Jakub Vážan už od dětství miluje sport. Rád hraje fotbal, ale podívá se i na hokejové či florbalové zápasy. Byla to jedna z mála věcí, které ho zaměstnávaly, když byl v nemocnici. „Neměl jsem tam moc co dělat. V mém věku tam nebyl nikdo, byli to staří muži, v mnohem horším stavu než já. Tak jsem sledoval zápasy a začal jsem číst Game of Thrones,“ vzpomíná na období, kdy absolvoval léčbu rakoviny.

Ta se mu vyvinula rychle a náhle. Najednou jako třiadvacetiletý kluk opakovaně lékařům ukazoval svá varlata a říkal jim, že před třemi měsíci ještě takto oteklá a tvrdá nebyla. Ani jeden z nich mu neuvěřil, říkali mu, že v takovém stadiu jsou pacienti po třech letech. Verdikt byl ale u všech specialistů jednotný: rakovinu varlat měl v tak pokročilé fázi, že je museli vyoperovat. Mezi diagnostikou a zákrokem neuběhl ani měsíc, ale samotná léčba se ještě táhla měsíce.

Dnes už jako osmadvacetiletý muž působí uvolněně a usmívá se. Do redakce přichází v dobré náladě. Přestože je oficiálně zdravotně těžce postižený, říká, že v práci ho to moc neovlivňuje. Jako ředitel Decathlonu Bory a HR specialista pro Decathlon totiž jeho zdravotní stav s běžnými aktivitami v práci nesouvisí. Rád si ze sebe dělá legraci a nevnímá se jako handicapovaný člověk. 

Říká, že mu jde zejména o osvětu. „Kdyby mě někdo ve škole naučil, jak si udělat samovyšetření... ještě lépe, kdybych chodil na preventivky, kde by to kontrolovali, nemuselo to zajít tak daleko.“ Nejvíce lituje, že už nemůže mít vlastní děti. Doufá, že jeho příběh poslouží jako varování pro mladé muže.

Čti také

První prohlídka u urologa: bude to bolet, je potřeba se před vyšetřením oholit nebo vyprázdnit? Lékař vysvětluje, jak se připravitPrvní prohlídka u urologa: bude to bolet, je potřeba se před vyšetřením oholit nebo vyprázdnit? Lékař vysvětluje, jak se připravit

V současnosti jsi v pozorovací fázi, naposledy jsi podstoupil zákrok před dvěma lety. Jak často chodíš na kontroly?

Zpočátku to je častěji a postupně méně časté. Teď chodím každé tři měsíce na kontrolu, kde mi odebírají krev, a každé pololetí na CT, RTG a sonografii — přestože nemám ani jedno varle. (úsměv)

Proč tě tam tedy doktor posílá?

Je velmi detailní. Urolog se tomu vždy zasměje, ptá se mě, proč tam jsem. (smích)

Ale kromě těch kontrol chodím každé tři měsíce i na hormonální léčbu, injekce mi podávají v ambulanci.

Zní to tak, že ačkoli jsi už „pouze“ v pozorovací fázi, stále ti rakovina ovlivňuje tvůj běžný život.

Záleží na tom, co považuješ za běžný život. Můj sen byl vždy mít děti. Je jiné žít s tím, že tu možnost máš, jen ji odkládáš nebo chceš počkat, nebo když ji vůbec nemáš. Nemohu si naplnit to, po čem jsem vždy toužil.

Ale v běžném životě nemám dojem, že mě to nějak ovlivňuje. Energie mám ještě dost, i když asi ve vyšším věku budou ty výkyvy větší. Mírný nával energie cítím po podání testosteronu.

Ale na kontroly či právě hormonální injekce chodíš poměrně často. Budeš to muset dělat do konce života?

Ano, jsem na to odkázán do konce života. Chodit musím každé tři měsíce a je to velmi bolestivá injekce, obvykle mě to vyřadí na tři dny. Je to tupá bolest, nemohu si po tom sednout ani pořádně chodit. Teď mě to ještě neovlivňuje, věkem to asi bude horší. Starší muži také pociťují vedlejší účinky: jsou unavení, erekce je pomalejší, slabší a celkově jim klesá také chuť na sex.

Kromě toho chodím ještě 5 let od poslední operace na kontroly. Po těch pěti letech už ty kontroly nebudou tak intenzivní, čehož se bojím mnohem víc. Nevím, co bude potom.

Říkáš, že tvým snem bylo odjakživa mít děti. Proč sis nedal zamrazit sperma po diagnostice?

V tom stadiu už na to bylo pozdě. Byl jsem v soukromé klinice na dvou odběrech, ale už jsem neměl sperma.

Rakovinu ti diagnostikovali, když ti bylo 23 let. Co tě poprvé dovedlo do ambulance obvodní lékařky?

Začal jsem mít větší varlata, byla i tvrdá. Nejdřív jsem to vůbec neřešil, smál jsem se tomu, že mám „velké koule“, přesvědčoval jsem se, že to je v pořádku. Během tří měsíců — a to mi žádný lékař nechtěl uvěřit — byly už opravdu velké a tvrdé.