Jedno z nejočekávanějších alb tohoto roku v prodejích zabodovalo. Podařilo se mu to ale i kvalitou?
Jméno Drake je jednoznačně jedním z těch předních, co se dnešní popkultury týče. Loni zabodovala torontská megahvězda dvojicí projektů, If You're Reading This It's Too Late a What a Time to Be Alive s Futurem, přičemž oba dosáhly platinového statusu. Fenomén Aubreyho Grahama si však už velmi dávno svými předešlými alby a mixtapy podmanil žebříčky a získal uznání jak od fanoušků, tak i od konkurence.
Jakmile v roce 2014 oznámil, že pracuje na nové desce, bylo nad slunce jasné, že sklidí úspěch stejně jako její předchůdci. Jelikož Drizzyho známe ve všech podobách - víme, že umí kvalitně rapovat (5AM in Toronto), emotivně zpívat o vztazích a ženách (Marvins Room), ale také nahrát velký hit (Hold On, We're Going Home) - nebylo primárním úkolem VIEWS přinést nějaký nevídaný přelomový sound, ale spíše pobavit fanoušky pomocí toho, co mají rádi, a tak ještě pevněji ukotvit Papiho pozici na vrcholu ledovce představujícího světový hip-hop, R&B a pop music. A to vše v doprovodu projevu úcty směrem k domovskému Torontu (The 6 - odvozené od oblastních kódů tohoto kanadského města), jemuž vzdává hold i na coveru.
Jako prvotní singl alba byl označen dobře známý hit Hotline Bling. Ten je nakonec bonusem, ačkoliv bych mu klidně ponechal jen roli promo songu, jak to bylo uděláno v případě Summer Sixteen. Každopádně, zmiňuji to proto, že společně s dalším singlem, One Dance, slouží jako vynikající důkaz toho, že Drake má aktuálně velmi silný čich na rádiové hity. Lépe řečeno One Dance dokonce dokázal to, co Hotline Bling ne - obsadil pro Drizzyho historicky poprvé zlatou příčku na Billboard Hot 100. Kromě toho zároveň tento track, na kterém hostují Kyla a Nigerijec Wizkid, výrazně napovídal, že na VIEWS bude přítomen intenzivní vliv dancehallu. Trojici singlů uzavírá (ne)povedená rapová záležitost Pop Style (jamajský slang pro Ballin'), kde Drake opěvuje úspěchy sebe samého a své OVO crew, kterých dosáhl i přesto, že odešel ze školy. Druhou sloka této písně původně předváděli Jay Z a Kanye, ale Aubrey je v albové verzi nahradil svými řádky. Byl to správný krok? Spíše ne. Ano, v balíčku singlů jsme nedostali žádnou typickou zpěvnou Drizzyovku, zato jsme ale mohli tipovat, že VIEWS bude album dostatečně zábavné a obsahující songy okořeněné něčím, co jsme předtím v Papiho tvorbě v tak hojném množství neslyšeli.
Žánr dancehall je právě to něco, co jsem zmínil v předchozí větě. Kompozice alba VIEWS je založena na zimě a létě, dvou ročních obdobích, které se v Torontu střídají. Zimu představují R&B laděné skladby, zatímco léto popové záležitosti a právě v těch je přítomna energie Jamajky, odkud dancehall pochází. Ptáš se, kam zařadit hip-hopové záležitosti? Naschvál jsem si je nechal nakonec, protože některé z nich spadají do první krabičky, zatímco jiné do druhé. S takovým přerozdělením songů na desce se museli vypořádat i producenti, kteří ale nezklamali a Drizzymu opět dodali vynikající hudbu.
