Neprozkoumané končiny na okraji sluneční soustavy by mohly ukrývat devátou planetu, ačkoli pravděpodobnost její existence je nízká, uvádí nová, ještě nerecenzovaná studie mezinárodního týmu vědců. TASR o tom informuje na základě universemagazine.com.
Taková planeta by se mohla nacházet v tzv. Oortově mraku, předpokládané oblasti sluneční soustavy sestávající z komet, asteroidů a jiných menších těles. Mezinárodní vědecký tým nedávno vytvořil model fungování nebeské mechaniky v počátečních fázích sluneční soustavy. Podle tohoto modelu existuje možnost, že by se v Oortově mraku komet mohlo nacházet jedno nebo více těles ve velikosti planet.
Studie obsahující závěry tohoto výzkumu byla zatím zveřejněna pouze v elektronickém archivu preprintů vědeckých prací arXiv a zatím neprošla recenzním procesem.
Oortův mrak se podle předpokladů vědců nachází přibližně 50 000–100 000 astronomických jednotek (AU) od Slunce (jedna AU je průměrná vzdálenost Země od Slunce, tedy asi 150 milionů kilometrů). Jeho existenci v roce 1950 poprvé předpokládal nizozemský astronom Jan Oort, ale pro jeho extrémní vzdálenost se existenci dodnes nepodařilo zcela potvrdit, ačkoli za nepřímý důkaz jeho existence se považují komety s dlouhou periodou.
Podle autorského týmu studie existuje malá, jen přibližně sedmiprocentní šance, že by gravitace našeho Slunce dokázala zachytit exoplanetu z jiné soustavy i daleko za oběžnou dráhou Neptuna, osmé a nejvzdálenější planety sluneční soustavy. Takové hypotetické těleso by se mohlo nacházet právě v Oortově mraku komet a jeho existence by vzhledem k velké vzdálenosti vůbec nemusela ovlivňovat dráhu Neptuna.
Ještě mnohem menší, zhruba půlprocentní, je pravděpodobnost, že by se taková planeta mohla vytvořit v samotné sluneční soustavě a nakonec skončit v oblasti Oortova mraku. Existenci hypotetické „Planety X“ nacházející se v oblasti za Neptunem předpokládal již v roce 1906 známý americký astronom Percival Lowell. Vycházel přitom z ním pozorovaných odchylek v oběžných drahách Neptuna a Uranu. Jeho předpoklady nakonec vedly k objevu planety Pluto. Později se však zjistilo, že jde jen o tzv. trpasličí planetu, která by svojí hmotností nemohla nijak ovlivnit dráhu Neptuna, a už vůbec ne Uranu.
Vědecký tým přišel s novou radikální definicí života, odhaluje i jeho smysl
4. července 2023 v 14:24
Dnes se hypotéza o existenci „Planety X“ považuje v odborné komunitě za víceméně vyvrácenou. To ovšem nebrání některým vědcům a vědkyním v tom, aby stále hledali možné planety v odlehlých částech sluneční soustavy. Podle nového výzkumu mezinárodního týmu by se takové hypotetické velké těleso mohlo nacházet mnohem dále, než to předpokládal Lowell, v oblasti Oortova mraku komet.
Většina odborné veřejnosti se v současnosti domnívá, že zmiňovaný mrak sestává jen z mnohem menších ledových objektů. Vzhledem k jeho obrovské velikosti a vzdálenosti však pravděpodobně nikdy nebude možné s určitostí říci, jaká tělesa by se v něm mohla ukrývat.
Stoupenci hypotézy „Planety X“ poukazují na některé nepřímé indicie týkající se orientace oběžných drah různých těles přilétajících z okrajových částí sluneční soustavy. Ty by podle nich mohly nasvědčovat tomu, že na tyto objekty gravitačně působilo jiné, výrazně větší a hmotnější těleso.
Potvrdit existenci případné deváté planety by však bylo vzhledem k obrovské vzdálenosti od Slunce extrémně náročné. Podle některých předpokladů by taková planeta mohla mít parametry ledového obra o hmotnosti pěti- až desetinásobně vyšší, než je hmotnost Země, a mohla by být tvořena plynem – svojí velikostí, barvou a váhou by tedy měla připomínat Uran či Neptun.
V této souvislosti se objevily i hypotézy, podle kterých by se mezi kometami a asteroidy na okraji sluneční soustavy mohla ukrývat i černá díra. Pokud by to byla pravda, dokázání její existence by bylo prakticky nemožné, protože by byla velmi malá – hmotnost rovnající se pěti- až desetinásobkům hmotnosti Země by se mohla ukrývat v černé díře velikosti grapefruitu.
