Ve dnech 8. až 11. června se v Hradci Králové v areálu Parku 360 konal 27. ročník festivalu Rock for People. Refresher ti z něj přináší reportáž.
Rock for People přivezl do Česka více než stovku kapel, zařídil bohatý doprovodný program, areál vyzdobil k nepoznání a pro návštěvnictvo si připravil čtyři dny plné skvělé hudby a té nejlepší festivalové atmosféry. Takový byl 27. ročník festivalu Rock for People očima Refresheru.
První den ovládli Slipknot. Jejich show připomínala hororový celovečerák
Do areálu jsme zamířili kolem druhé hodiny odpoledne. Jakmile jsme se začali blížit Parku 360, provoz začal houstnout, až jsme skončili v téměř nehybné koloně. Na rockový festival v Hradci Králové se sjeli lidé ze všech koutů Česka, možná i Evropy, a bylo to znát. Přijíždějící návštěvnictvo tak téměř okamžitě pochopilo, že to, co se říkalo o letošním 27. ročníku, bude pravda – je to ten největší a produkčně nejnáročnější ročník vůbec.
Areál byl příjemně zaplněný už v brzkém odpoledni, a když se člověk rozhlédl, v davu viděl především trika kapely Slipknot, která čtvrteční večer headlinovala. Ostatně v tvrdším žánru se nesl celý čtvrtek, který odstartovali hardcoroví Stray From The Path a deathcorová Lorna Shore.
My jsme si ovšem nejprve prošli areál. Bylo radostné vrátit se po roce na „místo činu“ a ještě radostnější bylo vidět návštěvnictvo, kterému se hned po projití branou ozdobenou balonky rozsvítily oči, jako by se ocitlo v pohádce. Pořadatelé si dali záležet jako každý rok. V areálu již tradičně nechybělo velké ruské kolo, několik food courtů, v nichž lidé mohli vybírat jídlo z kuchyní z celého světa, herní zóna od PlayStationu, snídaňová zóna, karaoke, silent disco… prostě všechno, na co si jen vzpomeneš.
Krátce po šesté hodině jsme šli omrknout koncert Architects, metalcorové sebranky z Británie, která má v Česku pořádnou fanouškovskou základnu. Ačkoli Architects do Hradce Králové přivezli pořádně nadupaný set včetně nejznámějších hitů jako Doomsday nebo Animals, zvuk na hlavní stagi byl bohužel poněkud slabší, a mnozí se tak začali obávat o osud Slipknotů.
Ještě před nimi jsme si však odskočili na Simple Plan. Ti nás přenesli do roku 2004, kdy bylo ještě cool nosit patku. Simple Plan návštěvnictvo velmi bavili. Hráli nostalgickou Welcome to My Life, na které vyrůstal nejen mileniál, Jump a došlo i na I'm Just a Kid. Vzduchem poletovaly velké nafouknuté balony, lidé tančili, zpívali, žili pro ten moment. A přesně tohle na festivalech milujeme.
Jakmile pak slunce zapadlo za obzor, na hlavní stagi se zjevili Slipknot. Ti jen pár hodin před účastí na Rock for People oznámili, že v tento večer vystoupí bez perkusisty a doprovodného zpěváka Shawna Crahana, který musel odjet za svou nemocnou ženou, a možná i bez samplera Craiga Jonese. Slipknot však Hradci Králové ukázali, že i bez Clowna za to umí vzít, a jejich show se stala nezapomenutelnou. Byla děsivá, agresivní, plná ohně a znepokojujících se pohybů některých členů kapely, ale zároveň byla profesionální a upřímná.
Na kapele bylo vidět, že si hraní užívá, s návštěvnictvem komunikovala a byla moc vděčná, že ji přišlo podpořit tolik lidí. Set dlouhý zhruba 90 minut byl od začátku do konce nadupaný, plný energie a návštěvnictvu nabídl perfektní průřez tvorbou kapely, která je na scéně už 30 let. The Blister Exists, The Dying Song… Slipknot to do fanoušků a fanynek tlačili jako na běžícím páse. Došlo i na hity jako Psychosocial, The Devil in I, Snuff nebo Duality. Slipknot se právem stali headlinerem prvního dne a zaujali i ty, pro které není tvrdší hudba na denním pořádku.
Pop i rockové emo z mládí
V pátek naše stopy opět vedly na hlavní stage, na které už v půl čtvrté odpoledne vystoupil americký rapper a zpěvák Mod Sun. Ačkoli jeho show provázela menší dešťová přeháňka, přítomné diváctvo se nenechalo rozhodit. Pařilo, spolu se zpěvákem zpívalo cover písně Iris od Goo Goo Dools, ale i jeho autorské singly jako Stay Away, novinku Strangers nebo emotivní Flames, kterou zpěvák nazpíval spolu se svojí bývalou snoubenkou Avril Lavigne, a dle jeho emocí bylo zřejmé, že rozchod je stále čerstvý.
Většina návštěvnictva následně zamířila na Vypsanou FiXu, která na festivale Rock for People hostuje snad každý rok a tentokrát si na stage přizvala i samotného ředitele festivalu Michala Thomese. My jsme se však vydali do stanu Evropy 2, kde vystoupila mladá americká zpěvačka UPSAHL, jejíž songy Shut Up a Drugs v posledních měsících trendují především díky TikToku. UPSAHL byla úžasná, magická, měla energie na rozdávání a je škoda, že ji nepřišlo podpořit více lidí. Určitě by si to zasloužila.
