Český DJ Australan se již 10 let živí hudbou. Vyzkoušel si i hraní v Americe, ale stále nedá dopustit na domácí parties.
Narodil se v Austrálii, s čímž souvisí i jeho DJské jméno a žije v Česku. DJ Australan za více než 10 let DJingu stihl hraní nejen v Evropě, ale i v Americe. Co se mu ale více líbí na domácích fanoušcích? Baví ho více DJing na analogu, nebo digitálu? A jak mu pomohl projekt SaveTheNight od Jägermeisteru, se dozvíš v rozhovoru.
Hraješ již přes 10 let. Dokázal bys popsat, co se za tu dobu změnilo?
Změnilo se spoustu věcí a bylo by na dlouho to tady rozepisovat, ale myslím, že největší změna je, že je hudba víc dodávána lidem, než aby ji sami objevovali jako dřív. Ztrácí se ten „wow faktor“, který člověk měl, když našel bombu, kterou nikdo jiný neměl. Byl to super pocit. Dneska ho mívám sporadicky.
Velmi aktivně a úspěšně se věnuješ i technickému DJingu. Stal ses vicemistrem prestižní soutěže DMC a jako první Čech ses dostal do finálového výběru na RedBull 3Style. Jak tuto disciplínu vnímáš nyní? Je to stále aktuální a populární, nebo se z toho stala spíše komunitní záležitost?
Myslím, že DMC si zachovalo docela dobře to, o čem ta soutěž byla od začátku, což je právě technický DJing. U 3Stylu ten pocit už nemám. Soutěž v party DJingu docela rychle vyčerpá všechny možnosti být unikátní, protože hodně DJs hraje stejnou hudbu a kreativita je tím pádem omezena.
Pro mě teď perfektní kombinace obojího (technického a party DJingu), což splňují Goldie Awards od DJ A-Traka. Je sám několikanásobný DJ champion a ví, co je důležité pro relevanci takové soutěže. Kreativita je tam skvělá a nepodjatá. A to se mi líbí.
Máš za sebou i hodně hraní v zahraničí. Je to v něčem jiné než u nás?
Největší rozdíl pro mě byla Amerika. Měl jsem úplně jinou představu o tom, jak to tam jede. Realita byla celkem uzemňující, ale každá zkušenost a pohledy na věc jsou super, protože jsem si víc začal vážit toho, že tady v Česku a na Slovensku lidé paří.
Dlouhá léta zastupuješ východní Evropu pro populární platformu DJcity. Jak ses k tomu dostal?
Jednou přijímali videa od DJů „z pokojíku“. Nadchl jsem je tím, jak jsem video udělal, a mělo to skvělé ohlasy. Další plus byl můj první DJcity podcast. Zase se to velmi povedlo a už jsem si tím u DJcity týmu vytvořil profesionální vztah. A jednou jsem se nudil před hraním a napadlo mě napsat e-mail klukům do DJcity, jestli by se jim líbila expanze do východní Evropy, protože už k tomu byli předtím celkem nakloněný. Dobrý načasování zajistilo to, že jsme se sešli a dali večeři a už to bylo. Bylo ale hodně důležitý na to jít postupně, protože kdybych jim napsal e-mail bez čehokoliv předtím, tak by to určitě nevyšlo.
Díky DJcity ses asi musel osobně poznat se špičkou světového DJingu. Je něco, co tě na jejich přístupu překvapilo?
Překvapilo a stále překvapuje to, že co se řekne, tak to platí, a opravdu jsme tým, co táhne za jeden provaz. Všichni pokorně chápeme, že cíl je dosáhnout toho pomyslného úspěchu. Platí tam hierarchie, která je velmi přátelská a vstřícná. A to jsem upřímně nezažil v Česku. Chceme DJing a hudební průmysl posouvat dopředu. A hlavně nás to baví, a proto si myslím, že to funguje tak, jak to funguje.
Jak platforma funguje nyní, v době globální klubové krize? Děláte například nějaké akce na podporu DJs nebo klubů?
Sem tam děláme kolaborace s velkými umělci jako například různé výzvy na sociálních sítích, ale chuť lidí je opravdu ovlivněná tím, co se ve světě děje. Jinak děláme setkání DJů v podobě DJcity Linkup, ale to teď není proveditelné.
Jak celý rok 2020 vnímáš ty osobně? Jsi rád, že si na chvilku od klubů odpočineš, nebo ti to už chybí? Kdy myslíš, že se do klubů vrátíme?
