Tina pracuje jako dojička krav: „Mladí dnes na družstvo pracovat nepřijdou, z mého stylu byli starší kolegové v šoku“

Byli v pohodě s tím, že budeš pracovat na družstvu?

Jasně. Na družstvo se vlastně vůbec není problém dostat, vezmou tam opravdu skoro každého, protože mnoho lidí, zejména z mladé generace, se o tu práci nezajímá. A kdo by to dělal? Vždyť lidé utekli do měst a já chápu, že když jsi žil a vyrůstal ve městě, nebudeš si asi prohlížet pracovní nabídky na farmě. Je to fyzicky náročná práce, často neadekvátně placená, takže tak.

Nemáš pocit, že se v současnosti lidé více vracejí do přírody? 

Přesně tak, zájem se zvyšuje. Je to také cítit na sociálních sítích, kde vznikají podobné profily. Lidé už se nabažili města, tak se rozhodnou odejít někam na samotu se zvířátky.

Jak tě vnímali kolegové, možná starší farmáři, když viděli tvé dredy?

To byla legrace, protože bylo cítit, jak z toho byli někteří v šoku. A když si na mě už zvykli, tak přišli například servisní technici nebo mlékaři a ti se také dívali, co to tu je (smích). Ale například můj otec mi řekl, že díky mně přestal soudit lidi podle vzhledu, což bylo velmi milé.

Nezkoušeli kolegové nějaké narážky?

Na internetu to lidé zkoušejí běžně, ale naživo vůbec.

Jak vypadá tvůj pracovní den?

Doma si přivstanu, vstávám přibližně mezi 3:15-3:40, potom od 5:00 už dojíme v práci, dojí se do 9:00. Potom se dojí ve 13:00, přičemž mezitím dělám to, co je potřeba. Takto funguju pár dní v týdnu, protože jsou denní a noční směny, a pak naštěstí i volno, během kterého to všechno dospávám.

Co je na této práci nejnáročnější?

Práce rukama. První tři měsíce jsem měla pochybnosti, jestli to zvládnu, protože mě bolela asi každá část na ruce a byl to boj. Vidím to teď, kolik žen přichází zkusit tuto práci, ale nezvládnou to, protože je to dost fyzicky náročné. Ale je nutné podívat se i na psychickou stránku věci, pracuješ se zvířaty, která často nedělají to, co od nich chceš.

Neměla jsi v začátcích strach, že ti ublíží?

To mám někdy i teď. Je to velmi citlivé a vždy i na školeních nám zdůrazňují, abychom si dávali pozor a dbali na bezpečnost, protože se může stát cokoliv.

Jaký je vlastně životní cyklus těch krav, které dojíš?

Na velkofarmách je to spíše byznys, přičemž zvířata a byznys je podle mě dost hloupá kombinace. I když pracuji na farmě, nejsem nadšená z toho, jak funguje část tohoto průmyslu. Ale tak po pořádku, na farmě se narodí jalovička, vyroste, od dvou let má telátka, potom se dojí, dokud je zdravotně způsobilá. Když už není dojná, jde na jatka nebo do kafilerie, to už záleží na dalších faktorech. Na menších farmách je to jiné, tam zvířata žijí déle, některé si nechávají i na „důchod“ a podobně.

Jak v současnosti funguje dojení? Je to více strojová práce, nebo klasika?

Na dojírně jsou dojicí soupravy. Celkově se může najednou dojit 32 krav, obsluhují to jen dva dojiči, takže my to vemeno vydezinfikujeme, odstříkneme z každého ručně třikrát (zbavení se mléka s největším množstvím somatických buněk + vizuální kontrola mléka) a nasadíme ten stroj, který je dojí například pět minut a počítač vyhodnocuje podle průtoku, kdy souprava přestane dojit a sama se odpojí. Po dojení opět dezinfikujeme. Jsou i farmy kde mají stanoviště s roboty, kde se krávy chodí dojit úplně samy, ale je to méně časté.

Na Instagram dáváš často videa z procházek, kde máš kromě psů také kozy. To se dá takto koza vycvičit?

Málokdo by tomu věřil, ale ano. Jsou to velmi inteligentní zvířata. Na triky, skoky, následování a podobně jsou super. Jen je nemůžeš mít uvnitř, protože kadí vlastně všude skoro pořád, takže to ne, ale kromě toho super. Ale i ten vztah se psem a kozami musí vyrůst a musí být na sebe zvyklí, jinak by mohl být problém.

Stalo se ti někdy v lese něco nebezpečného?

Ještě ne. Když chodím na tyto výlety, tak hlavně doufám, že nepotkám cizí psy, protože pro nevycvičeného či opuštěného psa může být koza jasným cílem na útok, ale naštěstí se ještě nic takového nestalo.

Stane se, že si vybuduješ ke krávě, kterou dojíš, nějaký vztah?

Ale ano, je to tak, že někdy dávám kravám jména a potom je zdravím, ale je to spíš asi jen moje soukromá legrace.

Slyšela jsem, že kráva dokáže rozpoznat tváře, je to pravda?

Asi to platí, ale při dojení je to rychlovka a nemám čas se tam přihlašovat či rozpoznávat se s nimi.

Kritizují tě lidé na sociálních sítích?

Mou práci ne, spíše mají jen ty nejhloupější poznámky na vzhled. Nebo když jdu někam na výlet a spím venku, tak mi píší, jestli jsem bezdomovkyně a podobně, ale to mi nic nedělá.

Co ti píší lidé, kteří chtějí pomoc či radu?

Píše mi čím dál více mladých lidí, hlavně holek, což je milé a velmi to hřeje u srdíčka, že se zajímají o práci na farmě, případně ji chtějí začít dělat. Pokud tedy vím, tak jim ráda poradím.

Jak vlastně reagují lidé, kterým řekneš, že pracuješ jako dojička?

Je vidět, že jsou v šoku (smích). Nečekají něco takového a ve spojení s vzhledem a stylem, jaký mám. Často se ptají, jestli si dělám srandu, když jim řeknu, čím se živím.

Kolik se dá prací dojičky vydělat?

Často je to minimální mzda a je smutné, že lidé ještě dnes v této práci dokážou pracovat za tak málo peněz. Smutné je to, že jim to lépe nezaplatí, protože jde o náročnou a důležitou práci. Všechno záleží na farmě, kde pracuješ, zda a jak si váží zaměstnanců. Já jsem například s platem velmi spokojená, protože na farmě, kde pracuji, si nás váží. (Tina pracuje na farmě na Slovensku, pozn .red.)

Na Instagramu zdobí tvůj profil slogan „Mám pěkné kozy a živím se chytáním cecků“. Vymyslela sis to sama?

No jasně, vždyť to vyplývá jen z toho, co mi lidé roky říkají a co už mám naposloucháno. Nejčastěji mi samozřejmě lidé říkají: „Haha, máš pěkné kozy.“ Takže to vzniklo z toho.