Zajít do kina na pohádku točenou zahraničními filmaři je v dnešních časech poměrně ojedinělou záležitostí. Měli byste tuto možnost využít?
Cesta za králem trollů (nebo tedy z původního znění Askeladden) nám přiblíží jednu ze starých severských legend. Představte si, že jste panovníkem blíže neurčené oblasti a vaše dcera si před svými osmnáctinami nechce vzít žádného muže.
Nešlo by ani tak o to, že se to příčí vaší vůli, ale podle mýtů má na nesezdanou dospělou princeznu „právo“ velký Král trollů. Princezna místního krále Kristin (Eili Harboe) však těmto prastarým fámám jaksi nevěří, a tak od svého nastávajícího v klidu uteče – a to rovnou den před svými narozeninami. Krátce na to ale této zbrklé volby trpce lituje.
Kromě arogantního prince Fridrika (Allan Hyde) ze sousední země se mladou Kristin rozhodne zachránit i syn farmáře Espen (Vebjørn Enger). Ten v pohádce představuje jakousi norskou verzi českého Honzy – a tedy chudého chlapce vydávajícího se na dobrodružství. Společnost mu ale budou dělat i jeho dva nebojácní bratři, a tak na konci této dlouhé pouti nebude muset stát proti mocnému Královi trollů sám.
Hned na začátku, následně v průběhu a samozřejmě i závěrem snímku nám filmaři předkládají několik pohádkových ponaučení a zvyklostí. Ano, nazvěme to zvyklosti, protože klišé by v tomto případě bylo snad příliš silné slovo. Můžete to brát jako pozitivum či negativum filmu, ale od Askeladden prostě neočekávejte žádné inovativní dějové prvky.
Klidně se můžete tedy připravit na pestrou škálu kostýmů a oku lahodící vizuál v čele s mohutným obrem, který při příchodu na scénu nedělá filmařům díky bohu žádnou ostudu.
Z toho „staršího a ověřeného“ vás čeká kromě pohádkových lekcí směrovaným hlavním hrdinům i divákům také množství magie či děsivá čarodějnice (vážně na ni není příjemný pohled, nelžu vám).
Od dlouhonosé čarodějnice se ale postupně dostaneme i ke krásným mytologickým bytostem nazývaným „hulders“. Ty bude ve filmu reprezentovat trojice sympatických hereček.
Norským filmařům je třeba přiznat i vhodně zvolenou a přiměřeně dlouhou minutáž, během níž se zkrátka nebudete mít čas nudit. V kombinaci s pravidelně se obměňujícími postavami a přenádhernými lokalitami se vám prakticky neustále naskýtá pohled na něco nového a dosud neviděného.
104minutová stopáž je však zároveň i dostatečně dlouhá na to, abyste se pokusili přivyknout na hlavní trojici hrdinů. Ne že by šlo o trio nešikovných a nesympatických rolníků, ale po pravdě ani jeden z nich nemá natolik výrazný charakter, aby se vám dostal pod kůži.
Tedy, alespoň tak to bylo v mém případě. Zpočátku jsem si na bratry nemohl příliš zvyknout, uprostřed příběhu jsem je už pomalu začínal akceptovat, no a k závěru se jejich přítomnost pro mě stala přijatelnou.
Když si to shrneme a podtrhneme, Cesta za králem trollů určitě stojí za návštěvu kina. V našich končinách se v kinosále se zahraničními pohádkami příliš často nepotkáte a pokud tu máme navíc takovou, která kvalitativně jednoznačně patří mezi nadprůměr, bylo by vhodné dát jí šanci.
Askeladden vás nepřekvapí ničím, co jste za poslední desítky let neviděli i v československý žánrových vodách, ale pokud vám to nevadí, budete nasycení a uspokojení.
Zda se vám podaří oblíbit si hlavní hrdiny bude záviset jen a jen na vašich osobních preferencích. S vysokou pravděpodobností však budete schopni si v klíčových rolích představit i kohosi jiného. Přesto vás ale čeká příjemně utíkající děj, kouzelná krajina s podmanivou hudební stránkou a několik výjimečných fantazijních bytostí. 7/10
