Nové studio, noví vývojáři, nové postavy. Stále je to však staré dobré Gears of War.
Cliff Bleszinski, kdysi nejdůležitější člověk v Epic Games, který je zřejmě za sérii Gears of War zodpovědný nejvíce, se po ukončení trilogie stáhl do pozadí a zkouší vytvářet vlastní hry, které ale příliš mnoho lidí nezaujaly. Po prequelovém spin-offu se Microsoft rozhodl odkoupit práva pro Gears of War od studia Epic Games, vytvořili The Coalition a najali Roda Fergussona coby hlavu studia. Rod stál u zrodu GsoW jako výkonný producent, takže fanoušci mohli být spokojení. Nemělo jít o renesanci v žánru ani scenáristicky jinak vyprávěnou hru. Mělo jít o posun v sérii a začátek něčeho velkolepého. Pokud jste měli to štěstí a hráli jste původní trilogii, víte, jak úžasná byla, ať už šlo o příběh jako takový, revoluční cover systém, skvělé herní mechanismy a v neposlední řadě zábavnou hratelnost, na které celá trilogie fungovala. Jistě, děj oplýval mnohými klišé prvky, právě jeho vyprávění a geniálně napsané postavy z něj udělaly nezapomenutelnou sci-fi jízdu se spoustou emotivních chvil a postav, které nám přirostly k srdci. Já osobně jsem byl vůči čtyřce skeptický. Byl bych nerad, kdyby mi mou milovanou sérii Microsoft nepokazil. Jakmile jsem však hru zapnul a zaslechl první zvuky nastartované Lancerky, nedokázal jsem se od ní odlepit. Stačilo málo, abych se zase jednou vnořil do tohoto úžasného světa, no a jakmile se na scéně objevil Marcus... The Coalition mě mělo celého v hrsti.
Nevadí přitom ani fakt, že hrajeme za novou postavu JD Fenixe, Marcusova syna a že se děj posunul o 25 let dopředu. Charaktery nováčky nejsou příliš odlišné od těch z minulých dílů, i když ani zdaleka nejsou tak sarkastičtí či vtipní, ačkoli scénáristé se opravdu snažili. Pár dojemných scén zde najdete, přičemž die hard fans u jedné z nich i zapomenou dýchat, celkově je však děj čtvrtých Gears více optimističtější, než by se patřilo. Hlavně když si uvědomíte, že lidstvo mělo 25 let klid, ale na obzoru se objevil nový nepřítel - Swarm. Od tohoto momentu začíná spleť nečekaných událostí a bylo by vhodnější, kdyby se podle toho všichni i chovali.
Seznámíte se tedy s novými nepřáteli, z nichž někteří jsou designově a také chováním zcela odlišní, než na co jsme zvyklí, jiní se pak dost podobají Locustům, takže po starém nepříteli moc nezapláčete, no a v neposlední řadě zde máme roboty. Těch se herní komunita bála jako čert kříže, ale už teď vás mohu uklidnit, že nebudou primárním soupeřem, více vám ale spoilovat nebudu. Kromě designu nepřátel se změnila i charakteristika útoků, takže si budete muset navyknout na jiné styly obrany a také zjistit slabiny nové AI. Sice s pár zádrhely, jako například odkryté části těla nepřátel, kteří nezmění pozici, než do nich šijete, zatímco si myslí, že jsou skrytí, ale umělá inteligence celkově přišla s pár nápady, jak hráči zavařit.
A co se týče likvidace některých druhů, například na nejmenší šedé potvůrky je škoda utrácet munici a stačí chodit s nastartovanou pilou na Lancerce. V konečném důsledku je ale jedno, jak se se soupeřem vypořádáte. Náboje se válejí doslova na každém kroku a jejich nedostatek výrazně nepocítíte ani při vyšších obtížnostech. Méně munice ale dostanete u nových zbraní s malým výskytem. Vývojářům se skutečně podařilo něco nového přinést i v tomto aspektu, za což jim patří velké uznání. Nakonec, od událostí trojky se technologie posunuly a hra si pro vás v tomto bodě přichystala pár menších i jedno velké překvapení. Nové zbraně, nové technologie, noví nepřátelé. A nový je i level design a fyzika.