V jejich čele stál samozřejmě dvorní 40. Ten opět předvedl, jak výtečně si se svým nejlepším kamarádem rozumí, protože jeho beaty jsou pro Drakea ušité doslova na míru. Například na Weston Road Flows vytáhl sample Mary J. Blige, přes který položil své výrazné, ale ne přehnaně agresivní bicí a pomalejší skladbu Redemption zase ozdobil pro něj charakteristickým zvukem znějícím jakoby zpod vodní hladiny. Přímo úžasná je i jeho atmosférická produkce na Fire & Desire, kde je slyšet vedle bicích i syntezátor. Vedle Noaha na desku produkčně přispěli i další muzikanti. Z těch nejpodstatnějších to byly hlavně nineteen85, aplikující dancehall na několik tracků (One Dance, Too Good), Maneesh, komponujíci umělecky znějící hudby pro intro i outro (Keep the Family Close, resp. Views) či Kanye West, vyšperkovávající U With Me? k dokonalosti. Seznam pak doplňují Boi-1da, Sevn Thomas, Jordan Ullman, Southside, Metro Boomin a mnozí jiní.
Široké uplatnění si na VIEWS našli i obecně dobře použité samples, které se objevují hojně ve více než polovině z 20 písní. Kromě již zmíněných můžeme ještě vybrat například DMXe (U With Me?), Popcaana (Too Good) nebo Beenie Mana (Contrôle). Když už jsme u čísla 20, nedá mi to neříct, že je to možná až trochu příliš. Netvrdím, že nějaký track na desce je vysloveně špatný, ale občas se posluchač dostane do nevýrazných, nudných a, nazvěme to, hluchých momentů. Na tom by se dalo určitě ještě trochu zapracovat, možná některé skladby vynechat, zkrátit nebo spojit. Méně by bylo v tomto případě o zlomek více.
Na moment se ještě zdržím u samotného soundu VIEWS, protože určitě nejsem jediný, kdo má pocit, že projekt místy připomíná slitinu Drakeových předešlých alb. Take Care vibe přímo čiší z Faithful a U With Me ?, Nothing Was the Same slyšíte na Fire & Desire, Redemption jemně nastiňuje feeling So Far Gone a Grammys jakoby z oka vypadlo trackům z WATTBA. Ne, to, že to takto je, rozhodně není špatné, právě naopak. Prohrabáváme se díky tomu různými hudebními a pocitovými rovinami, ale je škoda, že to Champagne Papi trochu víc nevyladil, jak jsem napsal o odstavec výše. Mohlo to totiž být údernější, zajímavější a tím pádem lepší.
Nejen producenti, ale i hosté si odvedli svou práci chvályhodně a chopili se šance, která se jim naskytla. Zejména těm z řad October's Very Own třeba uznat kvality. PartyNextDoor perfektně kryje Drakeovi záda na skladbě With You o dívkách, které je opouštějí, stále víceméně nové duo dvsn poskytlo krásné outro na Faithful, o příspěvku Wizkida a Kyla na One Dance není třeba se rozepisovat, což platí i pro vždy fungující chemii mezi Drizzym a RiRi, a tak nám na závěr zůstal jen Future, u nějž musím uznat, že si na Grammys ukradl větší část než Aubrey. Neboj se, na delší sample Pimp Cho, který se označuje i jako featuring, jsem nezapomněl. Jeho umístění na Faithful však nebylo nejlepším krokem, protože tam tematicky i zvukově vyčuhuje. Drizzy mohl z takového drahokamu vytěžit mnohem mnohem více.
Klasika. Toto slovo se před vydáním VIEWS skloňovalo ve velkém. Někteří fanoušci tvrdili, že Drake prostě musí nahrát desku, která bude klasickou, protože jen tak si může skutečně ukotvit svou pozici. Zde ale nastává otázka - jak definovat klasiku? Podle mě se snadněji definuje sluchem než slovy, ale kvůli v hip-hopu konstantně se vyvíjejícímu zvuku nemůžeme klasiku definovat pomocí aktuálně dominantních trendů. Klasikou je pravděpodobně projekt, jehož kvality budou relevantní a dominantní nad ostatními nahrávkami i za 10, 15, 20 let. Dá se takto tedy označit VIEWS? Spíše ne, ale můžeme klidně říci, že je klasickým Drizzyho albem, i když stále ne lepším než Take Care.
