Případ patnáctileté Nory Quoirin rezonoval médii minulý rok. Dívka s mentální i fyzickou indispozicí znenadání zmizela během dovolené v Malajsii z bungalovu, ve kterém se s rodinou ubytovala. Její zmizení rozpoutalo masivní pátrací akci.
Řekli bychom, že výlety do exotického ráje, během nichž se stane tragická událost, vzal čas. Jakmile člověk slyší, že se něco podobného stalo, vybaví se mu nejeden kriminální případ z pera Agathy Christie. Mrazivá skutečnost je však taková, že se podobné případy dějí i dnes. Jeden ze zvlášť nešťastných případů se týká patnáctileté dívky z irsko-francouzské rodiny Nory Quoirin, které se návštěva jihoasijské Malajsie stala osudnou.
Kdo byla Nora Quoirin
Nora Quoirin se v létě loňského roku těšila společně se svou matkou Meabh, otcem Sebastienem a dvěma mladšími sourozenci na dovolenou v Malajsii. Jihoasijský ráj se chystali navštívit v srpnu. Let z Londýna, kde rodina bydlela, trvá bezmála 13 hodin, a pokud se cestující chystá na dvoutýdenní dovolenou, musí myslet na spoustu věcí. Tím spíše, když je indisponován tak, jako právě Nora.
Nora Quoirin
Dívka totiž trpěla holoprosencefalií. Nemocí, jejíž vznik není do dnešních dní zcela objasněn. Důsledkem je nevytvoření či neúplné oddělení jedné mozkové hemisféry. Proto bylo nutné o Noru zvláště pečovat. Její indispozice jí neumožňovala pořádně koordinovat pohyby, mluvit, sama uměla napsat pouze pár slov, a dle jejích rodičů, jak píše The Guardian, byla „velice citlivou bytostí“.
Nicméně rodina se s Nořinými neduhy za těch 15 let sžila, proto nebyl důvod, aby exotickou zemi nenavštívila. Dívka se často zdržovala ve společnosti někoho jiného, nikdo si nemyslel, že by se jí na výletě mohlo něco stát.
Zmizení
Většinu svého pobytu plánovali strávit v rezortu Dusan. V oblasti vzdálené jen 35 kilometrů od periferie hlavního města Malajsie se totiž nachází sedm hezky vypadajících bungalovů. Rodina Quoirinova si pronajala takzvaný Sora House, dvoupatrový dům, jenž sliboval klid izolované destinace a výhled do místní divoké džungle.
Jak popisuje ASEAN Post, výletníci dorazili na místo 3. srpna. Zaregistrovali se, a krátce po ubytování, v sedm hodin ráno, se prý Nora se svými sourozenci rozhodla, že si půjde lehnout. Do pokoje ve druhém patře ale vešla údajně sama. Další den o půl deváté se jí rozhodl pro jistotu zkontrolovat její otec. V pokoji ji ale nenašel. Když začali prohledávat celý dům, zjistili, že se nejspíš vytratila otevřeným oknem v prvním patře.
Vyděšení rodiče okamžitě zalarmovali místní bezpečnostní složky. Při důkladné prohlídce domu se zjistilo, jak dodává web The Independent, že okenní západka byla zlomená, policie přesto vyloučila, že by někdo s oknem manipuloval násilně. Vyšetřující v návaznosti na toto zjištění začali prohledávat okolí.
Prý odešla sama
To se ale lépe řeklo, než udělalo. Dusan byl otevřeným rezortem, ve kterém sice ubytovaný měl divokou přírodu jako na dlani, nicméně v areálu nebyla žádná ochranka a dokonce ani žádný kamerový systém. Jediný kamerový systém hlídal recepci, žádný pohyb do ani z bungalovu Quoirinových nezaznamenal.
Člen malajsijských záchranných složek píše souřadnice GPS při pátrání po Noře Quoirin
Den po vyhlášení pátrání, 5. srpna, přišel náměstek policejního prezidenta státu Negeri Sembilan, Che Zakaria Bin Othman, do médií s prvními výsledky. „Zatím jsme nenašli žádné stopy po trestném činu, nicméně pátrání nadále pokračuje,“ citoval jeho výrok ASEAN Post. Rodina ale odmítala myšlenku toho, že by Nora z rezortu dobrovolně utekla. Nikdy předtím takovou věc neudělala.
„Sama nikdy nikam nechodí,“ uvedli její rodiče, „Nora by totiž ani nevěděla, jak si přivolat pomoc. Nikdy by dobrovolně bez své rodiny nikam nešla.“ Její mobilita byla omezená, což už prý samo o sobě nesedí s myšlenkou, že by se do džungle vypravila sama.
Pátraly po ní stovky lidí
Pátrací jednotka, která se vydala patnáctiletou nezvěstnou hledat, se poskládala ze spousty lidí. Kromě obyčejných policistů ji hledali i psovodi, hasiči, dobrovolníci i obyčejní civilisté. Mezi nimi byli i místní, kteří velice dobře znali terén. Ze vzduchu hledaly dospívající dívku drony a dokonce i vrtulník s termovizí, avšak i když celá skupina tvořila skoro 400 lidí, po Noře Quoirin nebylo ani stopy.
