Kamaru Usman není jen prvotřídní bojovník, ale také člověk s velmi zajímavou cestou.
Dobyl vrchol světového MMA, v UFC ještě nikdy neprohrál, a ne nadarmo se mu přezdívá „Nigerijská noční můra“. Kamaru Usman je držitelem šampionského pásu UFC ve welterové váze (do 77 kilogramů) a podle oficiálních žebříčků organizace patří mezi nejlepší bojovníky bez rozdílu váhových kategorií (tzv. pound-for-pound).
Jeho život však není lemován jen sportovními úspěchy a výhrami, má totiž za sebou také nesmírně srdceryvný příběh.
Jméno: Kamarudeen Usman
Narození: 11. května 1987
Přezdívka: The Nigerian Nightmare
Skóre: 19:1
Tým: Onx Sports
Kamaru Usman se narodil 11. května 1987 ve městě Auchi v Nigérii. Otec sloužil v armádě a matka se starala o domácnost – kromě Kamarudeena, jak zní bojovníkovo celé křestní jméno, měli manželé ještě další dva syny a jednu dceru.
Dětství ale neměli jednoduché a byli nuceni žít v drsných podmínkách. Kamaru, stejně jako jeho sourozenci, musel vypomáhat na rodinné farmě a pro pitnou vodu musel chodit několik kilometrů daleko, uvádí portál Childhood Biography. Sám ale říká, že právě tyto zážitky jej zocelily a vždycky prý věděl, že v životě jednou dosáhne něčeho velkolepého.
Život v Africe však byl těžký, navíc otec rodinu brzy opustil a s vidinou lepšího života se přesunul do Spojených států amerických. Odtud rodině do Nigérie posílal dopisy a peníze, ale trvalo tak zhruba šest let, než děti svého otce znovu spatřily. Stalo se tak v roce 1995, kdy otec celou rodinu přestěhoval k sobě do Dallasu v americkém Texasu.
Kvůli neznalosti angličtiny však nebyly jednoduché ani začátky za velkou louží, přesto si však našel nové kamarády a začal se sportem. Nejprve se pokusil prosadit v americkém fotbale, poté ale přišlo zranění, kvůli kterému musel přestat, a tak se na škole místo toho přihlásil na zápasení (wrestling), kde se brzy prokázal jeho talent.
Během své amatérské kariéry na střední škole vyhrál 53 zápasů a pouze třikrát odcházel jako poražený. V obdivuhodných výkonech pokračoval i na univerzitě. V kategorii do 174 liber (78,9 kg) se stal národním šampionem organizace NCAA a nakročeno měl i k účasti na olympijských hrách v Londýně, na ty se však nedokázal kvalifikovat, a tak se rozhodl přesedlat na MMA.
Nevyniká jen kvůli wrestlingovým dovednostem a technice, ale zejména díky kombinaci těchto schopností se svou brutální silou. – UFC komentátor Joe Rogan o Kamaru Usmanovi.
V těchto dobách však jeho rodina procházela další složitou situací. Kamarův otec, Muhammed Nasiru Usman, byl totiž v roce 2010 odsouzen na 15 let za mřížemi. Důvodem byly finanční podvody a praní špinavých peněz ve firmě, kterou Muhammed Nasiru řídil. Kromě vězeňského trestu musel navíc zaplatit 1,3 milionu dolarů.
Život bez otce nebyl pro budoucí hvězdu bojových sportů snadný, což ostatně sám přiznal. „Byly časy, kdy to bylo hodně těžké, a kvůli různým věcem jsem brečel. Možná to bude znít zvláštně, ale celý život jsem se musel učit nebýt na tátovi příliš závislý. Nepotřeboval jsem ho. Nikdy jsem nebyl jedním z těch, kteří by říkali: ,Můj táta mě nemá rád, protože nepřišel na můj zápas.‘ Věděl jsem, kdo můj otec je a že mě rád má,“ uvedl bojovník v jednom ze svých rozhovorů.
Za uvěznění svého otce Kamaru vinil především americký justiční systém, který se prý k jeho otci zachoval nespravedlivě. „Otec zaměstnával lidi, o kterých si myslel, že budou dobří v tom, co on sám neuměl. Firmu ale přivedli ke dnu, a protože můj otec společnost vlastnil, nesl za to vinu on. A to i přesto, že ti lidi, kteří ve firmě udělali něco špatného, se přiznali. Soud ale řekl, že to mého otce neomlouvá a jako šéfa společnosti ho odsoudili na 15 let ve vězení,“ popisoval Usman svůj pohled na otcovo uvěznění v podcastu Joea Rogana, známého komentátora UFC.
Do vězení však svého táto jezdil navštěvovat a při jedné takové návštěvě mu oznámil své plány stát se profesionálním bojovníkem. „Jednoho dne za mnou přišel a řekl mi, že chce být zápasník. Měl na telefonu nějaké tréninkové video a přes sklo mi ho ukázal. Odpověděl jsem mu, že tohle není to, co jsem pro něj chtěl, ale dal jsem mu své požehnání,“ vyprávěl Kamarův otec.
A jak se ukázalo, synovo rozhodnutí bylo správné. Do svého prvního zápasu v profesionální kleci Kamaru Usman nastoupil koncem roku 2012, kdy si ve druhém kole připsal TKO. Brzy nato ale poznal hořkost porážky, na jaře roku 2013 jej totiž soupeř uškrtil hned v prvním kole. Jedná se o zatím jedinou porážku bojovníkovy kariéry, od té doby si připisuje jen samá zelená políčka.
