Ze stydkých pysků se během dospívání stává původce mindráků a nízkého sebevědomí. K jakému řešení se potom dívky uchylují? Nechávají si je uříznout.
„Kokrhel tam dole, prostě když je to masíčko dole hodně vytahaný, tak to nedávám. Já potřebuju prostě šunčičku v bagetce hezky narovnanou,“ prohlásil před několika měsíci na tiktokovém účtu Showus_cz, jeden z respondentů, na otázku, co mu přijde na holkách jako „red flag“ a přes co pro něj nejede vlak.
Klip účtu, který mezi různými skupinami Čechů zjišťuje jejich názory na všemožná témata, se stal okamžitě virálním. Lidé jej odsuzovali a většině se z konkrétní stavby slov ježily vlasy na hlavě. Přestože by se na první poslech mohlo zdát, že jde jen o hloupé řeči „nevyzrálého puberťáka“, odpověď dospívajícího studenta s Prada ledvinkou na prsou odkrývá důležité téma. Téma, o kterém se moc nemluví a moc se nezobrazuje. Nenajdeme jej v popkultuře, anatomii ani v antických dílech. Přesto je tu dlouho a týká se velké části populace. Jde o diverzitu vulvy a pocity, které v lidech a především ženách vzbuzuje.
Každá máme jiný nos, jiné rty, vlasy... Přesto, když se pozornost stočí na rozdílné stydké pysky, je najednou v rozdílných očích rozdílných žen pouze jeden přijatelný typ – ten, který tak obrazotvorně popsal mladý muž na tiktokovém videu. Pro spoustu žen je cokoliv jiného neakceptovatelného a větší labia považují za odpudivé a nenormální. Ze stydkých pysků se během dospívání stává původce mindráků a nízkého sebevědomí. K jakému řešení se potom dívky uchylují? Nechávají si je uříznout.
Labioplastika
V roce 2019 dosáhl celosvětově počet provedených labioplastik na 164 667 operací, což odpovídalo 24,1% nárůstu oproti roku 2018 a 73,3% nárůstu oproti roku 2015. Labioplastiky byly 15. nejoblíbenějším zákrokem plastické chirurgie u pacientek za rok 2019. Jelikož však vykazování zákroků provedených v soukromých praxích není povinné, mohou tyto údaje skutečné podíly podhodnocovat. Operace, při které jsou na vulvě chirurgicky zmenšeny malé stydké pysky, se těší velké oblibě také v Česku. Důvody k tomu mají ženy různé, nejčastěji je to však právě problém se sebevědomím, které jim větší labia ubírají.
Nyní trpím na záněty, na které jsem netrpěla, jelikož vchod do vagíny nic nechrání. Toto mi vysvětlil až doktor zpětně. – čtenářka Petra
„Můj důvod pro operaci byla zvětšená labia, kvůli kterým jsem se hodně styděla jak při sexu, tak třeba i u bazénu,“ uvedla Tereza v dotazníkovém šetření Refresheru. Podobné pocity studu vedly na operační sál také ostatní ženy, které se s redakcí podělily o své zkušenosti. „Na operaci mě dovedlo špatné sebevědomí a pysky mi přišly příliš velké. Trápilo mě to,“ říká teprve osmnáctiletá Markéta.
Jako každá operace není ani tato bez rizika a v případě, že se nepovede, se pak ženy mohou cítit ještě hůře. Setkaly se s tím také ženy, které Refresher oslovil. „Operace mi snížila citlivost klitorisu a okolních tkání (pravděpodobně kvůli poškození nervových vláken), vzhled (kůže je nerovnoměrně sešitá, tkáň nerovnoměrně odebraná) a mám zvýšenou citlivost po sexu,“ postěžovala si Anna.
