Pět různých životních cest a příběhů, které je dovedly až do srdce pražské gastronomie.
Praha dnes není jen město piva a knedlíků. Je to živá gastronomická mapa, kde se potkávají příběhy kuchařů z úplně odlišných světů. Každý z nich se k jídlu dostal jinak: někdo začínal s uměním, jiný náhodou a další už jako dítě u sporáku.
Společné ale mají jedno. Všichni věří, že jídlo není jen práce, ale zážitek, emoce a způsob, jak lidem dělat radost.
Představujeme ti pět „cool chefs,“ které bys měl*a znát. Každý z nich má jiný příběh, jiný pohled na Prahu jako gastro destinaci a jiné jídlo, které momentálně vaří nejraději.
Někteří Prahu vidí jako město, které se rychle posouvá a dohání světové metropole. Jiní upozorňují na její limity a turistické pasti. Všichni se ale shodují na jednom. Praha je dnes mnohem zajímavější než před pár lety.
Noam Darom
Noam působí jako sous chef v moderní mediteránské restauraci Seven North Prague, kterou najdeš v hotelu Sir.
Pochází z Izraele a pro Refresher říká, že vnímá jídlo jako přirozenou a zásadní součást života. Přiznává, že ho bavilo odjakživa. S jedinou výjimkou, kdy se neúspěšně pokusil stát vegetariánem. Touha po zážitku je podle něj jádrem gastronomie a něco, co v sobě nosí už od dětství.
Radost z jídla je pro mě dodnes jednou z nejdůležitějších věcí, kterou všichni sdílíme.
Jeho cesta k gastronomii ale nebyla přímočará. Po příchodu do Prahy učil hebrejštinu, později studoval umění na UMPRUM a nějaký čas se věnoval malbě. Postupně se však začal více věnovat práci v restauraci, rozjel vlastní street food a cateringový projekt Jeruzalemix a zároveň provází turisty. „Máma říká, že dokážu nacpat dva dny do jednoho,“ dodává s nadsázkou.
Na otázku, zda je Praha světovou gastronomickou destinací, odpovídá opatrně. Podle něj má svá omezení, není tak velká jako metropole typu New Yorku, Londýna nebo Paříže, chybí jí moře i širší dostupnost surovin a vliv různorodých komunit. Zároveň ale zdůrazňuje, že město prošlo obrovským vývojem.
„Odehrála se tu skutečná gastronomická revoluce. Ještě před 20 lety tu téměř neexistovala snídaňová místa, dnes jsou na každém kroku,“ popisuje a připomíná i nástup trendů jako kváskový chléb nebo stařené maso.
Kdyby si měl vybrat jedno jídlo na celý život, volí s nadhledem klasiku: řízek. „Je to spolehlivý kamarád, který člověka vždycky uspokojí,“ říká.
Sám má ale nejraději jídlo připravované na ohni. Fascinuje ho kouř a jednoduchost takového vaření. Popisuje kombinaci masa z žhavého uhlí, které vloží do pita chleba spolu se zeleninou, hummusem a omáčkami. „Všechno se to propojí a je to naprosto skvělá chuťová bomba. Navíc to rád jím rukama,“ dodává.
V restauraci Seven North ho momentálně nejvíc baví připravovat spálený lilek. Doporučuje ale také čerstvě pečené bagely nebo rybu na bílém víně. „Jsou to jednoduchá jídla, ale zároveň dokážou překvapit tím, jak jsou neuvěřitelně chutná,“ uzavírá.
Khanh Ta
Ještě do 25 let netušil, že skončí v kuchyni, dnes definuje moderní asijskou scénu v Praze. Khan Ta pochází z Jilemnice a v Praze proslul moderním pojetím vietnamské a asijské kuchyně. Spolu s bratrem otevřel nejprve restauraci Gao Den, později podniky Taro a Dian. Spojuje tradiční vietnamské chutě s fine diningem.
Khan do svých pětadvaceti let vlastně vůbec netušil, čemu by se chtěl opravdu věnovat. Vaření tehdy vnímal jen jako nutnost, něco samozřejmého, nad čím se příliš nepřemýšlí. „Vůbec mě nenapadlo, že by se tím dalo živit,“ přiznává.
Kdyby se nakonec nevydal gastronomickou cestou, zůstal by pravděpodobně u pečení, které je mu blízké.
Pražskou gastroscénu hodnotí poměrně vysoko, i když s jednou podmínkou, je potřeba vyhnout se turistickým pastem. Pak podle něj město nabízí podniky, které se bez problémů vyrovnají světové špičce a často ji i předčí.
Na otázku jednoho jídla na celý život odpovídá bez váhání rýže. „Možná jednoduchá volba, ale právě v té vidí univerzálnost i každodenní jistotu.“
Z aktuální nabídky Taro by jednoznačně doporučil Banh Gio, rýžový pudink s květákem a lanýžem. A vlastně nejen to. „Nejlepší je dát si celé menu, protože stejně není na výběr,“ dodává s nadsázkou.
Andrea Sirtori
Podniky Andrey Sirtoriho ovládly Karlín a Vinohrady. V jeho gastronomickém „impériu“ najdeš Sugo Pasta Bar, Enoteca JZP a Enoteca Karlín. A aby toho nebylo málo, Andrea chystá další „útok“ na chuťové buňky. Sugo Gelato Bar a další Sugo Pizza Bar.
Jak vypadá kvalita v McDonald's: Proč má tvůj Big Mac přísný denní režim?
9. září 2026 v 9:20
Andrea se ke gastronomii dostal trochu nečekaně. Jako dítě totiž snil o úplně jiné profesi. Chtěl být chirurgem. Nakonec ho ale okolnosti přivedly do kuchyně, i když, jak sám říká, zpětně to vlastně dává smysl.
