V Atlantském oceánu mu zničila velryba loď a Steven zůstal uprostřed ničeho.
V každém z nás se skrývá hrdina. Život Stevena Callahana nebyl jednoduchý, ale i tak se s ním dokázal poprat na úrovni hodné obdivu. Na záchranném člunu totiž uprostřed Atlantiku přežil nepříjemných 76 dní. Všechno to začalo v roce 1981, kdy se Steven rozvedl s manželkou a usoudil, že by to chtělo nový start. Rozhodl se tak vycestovat na dobrodružnou cestu z Newportu na americký Rhode Island. Šel však oklikou, jelikož chtěl cestou vidět několik událostí a cestou tak zakotvil například v Bermudách či ve Spojeném království. Viděl i Španělsko a Kanárské ostrovy a takto cestoval přes rok. Vše přitom zvládal na lodi Napoleon Solo, kterou si sám navrhl.
V lednu 1982 cestoval z Kanárských ostrovů na Antiguu, ale cestu mu zkřížily nepříznivé podmínky. Nešlo však o špatné počasí, ale pravděpodobně o velrybu, která mu jeho loď poškodila natolik, že hrozilo potopení. Steven tak musel své plavidlo opustit na malém záchranném člunu. Věděl, že příštích několik dní nebude nejlehčích, proto zachoval chladnou hlavu a z lodi si vzal několik zásob či důležité předměty jako zbraň nebo zařízení na destilaci vody. Samozřejmě, nelze přesné určit, kde se tehdy Steven nacházel, ale usoudil, že to mohlo být asi 1 300 kilometrů od Kanárských ostrovů. Steven však neměl ponětí, kde je, kam se plaví ani kdy tam bude. Neměl téměř žádné jídlo a vody jen několik desítek litrů.
Je těžké představit si, jak by se každý z nás v Stevenově pozici zachoval. Tomu sice také nebylo všechno jedno, ale mysl mu zůstala čistá a on shromáždil všechny své znalosti z televize a uvědomil si, že pokud nebude mít rychle jídlo a pitnou vodu, nikam se nedostane. Pomocí zmíněného destilovacího zařízení dokázal destilovat určité množství vody. Jen půl litru čisté vody plus něco ze zásob běžnému člověku obvykle nestačí, Steven však neměl na výběr a rozhodně se to jeví jako lepší alternativa než zemřít vysušením z mořské vody. Drahocennou tekutinu však Steven získával i z ryb, které lovil a jeho jídelníček jednou za čas ozvláštnili i ptáci, kteří si na Stevenův člun přišli odpočinout a on je v nečekaném momentě probodl kopím. Tepelně upravit takové jídlo uprostřed moře je však nemožné, a tak se Steven musel spokojit se syrovou stravou.
Po asi dvou týdnech utrpení na hladině začal náš dobrodruh ztrácet naději. Jeho jedinou šancí bylo, že ho na pevninu či ostrov doplaví nějaký milostivý proud. Také však mohl zastavit loď, a i když jednu uviděl, nikdo z posádky si světlice vystřelenou ze zbraně nevšiml. Uběhl měsíc a loďka se začala trhat a dovnitř se dostávaly kapky vody. Steven však ještě z jeho lodi stihl ukořistit sadu na opravu gumy a po deseti dnech úporných pokusů se mu podařilo člun opravit. O syrovém mase a minimu vody je příběh i dalšího měsíce a naděje přichází až v 76. den, kdy už přišel o téměř všechny zásoby. V dálce spatřil světla, a tak se v utrpení pokusil přežít ještě několik hodin a následující ráno zpozorovali plující člun rybáři. Není pochyb o tom, že ho zachránili, ale několik týdnů se Steven ani nedokázal postavit na vlastní nohy.
Trosečník nakonec skončil na ostrově Marie-Galante v souostroví Guadeloupe v Karibiku, odkud se později dostal zpět domů, ale na svou životní cestu určitě nikdy nezapomene.