Jsem více sebevědomá a už se nestydím před partnerem. – čtenářka Klára
„Kvůli bolestivým jizvám jsem byla na reoperaci, samozřejmě u jiného lékaře. Byla jsem na několika konzultacích, všichni se shodli, že je to špatné. Výsledek je, že stehy jsou špatně, vzal toho moc, jizvy stále bolestivé (i po 2 letech) a modelace odkryla body pod klitorisem, které jsou hodně bolestivé. Tedy sex i masturbace jsou nepříjemné a ruší to vzrušení, což činí problém dosáhnout orgasmu, dřív jsem problém neměla. Poté je vše velmi bolestivé, druhý den se nedá ani sedět, tento stav trvá celý den, a to mluvím jen o krátké masturbaci. Od operace mám nulový sexuální život. Pohlavní styk je problém, jelikož jizvy vedou až ke vchodu a je to nepříjemné. Samozřejmě se mi nelíbí ani vzhled, jelikož toto jsem nechtěla, také odstraněním malých pysků poklesly velké, ty nyní vypadají vytahané. A v neposlední řadě trpím nyní na záněty, na které jsem netrpěla, jelikož vchod do vagíny nic nechrání. Toto mi vysvětlil až doktor zpětně,“ svěřila se Petra.
Pro jiné ženy však operace dopadla dobře, i přesto, že si rizika předtím uvědomovaly. „Jsem více sebevědomá a už se nestydím před partnerem,“ uvedla v dotazníku spokojená pacientka Klára. Kde se ale stud z vlastní vulvy vzal? Ženy se s ním nenarodily a na rozdíl třeba od ideálu krásy obličejových rysů nebo odhalených těl média o vulvách nijak nereferují, je to spíše skoro, jako by vulvy ani neexistovaly. Právě u toho to ale začíná.
Afrodita a prázdný trojúhelník
Vulvu lze jen stěží najít v antickém umění, současné popkultuře, ale i mainstreamových médiích. Sochám nahých žen z antického Řecka například vulvy úplně chybí a místo toho mají v rozkroku jen prázdný trojúhelník. Oproti tomu sochy mužů mají genitálie vytesané do posledního detailu a v anatomické přesnosti. Člověk se nad tím ani nepozastaví.
Nebylo to tak však vždy. Ve starém Egyptě byla vulva považována za zdroj štěstí a regenerace. Ve třetím tisíciletí před naším letopočtem zase uctívali Sumerové, obyvatelé dnešního Iráku, bohyni Ištar, jež byla opěvována především pro svou vlhkou a plodnou vulvu. S nástupem dalších let se však vulva a její význam začaly vytrácet.
O tom, jak a proč došlo k cenzuře vulvy, se vedou odborné debaty, ale jedna z teorií, se kterou odborníci pracují, je nárůst gramotnosti u převážně mužských dramatiků a básníků ve starověkém Řecku. S nárůstem literatury, básní a her, které zobrazovaly ženy jako pasivní účastnice reprodukce a vylučovaly ženy z procesu tvorby, se ženské role dostaly na okraj společnosti.
Ženské intimní partie, pokud jsou zobrazovány ve spodním prádle, plavkách nebo oblečení do posilovny, jsou obvykle nějakým způsobem zakryty, zcenzurovány nebo zobrazeny jen jako hladká křivka.
Jedním z dochovaných mýtů, který zahrnuje vulvu, je příběh o Baub. Když bohyně země Démétér přišla o dceru, kterou odevzdala Hádovi, Baub na Démétér vystrčila vulvu, aby ji rozesmála. I přesto, že měl tento akt symbolizovat ženskou sounáležitost, vulva se zároveň stala předmětem humoru a žertu.
Vulva a ženské pohlavní orgány ztratily své spojení a respekt jako nezbytné pro samotný život a staly se předmětem zábavy a potěšení, jímž jsou dodnes. Vulvu jako symbol života vystřídal penis, který se stal zároveň symbolem moci a ochrany. Namísto rovnocenného partnerství, které rané civilizované společnosti ctily, byly ženské genitálie považovány za pouhý inkubátor, kterému dominuje semeno. Vulva se už na roveň s penisem nikdy nevrátila. Kvůli pozdějším patriarchálním společnostem, které potřebovaly u žen stud a pocit nedůležitosti stále živit, už ani nemohla.
