Podzim ve znamení Vojty Kotka na obrazovkách televize Prima je v plném proudu. S hradním pánem a farmářem v jedné osobě jsme probrali obě show.
Za hercem Vojtěchem Kotkem stojí už teď dlouholetá kariéra plná rolí, které česká popkultura jen tak nezapomene. Publikum si herce zamilovalo společně s Jirkou Mádlem díky kultovním rolím v teenage snímcích Snowboarďáci, Rafťáci a Ro(c)k podvraťáků. Pro celé generace fanoušků a fanynek Harryho Pottera pak jeho hlas neodmyslitelně patří k příběhu mladého čaroděje, se kterým jako dabér doslova vyrůstal a dospíval. Od těchto bezstarostných začátků se Kotek přes pestrou škálu divadelních, filmových i seriálových úloh propracoval k respektovanému charakternímu herectví, režii vlastních celovečerních filmů i k prestižní nominaci na Českého lva.
V posledních letech navíc úspěšně vstoupil na prkna legendárního Divadla Járy Cimrmana, kde dnes platí za jednoho z klíčových pokračovatelů specifického českého humoru. Současně si podmanil televizní obrazovky v roli stylizovaného hradního pána na Křivoklátě v mimořádně úspěšné psychologické reality show Zrádci, za jejíž režií stojí Markus Krug. Před dvěma lety se navíc odhodlal k radikálnímu životnímu kroku, tedy založení vlastní rodinné farmy. Celou tuhle novou životní etapu plnou těžkých výzev, budování na zelené louce i humorných přešlapů navíc otevřeně zachycuje v dokumentárním seriálu.
Právě proto, že na podzim do vysílání vstupuje jak napínavé intrikování na hradě, tak syrová realita z venkova, se z televizního programu stanice Prima stal tak trochu Kotkův monopol a kromě toho na diváctvo vyskakuje také díky podcastu na YouTube. Jak sami s režisérem Markusem Krugem se sebeironií vtipkují ve svém společném podcastu, v Česku už neplatí tradiční cyklus čtyř ročních období, ale spíš: „Jaro, léto, Kotek, zima.“
V následujícím rozhovoru jsme proto s Vojtou probrali nejen to, jaké je balancovat mezi rolí nemilosrdného hradního pána a realitou všedního dne na statku, ale také jak se vyrovnává s reakcemi diváků nebo jaké životní lekce si z bláta i televizních kamer odnáší do vlastního soukromí.
Co vás nejvíc baví na práci hradního pána?
Na hradním pánovi mě asi nejvíc baví to, že na něm děláme společně s Markusem a mám v tom svobodu. Můžu to dělat tak, jak se mi to zdá dobré, protože mi Markus věří. Můžu si vytvářet stylizaci podle toho, jak to cítím, a sám si napsat, co hradní pán říká. To psaní a vymýšlení zákeřností nebo jízlivých poznámek, které hradní pán vsouvá do svých monologů, je pro mě přímo na té práci nejzábavnější.
A pak je to samozřejmě obrovský adrenalin. Dát to před hráči hned na první dobrou bez zastavení. Uděláte jednu věc a hned musíte jít na další a připravovat se.
V poslední době byl hodně populární jeden váš přeřek z předtáčky snídaně. Řekl byste, že je role hradního pána v něčem složitější než běžné herecké role?
Myslím si, že právě v tom, že není možnost to úplně opravit. Ten přeřek se stal bez hráčů v rámci předtáčky, kterou děláme ještě předtím, než ti hráči přijdou, abychom měli alespoň nějakou bezpečnou variantu. Ale ty se spíš nepoužívají. Když pak přijdou hráči a já jim koukám do očí, je to pro mě úplně jiný pocit a dělám to jinak. Markus většinou bere ty klapky, kdy už tam hráči jsou. Je to kombinace divadla a filmu – musíte se nechat dobře natočit, být na správných značkách, ale zároveň odehrát divadelní monolog.
A nemrzí vás někdy, že si tu hru nemůžete sám zahrát?
Mrzí mě to dost. Fakt by mě zajímalo, jaký bych v tom byl a jestli by mi to šlo. Zvlášť teď, když se dělá ta osobnostní série s celebritami, tak bych teoreticky šanci měl. Ale to se nestane. Takže se hold budu muset maximálně tak přihlásit ke konkurenci na nějaký ostrov a tam tvrdě hubnout.
Myslíte si, že mají herci a herečky v soutěži Zrádci nějakou výhodu? Může jim profese pomoct?
