Bayezid trpí progerií, čili předčasným stárnutím v dětském vývojovém stupni.
Bayezid Hossain z Bangladéše nedávno oslavil teprve čtvrté narozeniny, a i když za svou vzácnou diagnózu sám nemůže, jeho vrstevníci z okolí ho odmítají přijmout mezi sebe. Bayezid totiž trpí nemocí zvanou progerie, kolem níž se točí i film o Benjaminu Buttonovi s Bradem Pittem a před několika měsíci jsme i my na našem webu psali o indických sourozencích, kteří na tom kvůli progerii také nebyli nejlépe. U progerie jde ve skutečnosti o předčasné stárnutí, i když se člověk zastavil pouze někde v dětském vývojovém stupni, a tak má náš čtyřletý Bayezid neustále oteklou tvář, jeho klouby se zdají být opotřebované a velmi ho bolí, nemá sílu ani v zubech a těžko se mu přežívá, což nepomáhá tomu, aby se zařadil do běžné společnosti.
Když se Bayezid narodil a ve vesnici se rozkřikla informace o tom, že už jako dítě vypadal jako stařík, lidé z celého okolí vyrazili k jeho domu, aby na vlastní oči viděli tohoto vzácného člověka, ale jakmile začal Bayezid růst a rozumět, co se kolem něj děje, téměř všichni kromě rodičů a některých blízkých ho opustili. Nemůže navštěvovat předškolní zařízení, protože se ho děti bojí a celá situace se opakuje i mimo ni, protože nikdo si nechce hrát se stařečkem. Nejhorší na tom pro Bayezida je zřejmě to, že navzdory fyzickým problémům se mentálně vyvíjí zcela normálně a klidně si s ním můžeš promluvit, protože dokáže konverzovat, vymýšlet nové nápady a bavit se, i když se s ním život nemazlil. Jeho rodičům lékaři již při narození řekli, že takové dítě ještě nikdy neviděli, vždyť Bayezid byl pouze kost a kůže pár minut poté, co se poprvé sám nadechl a rodiče dostali i těžkou zprávu o tom, že dítěti nikdo nedokáže pomoci a budou se s jeho osudem muset vypořádat úplně sami.
Žádnou pomoc pak nedostali ani od místní komunity ve vesnici, kde žijí, protože lidé je raději pomlouvali, než aby jim podali pomocnou ruku, a tak Bayezidova matka doufá, že její syn bude silný a zvládne se dožít i vyššího věku, než přibližně 13, což je předpokládaný nejvyšší věk, jakého se pacienti s progerií dokáží dožít. Bayezid dokonce zcela chápe i to, že jeho diagnóza se nedá změnit, ale vždy se mu po tváři kutálejí obrovské slzy, když se o ní začne mluvit a on neví, jak se má zachovat. Věříme, že i lidé z jeho okolí postupem času pochopí, že Bayezid není nebezpečný a budou se snažit přijmout ho mezi sebe a naučit tolerance i své potomky.
