I když těžko, jde to i bez kapitalismu.
V obchodech si nekoupí iPhone ani žádný smartphone se značkou Samsung, na soukromém a zároveň pořádně omezeném internetu najdou jen pár web stránek bez pořádných informací ze světa a vlastnění osobního počítače je k dispozici pouze pro místní elitu, takže běžný člověk ze Severní Koreje žije téměř tak, jak žili naši dávní předkové v jeskyních. Téměř proto, že i když nemají k dispozici ty nejmodernější spotřebitelské technologie, mohou si pořídit místní alternativy. O čem je tedy řeč? Bavíme se zde o mobilních telefonech, tabletech a dalších populárních typech elektroniky, za nimiž stojí v našich končinách neznámí výrobci. A jak je vidět, s inspirací si příliš velké starosti nedělali. Většina níže uvedeného hardwaru či softwaru vám totiž může připomínat výdobytky moderní doby ze západu, ovšem s tím rozdílem, že jejich aktuální technologické úrovně se v některých případech pohybují v několikaletém zpoždění.
Internet se skládá z 28 webů
Informace bez cenzury bereme za samozřejmost, ale o Severní Koreji se něco takového říct rozhodně nedá. Její obyvatelé mají přístup k opravdu osekané digitální dálnici, na které funguje dohromady 28 web stránek s vlastní doménou, což je ve srovnání s globálním internetem dost markantní rozdíl. Na tom momentálně najdeme přes neuvěřitelnou 1 miliardu webů, přičemž uvedené číslo každou sekundou roste do stále větších a větších rozměrů.
Prostřednictvím severokorejského internetu nabudete přístup ke službám jediné komerční letecké společnosti Air Koryo, kuchařským receptům a hodnocením místních restaurací, hodně podobně vyhlížející alternativě za populární Facebook nebo detailům o sportovních zápasech, a to dokonce i o těch, které se odehrály za důkladně chráněnými hranicemi této netradiční asijské země. Je třeba zároveň podotknout, že zveřejňování jakýchkoli informací i přes výrazně slabou nabídku web stránek podléhá přísné kontrole odpovědné vládní agentuře, takže se na světlo světa nemusí dostat úplně všechno.
Severokorejský Facebook
Jak již bylo zmíněno, originální Facebook dostal kvůli nemalým obavám z potenciálního ovlivňování propagandou zmanipulovaných Korejců červenou a místo něj si vytvořili náhradu v téměř stejném vizuálním zpracování. Snad jediné, co nemají tyto dvě sociální sítě společné, je logo.
O korejském klonu Facebooku se však donedávna mnoho nevědělo. Objevil ho Doug Madory z americké společnosti Dyn Networks a trošku později začal čelit hackerským útokům, kterým nakonec podlehl. Web businessinsider.com navíc tvrdí, že podobnou mají i samotnou funkcionalitu, takže uživatelé mohou zveřejnit status, fotografii nebo přímo někoho kontaktovat přes chat, přičemž samotná registrace prý probíhá přes osobní e-mail.
Vlastnit PC považují za luxus
Jeden z hlavních problémů souvisejících se slabou digitalizací Severní Koreje tkví i ve špatné dostupnosti elektronických zařízení, díky nimž by lidé mohli přistupovat k digitální dálnici. Ano, několik starších počítačů pro širokou veřejnost tam najdeme, například v univerzitní studovně nebo internetových kavárnách, ale co se týče osobního vlastnictví, tak to už je mírně komplikovanější. Smartphone podle mobilního operátora Koryolink vlastní více než 3 miliony a běžný PC pouze několik stovek tisíců Korejců, kterých je dohromady přibližně 25 milionů.
Pestrá ale není ani nabídka spotřební elektroniky z pohledu značek. Nedávno jsme mohli slyšet o výrazně omezeném tabletu od čínského výrobce, který si říká Woolim. Dotykovému zařízení však chybí Wi-Fi i Bluetooth a uživatel se navíc nezbaví předinstalovaného softwaru v uzamčeném a také výrazně upraveném operačním systému Android. Většina z nich totiž s největší pravděpodobností slouží jako celkem účinný sledovací prostředek severokorejské vlády. Web techtimes.com vzpomíná i zajímavou funkcionalitu k blokování dokumentů nebo aplikací od třetích stran, takže jim poslouží akorát tak ke konzumaci propagandistických materiálů v podobě videí či obrázků. Samozřejmě, ještě zde existuje domácí alternativa Netflix, kde však na druhou stranu příliš mnoho obsahu nenajdou. A cena? Za tablet Woolim zaplatí po přepočtu okolo 7 tisíc korun, což je vzhledem k slabé výbavě a výrazným omezením skutečně obrovská cenovka.
Důležité osobní počítače v Severní Koreji běží na modifikovaném operačním systému s autentickým názvem Red Star, který stojí na Linuxu a po vizuální stránce až příliš nápadně připomíná uživatelské prostředí MacOS od Applu. Všimnete si zejména systémové lišty nebo lišty s ikonkami nainstalovaných aplikací. Uživatelům PC je po softwarové stránce k dispozici jak alternativní Word, tak i jednodušší video editor. Ani zde však nechybí zvědavé oči a uši přísného režimu. Systém Red Star označí každý neznámý soubor, se kterým přijde do kontaktu, aby nad ním příslušné úřady nabyly vzdálený dohled.
Vlastnit obyčejný televizor naopak považují za zcela běžnou záležitost. Když ale vezmeme v úvahu, že TV představuje téměř ideální prostředek k šíření propagandy, není se ani čemu divit. Uživatelé musí mít navíc naladěné pouze předepsané televizní stanice. V opačném případě by mohla přijít náhodná kontrola a pak začnou menší průšvihy se „zákonem“, tedy noční můra slavného Georga Orwella. A herní konzole? Tak ty jsou rovněž velmi ojedinělým případem. Pokud ne zcela zakázaným.
Bez mezinárodních hovorů
Korejci mají na výběr ze dvou mobilních operátorů. Za největším dokonce stojí soukromá společnost z Egypta, ale ta v roce 2015 ztratila značnou část svého vlivu, takže vedení Koryolink má momentálně v rukou už jen nekompromisní vláda, která navíc provozuje i druhého operátora Byol. Je tedy jen otázkou času, kdy se oba spojí do jednoho.
Protože operátor Koryolink neumožňuje za běžných okolností realizovat mezinárodní hovory, komplikace nastanou mimo jiné i při snaze zatelefonovat někomu z jiné země. Jedinou možností zůstává sehnat si přes hranice propašovanou čínskou SIM kartu a použít tu, ačkoli existuje riziko, že dotyčný skončí v rukou nemilosrdného režimu a dostane tvrdý trest. A aby toho náhodou nebylo málo, tak obyvatelé Severní Koreje nemají přístupnou ani jednu datovou (2G, 3G nebo 4G) síť, což však pochopitelně neplatí o turistech.