Okolí je vymodelováno na užší corridory a pár náměstí, což se mi zdá jako posun vzad. Třetí část vyšla už před 5 lety, a tak si doslova nepamatuji, kolik volnosti jsme měli, určitě jsem ale jednotlivá místa zkoumal více, stejně jako toho více nabízel samotný design prostředí. Grafické zpracování je sice krásné a dovolím si tvrdit, že při srovnání s E3 2015 demem, kdy byla hra ohlášena, ještě hezčí, nemohu se však zbavit pocitu, že občas je ten svět prázdnější. Textury jsou na vysoké úrovni, modely budov, aut či objektů celkově působí nadstandardním dojmem, ale problém jsem trochu měl s vlasy či vousy. Při pohledu na takové Horizon: Zero Down ty Gears výrazně zaostávají. Změnami prošlo i nasvícení a s tím i spojená hratelnost, kdy nám vývojáři slibovali mnohem strašidelnější a temnější titul, než na jaké jsme v případě série zvyklí. A přestože mě trápí, že své slovo nedodrželi a strach nepocítíte dohromady asi ani na minutu z celého gameplaye, na druhou stranu jsem potěšen faktem, že si pohráli s nasvícením a některé scenérie vypadají živější a detailnější. Platí to hlavně pro jasné barvy, objekty či samotné bouře. Ty zastupují ve hře největší hratelnostní změnu, kdy ovlivňují váš pohyb, dráhu nábojů a volně rozmístěných objektů vůbec. Létající auta či nosníkové trouby vám mohou náramně ublížit, pokud jste však v krytu, můžete je využít na rychlou likvidaci nepřátel. Určitě jde o vítanou změnu nabízející několik možností, jak se vypořádat se soupeřem. Jinak cover systém velkými změnami neprošel, pokud tedy nepočítáme možnost vykopnout nepřítele z krytu, stejně tak to však může on udělat vám. Pokud ho však chcete vykopnout a omráčit, musíte se na něj rozjet přesně, hra ho jen málokdy automaticky zaměří, a tak přeskočíte překážku jen pár centimetrů od zaskočeného grázla, který to do vás s radostí našije.
Nemusíte se však bát velkého odklonu od hratelnosti jako takové. Gears of War 4 je skutečně právoplatným nástupcem série s mnoha identickými herními mechanismy, což je možná mírně na škodu, je to však lepší, než kdyby lidem z Coalition jejich případný experiment nevyšel. Odrazili se úžasně a nyní nám už jen zbývá věřit, že v pátém díle si toho dovolí přinést více. Ať už to budou důležitá příběhová rozhodnutí nebo výrazné změny samotné hratelnosti. Osobně bych spíš přivítal více novinek, ale rozhodnutí ponechat základní mechaniku mě velmi potěšilo. Nakonec, každému majiteli konzole od Microsoftu již Gears nesmírně chyběly, jsem tedy velmi rád, že se jejich návrat podařil ve velkém stylu. Stále bojujete proti přívalu nepřátel, stále přitom maximálně využíváte cover systém, bez kterého se daleko nedostanete a stále netrpělivě čekáte na další cut-scénu. Nejde tedy jen o hratelnost, která je předešlým dílům tak blízká. I příběh a dialogy postav odkazují na původní trilogii a moc rychle se v nich najdete. Scénáristé odvedli při představení nových hrdinů úžasný kus práce, i když ještě chvíli potrvá, než si k nim vypěstujeme takový vztah jako k Delta Squad.
Tady už však musíme začít se snad jediným markantním negativem hry. Řeč je o délce kampaně pro jednoho hráče, kterou jsem dohrál za krátkých 7 hodin, což je přibližně o 3 hodiny méně, než jakou délkou disponuje třetí část. Chápu, ani první tři části nepřesáhly hranici 12-15 hodin, a to ani ve snu, ale v roce 2016 už od velké značky, exkluzivity a jedné z nejočekávanějších her očekáváte alespoň dvojnásobnou délku, než jakou ve skutečnosti titul nabídl. V případě Gears of War 4 však nemluvíme o uzavřeném ději. Ze závěru a posledního aktu je jasné, že scénáristé byli nuceni děj oseknout. V minulých hrách by konec čtvrté části znamenal další 2-3 hodinky. Gameplay začne nabírat na obrátkách, ukáží se nové postavy, konečně zjišťujeme o nepříteli něco nového, zvyšuje se tempo a... najednou je konec. Zatímco hraní samotné je skutečně zábavné, cutscene nejsou ani zdaleka tak velkolepé, jak bychom čekali a s předchozími hrami se skutečně nedají srovnávat, stejně jako jednotlivé role. Provlečení se za Locusty a infiltrace jejich hnízda, zabití obřího červa či jízda na Brumarkovi, nemluvě o final fightech v každém díle? Nic podobného tady nezažijete. Žádný generál Raam, žádný Skorge, žádná Myrrah, jen jedna velká obluda, přičemž její zabití bylo jednodušší, než jak se dostat k prvnímu zabití granátem. Velké zklamání jak na poli herním, tak příběhovém, což je škoda, protože jinak je děj opravdu výborný.
