Nejtemnější hodina rozhodně není nudným dějepisným výkladem.
Když před více než dekádou nastoupil Joe Wright na filmovou scénu, bylo to razantní antré. První dva počiny tohoto londýnského rodáka, Pýcha a předsudek i Pokání, potěšily stejně kritiku jako diváky. Jeho další díla se však nesetkala s tak vřelým přijetím. Ale i v nich byl cítit nepopiratelný talent dravého tvůrce, který si dělá věci po svém. Po propadáku Pan: Cesta do Země - Nezemě se nyní vrací s projektem, který je mnohem menší, ale vzhledem k původu tvůrce osobnější.
Píše se rok 1940. Hitlerova vojska postupují a boje na území Velké Británie zatím probíhají pouze v parlamentu. Za jeho předsedu je zvolen kontroverzní Winston Churchill (Gary Oldman). Právě na jeho bedrech a rozhodnutích bude záviset osud jeho země a následně i celé Evropy.
Nejtemnější hodina by se mohla na první pohled zdát jako nudný výklad dějepisu, ale není tomu tak. To, že se něco dozvíte, je pouze průvodní jev vedle portrétu jedné fascinující osobnosti. Nejvíce pozornosti a ovací si získá zejména díky výkonu Garyho Oldmana. A právem. Herecký chameleón se (i díky vydatné pomoci maskérů) změnil ve slavného politika a jeho kreace je neuvěřitelná. Každou scénu si krade pro sebe a zbytek svých kolegů utlačuje do pozadí. Oscarová nominace je téměř stoprocentní a vůbec bych se nedivil, kdyby pozlacená soška skončila právě v jeho rukou. Je charismatický, tvrdohlavý a odhodlaný. Když se zjeví na plátně, je okamžitě jasné, kdo tu šéfuje.
Joe Wright se rovněž drží překvapivě na uzdě a navzdory občasnému efektnímu prvku dává prostor vyniknout hlavně Oldmanově koncertu. Strukturou připomíná Spielbergova Lincolna, Imitation Game nebo Pád Třetí říše. Zde rovněž dostáváme portrét slavné osobnosti v krátkém a klíčovém období jeho života. A stejně jako u jmenovaných snímcích se tvůrci spoléhají na vaše elementární znalosti dějepisu.
V tomto případě se tvůrci soustředí na pár týdnů před vstupem do 2. světové války. Klíčovou roli zde hraje snaha dostat obklíčenou armádu z pobřeží Dunkirku. Mimo jiné tak dostanete i paralelní pohled na nedávný Nolanův kousek. Jsem zvědavý, jestli se při předávání cen akademie podaří Jimmymu Kimmelovi z tohoto faktu vytáhnout nějaký zábavný moment.
Oproti loňskému hitu je však The Darkest Hour mnohem komornější záležitostí. Na bojiště se s výjimkou pár vteřin téměř nepodíváme a většina dění na odehrává v parlamentu, Churchilově sídle nebo podzemních velitelstvích. Když se už k válečnému konfliktu přeci jen dostaneme, je snímán z pohledu božího oka. Přelety nad krvavým děním vidíme z bezpečí letadla, stejně jako politici, kteří rozhodují o osudech vojáků a směřování událostí.
I přes tento (záměrný) handicap se však filmu nepřetržitě daří udržet vaši pozornost během celých dvou hodin. Kromě výborných herců má na tom zásluhu samozřejmě scénář. Chybí mu sice sorkinovská údernost, ale pro tvůrce připravil více než solidní základy. Dialogy jsou svižné, napínavé, dojemné a ve správných momentech odlehčené dobře mířeným vtipem. Hlavně vztah s manželkou v podání Kristin Scott Thomas (Anglický pacient) je vyobrazen s lehkostí a příjemnou lidskostí. Na kterou v politice a válce není místo.
Z technického hlediska jde rovněž o dobře odvedenou práci. Kameraman Bruno Delbonnel (Harry Potter a princ dvojí krve) ví, jak postavit záběr, aby působil přesně tak, jak má a občas si dovolí s režisérem menší formální fintu. Ničeho tak úžasného, jako několikaminutové jednozáběrovky z pobřeží Dunkirku jako ve Wrightově Pokání se sice nedočkáme, ale toto je přeci jen jiný typ filmu. Tempu v mnohém pomáhá i zvuk s pár pěknými nápady umocňujícími dění na plátně.
Rovněž je potěšující, že oscarový laureát Dario Marrianelli je opět ve formě. I přesto, že jeho hudba trochu připomíná Desplatovu kompozici k Imitation Game. Střihačovi se podařilo několik působivých koláží, a přestože film v poslední třetině trochu ztratí tempo, odvedl velmi dobrou práci. Kostýmy, výprava a občasný digitální trik rovněž pomáhají vytvořit působivý celek. Ve zkratce řečeno, vše funguje tak jak má... ale není to nic ohromujícího. Tvůrcům prostě chyběla odvaha být originálnější, případně kontroverznější. Zejména kvůli tomu jsem na konci nesáhl po vyšším číselném hodnocení.
Nejtemnější hodina je výborně zvládnutým řemeslem s neskrývanými ambicemi. Jak na půdě kreativity, tak na pódiích, kde se rozdávají ocení. Občas sice sklouzne k neskrývanému patosu, ale většinu času je pocitově umírněným a svižným komorním filmem. Navíc ozdobený strhujícím koncertem jednoho z nejrespektovanějších herců současnosti. Pokud máte podobné látky v oblibě, nevidím důvod, proč byste si tento kousek měli na plátnech kin nechat ujít. Velmi poctivých 8/10 a fanoušci podobných typů filmů si mohou s klidným svědomím nějaký ten bodík připočítat.
