Šlapala jsem na ulici, abych zjistila, co zažívají prostitutky. Kvůli závislosti jsou některé ochotné jít za 75 korun bez ochrany

Jsou dva, jeden může klidně vystoupit a do jejich auta mě proti mé vůli dostat. Problémy s nechráněným sexem s prostitutkou očividně nemají. Neumím odhadnout, kde jsou hranice toho, co by byli schopni udělat.

Snažila jsem se udržet si chladnou hlavu. Od auta jsem trochu ustoupila a zeptala se jich, jestli si představují, že bych měla mít sex s nimi oběma. „Nejprve jeden, pak druhý a můžeme se párkrát vystřídat, jak budeš chtít. Cena? A hlavně si nastup, vyřešíme to v autě.“

Cenu, kterou by prostitutce nabídli, jsem se nedozvěděla a moje nervozita byla tak intenzivní, že jsem neuměla v diskusi s nadhledem pokračovat. „Se dvěma ne. A určitě ne bez ochrany, můžete odjet.“

„Ale určitě se dá nějak dohodnout, nemusíš s oběma, jeden se může jen dívat. Rozmysli si cenu, za chvíli přijdeme zase.“ Odpověděla jsem, že nemám zájem a oni v tom momentě odjeli. Doufala jsem, že se nevrátí, ale pro každý případ jsem se podívala na poznávací číslo auta. Pokud by se situace náhodou vyhrotila, poslala jsem ho lidem, kteří mou situaci na dálku monitorovali.

Uplynulo asi 10 minut, bylo téměř půl třetí a já jsem si už začínala být jistá, že se tito chlapi nevrátí. Mýlila jsem se. Za chvíli opět u mě zastavili. „Pojď se s námi milovat, takovou š*kačku jsi ještě nezažila.“ Rázně jsem odpověděla, že nemám zájem. Naštěstí tentokrát pochopili a skutečně odjeli.

60+ starší muži nebo dvojice dělníků

Během následujících dvou hodin se vzorek chlapů, co u mě zastavovali, opakoval. Dohromady u mě zastavilo 7 aut, z toho v pěti z nich byli muži ve věku nad 60 let. Každý jezdil ve starším modelu auta, jeden mi dokonce otevřel dveře. Na předním sedadle mu ležely porno magazíny.

Když jsem se tohoto více než 70letého pána zeptala, co ode mě očekává, řekl, že někoho, kdo mu utře prach a umyje auto. Po odmítnutí mi však popřál, ať se mi v životě daří a ať si dávám na sebe na ulici pozor.

Jiní zastavovali o pár metrů dál, vůbec se mnou nepromluvili, pouze otevřeli dveře a čekali, až k ním nastoupím. Pud sebezáchovy však vyhrál nad zvědavostí. Pokračovala jsem dál v procházení se po krajnici a takové řidiče jsem ignorovala.

Všichni muži, kteří zastavili, vypadali, že na krajnici nezastavují poprvé a přesně vědí, co od ženy vyžadují. Kromě jednoho případu se dvěma chlapy ve Škodě Felicia, všichni, které jsem odmítla, zastavili o pár metrů dál a našli si další, ochotnější ženu.

Výjimečným případem, kdy u mě řidič nezastavil, ale ani neignoroval moji přítomnost na krajnici, bylo, když jsem z projíždějícího auta slyšela: „Chcípni, ty ku*vo!“

Něco za něco a hlavně každá sama za sebe 

Po několika zkušenostech s řidiči jsem svou pozornost zaměřila na ženy, které mi na ulici dělaly společnost. Když jsem přišla na místo, první půlhodinu se kromě mě na krajnici nacházela pouze jedna.

Nasbírala jsem odvahu a chtěla jsem ji oslovit, ale všimla jsem si, že ode mě stále kráčí opačným směrem. Vytáhla jsem cigarety, jednu si dala do úst a zamávala na ni, ať na mě počká. Udělala to s nevolí, ale hned jsem se jí zeptala, jestli nemá oheň.

Automaticky jsem ji také nabídla cigaretou. Vzala si ji. Myslela jsem si, že mi toto gesto dá prostor k otázkám, ale ona si jen vzala zpět zapalovač a odkráčela na druhou stranu. Zvedla ruku a snažila se dál stopovat kolemjdoucí auta.