Konec Gears of War působí spíše jako kapitola, která měla ještě pokračovat, ale vývojáři chtějí mít z tohoto příběhu novou trilogii. Na jedné straně je to špatné, jelikož se jedná o viditelně osekaný příběh, na straně druhé zde máme snahu autorů přinést co nejlepší herní zážitek bez dějové věty a stereotypních úkolů, co se jim vydařilo, a to bez řečí. Těžko říci, zda by se nedokázala zakomponovat další pasáž, respektive pokračovat v příběhu o něco déle, hráči se však zřejmě budou cítit ochuzeni. Těžko lidem z The Coalition vyčíst krátkou dobu hratelnosti, když jsem se při ní ani trochu nenudili a vždy přišlo něco nového, ale určitě bych si kampaň užil víc, kdybych u ní mohl strávit o pár hodin navíc.
Nicméně, jakmile s kampaní skončíte, čeká na vás multiplayer s originálními, i osvědčenými módy, mezi nimiž jsem nenašel ani jeden, který by mě nebavil. Klasický team deatmach, variace na survival módy z jiných multiplayerů, conquest či mód, kde zabíjíte nepřátele postupně všemi zbraněmi ze hry, přičemž celý váš tým se k té další dostane pouze v případě, že zlikviduje tří soupeře z druhého týmu. Při Versus multiplayeru si užijete mnohé skvělé chvíle, ale klenotu se dočkáte až při spuštění Horde 3.0. Nechci vám spoilovat nové herní mechanismy ani popisovat novou Hordu do detailů. Musíte shromáždit kamarády a naplno se do toho pustit. Už v GsoW 3 byla možnost budování ochranných plotů a zbraní, Horde 3.0 je však transformována na Tower Defense mód, a to mimořádně zábavný a inovativní. Umístěte si základnu kamkoli na mapu. Vybudujte kolem ní ochranné stroje a připravte se na 50 vln, které vám dají mimořádně zabrat. Klíčem je spolupráce v týmu. Nakonec, ve dvojici s neznámým hráčem mi to šlo lépe od vln 15-30 než v pětici od první po vlnu patnáctou.
Gears of War 4 je vysněným pokračováním série, která se drží svých kořenů. Na nich byla vybudována veškerá láska k původní trilogii, a tak si hráči po celém světě mohou užít skvělý a inovovaný gameplay, poznat sympatické postavy a užít si desítky hodin zábavy v multiplayeru a nové Hordě. To vše zabalené do krásného grafického kabátu se spoustou krve, brutálních zabití a množství detailů, jako když se například Marcus dívá do zničeného auta, jen aby se ujistil, že na něj nic nevyskočí zpoza zad. A zapomenout nesmíme ani na skvělý dabing. Jedinými negativy jsou občasně nedostatečná úroveň AI nepřátel a odříznutá poslední třetina hry, která byla pravděpodobně ušetřena pro další část. Jinak je však kampaň velmi zábavná, párkrát vás dějově překvapí a také nesmírně potěší. Scénáristé nováčkům ubrali na humoru a sarkasmu a přišli s komornějším konceptem. První známky velkolepých možností, co se gameplaye a lore tohoto světa týče, přišly totiž až v samém závěru. Nakonec se však jedná o jednu z nejlepších her na Xbox One, kvůli kterým se konzoli skutečně vyplatí koupit. 9/10
P.S. - Pokud si chcete zopakovat události předešlých dílů, klikněte sem.
