Na internetu, ale také ve skutečném světě, jsme svědky toho, co se dá nazvat cílenou taktikou umlčet ženy nebo LGBTQ+ osoby.
Upozorňuje na to nejnovější report o genderových dezinformacích organizace Ženy v médiích, na kterém spolupracovaly se slovenskou organizací Memo 98.
Na jednu stranu vídáme „obyčejné hejty“, které se u žen často zaměřují na vzhled, inteligenci, osobní život nebo rodičovství. Mezi takové patří například komentáře typu „jsi tlustá dě*ka“ nebo „úplně tupá“, což jsou narychlo vybrané komentáře z našich Refresher příspěvků.
Kromě toho tu ale máme i genderové dezinformace, což je ještě trochu složitější problém. Jsou to lživá nebo zavádějící tvrzení, která se na někoho vymyslí na základě jeho/jejího pohlaví nebo sexuality. Často útočí na práci žen nebo LGBTQ+ lidí a spojují ji s nepodloženými příběhy. Typickým příkladem je šíření poplašných zpráv o genderové ideologii nebo že se na nás valí neomarxistické spiknutí, které má zničit tradiční rodinu.
Problém sílí před volbami
Tyto dezinformace často cílí na témata jako feminismus, Istanbulská úmluva nebo sexuální výchova a nejvíce zesilují obvykle před volbami. „Obsah těchto útoků často odráží narativy spojené s kremelskou propagandou. Zvlášť silně a častěji se útoky objevují v předvolebním období a během politických debat týkajících se práv žen a menšin,“ specifikuje problém zpráva Žen v médiích.
Když se podíváme na nedávnou minulost, vidíme, jak se oba problémy prolínají. Na Apolenu Rychlíkovou se snesla nenávist poté, co napsala o Filipu Turkovi, a zároveň byla její práce zpochybňována prostřednictvím dezinformací. Třeba o tom, že je do Filipa Turka zamilovaná.
V reportu pak výzkumnictvo dává za příklad třeba političku Danuši Nerudovou – úspěšnou kandidátku na post europoslankyně. Když kandidovala, terčem genderových dezinformací se stala také. Třeba o tom, že zavede genderovou ideologii ve školách, že zruší bezplatnou zdravotní péči, nebo že je součástí bruselské diktatury.
Celé to není náhoda. Dost často tyhle dezinformace a nenávist šíří krajně pravicoví politici a političky. U nás třeba Rajchl, Maříková, Rédová nebo už zmiňovaný Turek, což dokládá zmíněná studie i veřejné vystupování těchto osob. A obvykle ještě burcují k jejich šíření. Nezřídka to celé ještě navazuje na prokremelské narativy. Do toho tu jsou ještě anonymní profily a dezinformační weby. Tenhle mix roztleskávání k nenávistným komentářům v kombinaci s trollími účty pak vytváří hromadu nenávisti, kterou na internetu o (nejen) ženách potom čteme.
Útoky na ženy jsou osobnější a většinou míří na vzhled
Navíc, jak ukázala už řada výzkumů po celém světě (třeba z Pákistánu, Rakouska, Portugalska nebo Namibie) včetně toho českého od zmiňovaných Žen v médiích, zatímco na muže-novináře se útočí častěji kvůli jejich práci, u žen je to právě vzhled nebo inteligence. Schválně si někdy přečti komentáře u příspěvku, kde žena mluví o politice. Stoprocentně tam, bohužel, vždycky najdeme v nějaké obdobě něco o „blbé a ošklivé,“ a je vlastně úplně jedno, co si ona žena bude myslet nebo říkat.
Následky? Odchod těchto hlasů z novinařiny, politiky a tedy veřejného prostoru, což je problém, protože se tím cíleně umlčují hlasy, které nám pak chybí. Celých 71 procent novinářek uvedlo pokles sebevědomí a často o citlivých tématech přestaly úplně psát. Odchod z novinařiny podle dřívějšího výzkumu Žen v médiích zvažovala necelá třetina respondentstva, nejčastěji právě mladé ženy. Řada z nich má úzkosti, nemůže se na práci pořádně soustředit a navíc někdy řeší i útoky v offline světě.
Symbolický green flag tak tento týden posíláme ženám, které přes to všechno veřejné vystupování spojené se svou prací nevzdaly.
A taky Ženám v médiích. Je totiž ohromně důležité, že o takovém problému víme, máme na něj česká data a můžeme mu tak pořádně porozumět. Mimochodem, jedno z jejich zjištění je, jak moc důležitá je podpora. Ta se dá projevit navenek veřejně, ale i uvnitř redakcí. A tak i my přejeme nám všem, ženám, holkám a queer lidem v médiích hodně síly a odvahy.
