Rapper Supa: S politikou je propojené všechno, s věkem na to každý přijde. Putin zasel v mém srdci nenávist (Rozhovor)

Ano, určitě. Bez debat.

Bude tam i Majk Spirit, který se nedávno vyjádřil, že klimatická krize je hoax. Co si o tom myslíš?

Já ho mám velmi rád jako člověka, ale tohle bylo vážně nešťastné vyjádření. On má svůj svět a vidí tyto věci jinak. Na to má každý právo. Ovlivňuje však mnoho lidí.

Kdybyste se setkali, bavili byste se o tom?

Musel bych na to mít energii, sílu a chuť. Nevidíme se často a nevím, jestli bychom ztráceli čas právě takovými debatami, kdybychom se setkali. Vyjádřil se mu k tomu kopec lidí i odborníků. Na to řekl, že si půjde promluvit klidně i s vědci, tak se na to těším.

Loni jste vydali album Dobrí Chlapci 4. Budou letos i Dobrí Chlapci 5, nebo si počkáte alespoň pět let, aby to dávalo smysl?

Mně už ty názvy přijdou naprosto směšné.

Kdo s tím vlastně přišel?

Nějak jsme si určili, že období v naší tvorbě jakoby ohraničujeme „chlapci“ nebo sólovkami. Letos si například já chci udělat sólové EP, Jožko řekl, že koncem roku chce udělat něco vlastního. Delik chce vlastně také udělat sólovku, ale tuším, že až příští rok. On bude mít asi nejvíc skladeb z nás všech. Budeme ale mít všichni mezi sebou nějaké featy. Plus se budeme snažit spolupracovat s lidmi, se kterými jsme dosud nic neudělali.

Můžeš nás i navnadit, nebo to chcete nechat jako překvapení?To vůbec nevím. Například Jozef je člověk, kterého znají všichni, a když kohokoli osloví, myslím, že ten dotyčný nebo dotyčná s ním určitě bude chtít spolupracovat. Nemá ale speciálně vybrané lidi předem a ani já to tak nemám. Píši si věci po svém, a když to je hotové a je tam prostor, následně přemýšlím, kdo by se mi k té skladbě hodil.

Kdy můžeme čekat nejnovější ucelené album Mojí Reči?

Asi nejdříve až příští rok. Bude to vlastně dvacet let od dema, takže k tomu určitě budeme dělat turné s kapelou. A to bychom měli už pomalu začít připravovat.

Jak často se s Delikem setkáváte? Chodíte ven i mimo koncerty nebo nahrávání?

Setkáváme se právě pouze na koncertech, protože bydlí stejně jako Jožko v Handlové a já bydlím v Bratislavě. Dlouho jsme nebyli všichni spolu jen tak venku, neděje se to moc, ani když se občas zastavím doma. Nejezdím tam ovšem často.

Nerad se vracíš domů?

To ne, jsem však už naučený na Bratislavu.

Do dvou dnů od vydání alba Zasedoma jsme měli naplánováno už asi 20 koncertů, i ve velkých prostorách, a neodehráli jsme nakonec ani jeden, protože se vše zavřelo a zrušilo. V podstatě vše, co jsme měli naplánováno, odfoukla korona pryč.

Každý váš fanoušek asi ví, že jste byli jistý čas rozhádaní. Jak zpětně hodnotíš toto období a kolik podílu jsi na tom měl možná právě ty?

Problém je vždy komunikace. Když něco dlouho neřešíš, drží se to pod povrchem a potom, když na to přijde, je to jako výbuch. Mohl jsem jisté věci řešit více, respektive dříve a jiným způsobem, kontinuálně. Byl prostě jistý problém a tím, že jsme se pořádně nevídali, pouze na koncertech, neřešili jsme to.

Nechtěli jsme si do****t „vibe“ před koncertem, nechtěli jsme si do****t „vibe“ po koncertě. Někdy tam na to není místo ani čas. Došlo to ale do bodu, že už jsme si museli prostě ten „vibe“ jednou do****t a začít jisté věci prostě řešit.

Hrála v celé věci nějaký faktor i hrdost?

Určitě, přece jen jsme byli i mladší. Bylo to před šesti nebo sedmi lety. Byl to mix ega a ostatních věcí.

Kdybyste si neprošli touto etapou, asi byste nevytvořili skvělé album Zasedoma a nebyl by velký comeback, který mimořádně potěšil fanoušky...

Ano, akorát že v té době začala pandemie covidu. Vydali jsme album a hned jsme měli plný mail zpráv. Do dvou dnů od vydání jsme měli naplánováno už asi 20 koncertů, i ve velkých prostorách, a neodehráli jsme nakonec ani jeden, protože se vše zavřelo a zrušilo. V podstatě vše, co jsme měli naplánováno, odfoukla korona pryč.