Jak se blížil večer, areál už byl čím dál zaplněnější a mnoho lidí se přišlo podívat také na mix rapu a nu metalu v podání Hollywood Undead. Tato americká partička je na scéně již od roku 2005 a pořád jí to hraje. Stejně jako kanadským rockerům Billy Talent, kteří v pátek večer ovládli největší stage přezdívanou „fat lady“. Tihle týpci si na nic nehráli. Do Hradce Králové přivezli set o 20 písních, mezi kterými nechyběly nejznámější hity jako Rusted from the Rain, Surrender nebo Red Flag a jejich show nebylo co vytknout. Billy Talent nepotřebují velkolepé efekty, stačí jim nástroje, dobrá energie a také pokora. Kanaďani po celou dobu setu komunikovali s fanoušky a fanynkami a ti na oplátku z plných plic zpívali snad každou jednu píseň z jejich repertoáru.
Zajímavou podívanou do Hradce Králové přivezla americká zpěvačka a rapperka Ashnikko, která se proslavila především v roce 2019 písní STUPID. Show to byla sice skvělá a shout-out zpěvačce i jejím tanečnicím za choreografii, která rozpálila nejednu osobu z davu, ale co se hudby týče, tam to bylo slabší. Ashnikko přišla na stage o 10 minut později, téměř celou dobu zpívala na playback, několikrát se nepohodla se svým zvukařem a její naštvanost bohužel prosakovala i k lidem. Na druhou stranu, její stage vypadala magicky, jak jsme již zmiňovali, měla připravenou velmi propracovanou choreografii a každý si rád trsnul na TikTok hity Daisy nebo Slumber Party.
Pátečním headlinerem byl Machine Gun Kelly, kvůli čemuž si pořadatelé už před začátkem festivalu vyslechli pár nehezkých slov. Důvodem byl spor Machina Gun Kellyho s frontmanem Slipknotů Coreym Taylorem, ale také to, že blonďatý Američan podle některých na rockový festival nezapadá. I přesto na něj však návštěvnictvo bylo zvědavé a prostor před největší stagí festivalu byl v půl 12 večer zaplněný.
Tu se zjevil MGK, vyšlápl si cestu na vysokou stupňovitou pyramidu a spustil papercuts následovanou born with horns nebo PRESSURE. „Když rapuje, je to mnohem lepší, než když se pokouší o punk rock,“ ozývalo se z davu. A my s tím souhlasíme. Machine Gun Kelly odehrál téměř hodinu a půl dlouhý set o 22 písních, avšak jeho velkou část bohužel odzpíval na playback a vystoupení nezachránily ani šlehající plameny a další efekty. Byla to tak trochu nuda. Rapperova energie jako by mizela do vzduchoprázdna, až se i on sám přestal snažit přenést ji k přítomným. Stage pak opustil bez jediného slova...
The 1975 bohužel zůstali nepochopení
Sil ubývá a ještě dva dny před námi. Sobotní program startoval už krátce po jedenácté hodině dopolední, ale my jsme přišli až na britskou rockovou kapelu The Hunna, která v Česku není žádným nováčkem a stihla si vybudovat pořádnou fanouškovskou základnu. Tahle mladá parta to totálně rozbila. Zpěvák Ryan Potter měl energie na rozdávání a téměř okamžitě rozhýbal zástupy lidí, kteří se přišli podívat na jeho show. Vznikaly menší moshpity, skákalo se, zpívalo se a byl to ten dost možná nejlepší začátek třetího dne festivalu. Po The Hunna jsme se přesunuli na popovější X Ambassadors, kteří se stali příjemnou oddechovkou, a odskočili jsme si i na queer show Pinkbusu.
A pak už to přišlo. Na scénu nastoupili Papa Roach, kteří se pro mnoho lidí stali headlinerem soboty. Getting Away With Murder, cover písně Firestarter od Prodigy nebo Forever. Papa Roach hráli jeden song za druhým, moshovalo se jako o život, panovala skvělá atmosféra a největší hitovku Last Resort zpíval snad celý areál. Po Papa Roach nás zaujala ještě německo-kanadsko-britská zpěvačka Alice Merton, která byla příjemným zpestřením celého dne, a pak už byl čas na headlinera.
Tím byla britská kapela The 1975, která, jak se dle reakcí publika ukázalo, taky do konceptu „rockového“ festivalu (který se však v posledních letech snaží být multižánrovým) příliš nezapadla. Show odstartovala taneční Give Yourself a Try následovaná Happiness, Oh Caroline nebo I'm in Love With You, když v tu ránu začali někteří odcházet se slovy „na toho nalitého zpěváka se nedá dívat“.
Frontman kapely Matty Healy totiž k mikrofonu přistupoval spíše ledabyle, v rukou svíral láhev od vína, potácel se a působil, jako by měl „vše na salámu“. „No jo, od té doby, co skončil s heroinem, chlastá jak duha,“ stěžovali si někteří lidé z davu. Jenže ono to tak není. Kdo kapelu sleduje již delší dobu, ví, že celé toto „rádoby opilé“ chování je součástí show. Že to celé Matty Healy jenom hrál. The 1975 byli perfektní. Robbers, Love It If We Made It a další písně jako by nás přenesly do jiné dimenze, do světa, kde nemáme žádné starosti, trable ani problémy a jen si užíváme toho okamžiku, který byl tolik nezapomenutelný. The 1975 se stali headlinerem oprávněně.
