Udává trendy, nejde s davem, nebere si servítky a rád provokuje. Vyzpovídali jsme nejznámějšího slovenského rapera.
„Bengoro je prostě smyšlená postava jako Rocky a plánuji s ní pokračovat... Jednička vyšla v roce 2006, dvojka vychází teď, a pokud budu zdravý, je dost možné, že dalšího Bengora bych za***al v roce 2040,“ řekl Rytmus o svém alter egu pro Refresher. V neděli 19. listopadu vydal první singl z nového alba Bengoro 2.
Patrik Vrbovský už dávno není jen raper. Je populární celebritou, boxerem či podnikatelem. Na jeho hudbě vyrostlo několik generací. Jako lídr piešťanského Kontrafaktu začátkem nového tisíciletí doslova rozkopl dveře na hudební scéně, později se prosadil i sólovou tvorbou.
V roce 2006 debutoval s albem Bengoro a po sedmnácti letech se rozhodl vydat pokračování, přičemž jde v pořadí už o jeho šestou studiovou desku. V září nastolil novou éru slovenského rapu, když s Kontrafaktem vyprodal pražskou O2 Arenu a vystoupil pro 16tisícový dav. Za rok to chce zopakovat na stejném místě jako sólo umělec s ještě velkolepější show, protože miluje výzvy a nezná limity.
V osobním rozhovoru hovoří o několika tématech od výchovy syna až po potenciální boxerské zápasy se známými rapery či politickou angažovanost. Pokud chceš více článků o hudbě, přidej se do klubu Refresher+. Budeš si moci přečíst například rozhovor s Richardem Müllerem, Darou Rollins, Ronie nebo s rapery Supou, Erikem Tresorem nebo Dušanem Vlkem.
Koncert Kontrafaktu, který proběhne příští rok v Tipos Areně, je vyprodaný. Do jaké míry to bude identická show s tou, kterou diváci mohli vidět nedávno v O2 Areně? Budou tam přidány nebo vynechány skladby?
Je to svým způsobem tour, takže by to měla být tatáž show a je možné, že v tom budeme pokračovat i na dalších velkých místech – stadionech, arénách – po celém Slovensku a Česku. Prostě kdekoliv, kde máš alespoň desetitisícovou kapacitu. Když dáš O2 Arenu, kde bylo přes 15 tisíc lidí, proč bychom měli jít někam, kde je jen třítisícová kapacita?
Jaké máš s odstupem času pocity z toho koncertu v Praze? Změnil bys něco?
Ne, neměnil bych nic. Vše dopadlo přesně tak, jak mělo. Bylo to i takové ukázání pozice. Někteří kluci na instagramu si o tom samozřejmě mysleli svoje, ale vyprodávat stadiony je takový level, že to zabetonuje každého. Tam není o čem mluvit.
Které „kluky“ konkrétně myslíš?
Myslím ty, kteří byli konfrontováni s tím, proč i oni nezkusí O2 Arenu, a vymlouvali se, že O2 Arena je pro ně pí****na, protože mají rádi malé kluby. (smích) Řeknu to tak, jak to je. Neberte to ve zlém, ale opravdu.
My jsme ukázali, jaké jsou karty kategorie A a jak jsou velké legendární stadionové kapely. Toto nemůže udělat kdokoliv. Dá to jen ten, kdo má hodně za sebou, spoustu celoplošných hitů a kdo má velikánskou základnu fanoušků, kteří přijedou z celých dvou zemí na jedno místo. Hotovo.
Tento měsíc vydáváš nové album Bengoro 2. Můžeš přiblížit, kolik skladeb můžeme čekat, a alespoň naznačit, jaké featy na něm budeš mít?
Bude tam zhruba třináct nebo čtrnáct skladeb. A co se týká featů, asi devět nebo deset.
Na základě čeho jsi vybíral hosty?
Měl jsem pocit, že si všichni zvou na alba stejné lidi, tak jsem si řekl, že to udělám jinak a dám prostor a šanci všem mladým Romům, které jsem potkal od roku 2006 až dosud. Nejsou tam však jen Romové, protože je tam například i Maxo Šrámek, který je prostě talentovaný umělec. Je tam také Nia.
Na albu Bengoro jsou ostré, nekompromisní věci jako Temeraf, Ivan T. z Prešova nebo Potrebujem tvoju nenávisť. Budou na dvojce podobně drsné tracky, kde budeš jmenovitě velmi jasně nakládat či si dělat legraci z některých raperů a celebrit?