Opravdu nás to mrzelo, protože lidé měli z nového alba opravdovou radost, dostali jsme extrémně pozitivní reakce. Na druhé straně jsme z prodejů toho alba žili během pandemie, protože hrát se nemohlo. Přeneslo nás to přes to období, ale absolutně to nedopadlo tak, jak jsme chtěli. Mohlo to být všechno úplně jinak. Měli jsme to fakt dobře udělané, ale šlo to do prázdna. Hlavně po finanční stránce.

Znamená to, že kdybyste to album nevydali před pandemií, neměli byste v uvozovkách z čeho žít?

To zase asi ne, pořád by se dalo vyžít, ale nebylo by to jednoduché.

Ty ses podílel i na organizaci akcí v bratislavském klubu Hopkirk a tím, že se zavřely kluby a nemohly tam být žádné akce, jsi asi přišel i o značnou část financí...

Jasně, byl to jeden z mých zdrojů příjmů a žil jsem jen z toho, co jsem měl našetřeno.

Jak už jsi zmínil, ty i Delik si děláte každý vlastní sólovky, žárlili jste někdy na sebe z toho autorského hlediska?

Samozřejmě, bez debat. Určitě jsme spolu jistý čas soupeřili. Pokud je to zdravé soupeření, je to paráda, neboť tě to umí vyhecovat k lepším výkonům. Delik byl jediný člověk, kterého jsem kdy chtěl překonat. A myslím, že to platí i naopak. Rap je koneckonců hodně o egu. Stalo se občas i to, že někdo některé skladby přepisoval, neboť měl pocit, že v nich prostě zní slabě.

Naběhl jsem na pódium, začala první skladba, začali jsme všichni skákat, bavit se a najednou jsem cítil, že mám jakýsi průvan v rozkroku. Po chvíli jsem si uvědomil, že mám spadlé tepláky pod slabinami, rozepnuté knoflíky na trenýrkách a měl jsem ho prostě venku.

Když se podíváme na Moju Reč z roku 2005 nebo 2006 a Moju Reč dnes, je to diametrální rozdíl. Jako byste to ani nebyli vy. Jak si myslíš, že by to dopadlo, kdyby alba jako S/M Show nebo Dobrí Chlapci mixtape, Vol. 2 vyšly dnes se stejnými texty?

Jsou tam věci, které jsou stále super a jsou fresh. Někdy mi chybí ta mladická nerozvážnost. Na druhé straně jsou tam věci, které byly naprosto nevhodné a za hranou. 

Narážíš asi na slovo bu*****t v některých písničkách. Říkal jsi už dříve, že jsi to nemyslel vysloveně na gaye, ale jako „obecnou“ nadávku pro všechny, že to byl slang. Přece jen by si to ale mohli LGBT+ lidé brát osobně.

Je to tak. Ty věci nemůžu už zpětně ani slyšet, neboť bych sám sebe nejraději profackoval. Nikdy jsem to nemyslel vysloveně na gaye, ale často jsem tím myslel, že je někdo slabý nebo zženštilý, což je vlastně stejně trapné.

Z té tvorby jde cítit jistý machismus a někdo by jisté texty mohl označit za sexistické či šovinistické.

Určitě.

Ukázkový příklad je skladba Piče a Kokoti, to byl tedy velký úlet. Neumím si představit, jak dlouho by trvalo, než by vás dnešní společnost zavrhla a „zrušila“.

Přesně, ale bylo by to správné. Byl to určitý obraz té konkrétní doby. Chlapi se vyvíjejí pomaleji.

Ty časy byly nepochybně bouřlivé. Co nejbizarnějšího se ti tehdy stalo na nějakém koncertě?

Hráli jsme v Prešově v podniku s kapacitou zhruba sedm set lidí. Pamatuji si, že lidé na nás čekali tři hodiny. Začali jsme hrát v jedenáct a už od osmi tam stáli nastoupení. V té době byly běžné velké oversize tepláky a soupravy. Jednu takovou jsem měl tehdy na sobě. Naběhl jsem na pódium, začala první skladba, začali jsme všichni skákat, bavit se a najednou jsem cítil, že mám jakýsi průvan v rozkroku.

Po chvíli jsem si uvědomil, že mám tepláky spadlé pod slabinami, rozepnuté knoflíky na trenýrkách a měl jsem ho prostě venku. Byla tam ale taková atmosféra, že jsem neměl pocit, že by to byl někdo příliš řešil. Bylo tam strašné dusno a pamatuji si, že tam ještě nějaké ženy zalehly odposlech, který nakonec přestal fungovat.

A co nejbizarnějšího se ti stalo v backstagi?

To asi raději vynechme.    

Dnes je Moja Reč zralá jako víno, je znát obrovský progres. Které období tě nejvíce změnilo autorsky a osobnostně? Byla to možná nějaká konkrétní událost?

