Vybírání takzvaných „registračních poplatků“ na gynekologii je podle některých odborníků neetické. Řada žen ovšem za prohlídky i přesto zaplatí. Stojí jim to za to.
Před pár týdny upozornila Všeobecná zdravotní pojišťovna na nekalou praktiku, kterou především v Praze pozorují ženy už dlouhá léta. Některé gynekologické ordinace požadují od svých klientek tzv. registrační poplatek, a pokud jej žena odmítne zaplatit, doktor ji nepřijme. Podle VZP přitom státní gynekologie takový poplatek, který se pohybuje kolem 1 200 korun, vybírat nesmějí. Došlápnout si na ně ale není jednoduché. Ordinace „registrační poplatek“ totiž vykáže jako sponzorský dar či jako platbu za nadstandardní služby. Jakou péči tedy žena za své peníze obdrží?
„U své gynekoložky platím 1 200 Kč. Nejsem těhotná, neberu antikoncepci a nemám naštěstí žádné zdravotní problémy – tudíž částku platím za jedinou návštěvu jednou ročně,“ popsala pro Refresher čtyřiadvacetiletá Barbora z Prahy. Podle svých slov sice ví, že má díky pojištění nárok na bezplatnou gynekologickou péči, i tak se ale rozhodla zaplatit. „Najít v Praze gynekologa bez poplatků je velmi těžké. Tudíž najít kvalitního gynekologa bez poplatků je prakticky nereálné,“ dodává.
Na roční poplatek byla Barbora upozorněna ještě před první návštěvou. „Sestřička mi hned na začátku telefonického hovoru sdělila, že se u nich platí roční poplatek. Řekla mi, ať jej vezmu s sebou na první prohlídku. Od kamarádek jsem věděla, že je takový postup v Praze normální, takže mě to nepřekvapilo,“ říká s tím, že i nyní je ochotna za služby platit. „Jsem ráda, že jsem našla gynekoložku, která mě nenutí do těhotenství, nebo naopak do antikoncepce. Je citlivá a všechno srozumitelně vysvětluje,“ komentuje své rozhodnutí Barbora.
Podobnou zkušenost jako Barbora má také Lucie. „Moje gynekoložka chtěla jednorázový poplatek 500 korun. Věděla jsem, že takový poplatek ode mě žádat nemůže, že to v Česku smlouvy s pojišťovnami nedovolují. Řekla jsem jí, že nic takového platit nebudu a že po mně registrační poplatek chtít nemůže. Odpověděla mi, že to tak u nich funguje, a pokud se mi to nelíbí, ať jdu jinam. Tak jsem šla,“ svěřila se pro Refresher.
Ještě horší podmínky mají těhotné ženy. Ty si v mnoha případech musí připlatit i několik tisíc korun za „nadstandardní“ služby, které ale úplně nadstandardní nejsou. Své o tom ví čtenářka Refresheru, která si musela zaplatit balíček za 6 500 Kč. Bez jeho zakoupení by totiž manžel nebyl připuštěn k ultrazvuku. „Nejdříve jsem platila 1 000 Kč na rok. Mělo se jednat o ‚dobrovolný‘ poplatek, o kterém jsem ale byla informována hned v prvním e-mailu, který mi přišel jako odpověď na dotaz, zda berou nové pacientky. A aby mě přijali, musela jsem s tímto poplatkem souhlasit. Když jsem pak byla těhotná, tak jsem si musela připlatit balíček za 6 500 Kč, jinak by se mnou manžel nemohl na ultrazvuk,“ popsala.
Refresher oslovil na 25 gynekologických ordinací z celého Česka. Ukázalo se, že poplatky jsou zavedenou praxí především v Praze
Abychom ověřili výpovědi našich respondentek, zavolali jsme do 25 gynekologických ordinací po celém Česku. Ve Zlíně, Hradci Králové, Liberci, Jihlavě a dalších krajských městech o podobných poplatcích neměli nejmenší tušení. „Nic takového nemáme a neznám na Vysočině nikoho, kdo by registrační poplatek přijímal,“ řekla nám sestra z gynekologie Freya Gyn v Jihlavě. „Ne, žádný registrační poplatek nepřijímáme,“ přidala se Gynekologie Plzeň.
