1. místo – Vlny

V úvodu textu jsme naznačili, že když se tvůrcům podaří své filmy vybavit světovým vizuálem a okořenit je fresh nápady, je úplně jedno, že se vrací k již tolikrát prozkoumaným tématům. A přesně to je případ Vln, s nimiž se režírující Jirka Mádl opět vrací do období socialismu, tentokrát aby vykreslil příběh novinářů z Československého rozhlasu. A nutno říct, že takhle strhující, intenzivní a v závěru dokonce velkolepou rekonstrukci událostí roku 1968 jsme doteď na velkém plátně neviděli. Celou recenzi z Varů mimochodem najdeš tady.

V centru tohoto hutného dvouhodinového dramatu stojí především skvěle napsané i zahrané postavy novinářů, které až posléze doplňuje vynikající dobové ztvárnění Prahy. Ačkoliv se pak scénáři dá vyčítat ke konci určitá dávka patosu, a stejně tak, že se místy přece jen vzdaluje realitě, člověk se při sledování Vln nemůže zbavit pocitu, že do jejich příprav šlo mimořádně množství rešerše, péče a taky dřiny.

Výsledek je nezaměnitelný. Mádlův snímek je díky poctivé snaze filmařů zachytit nejen specifickou atmosféru blížící se okupace, ale i samotnou novinářskou praxi v takto svízelné době, takřka dokonalou ukázkou kombinace historické výpovědi a poutavého i skvěle vygradovaného příběhu, jemuž na těch správných místech nechybí nadhled, emoce ale ani humor. A fakt, že se svojí řemeslnou stránkou může v klidu srovnávat s tím nejlepším, co dnes nabízí západní produkce, budiž krásným potvrzením, že při troše (nebo spíš extrémní porci) snahy všechno jde.