Ne. Snažím se být autentický, brzy mi bude už 47 let, a pokud bych měl někomu nadávat ve svém věku stejným způsobem, asi by mi to bylo nepříjemné. Už ani ty nadávky mi tolik nejdou. Netlačím na to.
Bude tam tedy méně vulgarismů.
Určitě, ale to bylo už i na posledních albech. Teď jsem chtěl, aby člověk měl při poslechu pocit, že to je pořád Bengoro, ale nový, upgradovaný, zralý. Otevírám novou etapu zralého rapu. V té době to byl mladý nasraný Rom, který říkal leccos, ale dnes jsem už jiný.
V jedné ze skladeb říkáš, že Bengorem to celé začalo a také to skončí. Jak to myslíš?
Bengoro je prostě vymyšlená postava jako Rocky a plánuji s ní pokračovat. Jak v té skladbě rapuji dál, skončí to, až když naposled zavřu oči. Jednička vyšla v roce 2006, dvojka vychází nyní, a pokud budu zdravý, je dost možné, že dalšího Bengora bych zaje*al v roce 2040. Byl by tam opět zmapován můj život. Na dvojce jinak budou například další číslované tracky jako Späť ku dňom 2, Rázny básnik 3 a Prečo 3.
Kolik klipů plánuješ k albu vydat?
Určitě alespoň dva pořádné. Potom už budu přidávat věci jen v kratší formě, například v reels na sociální sítě.
Jeden z klipů jsi natočil v Dubaji. Proč právě tam?
Je to proto, že tam rád jezdím. Koupili jsme tam i byt. A protože je to skladba o mně, souvisí to spolu.
Na instagramu jsi promoval datum 14. září 2024, prý se tehdy uvidí, kdo překoná KF v O2 Areně. Chceš tehdy koncertovat v Praze sólo?
Přesně tak. Čtvrtého prosince půjdou do prodeje lístky.
Plánuješ mít tedy ještě větší a velkolepější show, než jakou jsi měl s Kontrafaktem?
Určitě lepší, abys odcházel s pocitem „ty v*le, to bylo něco“.
Co si pod tím máme představit? Bude tam víc pyrotechniky?
Něco jiného. Kdybych přišel jen s větší pyrotechnikou, přišlo by mi to slabé. Chtěl bych prostě jiný koncept, i co se týče stage. Chci to přizpůsobit i tomu, že moje sólová kariéra mimo Kontrafakt je žánrově pestřejší.
Dovedeš si představit, že bys v rámci expandování koncertoval i v zahraničí mimo Česko a Slovensko?
Ne, to má každý na háku. Nikdo ti tam nerozumí a nikdo by na tebe nepřišel. I když jsem jistou dobu míval koncerty v Polsku. Ale víš co, vyjde skladba s Maďary, která má potenciál být úspěšná, protože jsou to dost známí rapeři. Mají třicetimilionové views. Udělali se mnou takovou „čardášovotrapoidní“ skladbu.
A asi jedině tohle je cesta, jak se nějak prosadit i v zahraničí, přes singly a spolupráce. Možná tě pak pozvou i někam na festival. Protože v Evropě to funguje tak, že když jsou rapeři známí, vystupují po celém světě, ale pro svou komunitu. Jenže naše komunita na Slovensku je strašně malá. Když vystupuje Polák, může jet do Anglie, do Ameriky, do Austrálie.
Ale mám sen udělat pro Slováky a Čechy velký koncert v Londýně. Mám tam vyhlédnuté takové divadlo, kde jsem jednou byl na koncertě Lennyho Kravitze. Ale nemám v tomto směru nějaké velikánské ambice. Z toho jsem už vyrostl.
Letos jsi měl pár nečekaných featů. Největším překvapením byla nepochybně spolupráce s Mirem Jarošem, se kterým máte píseň Zmrzlina. V podcastu u Oskara Baramiho jsi řekl, že jsi do toho šel jen kvůli svému synovi. Jak na tu píseň reagoval Sanel?
Byl hotový. Dětská radost. Udělal jsem to určitě proto, že jsme malému od malička Mira Jaroše pouštěli. Zaujalo ho to. Je hezké vidět své dítě, jak začne vnímat hudbu, když jsi hudebník. Děcka na Mira Jaroše reagují a on má v mém životě nějakou stopu. Dokonce jsem to bral i jako super gesto ve smyslu jakéhosi smíření, protože na Bengorovi jsem měl větu, kde jsem zmiňoval „Jarošův ko**t“ (ve skladbě Jediné, čo mám – pozn. red.).
