Dětem rozdával sladkosti, potom je mučil. Cukrář zavraždil nejméně 28 chlapců, oběti pro něj unášeli 2 středoškoláci

Rád totiž flirtoval s neplnoletými brigádníky a dovoloval jim, aby se se svými kamarády bavili v zadní části továrny. Dokonce jim tam přinesl i kulečníkový stůl.

„Myslím si, že se Dean roky snažil být normálním člověkem, mít vztah se ženou a vyhovět své matce ve všem, co od něj chtěla. Pak se v něm něco zlomilo. Možná ho ovládlo šílenství a možná zlo,“ řekl později o Deanovi detektiv David Mullican, který pracoval na jeho případu.

I když bylo zřejmé, že s Deanem něco není v pořádku, jeho matka Mary před varovnými signály zavírala oči. Když ji jeden z mladých brigádníků konfrontoval s tím, že mu Dean dával nevhodné sexuální návrhy, raději ho vyhodila, než aby musela čelit kruté pravdě, píše americký novinář Jack Olsen ve své knize The man with the candy.

Mezi Deanovy oblíbence patřil i 12letý David Brooks. Dean chlapci pravidelně dával sladkosti a dovoloval mu potloukat se v zadní části továrny. Toto „nevinné přátelství“ trvalo 2 roky. Když bylo Brooksovi 14 let, Dean ho začal sexuálně zneužívat. Chlapci dával peníze a kupoval mu hodnotné dary výměnou za jeho mlčení.

Dostal chuť vraždit

Deanově matce se mezitím rozpadl další vztah. Poté, co opustila posledního partnera, zavřela firmu a přestěhovala se do Colorada. Dean však zůstal v Houstonu. Začal pracovat jako elektrikář, našel si podnájem a konečně ve 30 letech okusil, jaké je to žít na vlastní pěst.

Právě do tohoto období se datuje jeho první zdokumentovaná vražda. V září 1970 zastavil na Westheimer Road mladému stopaři. 18letý chlapec Jeffrey Konen hledal odvoz do Houstonu. Dean Corll zneužil jeho důvěřivosti a unesl ho. Hodiny ho znásil**val ve svém bytě a nakonec ho zavraždil, píše Texas Monthly.

Deanovi zabíjení zachutnalo a nemínil s ním přestat. Věděl však, že pokud bude neopatrný, policie ho rychle dopadne. Z toho důvodu pravidelně střídal nájemní byty. Na jednom místě se zdržel maximálně několik týdnů.

Jenom 3 měsíce po první vraždě – v prosinci 1970, unesl další 2 dospívající chlapce. Přivázal je k posteli ve své ložnici, kde je znásil**l. Uprostřed aktu však do bytu nečekaně přišel David Brooks. Dean ho v té době už delší dobu sexuálně zneužíval a platil mu za mlčení, nyní se ale David stal svědkem něčeho, co neměl vidět.

Dean začal Davidovi v panice vyprávět smyšlený příběh o tom, že je členem jakéhosi gay pornografického klubu. Chlapce si prý chtěl „prověřit“, aby zjistil, jestli zvládnou natáčet porno v Kalifornii. Později ale Brooksovi otevřeně přiznal, že teenagery zabil.

Chlapci za mlčení slíbil auto – Chevrolet Corvette a navrhl mu, aby pro něj hledal nové oběti. Slíbil mu, že za každého chlapce, kterého k němu přivede, mu zaplatí 200 dolarů.

Jedním z prvních Brooksových „úlovků“ byl jeho spolužák ze školy, 15letý chlapec jménem Elmer Wayne Henley. Dean teenagera nezabil, ale rozhodl se, že si najme i jeho. Waynovi slíbil stejné podmínky, jaké dal Brooksovi.

„Dean mi řekl, že mi pomůže vydělat nějaké peníze. Vydával se za člena zločinecké organizace z Dallasu, která kupovala a prodávala chlapce na prostituci, drogy a podobně. Dean slíbil, že mi zaplatí minimálně 200 dolarů za každého chlapce, kterého mu přivedu. Za ty opravdu hezké i více,“ řekl Wayne Henley ve své výpovědi.

Ačkoliv Dean dohodu nedodržel a svým pomocníkům obvykle zaplatil jen 5 až 10 dolarů, oba mu oddaně sloužili. Hledali pro něj chlapce ve věku od 13 do 20 let. Oběti nalákali do auta se záminkou, že jim dají alkohol, nebo drogy a pak je odvezli k Deanovi.

Dean je doma svázal a zacpal jim ústa. Některé teenagery dokonce přinutil, aby napsali dopis svým rodičům, v němž je ujistí, že jsou v pořádku. Potom chlapce přivázal k dřevěné desce a hodiny je znásilňoval před očima svých dvou pomocníků. Když s nimi skončil, uškrtil je nebo zastřelil.