V úvodních letech kariéry Kamaru Usman vystřídal několik menších organizací a po šesti zápasech dostal šanci vyzkoušet své štěstí ve 21. sérii známé televizní show UFC The Ultimate Fighter (TUF). Zde se probojoval až do finále, ve kterém se mu postavil americký bojovník Hayder Hassan. Toho Usman utáhl ve druhém kole na submisi (arm-triangle choke), načež se mu otevřely dveře do nejslavnější ligy světa, ve které dominuje dodnes.
To, že patří mezi světovou extratřídu, Kamaru Usman potvrdil na konci roku 2015 ve svém prvním zápase po dominanci v televizní show TUF. Tehdy změřil síly se současnou trojkou welterové váhy Leonem Edwardsem, se kterým předvedl patnáctiminutovou bitvu, po níž se Usman radoval z jednohlasného vítězství na body. Jeho hvězda tak mohla stoupat pomalu dál a pro špičku divize šlo o varovný signál, že se bude muset mít na pozoru.
Jsem nejlepší a nejkomplexnější zápasník welterové váhy na světě. Nikdy mě nemůže zastavit. – Kamaru Usman po jednom ze svým zápasů.
Předtím, než Kamaru Usman dostal šanci zabojovat o titul welterového šampiona, si na konto v UFC připsal devět výher (včetně finále TUF) – sedm zápasů vyhrál na body, jeden na submisi a v jednom případě se blýsknul tvrdým knockoutem, kterým ukončil Sergia Moraese v polovině prvního kola.
Zajímavostí je, že Kamaru Usman odmítal bojovat na turnajích, které bylo možné sledovat jen jako placený živý přenos (PPV). Tím se připravoval o potenciální peníze navíc, ale důvod pro to měl jednoduchý, a tím byl jeho otec. Zatímco si totiž Kamaru razil cestu na vrchol světové organizace, jeho táta si odpykával trest ve vězení. Ta byla vybavena jednou televizí a vždy, když Kamaru bojoval, se vězni včetně bojovníkova otce sešli u obrazovky, aby mu vyjádřili podporu.
„Nebylo asi nic, na co bychom se těšili víc. (…) Bylo to nenahraditelné. Byl to okamžik, kdy se sešli všichni dohromady – černí, bílí, Mexičani – a bavili se. Na chvíli jsme zapomněli, kde jsme a co zažíváme, a přenesli jsme se do arény,“ popisoval pro ESPN sledování zápasů muž jménem Dee Ray, který byl zavřený v letech 2007 až 2013 a 2017 až 2020.
A o atraktivními zápasy Kamaru Usmana rozhodně nebyla nouze. Den D v kariéře slavného zápasníka přišel 2. března 2019, kdy se po letech skvělých výkonů a sérii výher probojoval k příležitosti vyzvat tehdejšího šampiona welteru Tyrona Woodleyho. Tomu ale americko-nigerijský zápasník nedal moc šancí a v každém kole dokázal dominovat. Po pětadvaceti minutách nemohlo být tedy pochyb o tom, že na trůn pro krále divize usedne nový šampion.
Do boje s Woodleym jsem nastupoval s velkým sebevědomím. V hlavě jsem si ten zápas vizualizoval asi tisíckrát, nic pro mě tedy nebylo nové. – Usman poté, co se stal šampionem.
A ten pevnou rukou celé váhové kategorii vládne až do dnešních dnů. V současné době má Kamaru Usman za sebou čtyři úspěšné obhajoby a v rámci UFC ještě nikdy nebyl poražen. Většinu svých zápasů vyhrává na body, ale když ukončí zápas před limitem, tak to vždy stojí za to.
Přesvědčit se o tom fanoušci mohli například při odvetném zápase s držitelem „Baddest Motherfucker“ opasku Jorgem Masvidalem v dubnu 2021. Usman tehdy zástupce vyhlášeného American Top Teamu v první půlce druhého kola knockoutoval drtivou pravačkou, čímž nejenže počtvrté obhájil pás šampiona, ale obdržel také svůj již čtvrtý finanční bonus za nejlepší výkon večera.
Nic z toho se však zřejmě nevyrovná okamžiku, který nastal bezprostředně poté. Mezi patnácti tisíci diváky ve vyprodané hale na Floridě totiž nechyběl ani Kamarův otec, kterému šampion kolem pasu následně připnul svůj šampionský opasek. Kamarova otce, který se v tu chvíli neubránil slzám, předčasně propustili jen několik týdnů před tímto zápasem. Za mřížemi strávil skoro jedenáct let a jednalo se o první MMA zápas jeho syna, který viděl naživo.
„Na tento okamžik jsem čekal déle, než si vůbec pamatuju. Bylo to neuvěřitelné. Vždycky jsem snil o tom, že tátovi kolem pasu připnu opasek,“ okomentoval šampion dojemnou chvíli, která zasáhnula i sledující diváky.
Navzdory rodinným problémům a dlouhému odloučení Kamaru na svého otce nikdy nezanevřel a jak sám řekl, je vděčný za to, že jej táta podporoval i zpoza mříží. Podpora však byla oboustranná a jak bojovník poznamenal, i vězni za mřížemi si zaslouží podat pomocnou ruku.
„Když jste na takovém místě, můžete mít pocit, že jste vyhnanci, nikomu na vás nezáleží a venku není nikdo, kdy by na vás čekal. Jsem tedy hrdý na to, že jsem zvenku mohu udělat něco pro svého otce a všechny další lidi ve výkonu trestu,“ řekl zápasník.