„Už doma jsem vařil docela často, hlavně pro svého bratra. Moje máma je totiž možná jediná Italka, která není zrovna skvělá kuchařka,“ říká s úsměvem.
Právě tehdy se podle něj začal formovat jeho vztah k vaření. Přirozeně, téměř z nutnosti, která postupně přerostla v něco mnohem většího.
I kdyby se dnes nevěnoval kuchyni, zůstal by podle svých slov blízko lidem. Láká ho vytváření atmosféry a zážitků, ve kterých se hosté cítí dobře. „Možná bych pracoval s vínem nebo v nějaké jiné oblasti gastronomie. Ve výsledku je pro mě nejdůležitější vytvářet zážitek,“ vysvětluje.
Prahu vnímá jako město, které prochází velmi zajímavým obdobím. V posledních letech podle něj výrazně vyrostla, ať už jde o kvalitu, otevřenost novým nápadům nebo chuť experimentovat. I když se podle něj zatím nemůže úplně srovnávat s největšími světovými metropolemi, má silnou a dynamickou scénu.
Je tu obrovská chuť se zlepšovat. A právě to dělá Prahu teď tak výjimečnou, dodává.
Kdyby si měl vybrat jediné jídlo na celý život, má jasno: carbonara. Jednoduchý pokrm, který podle něj nikdy neomrzí. „Stačí pár ingrediencí, ale musí být perfektní. Je to komfort, tradice a pokaždé mám pocit, jako bych se vracel domů,“ popisuje.
A co by si hosté a hostky rozhodně neměli nechat ujít? Andrea momentálně sází na spaghetti s ’ndujou a mascarpone. Jde o jedno z ikonických jídel podniku Sugo, které podle něj dokonale vystihuje jejich přístup. „Má charakter, je krémové, příjemně pikantní a ukazuje, že i jednoduché jídlo může mít silnou osobnost. Pokud k nám přijdete, tohle byste určitě měli ochutnat,“ uzavírá.
Nenad Jovanovic
Nenad Jovanovic první jídlo připravil v sedmi letech. „Byl to neuvěřitelný pocit. Vytvořit něco chutného pro sebe i svou rodinu a udělat lidem kolem sebe radost,“ vzpomíná.
Nenad působí jako executive chef v W Hotels. Své kulinární umění zdokonaloval v michelinských restauracích Geranium a Studio, a v roce 2017 byl oceněn jako Chef of the Year v Srbsku.
Říká, že už od dětství věděl, že chce pracovat v kuchyni a věnovat se něčemu spojenému s jídlem. Kdyby se nevěnoval vaření, pravděpodobně by zkusil kariéru sportovce, protože má rád hokej a basketbal, i když sám přiznává, že neví, jak by to dopadlo.
Na otázku, zda je Praha už světovou gastronomickou destinací, odpovídá, že zatím ne, ale je na dobré cestě se jí stát.
V Praze je stále příliš mnoho turisticky zaměřených podniků a restaurací, které odvádějí pozornost od výraznějších míst, jež se snaží přinášet nové koncepty a přístupy.
Kdyby si měl vybrat jedno jídlo, které by mohl jíst celý život, volil by pečené kuře s mladými jarními bramborami a rajčatovým salátem s fetou.
A co ho baví vařit nejvíc právě teď? Nenad říká, že je těžké vybrat jedno konkrétní jídlo, ale momentálně se těší na novou sezónu, kdy přivítá hosty i milovníky střešních teras. „Hlavně aby ochutnali grilovanou makrelu. Je to ideální kombinace uzené ryby a osvěžujících rajčat, jako dělaná na léto.“
Karel Caldr
Karel Caldr patří mezi kuchaře, kteří si prošli klasickou cestou od hotelové gastronomie až po vlastní koncept. Začínal v pražském hotelu Four Seasons, kde získal zkušenosti s fungováním fine diningové kuchyně a důrazem na detail. Výrazně ho ovlivnila také práce ve Francii, kde několik let sbíral zkušenosti a formoval svůj pohled na moderní evropskou gastronomii. Dnes působí jako executive chef restaurace Fly Vista, v roce 2020 založil vlastní gastronomický projekt CJ26.
Karel Caldr říká, že vaření pro něj nebylo úplně dětským snem. Už na základní škole si ale zvolil jako volitelný předmět vaření a postupně si začal uvědomovat, že ho tato práce opravdu baví. K tomu, že by se jednou stal šéfkuchařem, dospěl až mnohem později, kolem 30 let.
S nadsázkou dodává, že kdyby nepracoval v gastronomii, možná by skončil někde v lese, hned ale vysvětluje, že je to vtip. Ve skutečnosti ho baví jakákoli práce, kde je vidět reálný výsledek.
Prahu a její gastronomii hodnotí pozitivně. Podle něj má město spoustu skvělých podniků, talentovaných kuchařů a celkově se tu kvalita gastronomie výrazně zvedá. „Za posledních pár let je vidět obrovský posun,“ říká.
Kdyby si musel vybrat jedno jídlo na celý život, zdůrazňuje, že žádné jídlo se nedá jíst pořád dokola. Kdyby ale přece jen musel volit, sáhl by po něčem jednoduchém a univerzálním – kvalitním kuřeti s blanšírovanou zeleninou.
Z jídel, která ho baví nejvíc, má rád výrazné chutě, ať už steak nebo dobré těstoviny. Momentálně ho z menu nejvíc láká telecí svíčková s bramborovou kaší a chřestem, doplněná o pečené foie gras a lanýžovou omáčku. „To bych si určitě dal,“ dodává Karel.