Právě fakt, že vulva není ani dnes pořádně zobrazována, je jedním z faktorů, který důležitou měrou přispívá k nespokojenosti žen a pocitům „nenormálnosti“. V učebnicích anatomie základních škol chybí jakákoliv diverzita. Vedle obrázku nahého muže se zobrazeným penisem, šourkem i předkožkou je zpravidla žena s trojúhelníkem z pubického ochlupení, v lepším případě s hladkým trojúhelníkem, který rozděluje nenápadná čárka. Žádný klitoris, žádná labia. Kvůli tomu dostávají už velmi mladé dívky první zkreslené představy o tom, co je „normální“. Ty se jich potom často drží až do dospělosti.
„Zdravím, ženy, moc nás tu není, ale s neskutečnou radostí podávám info, že už je labio za mnou. Ten pocit ‚normálnosti‘ je úžasný,“ píše jedna členka ve skupině určené k předávání si zkušeností s operací.
Nejde ale jen o to, jak jsou zobrazovány nahé ženské genitálie. Analýza ženských časopisů zjistila, že ženské intimní partie, pokud jsou zobrazovány ve spodním prádle, plavkách nebo oblečení do posilovny, jsou obvykle nějakým způsobem zakryty, zcenzurovány nebo zobrazeny jen jako hladká křivka.
Ve studii, která se věnovala motivacím k labioplastice, se také ukázalo, že více než třetina žen žádajících o operaci zažila negativní komentáře na vzhled svých stydkých pysků, a to převážně od bývalých sexuálních partnerů.
Vulva v popkultuře
Všechny tyto vjemy, které potlačují nejen diverzitu, ale jakékoliv zobrazování vulvy, vzbuzují v mladých dívkách nespokojenost a negativní pocity s tím, jak jejich genitálie vypadají. K dostatečné reprezentaci se pak nedostanou ani v často progresivní popkultuře.
To lze dobře ilustrovat na seriálu Euphoria, který má spoustu kvalit a mladým lidem ukazuje důležitá témata spojená se sexuálním konsentem, orientací či identitou. Příležitost zobrazit diverzitu intimních ženských partií však – v mnoha ohledech přelomový seriál – nevyužívá. Tvůrci v díle do jisté míry kompenzují mužský pohled (male gaze), který dlouho určoval, jaké druhy nahých těl mají být vidět, a tak je tu penisů požehnaně, a to ve všech různých situacích. V šatnách, ve sprchách, ve ztopoření i těsně po sexu. Přesto divák nemá šanci vidět jedinou vulvu.
Proč to tak je, tvůrci nikde nevysvětlili, ani se jich na to nikdo nezeptal. Ve filmovém průmyslu však zkrátka zobrazování vulvy praxí není. To potvrzují například data shromážděná na stránkách Mr. Skin či Mr. Man, jež slouží jako databáze klipů s nahotou z mainstreamové popkultury. Podle generálního ředitele Jima McBridea mají tyto stránky 9512 scén označených jako ukazující ženský klín a 3288 scén ukazujících penis. „V některých scénách s klínem se nedočkáte přímého záběru na vulvu. Může se jednat o částečnou viditelnost, jako například u Sharon Stone v Základním instinktu nebo u Marie Bello v Dějinách násilí,“ uvádí McBride. Z celkového počtu scén s ženským klínem tak existuje pouze 346 scén, které jsou výslovně označeny jako zobrazující stydké pysky.
Na vině jsou také muži
U nedostatečného či nesprávného zobrazování však problém teprve začíná. Je tu ještě další nezpochybnitelný faktor, který jej živí – muži. Na začátku tohoto článku je citován hloupý komentář jednoho „nevyzrálého mladíka“, přesto taková poznámka není nic ojedinělého.