Oslovil jsi ty jeho, nebo on tebe?
On mě.
Nedávno jsi zveřejnil video, kde hraje tvůj syn na bicí a raduješ se z toho. Chceš z něj mít vysloveně bubeníka, nebo to byla spíše spontánní scénka, na které jsi chtěl předvést, že asi půjde ve tvých šlépějích a bude mít blízko k hudbě?
Neplánuji nic. Čím víc plánuješ, tím víc to bude jinak a budeš potom nešťastný. Ale asi je pravděpodobné, že se bude věnovat hudbě, jelikož děcka zdědí nějaké geny po rodičích. Zároveň když vidí, kam jezdí jeho otec a co dělá, lepí se to na něj. Beru ho do svého světa, aby to viděl a navnímal. Neplánuji mu život, čím by měl být.
Když si řekne, že bude zahrádkář, plně ho podpořím. Není totiž nic víc, než když vidíš své dítě šťastné. To je nejvíc. Nechtěl bych ho vidět nešťastného. A to se přesně může stát, kdybych na něj vyvíjel tlak, aby hrál na bicí, a určoval mu, jak moc musí cvičit. On to reálně nebude chtít, ale já si budu prosazovat nějaký plán na úkor jeho štěstí. Chápeš.
Jasně, nechceš být ten direktivní taťka, který syna do něčeho násilím tlačí.
Chci, aby mě miloval, a ne, aby ode mě utíkal a nenáviděl mě. Nechci, aby na mě vzpomínal s tím, že jsem ho terorizoval se svými pí*ovinami.
Pojďme k bojovým sportům, kterým poslední roky věnuješ vedle hudby také spoustu času. Jsi spoluorganizátorem Fight Night Challenge, víckrát jsi tam i zápasil. Plánuješ se ještě vrátit do ringu?
Momentálně to neplánuji, ale je to taková věc, u které nikdy nevíš. Začal jsem znovu chodit na tréninky a tam jsem zvládl mistry Slovenska. Tehdy jsem si řekl, že to v sobě pořád mám. Každý zápas a každá příprava tě někam posunou.
Po zápase s Monstrem jsem si řekl, že box nechci vidět půl roku, takže jsem chodil do posilky a nabral jsem sílu. Pak jsem šel po půl roce na trénink boxu, a když jsem zatnul pěst a trefil, cítil jsem, že tam mám zbraně. Tím chci říci, že nevím, co bude. Uvidí se.
Ptám se proto, že FNC je známá tím, že jsou tam různé souboje raperů, přičemž ty jsi měl nedávno jeden beef se Separem...
Ale jen přes sociální sítě. Byl to takový beef, jaký jsem měl i se Salátovou (slovenskou stand-up komičkou Simonou Salátovou – pozn. red.). Takových beefů jsem měl po k***t.
Ale určitě by lidi tvůj zápas v ringu se Separem zajímal, protože i on už v FNC byl, bil se s Majkem Spiritem. Nešel bys s ním do ringu?
Podle mě by to nedal. Na sto procent by nenastoupil. Neumí boxovat. Šel se Spiritem, který trénoval tři měsíce, a přes kryt dostával údery přední rukou, přičemž to jsou naprosto ty nejsnazší údery. Ale když už jsme u toho, každý raper, který by chtěl jít náhodou boxovat se mnou, by si měl dát nejprve zápas s profíkem. Nebo stačí i s amatérským boxerem, aby si zasloužil mou pozornost.
Separ měl vlastně po zápase se Spiritem zlomený nos. Prý však nastupoval se zraněním...
Tak tomu nevěřím. Ale dobře, možná to nebyl zrovna jeho případ, ale někdy je na někom strašně vidět, že když prohraje, najednou vy**be všechny nemoci, které měl. Všechna zlomená žebra, vývody z tlustého střeva, do p**i, bronchitida, arytmie, covidy, můj k***t. A jsou pak tací, kteří když prohrají, s úctou uznají porážku.
A co takhle zápas se Spiritem? Do toho bys šel?
Bavili jsme se o tom. Zkusili jsme spolu sparing.
A jak to dopadlo?
