Můžeme jen hádat, o kolik milionů lidí více by zahynulo nebýt prolomení Enigmy.
Alan Turing byl člověk, který se ostýchal přetvářek, ale i přesto bojoval celý svůj krátký život s tajemstvími, které musely zůstat nevyslovené. Jeho, v té době výstřední sexuální orientace, ho stavěla na okraj společnosti. Veřejnost homosexualitu vnímala jako čiré zlo, které je třeba z nemocných lidí prostě vypudit. Současně mu příroda přichystala další úděl, na jedné straně jedinečný, ale na druhé tak ojedinělý, že ho tím vlastně vyčlenila z davu. Turingovy matematické znalosti se pohybovaly daleko za hranicemi všech, v té době žijících matematických velikánů, proto můžeme v jeho životě pozorovat mnoho objevů, kterým se nepřipisovaly velké zásluhy, právě proto, že jim prostě nikdo nerozuměl.
A nakonec ho postihl velmi zvláštní osud válečného hrdiny, i když se jím stal bez potu a krve, avšak rozsah jeho dopadů na 2. světovou válku mu nelze upřít. O své práci totiž nemohl mluvit ani s nejbližšími, a tak se jeho dlouholetá práce na dešifrování německých komunikačních kanálů, která nakonec do značné míry pomohla spojencům zvítězit, dostala do širšího povědomí teprve nedávno. Vydejme se společně na cestu životem Alana Turinga, jednoho z největších matematických géniů, jehož tehdejší společnost nechápala a odsuzovala.
Narodil se do rodiny úředníků pracujících v Indii, ale skrz tropické podnebí se rodičům více zamlouval pobyt se starším bratrem Johnem v Anglii. Od útlého věku Alan projevoval odlišný styl myšlení, více kreativní a založen na zapečetěných logických pochodech, čímž do značné míry znervózňoval rodiče, kteří věřili, že cesta do nejvyšších společenských kruhů vede přes disciplínu a dodržování pravidel. Základním pilířem pro dosažení vysokých cílů bylo špičkové vzdělání v prestižním vzdělávacím zařízení. Rodiče vybrali pro Alana Sherborne v Dorsetu starobylou školu s dlouhotrvající tradicí. Mnozí by si mohli myslet, že pro Alanův potenciál a znalosti se stal u učitelů velmi oblíbeným. Opak byl ale pravdou. Pedagogům způsoboval svým osobitým chováním vrásky na čele. Jednak byl introvert, tím pádem nikdy nevyhledával společnost vrstevníků a navíc neměl velmi rozvinutý cit pro vkus a eleganci, takže běžně chodil neupravený a špinavý od inkoustu.
Rychle si našel cestu k chemickým pokusům a k Einsteinově teorii relativity. Postupně se tak dopracovával ke své skutečné vášni - matematice. Učiteli matematiky se však velmi nezamlouval, protože si na Alana neustále stěžoval, že zanedbává probíranou látku a raději se věnuje pokročilé matematice. Na Sherborne se seznámil s Christopherem Morcomem. Jelikož sdíleli společnou zálibu v matematice a kryptografii, postupem času se stali blízkými přáteli a z důvodu Alanovy orientace pro něj zřejmě představoval i platonickou lásku. Proto ho velmi zasáhlo, když Chris náhle zemřel na tuberkulózu a uvědomil si, že společné studium na Cambridge, které měli naplánováno, bylo v troskách.
ACE (automatic computing engine)
Čím byl starší, tím se okruh lidí zužoval a setkával se tak s čím dál více studenty podobných zájmů. Zatím, co se na něj v Sherborne valila jedna kritika za druhou, na univerzitě v Cambridge se situace podstatně zlepšila. Mimo jiné byla univerzita vnímána jako ostrov tolerance, kde se jev homosexuality běžně ignoroval a nikoho nepobuřoval. V roce 1936 přišel s revoluční myšlenkou, která může v dnešní době elektroniky vyznít směšně, ale na svou dobu byla přelomová. Přišel s nápadem univerzálního výpočetního přístroje, který by vyřešil všechny typy úloh a problémů. Jednoduše řečeno, vytvořil první koncept počítače, který dnes na základě různých aplikací řeší různé úkoly. Položil tak základy informatiky. Výraznější zlom v životě přišel v roce 1938, kdy dostal nabídku od matematika Johna von Neumanna na post asistenta na Princetonské univerzitě. Po odmítnutí se pustil do výuky kryptografie, lámání kódů a dešifrování.