Nebudu lhát, občas jsem si říkal, že by nebylo špatný si od klubů odpočinout, ale všeho s mírou. Tohle už je opravdu dlouhý a už mi to skutečně chybí. Jak finančně, tak psychicky. Osobně si myslím, že se do klubu vrátíme po novém roce, ale je to pouze spekulace. Může se změnit cokoliv.
Delší dobu se věnuješ i produkci a vlastním mash-ups. Plánuješ vydávat i nějaké vlastní tracky?
Pár produkcí jsem vydal a jsou k poslechu na mém SoundCloudu. Jsou to věci, které mě baví. Nejsou to vyloženě party věci, ale spíš na poslech.
Na produkci musí být nálada a upřímně to teď necítím kvůli tomu, co se děje. Nechci se nutit, abych si to neznechutil. Je to takový můj nedotčený svět a to mě na tom baví. Třeba z toho něco bude v budoucnu.
Jak tvůj nickname napovídá, narodil ses v Austrálii, ale žiješ v Česku. Jak dlouho jsi tam žil? Vracíš se tam ještě někdy?
Narodil jsem se v Brisbane. Vzdálenost je asi největší problém, jinak bych tam možná cestoval, ale měřím 195 cm a kdokoliv, kdo letěl s takovou výškou v Economy přes 20 hodin, tak ví, co to je za peklo. Takže jsem v Austrálii nebyl cca 25 let. Miluju Evropu, takže mi to ani moc nechybí.
Podařilo se ti tam někdy zahrát?
Nepovedlo. Nějaké nabídky dát tour po Austrálii padly, ale finanční podmínky a cesta nebyly, jaké bych si představoval, takže to neproběhlo.
Co právě posloucháš?
Nejvíc si ujíždím na podcastech mých kamarádů z DJcity (MikiDz show a R.O.A.D. podcast). Pak různý chillout alba jako Kiana Ledé - Kiki. Klubovou hudbu upřímně vůbec neposlouchám.
Máš nejoblíbenější klub u nás?
EPIC. Název mluví sám za sebe. Co se týče vibeu, tak jsem měl rád Fancy Lounge, které letos zavřeli, což mě docela mrzelo, protože to bylo hodně rodinný.
Pozrite si tento príspevok na Instagrame
První track, co pustíš po pandemii v klubu?
Future ft. Drake - Life is Good. Na začátku tracku Drake řekne: „Workin’ on the weekend like usual.“ A to vystihne mojí náladu a radost, že už zase můžu dělat, co miluju.
Jak ses dostal k DJingu – proč, kdy, jak, co byl prvotní impuls? A jak dlouho se mu aktivně věnuješ? První impuls k DJingu jsem dostal v cca devíti letech. Tehdy jsem jezdil na skateu a v Ústí nad Labem byly skate závody. Při takových závodech se vždy staral o hudbu DJ. Dodneška si pamatuju, jak jsem se úplně vykašlal na skate závody a hypnoticky jsem asi 6 hodin v kuse koukal na to, co DJ dělá a jak se točí gramofony. V ten moment jsem věděl, že to jednou budu dělat taky, ale trošku jsem musel počkat, až budu starší na takovou investici. Aktivně se věnuju DJingu už přes 10 let.
Pamatuješ si na své první hraní v klubu?
Moje první hraní bylo celkem srandovní. Byl jsem striktní underground hiphoper. Takže jsem hrál hudbu, která mě bavila, a nějak jsem měl vidinu, že budu lidi vzdělávat. Odehrálo se to v Ústí nad Labem. Ale nějak jsem to po čase vzdal, protože Vinnieho Paze a podobně nemusí úplně každej. Bavíme se o roce 2009.
Máš nějaké DJ vzory? Je určitě pár jmen, který mě vždycky ovlivnily v určitým časovým období. První vzor byl například DJ Craze a celkově DJs okolo soutěže DMC. To byla taková moje první etapa.
Pak jsem chtěl technický DJing dát do mejdanu, abych měl podpis a přidanou hodnotu. A to mě nejvíc inspiroval DJ AM. V té době otevřel hodně DJům dveře k tomu, že se dají kreativně a technicky míchat „jablka s hruškama“. A dávalo to smysl. A pak jsem nějak sbíral střípky odevšud a ne od jednoho konkrétního DJe.
Analogová, nebo digitální technika?