Člověk se mění kontinuálně. Velký zlom byl, když zabili Kuciaka. Tehdy jsem se začal určitě více zajímat o politiku. Do té doby jsem ji řešil málo. Už tehdy jsem však například nesnášel Ficův SMER (slovenská politická strana vedená bývalým premiérem Robertem Ficem – pozn. red.). To bylo zhruba od kauzy Hedvigy Malinové.

Změnila tě i již zmíněná pandemie?

Bylo to zajímavé období, ale paradoxně na něj vzpomínám v dobrém, protože jsem se tehdy vrátil na jistý čas zpátky domů do Handlové. Byly to vlastně pěkné časy, neboť jsme byli pohromadě celá rodina. Máme velký dům a v kuse jsme tam byli všichni, asi devět lidí. Byly tam děti, moje sestry, bývalá přítelkyně. Tehdy ještě žil můj otec. Zažili jsme spolu pěkné chvíle.
 

Pandemie skončila, ale přišla další rána, válka na Ukrajině, která zasáhla téměř celý svět. Jak a kdy to může skončit?

To je velmi obtížné odhadnout. Myslím, že jsme se všichni radovali z té rebelie, co se najednou udála v Rusku, ale bohužel to nebylo nadlouho. Chtěl bych, aby to skončilo co nejdříve. Problém je v tom, že tam není pomalu nikdo, kdo by Putina nahradil, a mohli by přijít k moci ještě horší lidé, i když to zní šíleně.

Já vážně doufám, že se Rusové vyčerpají, že přijde obnova Ukrajiny a že bude taková situace a bude to tak nastavené, že se už nic podobného nezopakuje. Musím ale říci, že Putinovi se podařilo do mého srdce zasít trochu nenávisti, což jsem myslel, že se nepodaří nikomu.

V září na Slovensku budou volby a extremistům stále stoupají preference. Uvažoval jsi, že odejdeš ze Slovenska, pokud by to dopadlo opravdu špatně?

Ano, ale to jsem uvažoval už i při posledních volbách. Myslím si však, že je tu třeba zůstat, abychom mohli dělat protiváhu. Je rozhodně šílené, kam jsme se dostali a jaké názory dnes lidé mají. Dokonce i úplně normální lidé, o kterých bys řekl, že jsou fajn a šel bys s nimi na pivo.

Najednou dojde na tato témata a máš chuť buď skočit z okna, nebo vyhodit toho člověka z okna. Musíme se všichni přičinit o to, abychom zde měli demokratickou vládu. Na druhé straně preference stoupají i Progresívnému Slovensku (středová liberální strana – pozn. red.), což mě těší. Ano, bylo to tak i minule a dopadlo to nakonec špatně, ale tentokrát to bude jinak.

Progresivní Slovensko ale musí s někým do koalice.

Jasně, musí jít s Hlasem (sociálnědemokratická strana vedená bývalým premiérem Peterem Pellegrinim – pozn. red.). Když se na to podívá člověk střízlivě, jinak to nepůjde. Musíme se na to podívat pragmaticky. Ale například to, o čem momentálně sní například Demokraté (strana Eduarda Hegera, který byl premiérem do letošního května – pozn. red.), to je úplně mimo.

Co se týká politiky, projevuje se ve tvé tvorbě, a jak jsi naznačil, více je to cítit po vraždě novináře Jána Kuciaka. Co bys vzkázal lidem, kteří tě označují jen jako „politického rappera“ a kritizují tě s argumentem, že politika do hudby nepatří?

S politikou je propojeno všechno. Věkem na to každý přijde. Je to totéž, jako když lidé říkají, že politika nepatří do sportu. Je to nesmysl. Umělci by měli říkat svůj názor. Máme obrovský vliv a měli bychom se o to alespoň trochu zajímat.

Je směšné si myslet „já si budu hrát na svém pískovišti a mě nic neovlivní“, ať je tu ledajaká vláda. Je to smutné. Nevím, jestli se lidé, kteří mají tento postoj, bojí toho, že když to začnou řešit, přijdou o fanoušky. Ty lidi ale jako interpreti bezpochyby ovlivňujeme. Měli bychom si to uvědomit a dělat to rozumně, přemýšlet nad tím.

Jsou lidé, kteří rapují pouze o tom, jak utrácejí „love“ a jak drahé mají oblečení. Předpokládám, že Moja Reč tohle asi nikdy dělat nebude.

Určitě ne, my jsme z malého města.

To jsou i jiní rappeři. Neopili se však slávou? Samozřejmě ten „flex“ k rapu vždy patřil, ale názor také.

Je třeba si uvědomit, že jak rychle ses dostal nahoru, můžeš i rychle spadnout. Není problém vystřelit, ale udržet si to.

Spousta sportovců tvrdí, že politika nepatří do sportu, ale lidsky přece musí každý stát na nějaké straně.

