Tím největším je snad pokračování příběhu Alexe Huntera.
Minulý rok jsme se pro vás rozhodli zrecenzovat dvě nejoblíbenější a nejrelevantnější fotbalové hry. Vyšly nové ročníky pro FIFA a PES a vy už víte, jak jsme se rozhodli. Nejde ani tak o to, která hra je kvalitnější, ale spíše o to, o co vám jako hráči při hraní fotbalu jde. Oproti minulému roku by se toto srovnání nezměnilo, a tak jsme přikročili rovnou k recenzování oblíbenější hry, a tedy FIFA 18. A na co jsme přišli? Že pokud vlastníte předešlý ročník a nezajímá vás pokračování příběhu Alexe Huntera, neexistuje důvod, proč byste měli za nový ročník vysolit 1 500 korun. Pokud bychom měli být k sobě všichni upřímní, řekli bychom, že nám vyhovuje model každoroční verze, avšak s tou cenovou nálepkou je to tak trochu nelogické.
Vlastně, ono to logiku má, protože se hra bude prodávat stejně dobře jako v minulosti. Akorát ta cena absolutně vůbec neodpovídá inovacím a celkové práci, která byla na hře v průběhu pár měsíců provedena. Pokud si nějaké studio dokáže vyžádat za exkluzivitu, na níž pracují stovky lidí více než 4 roky stejnou částku, jakou si žádá EA za každoroční update, něco není v pořádku. Cena 800 korun by těmto hrám svědčila mnohem víc, ale toho se samozřejmě nikdy nedočkáme.
Takže FIFA 18 je vlastně stejná hra jako její předchůdce? Ano a ne zároveň. Jsou brankáři stále nemehla s nereálnými reakcemi a neuvěřitelnými faux pas? Ano, stále je to v tomto směru skutečně špatné. Hraje se FIFA 18 stejně jako předešlý ročník se všemi triky a tipy jak přelstít AI? Ano, stále je to téměř identický fotbal. Oplývá nový ročník stejným obsahem? Ne, kromě klasického FIFA obsahu se přeci jen novinek dočkáte. Pokračováním touto formou bychom dospěli ke konečnému verdiktu, a to takovému, že FIFA 18 je prakticky datadisk k FIFA 17. Pokračujeme v Journey Alexe Huntera, singleplayer módu, který vám zabere více než 10 hodin, no a nějaké ty body a zkušenosti si můžete přenést i do Ultimate Teamu. O něm však ale později. Největším lákadlem byl pro mě právě singleplayerový mód, a tedy hraní za Huntera. S ním jsem už něco prošel loni, a tak jsem byl zvědavý, co s ním bude dál.
Byl jsem však zklamaný. Ani ne kvůli hratelnosti, novým fotbalovým legendám či obsahu, který se skutečně zčásti nafoukl a můžete si v tomto módu více vyhrát prakticky se vším (přičemž přibyly i cutscene), jako spíše kvůli příběhu jako takovému. Hra dělá pár důležitých rozhodnutí za vás, takže jste nuceni skončit v (je mi líto, ale nalijme si čistého vínka) v jedné z nejméně zajímavých lig na světě bez krásných stadionů, hráčů či motivace podávat dobré výkony. Alexovo chování je někdy velmi divné a tvůrci tohoto příběhu si ohýbali charaktery postav a pravidla v jejich životech podle potřeby toho, kam mají Alexovy další kroky směřovat. Stále nám vadí, že nemůžete simulovat alespoň pár zápasů a musíte tak odehrát celou sezónu, pozitivem však je, že je příběh obohacen o více cut-scén a celkových dialogů, takže to není až tak stereotypní jako naposledy. Do budoucna by však tento mód měl zažít větší změny, jinak výrazně propadne nejen v mých očích.
A co až projdu Journey? Nuže, zůstává doufat, že v domě bydlíte s přítelkyní/přítelem či sourozencem, který si FIFU s vámi rád zahraje, jinak se u ní moc dlouho nevydržíte. Hraní ve dvojici a online souboje jsou stále nesmírně zábavné, ale stejně jako většina multiplayerů, i FIFA časem jednoduše omrzí. V tomto případě se toho ani moc navymýšlet nedá. Je to prostý fotbal, který vás buďto baví, nebo ne. Pochválit však můžeme matchmaking a stabilitu serverů. Hraní přes internet je pohodlné, nelaguje a nemáte problém najít soupeře stejné třídy v jakémkoli čase.