„Dean je všechny znásilnil do za**u. Někdy jim to udělal ústy, nebo je přinutil, aby orálně uspokojili oni jeho. Poté je zabil. Já sám jsem několik z nich zastřelil Deanovou pistolí. Další jsem mu zase pomohl uškrtit,“ řekl Henley ve svém přiznání.

Podle jeho slov se Dean v týrání chlapců vyžíval. Nejraději jim mučil geni*álie. Obětem strkal do peni*u skleněnou tyčinku, rozšiřoval jim anální otvor obrovským gumovým dildem a trhal intimní ochlupení. Wayne Henley a Brooks tomu všemu přihlíželi a když Corll s chlapci skončil, pomohli mu zbavit se jejich mrtvých těl.

Lhostejná policie

Ačkoliv v 70. letech v Houstonu zmizely desítky chlapců za podezřelých okolností, policisty ani nenapadlo pracovat s teorií, že ve městě řádí sériový vrah. Dean Corll se snažil vybírat si za oběti především tuláky a chlapce bez rodinného zázemí. Nejednou však zavraždil syna milujících rodičů, kteří dělali vše proto, aby svého potomka našli.

Jednou z takových obětí byl i 17letý Mark Scott. Rodiče ho naposledy viděli 20. dubna 1972. Když večer nepřišel domů, obvolali všechny sousedy, přátele a Markovy spolužáky. Nikdo o chlapci nic nevěděl. Zoufalí rodiče ještě ten večer zalarmovali policii, píše Ati.

O několik dní později jim v poštovní schránce přišla pohlednice. Odesilatelem byl jejich nezvěstný syn Mark. Na zadní straně tvrzeného papíru nechal rodičům vzkaz. Napsal, že je v pořádku a nemusejí se o něj bát. Údajně odcestoval do Austinu v Texasu, kde si našel dobře placenou práci.

Když si rodiče přečetli vzkaz, bylo jim jasné, že se jejich synovi stalo něco špatného. Marka velmi dobře znali. Nebyl to typ chlapce, který by bez rozloučení opustil svou rodinu. Všechno, co věděli, řekli policii, ale muži zákona neprojevili žádnou ochotu vyšetřit zmizení jejich syna. Nečinnost policie a strach o syna je doháněly k šílenství.

Ještě větší zoufalství zažíval Evertt Waldrop, kterému se ztratili oba synové: 15letý Donald a 13letý Jerry. Když se obrátil na policii, policejní náčelník ho odbyl se slovy, že mu nemůže nijak pomoci.

Waldropovi chlapci stejně jako Mark Scott poslali domů pohlednici. Policisté na základě této informace usoudili, že teenageři utekli z domova. A protože útěk dítěte od rodičů nepovažovali v Texasu za trestný čin, od případu se distancovali. Svou nečinnost odůvodňovali tím, že nemají žádné právní prostředky, jak takové případy řešit. 

„Osm měsíců jsem tábořil před dveřmi policejního oddělení. Jediné, co policisté udělali, bylo, že se mě zeptali: ‚Proč tu jste? Dobře víte, že vaši chlapci jsou na útěku,‘“ řekl Evertt Waldrop novinářům, když se do médií dostaly informace o Deanovi a vraždách.

Tehdejší náčelník houstonské policie Herman Short nečinnost policistů obhajoval dokonce i po tom, co se mezi lidmi objevily informace o sériovém vrahovi. Svolal tiskovou konferenci, během níž naznačil, že nezvěstné chlapce nezabil žádný vrah, ale utekli od rodičů, protože se o ně dobře nestarali, píše Texas Monthly.

Stejný názor na věc měl i tehdejší starosta města Louie Welch. Na téže tiskové konferenci prohlásil: „Nikdo nemůže očekávat, že policie bude vědět, kde jsou děti, když to nevědí ani jejich rodiče.“

Poté, co se do médií dostaly detailní informace o vraždách Deana Corlla, obyvatelé Houstonu netajili svůj hněv vůči policii. V nejbližších volbách odvolali z funkce náčelníka Hermana Shorta. Mysleli si, že i z důvodu jeho nečinnosti dokázal Dean unikat před spravedlností až tři roky.

Neočekávaná zrada

Dean Corll měl na svědomí už 28 obětí, když ho zradil jeden z jeho dvou nejbližších pomocníků. Waynea Henleyho sžíraly výčitky svědomí, a proto si řekl, že vraždění musí ukončit.

8. srpna 1973 nalákal do Deanova domu dva kamarády: Tima Kerleyho a Rhondu Williams. Trojice teenagerů společně popíjela, až usnuli. Když se Wayne Henley probudil, byl svázán vedle Tima a Rhondy.