Odpovědi pražských ordinací se však výrazně lišily. Jakmile jsme se do telefonu představili jako novináři, reakce byly velmi vyhýbavé a personál mlžil. „Ano, při první návštěvě klientka zaplatí poplatek. Jsou v něm zahrnuty služby nehrazené zdravotní pojišťovnou,“ přiznala gynekologie Gynclin. Zeptali jsme se proto, co nastane v případě, že jej klientka odmítne zaplatit a bude chtít využít pouze služby hrazené pojišťovnou, mezi které patří i roční preventivní prohlídka. „Klientka odmítnout nemůže. Pokud se k nám přijde registrovat, musí jej uhradit,“ pokračovala sestra. Když jsme ji upozornili na to, že pojišťovny takové postupy označují za nelegální, zdravotnice nám sdělila, že ordinace to již s pojišťovnou řešila a prý je na každém zařízení, aby si své podmínky nastavilo, jak jen chce. A pokud klientka odmítne zaplatit, může si najít jiného gynekologa.
Na gynekologii P&P GynCare se nejprve podivovali nad tím, proč tuto informaci potřebujeme vědět. Nenechali jsme se odbýt, ale byli jsme odkázáni na ceník na webových stránkách. „Nechci to s vámi řešit. Na našich stránkách je ceník, kde je vše popsané. Je tam napsaný roční poplatek 800 korun za rok za nadstandardní péči,“ sdělila nám sestra. A co se stane v případě, že pacientka tento poplatek odmítne zaplatit? „To je na domluvě s lékařem, já o tom nerozhoduji,“ dodala.
Úhrada registračního poplatku je prý „na domluvě s lékařem“ také v ordinaci MUDr. Jiřího Chaloupeckého. „Registrační poplatek požadujeme podle čerpání nadstandardních služeb, po dohodě s lékařem,“ sdělil nám personál.
Naše čtenářka Pavlína má však z oné ordinace jinou zkušenost. „Když jsem do ordinace volala, abych se zeptala, zda přijímají nové pacienty, bylo mi řečeno, že musím zaplatit registrační poplatek 1 500 Kč. Žádné zdravotní problémy nemám, chodím pouze jednou ročně na preventivní prohlídku a přijde mi nesmyslné platit za ni 1 500 Kč,“ řekla pro Refresher.
Péče podmíněna „sponzorským darem“
Registrační poplatek, roční poplatek, sponzorský dar či příspěvek do ordinace. S podobnými termíny se setká valná většina žen, jež se chce zaregistrovat na gynekologii v Praze. V ordinaci nechají několik stovek korun, v horším případě několik tisíc – a to i přesto, že jejich péče má být hrazena zdravotní pojišťovnou. Jak ovšem upozorňují odborníci, které server Refresher oslovil, samotný poplatek není právně zpochybnitelný. Často totiž obsahuje „nadstandardní“ služby, například konzultace mimo ordinační hodiny, online objednávací systém, diskrétní prostředí či nadprůměrně vybavenou ordinaci. Problém nastává, když je tímto „nadstandardním“ poplatkem podmíněna péče.
Podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, má totiž pojištěnec právo na poskytnutí zdravotních služeb hrazených zdravotní pojišťovnou, přičemž poskytovatel nesmí za tyto hrazené služby přijmout od pojištěnce žádnou úhradu. „Poskytovatel může pojištěnce odmítnout pouze tehdy, pokud by jeho přijetím do péče bylo překročeno únosné pracovní zatížení nebo tomu brání provozní důvody, personální zabezpečení nebo věcné a technické vybavení, nebo pokud nemá uzavřenou smlouvu se zdravotní pojišťovnou pojištěnce. Žádné jiné důvody nemohou být důvodem k odmítnutí pojištěnce a neposkytnutí zdravotních služeb hrazených zdravotní pojišťovnou, tedy ani nezaplacení jakéhokoliv poplatku či neochota pojištěnce čerpat jakékoliv jiné zdravotní či nezdravotní služby, kterými by poskytovatel poskytnutí služeb podmínil,“ uvedl mluvčí ministerstva zdravotnictví Ondřej Jakob. Podle něj má zároveň poskytovatel zdravotní péče zakázáno za tyto hrazené služby přijmout od pojištěnce jakoukoliv úhradu. Pokud tak učiní v rozporu s právními předpisy, může podle něj pojištěnec od poskytovatele požadovat vrácení poplatku.
Zdravotnická zařízení nicméně mohou poskytovat nadstandardní služby či služby nehrazené z veřejného zdravotního pojištění. Někde to může být objednání prostřednictvím elektronického systému, jinde zase občerstvení během prohlídky v ordinaci. „Čerpání těchto služeb nicméně vždy musí být zcela na rozhodnutí pojištěnce a nesmí být nijak dáváno do souvislosti, či dokonce být podmínkou poskytnutí zdravotních služeb hrazených zdravotní pojišťovnou,“ dodává závěrem Jakob.
Stejného názoru je i mluvčí České lékařské komory Michal Sojka. I podle něj se vše musí zakládat na společném konsenzu. Nicméně nelze dle jeho slov poplatky na gynekologii „šmahem odsoudit“. Placené balíčky jsou výhodné například pro těhotné ženy, kdy může být na porodním sále přítomný i lékař, kterého rodička preferuje – byť nemá zrovna službu.
Jedna preventivní prohlídka za stovky až tisíce korun
Pacientka ovšem nemusí být mnohdy informovaná. Zdravotní sestra – stejně jako v případě Barbory – ženě řekne, že na návštěvu je nutné přinést poplatek v určité výši a další možnosti nezmíní. Placení v gynekologických ordinacích se stalo novým standardem, a ženy tak „nedobrovolně“ za jednu preventivní prohlídku – na kterou se ovšem mohly elektronicky objednat a na které dostaly sklenici vody – utrácí stovky až tisíce korun.
Z našeho průzkumu sice vyplynulo, že se jedná o pražský fenomén, podle Svazu zdravotních pojišťoven ale problém trvá již řadu let i v dalších regionech. Celkově však situaci bez větších změn v systému řešit snadno nejde. „Kontrolované ordinace opakovaně většinou dokládají, že příspěvek není podmínkou pro ošetření, je dobrovolný. Pojišťovny mohou – a také to opakovaně dělají – právo na bezplatné ošetření v jednotlivých případech stížností prosadit. Bohužel velmi často naše pojištěnky nechtějí řádnou stížností poškodit svůj vztah k ordinaci lékaře a situace se po čase opakuje,“ uvádí prezident svazu Ladislav Friedrich.
Podle Friedricha zároveň není ze strany pacientek obvyklá ani změna lékaře: „Přitom rozhodující část plateb hradí zdravotní pojišťovny. Pokud by tedy ordinace pocítila úbytek pacientek, tak by určitě tlak na poplatky zvážila. Kromě obecné nespokojenosti však obvykle tak daleko pacientky zajít nechtějí.“
Pojišťovny nekalé praktiky odmítají. Některé prý nemají nástroje, jak „registrační poplatky“ kontrolovat
Refresher se s problematikou týkající se tzv. registračních poplatků obrátil i na sedm českých zdravotních pojišťoven, které působí v Česku. Od nich zjišťoval, zda pojišťovny výběr takových poplatků kontrolují, zda o této praxi ví, ale i to, jak má pacientka postupovat v případě, že gynekolog registraci podmíní poplatkem.