Brácho, tak jako když trénuješ s někým, kdo to dělá tři měsíce. Jde jen dopředu s přední rukou, neumí provést kombinaci úderů. A když šest let boxuješ, snadno se mu vyhneš nebo sneseš úder. Začal jsem se víc hýbat a najednou z toho byl v pí*i.
Je tedy reálná šance, že by k tomuto zápasu mohlo jednou dojít, možná když na sobě víc zapracuje?
Nebudu to tvrdit s jistotou. Uvidíme, co přinese život.
Momentálně je v FNC horký beef mezi Erikem Tresorem a Frayerem Flexkingem. Chtěl bys vidět jejich společný zápas?
Určitě, Erik by vyhrál, protože je zkušenější. Proto to Flexking nechce vzít, což chápu.
Chápeš i Flexkingův trashtalk a rýpání do Erika?
A nebylo to náhodou naopak?
Možná to Erik začal, ale nemyslím si, že byl ten, kdo začal s urážkami.
Je jasné, že Erik chtěl zápas s Flexkingem a on mu zase řekl, že to takhle nefunguje. Víš, kolik lidí mi dennodenně píše, že by se mnou chtěli zápas?
Jen tak, běžní lidé?Samozřejmě. Chvíli boxují, tak mi napíší, abych si s nimi dal zápas. Věří si, že tě sundají a tak, ale prostě to tak nefunguje, protože když něco vybuduješ, nemůže najednou jen tak někdo přijít a slíznout smetanu – to však teď mluvím za sebe, ne za Flexkinga. Kdyby to takhle fungovalo, mohl bych vyzvat Mikea Tysona.
S Frayerem Flexkingem jsi už hudebně spolupracoval. Podle Erika jsi mu prý ty navrhl feat, ale odmítl to, protože se na to prý ještě necítí. Jak jsi to tehdy vzal? Neurazil ses?
On chtěl feat ode mě, co ti j**e? (smích) Poslal mi dvě skladby a já to nedal. Buď mě to moc neoslovilo, nebo jsem to nestíhal v důsledku vytíženosti. On je dobrý raper, o tom žádná, ale já musím vidět nějaký koncept a příběh, který umím vytvořit za pár minut.
Yzomandias, Nik Tendo či TK27. Který český rapper má nejlepší módní vkus?
26. února 2024 16:00
S Flexkingem to například začalo naprosto nevinně. Zakoktal se, řekl „rakety jak pizza“, já jsem to začal používat, on si toho všiml a zkusil štěstí, protože z toho měl radost. Začali jsme si psát a udělali jsme song.
Hned přišly názory, že tohle bych neměl dělat, tak jsme udělali další song. Pak mi říkali, že už jsem skončil, tak jsme dali ještě i třetí věc. Tam je ten koncept. S Erikem jsem neměl žádný koncept. I když s ním jsem zase mnohokrát spároval. Takových třicet kol jsme spolu určitě dali. Každopádně věřím tomu, že jednou dáme i nějaký společný track.
Oktagon MMA oznámil odvetu zápasu století mezi Attilou Véghem a Karlosem Vémolou. Koho tipuješ na vítěze?
V postoji určitě Attilu. Pokud to bude probíhat jen v postoji, tak Karlos nemá žádnou šanci. Avšak v případě, že by šli na zem, Attila by to měl obtížné. Ale to, že ho Vémola na tu zem dostane, není samozřejmé, protože Attila je nesmírně zkušený. Nevím.
Přešel bych ke tvé další zálibě, kterou je herectví. V krimi thrilleru Válka policajtů zasazeném do 90. let ztvárníš drsného gangstera. Jak ses zhostil této role? Sedlo ti to, nebo jsi s tím trochu bojoval?
Jako kdybych to dělal celý život. Dovolím si tvrdit, že jsem byl ještě lepší než někteří profi herci. Je totiž na vysoké nenaučí to, jak se chovali gangsteři z 90. let. Oni nevědí, jak se oblékali a jaký měli slovník. Slovenští herci mluví krásnou spisovnou řečí, učí se na škole Shakespeara. Já představuji jiné herectví.
Hodím se do té role typologicky a snažím se o co největší autenticitu. V Americe je například běžné to, že do filmu režiséři obsadí neherce, kteří například byli v base a podobně. Potom zahrají svoji postavu mnohem důvěryhodněji, neboť si jisté věci zažili na vlastní kůži. A takovou roli, jakou hraji já v tom filmu, nemá šanci zahrát někdo, kdo měl ve škole samé jedničky.