Obojí má samozřejmě svoje výhody a nevýhody, ale musíme brát v potaz pokrok. Jsem DJ, který začal hrát na gramofonech (s použitím Serata) takže mám feel pro gramofony a desky a upřímně se mi na tom hraje nejlíp. Nejvíc dokážu ukázat, co umím, a fyzicky vidím, že se přede mnou něco točí.
Digitální technologie hodně věcem pomáhá a jsem za to rád, že se to tak děje, ale je hodně lidí, co odsuzují pokrok. Vždycky říkám, že taky nemáš 10 let Nokii 3310, ale koupíš si novej iPhone, protože toho umí víc. Stejný je to v DJingu. Je to jenom o tom jak s tou „novotou“ umí člověk pracovat.
Pro jaký největší počet lidí jsi hrál? A nejmenší?
Těch mejdanů, kdy člověk hrál doslova pro pár lidí, má asi každej DJ za sebou hromadu. Nejmíň to byli 3 lidi. Ale i tak jsem si to užil, protože jsem si udělal vlastní vibe. A hosté si to užili taky.
A nejvíc, co jsem hrál, bylo asi 5 000 lidí na festivalu v Jihlavě. Městský festival, který je vždycky top! Měl jsem tam DJ set 3 hodiny od půlnoci do tří, kdy ostatní stage skončily o půlnoci a všichni se nahrnuli ke mě. Nezapomenutelnej mejdan!
Co si myslíš, že na klubové scéně v CZ / SK chybí a co tě na ní naopak baví?
Já si osobně myslím, že na tom vůbec nejsme špatně, co se scény týče. Když to srovnám například s hraním v Americe nebo Británii, tak můžu s klidem říct, že jsme na tom velmi podobně jako oni, i když je považujeme za vzory parties. Jediný velký rozdíl je hudební aktuálnost. Například pátek vyjde top track od Drakea a už večer ho jedou lidi v klubu. To je asi jediný zásadní rozdíl.
U nás a celkově v Evropě se mi líbí, že lidé na parties tancují. V Americe spíš stojí a čekají na ten svůj track. Je to spíš takový chilling než mejdany tady u nás. Proto to mám radši tady, protože se s lidma lépe pracuje. Je očividná reakce na hudbu, co hraju.
Tvoje tajná klubová zbraň?
To je dobrá otázka. Řekl bych, že nejdůležitější je mít podpis. Můj podpis je technický party DJing, kdy jsou scratche přidaná hodnota a lidi si hudbu pamatují právě s mým podpisem. To mi vždycky udělá radost. Občas mi lidi píšou, že když si tu písničku pustěj jen tak na Spotify, tak to prostě není ono. Baví mě flirtovat s „boomerang scratchem“ a u toho se holce koukat do očí (smích).
I přesto, že technický DJing není tak relevantní, jako kdysi býval, tak mě baví mladším generacím ukazovat, že to takhle jde a vždycky na to koukaj, že je to cool, což mi dělá pořád radost. Byl bych opravdu smutnej, kdyby to někdy úplně vymizelo.
Nejlegendárnější party, na které jsi kdy hrál?
Jsou 2 party, který pro mě byly top, a to proto, že jsem se v podstatě setkal s mýma hrdinama a všechno bylo tak, jak má.
První party byla hraní na festivalu SXSW v Texasu. Se mnou na plakátě byla jména jako Boi Jeanius, Eskei83, DJ Ease, Buck Rodgers, Lazy Boy atd. V Americe jsou to velký jména na hudební scéně a všichni byli ceněný na mnoha DJ soutěžích. Bylo to super!
A jako druhou party bych rád zmínil všechny mejdany z mých UK tours. Každá party byla dokonalá a nemělo to chybu. Vždycky jsem se tam cítil jako hvězda a na to člověk nezapomíná.
Máš nějakou jinou práci než DJing?
Jsem rodilý mluvčí s angličtinou, takže občas učím konverzaci v angličtině. Také dávám lekce DJingu, abych pomohl a předal postřehy, který jsem za ta léta nasbíral. Ale jsem rád, že můžu říct, že se DJingem živím už přes 10 let. Nejlepší práce na světě!
Jak ti v této situaci pomohl projekt SaveTheNight?
První věc, ve které mi SaveTheNight pomohl, bylo hecnutí dát dohromady set, který ukazuje všechny „podpisy“, které jsem zmínil výše. A druhá věc byla finanční pomoc. V této době je opravdu těžký přežít. Ale nesmíme to vzdát!