Ani to však není všechno, a tak si můžete zkusit nějaký mezinárodní turnaj se ženami, případně začít novou kariéru. Ta rovněž prošla několika změnami, hlavně co se přestupů týče. Stále nejsou ty ceny a požadavky moc reálné, ale kupování a prodávání hráčů je alespoň záživnější, protože se můžete osobně setkat s agentem hráče či samotným trenérem mužstva (neptejte se nás, proč 100milionové a vlastně jakékoli přestupy řeší trenéři) a vyjednávat o přestupové částce, bonusech, platu a tak dále. Sice to rychle každého omrzí, ale je hezké, že se vývojáři snaží přidat pár novinek do každého ročníku. Nijak to nemění gro série a nedočkáte se ani žádných výrazných novinek v systému hry a vedení týmu, minimálně to však zpříjemní hraní a snaží se vnutit vám pocit, že to přeci jen není úplně identické jako naposledy. Pokud se o herních mechanismech jako takových chcete dozvědět více, doporučujeme si jednoduše přečíst článek porovnávající FIFU 17 a PES 17.
A přesně tak nějak se dá popsat i celkový gameplay. FIFA 18 se hraje stejně jako předešlý ročník. AI funguje stejně, používá stejné triky, kličky, systém přihrávek a tak dále. Rozhodčí jsou stále divní, nepískají se očividné fauly (i na červené karty), za to se přerušují slibně vypadající akce a pískají se drobné fauly namísto ponechání výhod. Brankáři, jejich animace a reakční doba, to je úsměvný aspekt sám o sobě, no a trochu mi vadil i fakt, že oproti minulým ročníkům se omezily náběhy útočníků a křídelníků do volných prostorů a za obranu. Zřejmě tak padalo strašně moc gólů (hlavně při hraní za Real Madrid či jiné týmy s rychlými křídly). Nepochybně se však do útoku nežene skoro nikdo a všichni vaši spoluhráči prakticky čekají na to, co s míčem uděláte. Nezmění se to přitom ani při změně taktiky. Branky se střílejí stále extrémně jednoduše, takže bude vhodné, když si navýšíte obtížnost, ale pokud nechcete vyhrávat 10:0 po poločase na poloprofesionála či dokázat předriblovat 7 hráčů protivníkova mužstva, raději přejděte na PES nebo hrajte na Legendary úroveň.
Na závěr tu máme oblíbený i nenáviděný Ultimate Team, který vám zřejmě sežere nejvíce času. Tedy v případě, že mu ho budete ochotni věnovat. Bez mikrotransakcí se však daleko nedostanete, aniž byste při hraní neztratili nervy nebo desítky hodin času. Koncept je zajímavý, ale asi nejsem cílovka, takže i letos jsem odehrál jen několik zápasů a následně se vrhl na hraní s přítelkyní či dokončení Journey. Tipuji, že po pár online zápasech to už vzdám nadobro a s FIFou se uvidím nejdříve znovu za rok.
Nejnovější ročník nabízí neuvěřitelné množství obsahu, pár systémových novinek a jen několik málo změn v hratelnosti. Vizuál se nikam nepohnul, AI je stejně jednoduchá jako minule a pokud si odmyslíme obsahové novinky, změněné soupisky, pokračování Journey s Alexem Hunterem a podobně, čeká vás prakticky stejný ročník jako minule. Pochválit můžeme soundtrack, stabilní servery, stále skvělý pocit z fotbalu, přístupnost pro všechny typy hráčů a jednoduchost hraní takového fotbalu, na který se dobře dívá. Navzdory všem záporům není FIFA 18 špatná hra. Pro nováčka půjde o jeden z nejlepších ročníků, jaké kdy mohl hrát s obsahem hodným několik desítek hodin. Bohužel, stále jsou zde přítomny herní mechanismy, které se měly opravit už před pár lety. Pokud vlastníte předešlý ročník, skutečně není moc důvodů k tomu, abyste zaplatili takovou částku i za letošní verzi. Pokud jste však FIFU nějaký ten čas nehráli, letos je ideální doba k tomu, abyste oprášili ovladače a vyzvali pár přátel. Pro mě jako každoročního hráče tohoto fotbalu je to 7/10, nováčci si však prakticky musí přihodit bodík navíc, a tedy 8/10.
PS: Ta hodnocení a atributy hráčů jsou v některých případech skutečně k smíchu.