Ty si přece jen pamatuješ gangstery z 90. let...
Já jsem z toho vycházel i na albu Bengoro. Víš, já nejsem gauner, ale při poslechu alba jsi ten pocit dostal. Umím vytvořit postavu.
Na to bych navázal. Do jaké míry ses držel scénáře, který napsal Arpád Soltész?
Zajímavé je, že jsem scénář ani nečetl. (smích) Já nevím, mám asi nějakou nemoc, že když něco čtu, nejde mi to do hlavy. Když něco čtu, tak se ztratím, mně to musíš vyprávět. Já jsem došel za režisérem a řekl jsem mu: „Já vám věřím, že to bude dobré.“ Týpek na mě zíral. (smích) Ale chtěl jsem samozřejmě, aby mi přiblížili moji postavu, tak mi řekli, koho hraji a zběžně jak se mám chovat. Pak už to bylo velmi jednoduché.
Nechal tě tedy režisér Rudolf Biermann vytvořit si tu postavu víceméně po svém?
To zatím každý, s kým jsem pracoval.
Ve filmu Invalida bylo vidět, že sis svou postavu vytvořil do velké míry sám, přičemž to fungovalo. Chtěl jsi v tom tedy pokračovat?
Určitě. Pamatuji si jinak, že někteří herci se na mě zvláštně dívali, když jsem přišel za režisérem a zeptal jsem se ho, jestli bych to nemohl udělat jinak. Jedna z věcí, díky kterým mám potřebu si to dělat po svém, je i to, že když si dělám videoklipy, jsem režisérem já sám. Jenže ti herci tento přístup nechápali.
Tehdy jsem pochopil, že oni jsou jakoby takoví dělníci, kteří udělají vše, co jim jejich šéf (režisér) řekne. Mně však extrémně záleží na tom, aby to bylo naprosto vychytané a autentické. Já jsem si u své postavy dokonce vytvořil vlastní masky a rekvizity. Došel jsem za nimi a řekl jsem jim, že chci jizvu přes půl obličeje. Řekli, že ne, že to je píč*vina. Já jsem vytáhl telefon a ukázal jsem jim, jak to vypadá. Stále byli skeptičtí, ale nakonec mi to tak udělali a uznali, že to vypadá fakt dobře.
Řeknu ti, jak to je. Trošku jsem se do toho celého ponořil a jdu na to velmi jednoduše. Kámo, když mám hrát gangstera, chci mít strašlivou jizvu na tváři. Nejraději bych si k tomu dal i nějaké žluté zuby nebo jiné vlasy. U této postavy jsem chtěl i jinak paruku. Chtěl jsem mít vlasy takové delší a nagelované dozadu. (smích) Měl jsem velké představy a nemohli mi v tom vyhovět. Ale mnohdy i ocenili, když jsem chtěl něco změnit a přidat.
Respektovali tě ostatní herci?
To mi bylo úplně jedno. Já tam s tímto nejdu. Já si vždycky říkám, že to prostě zaj*bu, a je mi jedno, co si kdo myslí. S Alexandrem Bártou a Jurajem Lojem jsme si ale sedli i lidsky. A když jsem náhodou něco nevěděl, zeptal jsem se Adyho Hajdy.
Jsi člověk, který záměrně a rád polarizuje lidi, zkouší jejich limity a toleranci. Nedávno jsi přidal video, ve kterém rapuješ skladbu Keď jazdíme my a před tebou jezdí vozíčkáři na nějaké párty. Mohl bys přiblížit, o jakou akci šlo?
Vystupoval jsem pro vozíčkáře a chtěli pustit song Keď jazdíme my. Oni si o to řekli, takže jsem odpadl. Řekl jsem: „Určitě?“ A oni: „Určitě.“ To nebylo tak, že jsem tam došel a začal jsem se jim vysmívat. Oni jsou prostě také jen lidé, kteří mají smysl pro humor a chtějí se bavit.
V poslední době si trochu utahuješ na sociálních sítích z podpory pro Ukrajinu a lidí, kteří se k situaci vyjadřují. Je válka na Ukrajině podle tebe věc, kterou je třeba takto zlehčovat?
Já si nedělám legraci z války. Zlehčuji jen toho chlapíka, který nahrál to video o sbírce Tank. Přijde mi to strašně úsměvné. Nechci tím na nic poukázat, já nikde neříkám, že mu je*e nebo že má pravdu. Prostě jsem to nechal na lidech a tak to i zůstane. Mohl bych začít rozebírat, co kdo udělal, ale to jsem nikdy neudělal.