Enigma
Když válka začala, byl na ni se svými kolegy - matematiky a lingvisty připraven v dekódovacím a dešifrovacím pavilonu britské tajné služby. Na roli, kterou dostali však nebyli vůbec připraveni. Skládala se z jediného bodu, prolomit německý šifrovací přístroj Enigma a odtajnit tak řadu informací kolujících mezi německými vojsky. Přístroj pracoval na principu otočných rotorů, které šifrovaly jednotlivá písmena. Problém byl v obrovském množství kombinací, které byl schopen vyprodukovat. Matematici jich vypočetli na 150 738 274 937 250. Proto se dlouhá léta věřilo, že Enigma je neprolomitelná. Turingův tým to přece jen po dlouhém úsilí nakonec dokázal, ale je také nutné říci, že bez práce polských matematiků a zejména Mariana Rejewského by měli Britové práci mnohem náročnější. Němci si byli tak jisti bezchybností svého šifrování, že ani po okatých náznacích si nepřipustili možné selhání a informace nadále šifrovali pomocí Enigmy.
Ve spolupráci s kolegy sestrojili dešifrovací přístroj, kteří nazvali Bomba. V roce 1943 už vznikalo podobných zařízení v Bletchley Park desítky. Sám britský premiér Winston Churchill prohlásil Turingův tým za klíčovou součást řešení válečné otázky. Turing i přes fakt, že oslavoval velké úspěchy, s nikým, ani s rodinou, si o nich nemohl vyprávět a sdílet své pocity. Navzdory váženému postavení se s tajnou službou, která jeho práci zastřešovala dostával často do konfliktu, zejména pro přísnou vojenskou organizaci a silně vybudovanou hierarchii, protože nenáviděl oficiality a respektování autorit. Své kolegy, jakož i nadřízených, mnohdy mátl specifickým smyslem pro humor a excentrickým chováním. Do práce jezdil na kole v plynové masce, ne kvůli válce ale kvůli prevenci před sennou rýmou. Po válce se pokusil své znalosti zužitkovat a vybudovat svůj počítač, který nazval ACE (automatic computing engine). Šlo o počítač s programem uloženým v operační paměti o velikosti 25 kB a rychlostí 1 MHz. Problém byl v tom, že nikdo netušil, že je něco takového vůbec realizovatelné, protože o své předchozí práci nemohl mluvit. Utajení bylo pro Turinga nesmírně psychicky náročné.
Joan Clarkeová
Dodnes není známo, kdy si uvědomil svou odlišnou sexuální orientaci a neznáme ani bližší podobu jeho společenského života, protože si deník nepsal a citlivé téma s přáteli odbyl vtipy a mlčením. Z celkového kontextu si však můžeme vyvodit, že byl velký samotář a odpor k homosexualitě, který společnost projevovala nesl jen velmi těžce. Nikdy tak vlastně nezažil plnohodnotný vztah. Po středoškolské platonické lásce se v jeho životě ještě objevil člověk, kterému důvěřoval více než jiným. Byla jím paradoxně žena, Joan Clarkeová, která v matematice nezaostávala za mužskými kolegy. Několikrát jí měl dokonce říci, že ji miluje, ale zasnoubení nevydrželo dlouho a Turing ze vztahu vycouval. V roce 1952 byl soudem donucen podstoupit hormonální léčbu, kterou psychicky nezvládal.
Po životě plném přetvářek, tajností a nepochopení se svůj boj se společností rozhodl 8. června 1954 ukončit sebevraždou. Pitva odhalila smrt v důsledku otravy kyanidem, což dalo prostor různým konspiračním teoriím o popravě tajnými službami a otravě z výparů při chemických reakcích. Většina životopisců se však v celkovém kontextu přiklání k verzi o sebevraždě, protože důvodů měl opravdu hodně. Posmrtně slavný a citovaný, nikdy o pozornost médií nestál, ale bezpochyby by ho uznání dnešního světa potěšilo. Královna Alžběta mu v roce 2013 udělila milost a veřejně se omluvila za odsouzení a pronásledování v důsledku homosexuality.
