Francouzský animák okouzlí animací, nádhernými příběhy a emotivními scénami, které vás přirozeně dojmou k slzám.
Trvalo to téměř půl roku, než se k nám dostal animák The Little Prince (Le Petit Prince) od spolurežiséra Kung-Fu Pandy Marka Osbornea. Je škoda, že se tak stalo až v prosinci, o to víc by ale mohl zarezonovat v pamětech a hlavách hlasujících akademiků. V mých očích je Malý Princ nejkrásnější, nejcitlivější a přitom nejdospělejší pohádkou tohoto roku, možná ne sofistikovanější a detailnější jako Inside Out od Pixaru, ale francouzský počin je emotivnější, inteligentnější a s melancholií nás provádí dějem, jehož stopáž je naprosto dokonalá a naplno využita. Nevnímal jsem žádná hluchá místa, každý jeden záběr jsem si přiřadil k nějaké významové složce či hlubšímu významu. A že jich má Malý princ mnoho. Není důvod vysvětlovat vám, jakými větami vás zasáhne a která slova vám vnesou do očí slzy, až přespříliš detailní recenzí bych vás obral o krásný pocit ze sledování tohoto animáku.
Už po prvním traileru nám bylo jasné, že kouzelná pohádka Francouze Antoine De Saint Exupéryho bude tentokrát zobrazena trochu jinak. A tak se i stalo. Původní příběh Malého prince, který je natočen pomocí stop-motion technologie, doplňuje 3D animace zachycující život malého děvčátka. Z ní se její matka snaží vychovat co nejlepší možnou ženu, co nejlepšího možného člověka a v co nejkratší době. Snaží se jí uspořádat život a až chorobně ubezpečit sama sebe, že nebude muset trpět. Zapomíná přitom, že její dcera je stále ještě jen dítě a dítětem ještě hodnou chvíli zůstane. Holčička si při všech těch povinnostech najde přítele v sousedovi v pokročilém věku, který ji zásobuje krásnými příběhy ze své minulosti.
Velmi malý důraz se klade i na bolest ze "ztráty" otce, ale je rychle potlačen do pozadí. Pevně však věřím, že jistá scéna dostane do úzkých několik dětí, které jejich otec opustil. Emoce zde hrají velkou roli, budují příběh, budují napětí, jsou nositelem děje a spojují obě příběhové linie do uceleného a krásného celku, který má co nabídnout kterémukoliv dospělákovi či mladšímu divákovi. Menší si ale tuto pohádku neužijí zdaleka tak velmi jako ti starší. Celou stopáží jakoby v pozadí zněl rozbolavělý, ale za to šťastný hlas dítěte, které odmítá dospět, ale ví, že se tak jednou musí stát, ale zároveň si uvědomuje, že přišlo o čas, který mohlo strávit jako bezstarostné dítě. Emoce přitom vůbec nejsou tvořeny násilím ani nepůsobí lacině.
Ve spojení s krásnou animací vás některé scény až pohladí na duši, jiné vám připomenou, jaká úžasná je dětská fantazie, zatímco ostatní vám sevřou srdce jako trní a připomenou vám věci, na které jste již zapomněli, stejně jako se to stalo Princi. Kromě obou úžasných dějových linek tak můžeme vyzvednout jemný humor, animaci i anglický dabing, který byl skutečně úžasný a je vidět, že si na něm dali tvůrci i samotní dabéři záležet. Jak jsem již zmiňoval, emoce hrají velmi důležitou roli a po skončení filmu budete už klasicky na chvíli "prázdní", ale po nějakém čase se zase dostanete do nálady, kdy vám přijde tato pohádka nádherná, kouzelná a plná nostalgických vzpomínek a pocitů. Každý z nás si přitom vzpomene na ty své vlastní. Malý princ se nesnaží nikoho poučovat, spíše ukazuje na (nejen) dnešní problémy při výchově dětí či příliš rychlého trendu a vlastně i potřeby dospívání. Ukazuje přitom na věci, které jsou tím pádem uvrženy do zapomnění nebo vám prostě mají vykouzlit úsměv na tváři...nebo slzu na líci. Nový francouzský animák je jednoznačně nejkrásnější, nejcitlivější a pro mě i nejhlubší pohádkou tohoto roku. 9/10.