Deana totiž velmi rozčílilo, že mu do domu přivedl dívku. Chtěl ho za to zabít, ale Wayne ho prosil o život. Dean chlapce nakonec rozvázal pod podmínkou, že mu pomůže zabít dvojici svých kamarádů. Oba pak přivedli Tima a Rhondu do ložnice, kde se je Dean chystal připoutat k desce, kterou používal při mučení obětí. Zatímco je zavazoval, odložil zbraň na komodu. V tu chvíli se Wayne Henley chopil šance a Deana zastřelil.

„Stál u mých nohou a najednou Deanovi řekl, že to už dál nemůže pokračovat – nemůže ho nechat zabíjet jeho přátele. Křičel, že to musí přestat. Dean zvedl oči. Byl překvapený. Chtěl se postavit a řekl: ‚Nic mi neuděláš‘. Wayne už na něj mířil zbraní. Jakmile Dean domluvil, začal střílet,“ popsala Rhonda Williams pro portál ABC nejhorší den svého života.

Prozradila, že Waynovi Henleymu věřila, proto jí nedocházelo, jak moc ji ohrozil. Polovinu dětství prožila v dětských domovech a druhou u otce alkoholika, který ji bil a údajně i znásil*il. Když Rhondě otec vyhrožoval naposledy, na pomoc jí přišel právě Wayne. Tehdy ještě netušila, že pomáhá jednomu z nejhorších vrahů amerických dějin.

Do poslední chvíle nevěřila, že by ji její věrný kamarád úmyslně přivedl k vrahovi a nechal ji zavraždit: „Nebyla jsem hysterická. Jen jsem se neustále dívala na Wayna, aby mě odtamtud dostal. Vždy byl mým ochráncem, takže ano, říkala jsem si: ‚Kdy mě odtud dostaneš?‘“

Wayne nakonec Rhondu vyslyšel. Do Deana vystřelil šest kulek z jeho vlastní pistole. Když ho zabil, zavolal policii a ke všemu se přiznal.

Corll si své tajemství vzal do hrobu

Po vyslechnutí Henleyho a Brookse měla houstonská policie plné ruce práce. S výpověďmi dvou svědků, kteří dokonce přiznali svou účast na zločinech, už více nemohli popírat, že ve městě řádil sériový vrah.

Zatímco se Brooks od vražd distancoval, Wayne otevřeně přiznal, že někdy pro Deana i zabíjel. Po podání výpovědi ukázal policistům místa, kam pohřbili oběti. Když forenzní specialisté začali kopat, bylo jasné, že si chlapci nevymýšlí.

Během týdne policisté objevili sedmnáct těl v úložišti lodí na Silver Bell Street v Houstonu. Dalších deset mrtvol vykopali na pláži High Island Beach a čtyři v lesích lemujících jezero Sam Rayburn.

Pozůstatky poslední zdokumentované oběti našli až v roce 1983. Protože tělo mrtvého chlapce nedokázali identifikovat, nazvali ho všeobecným jménem „John Doe“. Jediné, co se o něm forenzním specialistům podařilo zjistit, bylo, že šlo o chlapce bílé pleti – možná Hispánce, který zemřel mezi 15. až 18. rokem života, píše Independent.

Policistům se podařilo najít všechny oběti, o kterých věděli Corllovi pomocníci David Brooks a Wayne Henley. Dodnes však není jasné, kolik lidí ale skutečně zavraždil. Policisté totiž předpokládali, že některé vraždy spáchal i bez vědomí svých dvou kompliců. Celou pravdu o svých zločinech si Dean vzal do hrobu.

Porota u soudu nebyla vůči pomocníkům Deana Corlla shovívavá. David Brooks dostal doživotní trest. Ještě tvrdší rozsudek si vyslechl Wayne Henley. Za svou významnou roli v Corllových zločinech a 6 vražd ho soud poslal za mříže na 6 doživotních trestů.

Oba aktéři několikrát neúspěšně žádali o podmínečné propuštění. Zatímco Brooks se držel v ústraní a odmítal rozhovory, Henley na sebe poutal pozornost i po odsouzení. Když v roce 1997 zjistili rodiče obětí, že se chystá vystavovat v místní galerii svou sbírku obrazů, které namaloval za mřížemi, zuřili. Někteří dokonce postávali před vstupem do galerie a drželi cedule s nápisem: „Pověste Henleyho, ne jeho obrazy!“

Henley také pravidelně šokoval svými vyjádřeními na adresu Deana Corlla. V jednom starším rozhovoru například řekl: „To, že tu Dean není, mě mrzí jen proto, že mu nemohu říct, jakou dobrou práci jsem odvedl, když jsem ho zabil.“ David Brooks zemřel v roce 2020 ve vězení na koronavirus. Wayne Henley stále žije a ve svých 68 letech je stále za mřížemi.