Policie mezitím učinila několik opatření. Tři dny po jejím zmizení uvedla, že stále nevylučuje to, že by byla Nora násilně vyvedena z rezortu. Dále 11. srpna zavedla telefonní linku, na kterou mohli lidé z okolí volat, pokud by si všimli nějaké osoby, která by připomínala ztracenou dívku. Když ani tato opatření nepřinesla kýžený výsledek, rozšířili rádius hledané oblasti na šest kilometrů.
Naděje na záchranu se však každou hodinou tenčila. Zoufalí rodiče se upínali ke každému vodítku, které by mohlo vést k nalezení jejich dcery. BBC informuje o tom, že ještě 12. srpna daroval anonymní dárce z Belfastu, rodiště Nořiny matky, 10 tisíc liber (asi 300 tisíc korun), za informace k nalezení dívky.
Místo, kde horolezci našli tělo mladé dívky
Bohužel, po deseti dnech od jejího mizení, 13. srpna v 13:57, přišla ta nejhorší možná zpráva. Skupina zkušených horolezců ohlásila, že nalezla lidské tělo asi dva kilometry od rezortu. Zničení rodiče ještě ten den odcestovali do márnice, aby potvrdili, že se jedná o jejich dceru.
Smrt a zvláštní vyšetřování
Čtyřiadvacetičlenná skupina složená z horolezců našla nahé tělo Nory Quoirin v rokli v kopcovité oblasti 2,5 kilometru od rezortu. Podle jejich tvrzení nebylo divu, že patnáctiletá slečna nebyla k nalezení, jelikož se její tělo nacházelo v husté a neprostupné oblasti. Ležela schoulená na zemi se svou hlavou schovanou v dlaních.
Její oblečení se nikde nenašlo. Dávalo by smysl, kdyby byla nalezena bosá pouze ve spodním prádle, jelikož takto oblečená měla jít prý původně spát. Proč bylo její tělo nalezeno bez oblečení, se objasnit nepodařilo.
Po dvou dnech od objevení dívčiných ostatků byla provedena pitva. Patolog provádějící zákrok vyloučil, že by se stala obětí trestného činu. Nora měla podle malajsijské policie zemřít na krvácení do střev způsobené vyhladověním a stresem. „Nenašly se žádné stopy znásilnění ani jiného trestného jednání. Nenašly se ani jiné stopy únosu,“ citoval ASEAN Post státního policejního ředitele Mohamada Mata Yusopa.
Při ohledání měla dívka pouze lehké škrábance na nohách, které ale nebyly příčinou její smrti. Další poznatky z pitvy nebyly zveřejněny. Místním bezpečnostním složkám tato zjištění stačila k tomu, aby oficiálně přestaly případ řešit jako možný trestný čin.
Ostatní to vidí jinak
Případ ale úplně neskončil, a asi ani nikdy neskončí pro Nořiny rodiče. Ti jsou přesvědčeni, že Nora z domu neodešla sama. „Odmítáme se smířit s takovýmto výsledkem vyšetřování. Nora, je velmi zranitelná dívka, jejíž život byl plný psychických i fyzických výzev, ona by takovou věc neudělala. Odmítáme, že by po celou dobu jejího zmizení byla sama.“ uvedli.
Výsledky pitvy zpochybnil i rodinný právník Charles Morrel. Podle The Guardianu nabádal ty, kteří měli s případem, co do činění, „k prozíravosti v případě prvních výsledků pitvy.“ Dodal, že mu přijde absurdní, aby uprostřed noci ušla taková dívka 2,5 kilometru bosá hustou džunglí. V irském rádiu RTÉ uvedl: „Jak všichni vědí, Nora se narodila s holoprosencefalií, byla velice stydlivá a závislá na její matce. Vůbec se jí nepodobá to, že by si v noci vyšla na dlouhý výlet do džungle v místě, které vůbec nezná.“
Podobně to vidí i charitativní organizace Lucie Blackman Trust (LBT), která pomáhá rodinám nalézt jejich ztracené příslušníky. Také se domnívají, že šlo o únos. Rodinný mluvčí z organizace, Matthew Searle, vyřkl nahlas otázku pro bezpečností složky, jestli bylo tělo na místě, kde bylo nalezeno, celou dobu, nebo tam bylo pohozeno až někdy později.
Tato otázka včetně spousty dalších, zůstala nezodpovězena. „Několikrát jsme žádali tamní policii o to, aby odpověděla na naše otázky, a pokaždé jsme byli ignorováni,“ vyjádřila se organizace webu The Independent.
Vzhledem k tomu, že byla násilná trestná činnost tak brzo vyloučena, do případu se vložily i francouzské a irské policejní složky. Rodina se snaží zapojit do vyšetřování i policii Velké Británie.
Dokud tato spolupráce neobjasní to, jak se mohla mentálně a fyzicky indisponovaná dívka, která neznala terén tropické džungle, dostat sama, uprostřed noci, skoro tři kilometry od rezortu nezraněná, pak zemřít na nedostatek potravy a být nalezena na místě nahá, zůstane tento případ zřejmě nevyřešen.
