Mladá krev ve vodách Hollywoodu odstartovala svou kariéru způsobem, jaký jsme už dlouho neviděli.
Jen těžko mohl Damien Chazelle předpokládat, že jeden krátký film mu přinese celosvětové uznání a odstartuje jeho kariéru se statusem jednoho z nejslibnějších mladých scénáristů a režisérů současnosti. Sundance 2013 však promítnutím 18minutové produkce započal právě tuto cestu. Za necelé 4 roky do kin stihl vtrhnout už druhý Chazellův celovečerní snímek, který si získal srdce diváků i kritiků způsobem, jakým to už dlouho žádný film nedokázal. La La Land je právem označován za nejlepší film roku (nejvyšší příčku získal i u nás) a po debutu na velkém plátně v podobě snímku Whiplash se definitivně zasloužil o rozzáření nové režisérské hvězdy na mapě filmového průmyslu. Dnes si talentovaného tvůrce představíme blíže.
Damienovým rodištěm je Providence, Rhode Island. Syn kanadsko-americké spisovatelky a učitelky historie Celie a francouzského programátora Bernarda přišel na svět 19. ledna 1985. Jen nedávno oslavil 32. narozeniny a působivý je zejména fakt, že v době premiéry Whiplash mu bylo pouhých 29 let. Mladý tvůrce je absolventem Harvard University, kde studoval filmařinu. Podle vlastních slov Chazelle již od útlého dětství toužil točit vlastní filmy a jen později se začal věnovat hudbě. Jako středoškolák na Princeton High School poprvé přičichl ke hře na bicí a protože byl jeho otec velkým milovníkem jazzu, netrvalo dlouho a mladý Damien si vybral cestu prestižní školní jazzové kapely. V hudebním uskupení měl mít velmi přísného učitele, který se později stal inspirací pro postavu Terrence Fletchera ve Whiplash. Chazelle však říká, že na rozdíl od protagonisty snímku Andrewa Neimana, on sám neměl předpoklady stát se velkým hudebníkem. „Stal jsem se dost dobrým na to, abych pochopil, že nikdy nebudu dost dobrý.“ O své potenciální kariéře jazzového bubeníka dále řekl: „Dokázal jsem předvádět slušné triky, mnoho rychlých přechodů, které vypadají náročně, ale nejsou. Měl jsem vkus a dobré nápady, ale katastrofálně jsem selhával v držení tempa, což je jako být slepým malířem.“
Po střední škole se kariéry hudebníka vzdal, ale krátce před tím ještě stihl založit kapelu s Justinem Hurwitzem, dnes skladatelem filmové hudby pracujícím s Chazellem na všech jeho dosavadních projektech. Damien se rozhodl místo hudby věnovat své první životní vášni - filmu. Ten vystudoval na Harvardu a brzy po absolvování univerzity si natočil svůj první projekt. Na stříbrném plátně debutoval autor s Whiplashem, ale režisérský debut si odbyl už v roce 2009 filmem Guy and Madeline on a Park Bench. Jako všechny jeho dosavadní snímky i tento se věnuje hudební tématice - jde o jazzový muzikál. Chazelle svůj černobílý 84minutový film sám napsal, režíroval, stříhal i produkoval. Justin Hurwitz se pochopitelně ujal role složit pro film svého kamaráda originální hudbu.
Po svém malém debutovém projektu si Damien začal vydělávat přepisováním scénářů na zakázku a stále v sobě živil naději na proražení s vlastní prací. Je známo, že scénář k La La Landu se začal rodit už v roce 2010, ale osud prvního úspěchu měl čekat na zcela jiný projekt. Chazelle se rozhodl napsat příběh o jazzovém bubeníkovi na střední škole v reakci na kreativní blok, který zaznamenal právě při práci na La La Landu. Někteří připisují přesun pozornosti k méně riskantnímu projektu faktu, že pro neznámého mladého tvůrce by bylo téměř nemožné najít studio ochotné nalít do něčeho podobného peníze. Ať už je to fakt viditelný retrospektivně nebo předem plánovaný krok, Chazelle se po dopsání Whiplash setkal se zájmem producentů, ale reálně se výroby filmu nikdo nechytil. V roce 2012 se 85stránkový scénář dostal na „Black List“ jako jeden z nejlepších filmů, které v tom roce nebyly natočeny. Eventuálně se Chazellovi podařilo dostat k možnosti natočit krátký film (zvolenou scénu z filmu), jako důkaz jeho funkčnosti pro získání potřebného rozpočtu. K produkci se přidal producenty navržený J. K. Simmons a scéna Neimanovi první zkoušky se Studio Band byla převedena v short film premiérující na prestižním filmovém festivalu Sundance v roce 2013. Pozitivní přijetí kraťasu následně pomohlo zajistit financování pro celovečerní projekt. Role si zopakovali někteří členové kapely (včetně Nata Langa v roli bubeníka Tannera) a především J.K. Simmons. Po své premiéře v roce 2014 se Whiplash dočkal ohromné přízně kritické obce a získal si náklonnost diváků. Úspěch Chazellova projektu byl korunován počátkem roku 2015. Snímek se dočkal 5 nominací na Oscara, včetně nejlepšího filmu, nejlepšího scénáře a nejlepšího hereckého výkonu ve vedlejší roli. J. K. Simmons svou nominaci úspěšně proměnil na vítězství, přičemž samotný Whiplash byl oceněn dvěma dalšími soškami - nejlepší střih a nejlepší střih zvuku.