Musela být jednou z nejmladších žen, které jsem tam v ten den potkala. Mohla mít kolem 30 let, ale pleť měla plnou vředů a chyběly její zuby, její věk mohl být proto klidně nižší.

Po nějaké době u ní zastavili státní policisté a chvíli s nimi debatovala. Jakmile odešli, zastavilo u ní další auto a do konce mého působení na ulici jsem ji už nepotkala. Co od ní chtěli policisté, jsem proto nedozvěděla.

Zeptala jsem se na to ale Katky, kterou jsem znala z mého předešlého rozhovoru s ní a jejím partnerem, který jí dělá pasáka. Chvilku jsem doufala, že mě nepozná, ale hned byla zvědavá, koho momentálně hledám a zda mi může nějak pomoci.

Nabídla jsem jí cigarety a řekla jí, co tam dělám. Varovala mě, že si mám dávat pozor, neboť jsem nová a ostatní prostitutky mohou mít s mou přítomností problém. Ona sama by ho prý měla, kdyby nevěděla, kdo jsem a proč jsem tady. „Každá si chce vydělat co nejvíce. Čím více žen, tím méně výdělku. Pokud bys byla opravdu nová dívka a brala nám zákazníky, některé by za tebou poslaly své kluky nebo pasáky.“

Stále mě však zajímalo, proč u prostitutek zastavují policisté. Prostituce totiž podle platného práva na Slovensku není zákonem vymezena, a proto není ani výslovně zakázána. Problém s policií bych tu tedy já, ani žádná jiná žena nabízející své služby, neměla mít.

„Policisté sem obvykle nechodí. Pokud přijdou a zastaví dívku, pravděpodobně pouze někoho hledají. Nové mohou postrašit, ale jinak si k nám nemohou nic dovolit.“ Katku prý policisté nechávají na pokoji, protože si za svůj čas na ulici u nich vybudovala jistý respekt. „Pokud přijde nějaký nový, co mě ještě nezná a něco ode mě chce, hned ho pošlu do pi*e.“

Katky jsem se zeptala, na jak dlouho to dnes vidí, řekla, že potřebuje minimálně jednoho zákazníka. Na ulici přišla upravená, vlasy měla sepnuté v uhlazeném účesu a na celkovém vzhledu si dala záležet. Zdržovat se u mě však příliš nechtěla, protože říkala, že chce jít co nejdříve domů za Karolem a potřebuje si vydělat.

Vydělává na ulici, aby mohla vnoučata chodit do školy

Kromě Katky, nejhovornější žena, jakou jsem na ulici potkala, byla 57letá Anka. Když jsem jí přišla nabídnout cigaretu a vyžádat si oheň, řekla, že oheň sice nemá, ale mohu zůstat na kus řeči.

„Fetuješ?“ zeptala se mě hned na úvod konverzace a když jsem jí odpověděla, že ne, pokračovala: „Ty a já jsme tady jediné. Každá další, co tu vidíš, fetuje.“ Zaujalo mě, co tu dělá, když její rozhodnutí stát na ulici neovlivňuje závislost na drogách.

„Na ulici jsem se vrátila po 30 letech. V minulosti jsem byla závislá, ale když jsem otěhotněla, vzdala jsem se toho navždy. Co čert nechtěl, i dcera začala fetovat a nyní se nemá kdo postarat o vnoučata. Vydělávám na ulici, aby se oni měli lépe než já a dokončili školu.“

Ptala jsem se jí, jestli na drogy na ulici přece jen nepomyslela, neboť je v obklopení závislých žen, které si pak ani neuvědomují, co dělají. „Vím, jak to zní, ale mám svou hodnotu. Kdybych fetovala, kupovala bych si za peníze jen fet a nyní mohu pomáhat vnoučatům. Jedna žena zde byla tak zoufalá kvůli své dávce, že souhlasila s kompletkou bez gumy za 75 korun. To by se mně nikdy nestalo.“

Na Ance bylo obdivuhodné, jak neztrácela optimismus, nepřestávala vtipkovat a stále měla úsměv na tváři. Sebevědomě si od kolemjdoucích žádala zapalovače a nenechala se odbýt jejich očividným nezájmem a odstupem, který si od nás udržovali.

Úsměv neztratila, ani když mi vyprávěla o brutálním znásilnění, které zažila ještě během svého prvního působení na ulici. Chlap ji odvezl do lesa, přidržel jí ruce a navzdory hlasitým protestům ji análně znásilnil.