Studie z roku 2016 zjistila, že vedle vlivu médií mají na rozhodování žen o plastice stydkých pysků vliv také negativní komentáře jejich vrstevníků a bývalých či současných partnerů. Ve studii, která se věnovala motivacím k labioplastice, se také ukázalo, že více než třetina žen žádajících o operaci zažila negativní komentáře na vzhled svých stydkých pysků, a to převážně od bývalých sexuálních partnerů. U žen, které o labioplastiku nežádaly, se s takovými komentáři setkalo pouze 5 % respondentek.
Žádné množství penetrace však vagínu nijak nevytahá ani nezmění tvar pysků.
„Pro operaci jsem se rozhodla, protože měl partner hloupé připomínky,“ říká v dotazníkovém šetření Refresheru Petra. „Během sexu měl neustálé připomínky, že ho to dře, což má vliv na erekci, mluvil o bývalé přítelkyni, která měla labioplastiku, ukazoval fotky a od začátku vztahu mě tímto manipuloval a vnucoval mi pocit, že je něco špatně u mě. Bohužel jsem byla zamilovaná a nechala se vmanipulovat k jeho fetiši,“ popsala. „Sama jsem cítila jistý diskomfort při styku. Pak mi to řekl i manžel,“ uvedla v dotazníku další žena, Hana.
„Mluvila jsem s mnoha muži a všichni se shodli na úplné labioplastice, žádné malé pysky, a důležitý je viditelný klitoris, nebo alespoň dobře přístupný,“ říká Petra na otázku, zda si myslí, že muži upřednostňují nějaký typ vulvy. Negativní komentáře jsou však také zakořeněné ve vynucování si sexuální zdrženlivosti u žen, odkud je potom společnost přebírá.
Například v náboženství je ještě i dnes mnohdy žena, která se oddává nemanželskému sexu či je promiskuitní, označována za „nečistou“. Odtud je to k historkám o „vytahané“ vulvě, která toho „hodně zažila“, a podobnému shazování žen, které mají svoji sexualitu ve svých rukou, jen kousek. Žádné množství penetrace však vagínu nijak nevytahá ani nezmění tvar pysků.
S tím, že sebevědomí ohledně vlastní vulvy ovlivňují partneři žen, má zkušenosti také umělec Jan Gruml, který se svou tvorbou snaží přispívat k lepší osvětě o diverzitách různých tvarů vulv tím, že maluje „portréty ženského klína“ podle předloh, které mu posílají ženy společně se svým příběhem.
„Tak 80 % zapojených modelek spokojených není a tipuju, že 60 % z nich kvůli poznámce nebo blbému komentáři, ať už od partnera, přátel, matky, učitelky atd., mají mindrák. Jedna slečna podstoupila dokonce labiaplastiku, která byla s komplikacemi a nedopadla podle představ modelky,“ říká umělec Jan Gruml.
Řešení začíná v realitě
Řešení mindráků s vulvou lze hledat v dostatečné reprezentaci. „Modelky, které na hotovou ilustraci reagovaly – ať už v prsa/vulva projektu, nebo v pohlavních kalendářích, které maluju každý rok – byly spokojeny a většina z nich cítila úlevu. Nebo aspoň z nějakého procenta svůj pohled přehodnotily k pozitivnějšímu,“ uzavírá Gruml.
Podobné výsledky zaznamenává také umělkyně Viktoria Krug, která stojí za projektem Vulvarium, odlitků ženských genitálií. „Každá odlitá vulva zvyšuje různorodost zobrazenou v mojí galerii. Díky tomu máte vy i ostatní ženy a lidé s vulvami možnost vidět, jak mohou vypadat různé vulvy. Mnoho nerealistických, tělo zahanbujících a nezdravých ideálů krásy se dokázalo proměnit ve společensky přijímané standardy a normy. To, že Vulvarium a každá zúčastněná osoba ukazují rozmanitost a realitu toho, jak mohou vulvy vypadat, je součástí vzpoury proti těmto zobrazením. Pomáhá nám všem znovu pochopit, že každá vulva je jiná, normální a krásná,“ říká Viktoria.