Spousta rapperů dnes chodí i do boxerského ringu v organizaci Fight Night Challenge (FNC). Jak to vnímáš?

Určitě si toho cením. Klobouk dolů. Je to brutální výzva a ten adrenalin musí být šílený.

Dovedeš si představit, že bys někdy šel do zápasu i ty?

Na to bych musel začít pořádně makat, to si neumím v mém věku úplně představit.

Zatím jsi nedostal od organizace nabídku?

Ne a ani si nemyslím, že bych ji se svojí postavou dostal.

Viděl jsi všechny zápasy? Kdo z tvých rapových kolegů předvedl v FNC nejlepší výkon?

Líbil se mi Refew. Viděl jsem Spirita se Separem, to bylo dobré. Také jsem zíral na souboj mezi Čis T a Flexkingem. Vím však, že měl v hlavě nějakou sraženinu a absolutně neměl jít do zápasu. Jenže si řekl, že bude vypadat slabě, nenastoupí-li a na poslední chvíli to zruší. Zaujal „chlapácké“ stanovisko a šel do toho, přičemž byl následně knokautován. Mohlo se mu ale stát ještě něco horšího a mohl utrpět šílený úraz.

Co si myslíš o tom, že v FNC dostal prostor Moloch Vlavo? Bil se s Lakym Royalem a Rytmusem.

To jsou přesně ti sportovci. Oni se nedívají na tyto věci. Neřeší to, jestli by tam měl nebo neměl mít prostor a ke komu se hlásí. Spousta sportovců tvrdí, že politika nepatří do sportu, ale lidsky přece musí každý stát na nějaké straně. Musím to nějak cítit a nezajímat se jen o to, že je to dobré a má to hype, když je to kontroverzní. Ale na druhé straně mělo mnoho lidí radost z toho, že Moloch dostal od Romů „po tlamě“. Z této strany to je vlastně super. To se líbilo i mně.

Dal bych si teď hru se jmény. Já ti řeknu jméno rappera a ty řekneš, co tě v souvislosti s ním napadne. Začínáme Frayerem Flexkingem.

Jeho tvorbu neposlouchám, asi proto, že mě nebaví.

Tomy Kotty je...

Násilník. Bohužel. Měl jsem ho velmi rád jako člověka, dokonce jsme se kdysi domlouvali, že spolu půjdeme střílet z luku. Nakonec jsme se k tomu nedostali. A teď už je to celé v p**i. Když zbiješ ženu...

Je asi nějaká hranice, která když se překročí, už není cesty zpět.

Ano. Já to mám tak, že nejhorší násilí je, když se děje na dětech, pak na ženách a potom když jde o diskriminaci.

Pojďme dál. Rytmus je...Velký stratég.

Separ je...

Talentovaný pracant.

Martin Matys je...Skvělý.

Boy Wonder je...

Těžko to shrnout. Mám ho rád. Má skvělé koncerty a má dobré názory, i když je to naprosto střelený týpek.

Zayo?

Mám ho rád. Jeho hudbu moc neposlouchám, ale slyšel jsem pár věcí, které byly dobré. Slyšel jsem ho však rapovat i úplně mimo beat. Dopředu, dozadu, rychleji než míč. Jako člověka ho však mám rád. Dlouho jsme se neviděli, ale pamatuji se, že když jsme byli na turné s Haha Crew, on jediný z kluků s námi pak zůstal na baru a šel s námi na párty.

Porsche Boy?

To, co jsem slyšel, se mi líbí, ale neznám ho. Možná bych si od něj mohl poslechnout víc věcí.

Poslední je Delik.

Kolega, kterého si velice vážím.

Co si myslíš o tom, že spousta současných rapperů hraje na koncertech na playback?

Katastrofa, to je úplně špatně. Dělal jsem koncerty několika mladých rapperů v Hopkirku a ten playback nebo halfplayback využívají vážně často. Oni mají zvukovou zkoušku, ale tam si vlastně jen do puštěných podkladů cvičí choreografii a pohyby, poskakují tam. Mnohdy jsem se o tom s nimi bavil a říkali mi: „Ale naživo to prostě není tak dobré jako na nahrávce.“

Neuvědomují si však, že vlastně přicházejí takovým stylem o možnost naučit se, aby to znělo co nejvíce tak jako na té nahrávce. Mohli by se zlepšovat a zároveň se učit, případně to naživo zajímavě ozvláštnit. Přicházejí o jisté kouzlo z koncertování. Oni si sice užívají to, že se lidé pod pódiem baví, ale je to čisté zlo. Přesto mi všichni sedli z lidské stránky a velmi rád jsem se s nimi setkal i bavil.

Kteří rappeři tě v posledním období nejvíce zaujali?

Irit, Dyzivv a Čavalenky.