Po znásilnění ji začal škrtit a Anka říká, že kdyby se jí ho nepodařilo pokousat a vymanit se z úchopu, určitě by dnes už nebyla naživu. Když však šla nahlásit zločin policii, ti jí řekli, že podobný čin je „riziko povolání“ a oni mají na starosti jiné záležitosti.

Byla jsem překvapená, že navzdory traumatických zážitku se odhodlala vrátit opět na ulici. „Stalo se mi to nejhorší, přežila jsem a od té doby se nebojím. Nejhorší je, když se bojíš. Ti chlapi to vycítí a nemusí ti nakonec zaplatit nebo ti dokonce mohou ublížit.“

Poslední auto, které u nás zastavilo, bylo očividně služební, určené na odvoz stavebních materiálů. Z něj na nás promluvili dva muži ve věku 30 let ve velmi dobré náladě.

Já jsem Anku nechala dohodnout na nabídce, ale za chvilku se zastavili u mě. Poslala jsem je s výmluvou pryč a Anky jsem se ptala, v čem byl v problém. „Nikdy v životě si nesedej k někomu, když jsou dva. Nevěstí to nic dobrého.“

Po letech zkušeností má totiž sbírku pravidel, která neporušuje. Odmítá mluvit s lidmi pod vlivem drog, protože jim nevěří, a proto si od nich udržuje odstup. Také jí zákazníci musí za služby zaplatit dopředu a pod svou minimální hranici nejde, protože tvrdí, že není zboží, o jehož ceně se dá vyjednávat.

Anku zanedlouho zavolal chlap v kšiltovce z druhé strany ulice a ona za ním na chvíli odešla. Já jsem si zatím šla promluvit s jinými ženami. Když se vrátila, chtěla jsem se s ní rozloučit, ona mi jen stroze odpověděla, že už se mnou nemůže dál mluvit. Domyslela jsem si, že muž na druhé straně musel být její pasákem, protože tvrdila, že je vždy nablízku.

Výdělek závisí na atraktivitě ženy a nutné potřebě dávky

Od začátku mě zajímalo, kolik ženy na ulici vydělávají. Řidiči nebyli ochotni prozradit, kolik by za služby byli ochotni zaplatit, musela jsem se na částku zeptat ostatních žen.

Katka mi už v minulosti řekla, že ceny nastavuje podle vzezření a odhadu majetku řidiče, ale vždy se snaží vyjednávat. Den před naší konverzací jí prý muž zaplatil v přepočtu asi 1 100 korun za orální sex. Ceny se však pohybují přibližně 700 korun za orální sex a 1 500 korun za „kompletku“.

Před ní jsem se však setkala s ženou těžko odhadnutelného věku, kvůli jejímu vzezření, které zapříčinilo očividné užívání tvrdých návykových látek. O vzhled se nestarala tak jako ostatní ženy na ulici a většinu času seděla na svodidle a kouřila cigarety.

Její ceny se pohybovaly od 250 korun za orální sex a 500 korun za „kompletku“. Katka i Anka obě tvrdí, že ženy si nastavují ceny podle zájmu řidičů. Pokud jim zastavují často, ceny jsou vyšší, protože si mají z čeho vybírat. Jiné se zas přizpůsobí zájmu a nevybírají si.

Dalším faktorem je samozřejmě nutnost potřeby preferované návykové látky. Jak mi to potvrdila i Anka, jsou ženy, které v zoufalství přistoupí i na směšnou částku, jen aby získaly potřebnou částku na uklidnění abstinenčního záchvatu.

Nutnost získání peněz na drogy také předurčuje hranice, které si ženy na ulici nastavují. Anka drogy nebere, takže má kontrolu nad požadavky, neboť s nechráněným sexem nesouhlasí, anální sex odmítá a k více lidem do auta nenastoupí.

Katka říká, že přesto, že je uživatelka, na ulici nechodí, když pociťuje abstinenční příznaky. Nechce se prodat pod cenou nebo souhlasit s něčím, s čím by za jiných okolností nikdy nesouhlasila.

