle Bloodyelbow.
„Utekl jsem a moji bratři za mnou přišli a řekli: ku*va, vrať se tam, jinak dostaneme všichni,“ pokračoval. Podobné věci se údajně opakovaly každý den několik let. O něco hůře skončila jeho starší sestra Victoria, kterou otec údajně sexuálně zneužíval a znásilňoval, dokud se v 18 letech neodstěhovala z domu. Hunt zároveň přiznal, že si proto svou zlost vybíjel na jiných dětech na ulici a stal se z něho také tak trochu tyran. „Domov pro mě nikdy nebyl bezpečným místem. Na ulici jsem se cítil bezpečněji,“ prohlásil.
4. Francis Ngannou
Současný šampion těžké váhy v UFC, přezdívaný The Predator, který navíc drží od roku 2018 světový rekord v nejtvrdším úderu, vyrůstal v chudém malém městě Batie v africkém Kamerunu a už od dětství musel tvrdě dřít. Jako 12letý začal dělat v pískových dolech, což byla mimořádně namáhavá a nebezpečná práce, jak uvádí Bleacherreport. „Děti v Kamerunu si myslí, že je všechno ztraceno ještě dříve, než se narodí. Není jim dovoleno snít. Nemají dovoleno být ambiciózní. Jen akceptují, že jsou oběťmi svého osudu,“ řekl bojovník.
Odjakživa snil o tom, že se stane slavným bojovníkem a kolem pasu bude mít zlatý pásek, i když se mu za to všichni smáli, odstrkovali ho a ponižovali. Když se mu po dlouhých letech podařilo emigrovat do Francie, šlo o zásadní změnu v jeho životě. Přišel prý do jedné z místních tělocvičen a trenérovi boxu řekl: „Právě jsem se sem přistěhoval. Jsem bez domova a nemám peníze. Ale nejsem tady kvůli tomu, abych žebral. Potřebuji jen nějaké místo na trénink, protože se stanu mistrem světa." Dokázal to 27. března 2021.
3. Anderson Silva
Také patřil mezi ty, kteří vyrůstali ve skromných podmínkách. Ale právě chudoba ho naučila, co je to pokora a ctižádostivost. V mládí žil v São Paulu se svou tetou a strýcem, ke kterým ho poslali jeho rodiče, protože ho údajně nedokázali uživit, uvádí Sportskeeda. Ještě předtím, než rozkopl dveře do světa MMA, pracoval v McDonald's. Na živobytí si tedy vydělával děláním hamburgerů.
První MMA zápas měl už roku 1997 a do UFC nastoupil v červnu 2006. Hned ve svém debutovém zápase dokázal knokautovat nebezpečného Chrise Lebena a získat tak bonus večera. Další zápas byl už rovnou o titul. Nedal šanci Richi Franklinovi a stal se šampionem střední váhy, přičemž pásek držel neuvěřitelných 6 let a dokázal ho obhájit desetkrát.
Po dlouhých úspěšných letech však přišel neočekávaný pád. Nejenže Silva prohrál s mladým, po krvi hladovým Američanem Chrisem Weidmanem, ale v jejich společném zápase si tak nešťastně a hrozivě zlomil nohu, že mu všichni předpovídali konec kariéry. On ale hodil všechny nepřející a pochybující lidi za hlavu, a i když to trvalo dlouho a bylo to bolestivé, pozvedl se a vrátil se k soupeření s těmi nejlepšími. Z UFC ho sice propustili koncem minulého roku, ale začal dělat kariéru v boxu, přičemž hned v prvním zápase dokázal letos porazit Tita Ortize.
2. Georges St-Pierre
Považují ho za vůbec nejlepšího MMA zápasníka v historii. Jeho jméno září v Síni slávy UFC, doma má opasek šampiona velterové i střední váhy. Jedná se o skutečnou legendu. Když byl ale malým hubeným chlapcem na základní škole, nikdo by mu tento osud nepředpovídal. Podle Montreal Gazette ve škole dostával pravidelně tvrdé lekce od spolužáků, bili ho a okrádali o peníze.
Aby se dokázal mladým tyranům bránit, začal chodit na karate a udělal to nejlepší, co mohl. Časem se jim dokázal vzepřít a měl od nich klid. Poté, co jeho trenér zemřel, začal trénovat wrestling, box a brazilské ju jitsu. Jeho cesta za úspěchem byla však teprve na začátku a musel si pro ni něco vytrpět. Podle jeho slov vystřídal několik náročných zaměstnání, aby si mohl zaplatit univerzitu, a nemá na to nejlepší vzpomínky.
„Dělal jsem vyhazovače v nočním klubu, v hiphopovém nočním klubu. Vždy se tam někdo popral. Byla to hrozná, deprimující práce. Pak jsem pracoval v obchodu s potravinami, to bylo opravdu špatné. Dokonce jsem dělal šest měsíců popeláře. Vlastně to nebylo tak špatné. Bylo to jedno z mých nejzábavnějších zaměstnání,“ řekl St-Pierre podle Bleacherreport.
1. Daniel Cormier
Dostal se ze dna až na vrchol. Jeho MMA rukavice dnes už visí na hřebíku, nemusí s nikým a s ničím zápasit. Užívá si života plnými doušky, ve volném čase hraje golf a v rámci práce s radostí a nadšením vášnivě komentuje UFC zápasy po boku Joea Rogana. Má také vlastní show na ESPN.
Jak píše Sportskeeda, Daniel Cormier má za sebou jednu z nejnáročnějších cest ke slávě. První rána přišla, když mu bylo pouhých 7 let a zavraždili mu otce. Druhá tragédie se stala v roce 2003, kdy mu bylo 24 let. Cormier přišel o tříměsíční dcerku Kaedyn při autonehodě. „Pamatuji si, jak jsem ji viděl v té nesmírně malé rakvi a nedokázal jsem pochopit, proč se takové věci stále dějí," řekl se slzami v očích v jednom rozhovoru Cormier.
Jak později uvedl v dalším rozhovoru pro The Undefeated, šlo o tu nejtěžší věc, jakou kdy zažil. „Když ztratíte něco tak vzácného a drahého, neexistuje žádný návod. Nic, co by vám pomohlo se s tím vyrovnat... Kaedyn ale byla vůdčí silou všeho, co jsem dělal, od chvíle, kdy v roce 2003 zemřela, až do roku 2011, kdy se mi narodil syn Daniel,“ řekl zápasník.
Na poli bojových sportů začal Cormier se zápasením a soutěžil také na olympiádě, přičemž v roce 2007 získal bronzovou medaili. Když se o rok později snažil získat hmotnost na olympiádu, přišla další nepříjemnost. Selhaly mu ledviny. Ani tehdy se ovšem nenechal zlomit. Rok poté debutoval v MMA a dokázal 15krát za sebou vyhrát.
Do nejprestižnější MMA organizace světa vstoupil v roce 2013. Dva roky poté vyhrál první opasek (polotěžká váha) v souboji s Anthonym Johnsonem a v roce 2018 dokázal všechny šokovat, když ve svém debutu v těžké váze knokautoval obávaného Stipeho Miocice a stal se mistrem dvojnásobným.
Nezlomného bojovníka ale podle The Undefeated v rámci sportovní kariéry nejvíce mrzí jeho porážka s dávným rivalem. „Co se týká sportu, tak nejtěžší věc, se kterou jsem se setkal, byla prohra s Jonem Jonesem 3. ledna 2015. Nikdy na to nezapomenu,“ řekl Cormier.