Nemyslím si, že žádná profese jako taková může pomoct. Vlastnosti, které člověk potřebuje, s profesí moc nesouvisí. Je to spíš o instinktech. O tom, zda jim člověk dokáže "uvařit" to, co potřebuje, přesvědčit ostatní a nenechat se strhnout. Říká se, že herci mají výhodu v tom, že je lidé znají a možná jim víc důvěřují, ale z vlastní zkušenosti si nemyslím, že je to pravda. Uvidíme, jsem moc zvědavý na tu celebritní sérii, jak si povedou navzájem, až tam budou jenom tito lidé.
Po třech sériích už můžete ledacos hodnotit, je podle tebe lepší spoléhat na intuici, nebo všechno analyzovat a nevěřit nikomu?
Ideální je kombinace obojího, ale trefnější bývá intuice, pokud tedy nějaká je.
Kdysi jste v podcastu s Markusem zmínil, že hrajete LARP. Pomáhá vám to nějakým způsobem i ve Zrádcích nebo v jiných rolích?
Vlastně si myslím, že trošku jo. Při LARPu člověk z role nevystupuje vůbec. Ne že bych takovou metodiku běžně používal, ale když točíme Zrádce a jsem v roli hradního pána, baví mě zůstávat v určité temnotě a odstupu. Ten si udržuju nejen vůči hráčům, ale i vůči štábu. Snažím se, aby autorita toho, že najednou přejdu do role, zafungovala i na place. Možná to trošku vychází z mého občasného „larpení“, ale největší podobnost vidím v tom, že je to prostě jedna velká bojovka. A tou Zrádci rozhodně jsou.
Máte nějaký oblíbený outfit hradního pána?
Je jich spousta. Hodně mě bavil ten paví outfit, ten byl skvělý. Z letošní řady se mi líbil nejen ten steampunkový, ale i některé lovecké nebo když je tam liška. A mám v záloze ještě jeden. V téhle sérii se totiž hradní pán ukáže i takový, jaký opravdu je.
Čtete komentáře a reakce diváků k projektům jako Zrádci nebo Farma?
Určitě ano. Snažím se sociální sítě využívat i k tomu, abych měl zpětnou vazbu. Člověk to musí trochu prosypat sítem a nebrat si věci osobně, ale snažím se na to reagovat. V našich podcastech s Markusem řešíme, co nám lidé píšou, a chceme s tou komunitou pracovat. Mnoho věcí se nám takhle podařilo zapracovat. Letos například v rámci hradního pána dělám pro hráče nekrology i při odchodu do vyhnanství, což dřív nebylo. Byl to divácký podnět. Je to náročné, protože musíte mít připravenou spoustu variant a bystrou nápovědu, ale systém jsme vychytali a jde to.
Přejděme od Zrádců k Farmě. Jakou nejcennější radu nebo životní lekci jste za ty dva roky farmaření dostal?
Je to částečně i téma, které se rozvíjí ve druhé sezóně našeho farmaření: přijmout své místo v koloběhu života, pro který se člověk rozhodl, a postavit se mu čelem. To je asi nejtěžší krok. Vzít na sebe zodpovědnost za život zvířat, která na farmě chováte, s vědomím, že se ve výsledku stanou potravou. S tím se člověk musí pořád vnitřně konfrontovat a osobně k tomu dospět.
Jak to vysvětlujete doma vašemu synovi?
Určitě to není snadné, ale snažím se o to a je to součástí i té druhé sezóny. Spousta farmářů říká, že čím dřív to děti pochopí, tím víc si toho začnou vážit, dívají se na to jinak a neplytvají jídlem. Ale nikdy nevíte, jak dítě zareaguje, takže kolem toho nakračuji po špičkách a pomaličku. Jsou to i neustálé diskuse s mojí ženou o tom, jak to nejlépe pojmout.
Mimo tyto shows – už jsme ve Zrádcích i ve zmíněných recapech slyšeli některé cimrmanovské hlášky. Máte nějakou svou nejoblíbenější repliku?
Nemám jednu nejoblíbenější. Spíš mě neustále překvapuje, jak širokou paletu hlášek v sobě mám a jak jsou aplikovatelné ve všech možných situacích. Někdy je to jen intonace, jak člověk něco řekne, a najednou to „smrdí“ Cimrmanem. To je boží. A jsem rád, že od té doby, co jsem členem Divadla Járy Cimrmana, je můžu legitimně používat a nemusím se pořád ptát Zdeňka Svěráka, jestli mu to vadí. Řekl mi totiž, že můžu.
Takže na to máte oficiální povolení
Mám na to povolení.