Když jsem se zeptala, jak to v takové situaci řeší, odpověděla mi, že tehdy padne odpovědnost na partnera Karola. „Když je nejhůř, Karol něco ukradne a prodá, ale takové situace nejsou často, spíše přes zimu, když lidé nezastavují a nemáme jak sehnat peníze.“

Služby, které žena na ulici nabízí, jsou tedy většinu času úměrné počtu let závislosti a době šlapání na ulici. Žena, která o svůj vzhled dbala nejméně, mi odpověděla, že všechno má svou cenu a na sex bez ochrany a jiné požadavky přistoupí podle nabízené částky. „Pokud ti zde ženy řekly něco jiného, ​​lžou ti. Peníze potřebuje každá. Když už tu stojíme, asi nemáme tolik možností si vybírat.“

Na ulici panuje hierarchie, nové ženy vyhánějí

Z ulice jsem odcházela před pátou hodinou odpoledne, v momentě, když jsem usoudila, že jsem nasbírala dostatečné množství materiálu a dostala se do kontaktu s každou ženou na ulici.

 
Moje poslední setkání s prostitutkou však bylo nepříjemné. Během rozhovoru s Ankou jsem si všimla nové ženu, která tam předtím nestála a která utekla mé pozornosti.

Měla oblečenou krátkou sukni a vlasy měla ve dvou copech, takže jsem si myslela, že jde o mladou dívku, nováčka. Všimla jsem si, že mě sleduje z dálky už nějaký čas. Vydala jsem se proto jejím směrem.

Nejprve zašla za kamion a moje první myšlenka byla, že se mě stydí. Zrychlila jsem tempo, vytáhla svůj ověřený trik s cigaretami a šla jsem ji požádat o zapalovač. Všimla jsem si, že její věk jsem napoprvé neuhodla. Ve skutečnosti mohla mít více než 40 let.

Nenechala mě přijít blíž a začala na mě křičet: „Co tu chceš? Kdo tě sem postavil? Jdi do pi*e!“ Odpověděla jsem jí, že tu jen čekám na kamarádku. Se svou předchozí verzí o mém prvním dni šlapání na ulici bych totiž asi u ní neobstála. „Na co se sem je*eš, když víš, co se tu dělá.“

Tato zkušenost mi potvrdila to, před čím mě několik žen varovalo. Nemají rády nové kolegyně a pokud žena nemá ochranu v podobě pasáka, může to pro ni dopadnout opravdu špatně.

Přestože jsem kromě této výjimky nezažila nic skutečně konfrontačního, v chování žen bylo vidět, kdo tady velí a kterým se ostatní vyhýbají. Katka budila přirozený respekt díky své hovorné povaze a rychlému přemýšlení.

Dvě ženy, včetně té poslední, vypadaly nejlépe. Ostatní jim uvolňovaly svá místa a udržovaly si od nich odstup. Ty mluvily nejméně a k novým lidem, jako jsem byla já, se odmítaly přiblížit či dát se do řeči.

Vysoce pravděpodobné je i to, že stejně jako v případě Anky, i je sledoval pasák a socializaci s ostatními měly zakázanou. Jejich strohost, odměřený přístup a do očí bijící nepřátelství však znemožnily mou snahu o potvrzení této domněnky.

Když jsem po místě jela o pár dní později večer udělat fotografie, žena, která se mi po celou dobu vyhýbala, předávala peníze muži, pravděpodobně pasákovi. Hned poté odešel za stromy, několik metrů od místa jejího působení, kde si sedl a pozoroval ji.

I když jsem zde stála jen velmi krátkou dobu ve srovnání s ostatními ženami, alespoň z části jsem zjistila, čím vším si musí projít, aby se dopracovaly ke svým penězům. Neustálé troubení aut, pokřikování, nadávky a vyjednávání o ceně za sexuální služby zanechá následek na každé ženě, která si takto musí vydělávat.

Možná si člověk řekne, že v mnoha případech si za to žena může sama, ne vždy je to tak. Špatná finanční situace, nedostatečný příjem lásky či péče a nátlak okolí – to vše jsou faktory, které ovlivňují, jakou cestou se člověk vydá.

Je snadné odsoudit lidi v podobné situaci jako jsou prostitutky a vyčlenit je ze společnosti. Každá z nich má však svůj vlastní příběh, který ji na tu krajnici dovedl. Předtím, než se příště takové ženě zasměješ nebo po ní zakřičíš oplzlou nadávku, vzpomeň si například na příběh Anky, která si tímto způsobem vydělává, jen aby uživila vlastní rodinu.