Sága X-Men zažila už lepší časy.
Když měl v roce 2000 premiéru první díl X-Men, šlo o velké překvapení. Komiksový film spoléhající se v první řadě na charaktery, myšlenku a atmosféru byl do té doby nevídaný jev. Diváci i kritici však tento originální přístup ocenili a mohla tak začít žánrová revoluce.
Po 19 letech od začátku ságy se toho hodně změnilo a to, čím původní film ohromoval, patří k základním stavebním prvkům každé slušné komiksovky. Navíc série utrpěla po slaboučké Apokalypse i tvrdou kvalitativní ránu. Slávu mutantů tak živily v poslední době hlavně sólovky Deadpoola a skvostný Logan. Podařilo se tedy Dark Phoenix dostat na vrchol i hlavní sérii?
Dějově jde v podstatě o remake Posledního vzdoru. Při jedné rutinní misi se Jean Grey dostane do kontaktu s neznámou silou a probudí se v ní temná bytost Dark Phoenix. Spustí se tedy boj o její duši a z dálav vesmíru navíc přichází další nečekaná hrozba.
Dark Phoenix se bohužel nezařadí mezi žánrové skvosty. Má sice několik sympatických aspektů, ale většinu času jde o esenci průměrnosti a nevýraznosti. Což je vzhledem k potenciálu příběhu velká škoda.
Už odklad premiéry, zprávy o přetáčení a matná kampaň dávaly tušit, že se tentokrát historie přepisovat nebude. Ale začnu pozitivně. Vůbec totiž nejde o žádnou katastrofu. Akorát jsme u této série byli zvyklí na mnohem vyšší úroveň.
Tvůrci v čele s režijně debutujícím Simonem Kimbergem velmi moudře pochopili, že s konkurencí nemohou soupeřit velkolepostí. Po přepálené Apokalypse se tedy vracejí zpět ke kořenům a atmosférou se snaží přiblížit prvním dvěma Singerovým filmům.
Více než na epickou akci se tedy soustředíme na postavy, jejich traumata a postavení ve světě, do kterého se snaží navzdory své jinakosti zapadnout. Technicky filmu není co vytknout a i když nejde o nic ohromného, každý si tu drží svůj vysoce profesionální standard.
Občas se vyskytne vydařená scéna a finále ve vlaku je dokonce vynikající. Michael Fassbender a James McAvoy jsou tradičně skvělí, ale o to více vynikne skutečnost, že představitelé mladých mutantů za touto dvojicí herecky nestíhají.
Vzájemným interakcím omladiny tak chybí osudovost, věrohodnost a citová angažovanost s divákem. Tedy věci, ve kterých byla původní parta nejsilnější. Ani jeden silný zvrat není kvůli nim (i díky nepochopitelnému prozrazení v trailerech) tak úderný a zdrcující, jak by se mohlo na papíře zdát.
Zajímavá témata ze scénáře tak fungují pouze na půl plynu. Kimberg se sice snaží, ale je evidentní, že se hodně stříhalo a přetáčalo. Dramatické hrany jsou tak zaobleny pouze na základní torzo a nemají žádaný efekt. Největší rozčarování však způsobí hlavní hrdinka příběhu.
Sophie Turner je sice hezká dívka, ale její herectví má výrazné limity. Na nich padá ústřední postava a to nikdy není dobře. Nedokázala totiž prodat její zoufalství, zranitelnost ani temné stránky. S nikým z týmu nemá potřebnou chemii a když má sama táhnout příběh, je zcela ztracena. Navíc jí chybí charisma Famke Jansen.
Vzhledem k absenci velkofilmových atrakcí tak chybí pověstný háček na diváka a kolem poloviny filmu propukne nepříjemná nuda. To, že jsme podobné události viděli už v Posledním vzdoru také nepomáhá.
Namísto vychutnávání děje tak začneš přemýšlet nad jinými věcmi. Jako například, že mezi První třídou a aktuálním příběhem uběhlo 30 let a postavy nějakým zázrakem zapomněly zestárnout nebo proč je vlastně ve filmu linka se zlou mimozemšťankou (tragicky nevyužitá Jessica Chastain).
Výsledkem je tak bohužel snímek, který nemá čím zaujmout a do svého velmi zdařilého a energického finále (v rámci předchozího matného dění na plátně) se dopracuje na setrvačnost.
Dark Phoenix patří k nejslabším dílům ságy a mých pět celých pět z deseti je ještě docela štědrých. Ve srovnání s některými přešlapy (první sólovka Wolverina, Apokalypsa) totiž působí alespoň neškodně.
Vzhledem k tomu, že jde o ukončení série, která velmi často držela kvalitativní pochodeň žánru, jde o nepříjemný pokles. Nechme si tedy mutanty na chvilku v kinech odpočinout (nevěřím, že problémoví New Mutants se dostanou na plátna) a doufejme v kvalitnější zítřky pod křídly MCU.
P.S. Ani pár dní po zhlédnutí si nejsem jistý, zda bylo povinné tlačení na girl power milým vtipem, nebo seriózním komentářem. Celé kino se však s chutí zasmálo.
