Astrobioložka Sara Imari Walker a chemik Lee Cronin si myslí, že přišli na to, kde vědecky hledat smysl života.
Klasická binární definice „živého“ či „neživého“ funguje na planetě Zemi, ale pokud je život jinde ve vesmíru, nemusí vypadat, pohybovat se nebo komunikovat jako my. Nemusí být ani ze stejného „materiálu“. Co tedy identifikujeme jako život?
Dvojice tvrdí, že vysoce složité molekuly, které se vyskytují ve všech živých tvorech, nemohou existovat jen díky náhodě, a proto podle nich musí mít vesmír nějaký způsob, jak vytvářet a reprodukovat složité informace a zároveň je uchovávat v nějaké „paměti“. Informuje o tom Indy100.
V rozhovoru pro časopis New Scientist Walker Arizonské státní univerzity vysvětlili Walker a Cronin svou představu o tom, jak živé objekty vznikají. Koncepce známá jako teorie shromáždění by mohla nově definovat naše chápání pojmu „živé věci“ a mohla by ukázat, že jsme při hledání definice života a pátrání po tom mimozemském postupovali špatně.
Smysl života
Oba vědci spočítali, že nejmenší počet kroků potřebných k sestavení každé živé sloučeniny ze stavebních bloků je 15. Zatímco některé sloučeniny z živých systémů potřebovaly méně než 15 kroků, žádná anorganická sloučenina tuto hranici nepřekročila. Jejich hypotéza navíc nespoléhá na identifikaci organických materiálů na bázi uhlíku. Mimozemšťané by tak ale mohli být z úplně jiných látek a my bychom je pomocí tohoto indexu stále dokázali rozpoznat jako živé.
Hypotéza také funguje bez ohledu na to, v jakém stadiu „života“ se mimozemská bytost nachází: zda na začátku, nebo už pokročila do stadia, které je mimo naše chápání. Je to proto, že všechny tyto stavy vytvářejí složité molekuly, jež by v případě neexistence živého systému nemohly existovat. Podle vědců to znamená, že pokud existuje tajemství života, nejspíše vše spočívá v tom, co děláme, a ne v tom, co jsme.