Před slovenskými volbami jsi „na truc“ řekl, že budeš volit komunisty, protože podle rapera Zveriny by se hudebníci měli vyjadřovat i k politickým tématům. Předpokládám, že jsi jen žertoval, ale chytil se toho samotný lídr komunistické strany, který to přesdílel, ve velkém šířil na sociálních sítích, a dostalo se to dokonce do reportáže na Markíze. Jak to s odstupem času vnímáš?
Zverina řekl, že bychom se měli vyjadřovat k politickým tématům, a já jsem ukázal, že takto to dopadne, když se vyjadřujeme. Zverina asi narážel na to, že bychom všichni měli hromadně volit Progresívne Slovensko. A když náhodou nevolíš PS, tak jsi jako k*nda, nebo co?
Chtěl jsi tedy poukázat na to, že i vyjádřit se k tomuto tématu může být jistým způsobem nebezpečné.
Ano.
Dělal sis tedy legraci? Chápu to správně?
Já bych volil komunisty.
Vážně? (smích)
Proč se směješ? (smích)
Neboť mi to nepřipadá úplně v pohodě a neumím si ani představit, že bys je právě ty opravdu volil.
Kámo, za komunistů bylo nejlíp. (smích) Podívej, je to tak, že já bych neměl nikomu vysvětlovat, koho bych volil a jestli si dělám legraci, nebo nedělám. To se mi právě na tom celém nelíbí, ta snaha dotlačit někoho k tomu, aby volil někoho, s kým by byli všichni spokojeni.
Já chápu, co ti vadí. Vadí ti, když se tě někdo snaží dotlačit násilím do jistých vyjádření.
Úplně. A hlavně když se o to snaží borec, který v jednom songu rapuje, že bude pít celý život. A potom bude tvrdit, že bychom se měli vyjadřovat.
Na tato témata bych však navázal vlastní bizarní historkou z léta, když jsem byl na chatě. Sousedé z vedlejší chaty z repráku najednou začali pouštět Kontrafakt, poté Cigánsky sen a hned za tím fašistickou kapelu Krátky proces a Ondreje Ďuricu, který je také oblíbencem u extremistické ultrapravice. Zněly texty o spalování Židů a podobně. Bylo to děsivé a absolutně jsem tehdy nechápal, co se to děje. Jak vnímáš takové věci?
Přesně o tom jsem udělal písničku, která bude na novém albu. Tito lidé nejdou do hloubky. Hip hop berou jen tak, že se baví. Mnoho lidí si stále neuvědomuje, co znamená slovo rasismus. Spousta lidí tolik necestuje a neví, jak to na světě funguje.
Možná neměli šanci se setkat a poznat s jinými rasami a pak jim přijde normální poslouchat Cigánsky sen, kde rapuji o Romech ze sídliště, a hned nato si pustí rasistickou kapelu. Beru to tak, že jsou to nesečtělí lidé nebo jsou prostě jen tak mimo, že jim vlastně ani nedochází, jak hloupí jsou. Jsou jednodušší. Já ale nemohu nikomu diktovat, jak se má chovat.
Kontroverzní osobnost Filip „Fiki“ Sulík v rozhovoru pro Refresher řekl, že jsi mu přislíbil účast v podcastu. Co tě k tomu vedlo? Nevadí ti jeho mizogynní, sexistická či transfobní vyjádření?
Nemám ho tolik nakoukaného a nevím úplně o všem, co kdy řekl.
A kdybys měl, přehodnotil bys to, jestli k němu půjdeš do podcastu?
Mně je to jedno. V první řadě nijak neodpovídám za minulost a chování někoho jiného. Já prezentuji v první řadě sebe a není mým úkolem dělat si rozbor jeho chování. Je to můj fanoušek, proto tam jdu. Bavili jsme se o slangu, o konkrétních textech v mých skladbách.
Zajímal se o to, jak, co a kdy vzniklo, a přišlo mi to sympatické. V tom podcastu se mnou chce do hloubky rozebrat mé texty a přišlo mi to zajímavé, protože jsem se s nikým právě o tomto v žádném rozhovoru nebavil. A kdybychom se bavili i o jiných tématech, tak nevidím absolutně v ničem problém. Nejsem politik a nikomu nedlužím žádné vysvětlení vlastních rozhodnutí.