Tradičním, nebo chcete-li klasickým Drizzyho albem je i díky tomu, jak se 6 God postavil k jednotlivým písním a tématům na VIEWS. Na hip-hopových skladbách ukazuje, že se neztratí ani mezi agresivnějšími rappery. V tomto směru vynikají hlavně Hype, Views a 5AM in Toronto připomínající Weston Road Flows (jeden z nejlepších songů na albu). Champagne Papi nezklamal ani na hybridních tracích, které dokáže tak dobře podat jen on a těmi jsou zdařilé U With Me ?, Redemption a Child's Play. Z R&B nahrávek nadmíru vyšly zejména Feel No Ways, With You, Too Good, Fire & Desire a Summer's Over Interlude v podání poloviny dua Majid Jordan. Bohužel, na tracklistu se objevují i písně, které ze sebe nedostaly maximum, pro lepší představu uvedu potenciál Faithful a vynechaný feat The Throne na Pop Style.
Témata alba se točí kolem několika markantních bodů. Začněme Torontem, Drizzyho domovinou, která dostala vlastní song v podobě 9 (6 převrácené, původ jsem vysvětlil na začátku článku). Dále jsou to samozřejmě komplikované vztahy se ženami, o kterých rapuje a zpívá na mnoha skladbách (U With Me ?, Controle, Too Good, Fire & Desire). Nevyhýbá se ani nabytým úspěchům (Hype, Pop Style), svému dětství (Weston Road Flows), kritikům na čele s Meek Millem, kterým adresuje několik barů na Pop Style či Hype, a také OVO crew či přátelům, které již nemá (Keep the Family Close - možná má na mysli Nicki Minaj, kdo ví). Status populární osoby také hraje napříč deskou svoji roli, Drizzy totiž mluví i o tom, jak ostatní prodávají jeho tajemství či nevydané věci. Protože Aubrey nepatří mezi umělce s nejdokonalejší lyrikou, při 20 skladbách na projektu se občas stane, že máš pocit, že už podruhé nebo potřetí pojednává o tomtéž, akorát do jiné hudby. Přestože s texty pomáhalo několik songwriterů, velký vliv to na ně nemělo. Ve většině momentů se to proto snaží vynahrazovat energií a emocemi, jeho hlavními plusy, ale už výše jsem zmínil příklady, kdy to nedopadlo ani zdaleka dobře. Jednou perličkou, kterou rovněž stojí za to zmínit, je jamajský vliv v textech, kdy Papi používá přízvuk či slova z oné země.
"And I turn the six upside down, it's a nine now"
"You send the "are you here?" text without an invite / That's that shit that I don't like"
"6 cold like Alaska / Views already a classic"
"I'm lookin at they first week numbers like what are those / I mean you boys not even coming close"
"Who's gonna save me when I need savin'? / Since Take Care, I've been caretakin'"
"Niggas quick to double cross like both of us Christian / Lamborghini got me feeling like I'm Christian Bale"
"I keep it 100 like I'm running a fever / I might take a breather but I won't ever leave you / If I was you, I wouldn't like me either"
K úspěchu, co se prodejů týče, bylo album VIEWS předurčeno už dávno předtím, než vyšlo (platinové je hned po prvním týdnu), ale ohledně jeho kvalit to tak jasné nebylo. Drake však nakonec přímo z Toronta doručil projekt, který je převážně zábavný, cítíte v něm jeho přítomnost, emoce, upřímné názory, zajímavé vzpomínky a neohrožený status superhvězdy, který mu už nikdo nikdy nevezme. Producenti vedení Fortym mu dodali výborné beaty, včetně větších experimentů s dancehallem, a hosté také odvedli svou práci kvalitně. Na druhou stranu, mínusy vycházejí zejména z velkého množství skladeb, které se měly ještě okřesat, protože v celkovém měřítku způsobují hluché a tematicky se opakující momenty a z textů, které při takovém množství autorů a songů musí být kvalitnější a různorodější. Škoda lepšího zapracování Pimp Cho sloky a smazání featu The Throne, ale co už. Konec konců, Aubreyho čtvrtá deska mísící hip-hop, R&B a dancehall je dobrá a neurazí, ale mohla být i lepší. Do Drakeova odchodu do důchodu v 35 je však ještě dost času, a tak věříme, že Take Care a So Far Gone jednou něčím překoná. 7/10