Přestože Chazelle údajně nejprve váhal, zda někomu scénář k Whiplash vůbec ukázat (označil ho za příliš osobní), po jeho raketovém úspěchu byl v popisování svých inspirací otevřenější: „...už od střední školy jsem míval pravidelné noční můry o hraní v kapele. Člověk by si myslel, že přestanou, ale i po tak dlouhém čase se neustále vracejí. Je to šílené - více než 10 let poté, co jsem hrával, mám pořád ty nejhorší sny, jako kdybych tam zase byl. Jsou tak živé - je to strašidelné.“ Působení v jazzovém uskupení se na režisérovi nesmazatelně podepsalo. A navzdory skličujícím pocitům při spaní je více než jasné, že v dobrém. Komorní indie o mladém bubeníkovi se stala hitem, a to mělo své důsledky - společnost J. J. Abramse si Damiena přizvala na přepsání scénáře k 10 Cloverfield Lane. Především se však tvůrci otevřela cesta k financování svého odvážného projektu, na kterém pracoval již v roce 2010 - La La Land.
Sázka na zalovení v suterénu současných filmových trendů - produkování muzikálu - se přetavila v příběh jako z říše snů. Film se na festivalové premiéře v Benátkách dočkal nadšeného přijetí, které bylo předpovědí blížícího se úspěchu. Ten však překonal všechna očekávání. Recenze rozdávající jeden superlativ za druhým se množily jako houby po dešti a po celoplošném vydání filmu v amerických kinech se do sálů začaly hrnout statisíce diváků. Již nyní je snímek velkým finančním úspěchem a jeho zisky značně poskočily s oscarovým leskem. Právě zlaté sošky jsou poslední třešničkou na dortu splněného snu. La La Land získal rekord vyrovnávajících 14 nominací a bylo by velkým šokem, kdyby oscarovou ceremonii neovládl ve velkém stylu. Uznání kritiků nedávno demonstrovala i dominance snímku na Zlatých Glóbech, kde se mu dostalo rekordních 7 cen, včetně nejlepší režie a scénáře pro Chazella. Damienovy snímky jsou zatím na ceny velmi štědré i pro herce - Zlatý glóbus si odnesli jak Emma Stone, tak i Ryan Gosling. Při popisování tvorby svého nejnovějšího filmu zůstává však Chazelle nohama pevně na zemi: „La La Land je o městě, ve kterém žiji, je o hudbě, se kterou jsem vyrůstal a filmech, které jsem miloval... Je to příběh o cestě za sny a realitě, která nám ne vždy dovolí tvořit to, co chceme nebo milovat bez toho, abychom své touhy museli lásce podřídit.“
Chazelle je známý pro svůj kolaborativní přístup při natáčení umožňující hercům přinášet vlastní nápady při tvarování postav. Kreativní volnost si pochvalovali Gosling i Stone. Ryan si přitom spolupráci s režisérem mladším než on sám brzy zopakuje - dvojice připravuje biografický snímek First Man, zaměřující se na život Neila Armstronga. Pro Damiena půjde o první zkušenost s režírováním scénáře, který si sám nenapsal. Pochopitelně nás čeká i jeho první film bez jazzové tématiky. Po dosavadních počinech jsou naše očekávání i nedočkavost patřičně vysoké. Jsme svědky začátku kariéry nového filmového velikána? Tuto otázku zodpoví jen čas. Sám Chazelle však naznačil, že by nás v budoucnu mohly čekat zajímavé věci: „Nejlepší věcí je, že projekty, které byly před Whiplashem jen iluzí, se nyní zdají mnohem realističtější.“ Damien tehdy dozajista odkazoval i na připravovaný La La Land, ale jen těžko si lze představit, že člověk sršící kreativitou, jakou tvůrce dosud demonstroval, nemá v zásuvce obrovské množství dalších skvělých nápadů.
