Mistrovství světa v hokeji se letos hraje v zemi, kterou máme zažitou jako definici spořádanosti, neutrality a řádu. Co kdybychom ti ale řekli, že národní jídlo jim vymyslela sýrová mafie a krávy tady létají vrtulníkem?
Národní jídlo vymyslela sýrová mafie
Švýcarsko sice nemá oficiálně dané národní jídlo, ale kdyby ho mělo, zaručeně by to bylo sýrové fondue. Uvidíš (a ucítíš) ho tady opravdu všude. A není to náhoda. Fondue bylo propagováno ve třicátých letech jako typický tradiční pokrm Švýcarskou sýrovou asociací, která fungovala jako kartel a někdy se jí přezdívá Švýcarská sýrová mafie. Ta po 80 let kontrolovala ceny mléka, druhy sýra, které sýraři směli prodávat a vyrábět, a nastavovala striktní kvóty.
Po první světové válce totiž měli Švýcaři sýru přebytek, ale obyvatelé zasaženi poválečnou finanční krizí nebyli úplně ochotni ho kupovat. Aby se zvýšil odběr, asociace začala s pomocí vlády propagovat lokální alpskou specialitu, sýrové fondue, jako národní jídlo. Fondue je totiž jediný pokrm, který pro přípravu vyžaduje čtvrt kila sýra na osobu. Tahle sýrová akce v té době působila asi tak bizarně, jako kdyby se dnes v Čechách spojili všichni chovatelé kaprů a úspěšně, za pomoci vládních dotací, přetvořili smažené mlíčí na totální definici české kuchyně.
Krávy mají pasy a jsou skoro celebrity
Ve Švýcarsku žije přibližně 1,5 milionu krav. To v devítimilionové zemi znamená jednu krávu na každých šest obyvatel, což je největší koncentrace krav na obyvatele na světě (Česko má pro porovnání jednu krávu na 17 obyvatel).
Kráva je ve Švýcarsku všude. Na čokoládě, na sýru, na pohlednicích, na turistických magnetkách a reálně také na každém druhém kopci. Švýcarské krávy mají dokonce svoje vlastní pasy. Každá kráva v zemi je registrovaná v národní databázi, má přidělené číslo a její majitel musí hlásit každý její pohyb. Kdy se narodila, přestěhovala na letní pastviny, šla na porážku. Každý podzim, když se krávy vracejí z horských pastvin do údolí, se v alpských vesnicích slaví festival „désalpe“ – slavnost návratu stáda. Krávy jdou z hor v průvodu ozdobené věnci z květin, zvony a stuhami, a vesničané je vítají jako lokální hvězdy.
Exkluzivní rychlovlak jezdí rychlostí zdatného cyklisty
Švýcarsko má přes 5 200 kilometrů železniční sítě a je evropským lídrem v počtu najetých kilometrů vlakem na obyvatele. Exkluzivní zážitek představuje Glacier Express, vlak, který se sám hrdě označuje za nejpomalejší rychlovlak světa: za celých osm hodin překoná 291 kilometrů, 291 mostů a 91 tunelů mezi St. Moritzem a Zermattem. A to vše závratnou průměrnou rychlostí 35 kilometrů za hodinu, tedy tempem zdatného cyklisty.
Za místenku v nejluxusnější třídě Excellence Class si k základní ceně jízdného připlatíš 540 franků – cca 14 300 korun. Na oplátku dostaneš panoramatické výhledy, šampaňské a pětichodové menu.
Krávy tu létají vrtulníkem
Pokud tě ale štve, že bys stejnou cestu autem zvládl*a za hodinu a půl, Švýcarsko má záložní možnost: 356 registrovaných civilních vrtulníků v zemi s 8,7 miliony obyvatel, což je hustota srovnatelná s tím, jak Česko provozuje sanitky. Země je velmi hornatá a proto tu vrtulník uvidíš reálně každý den.
Švýcaři je používají například k dopravě do lyžařských center (nejspíš když se jim nechce jet 291 kilometrů 8 hodin), ale mají také jiné využití. Často se používají k vysvobození krav. Jen jediná základna u Interlakenu dostane za léto asi 200 volání kvůli kravám, které uvízly na strmých alpských svazích a musí se vrtulníkem přepravit dolů.
Švýcaři jsou neutrální, ale ready na všechno
Švýcarsko je známé svou neutralitou. To ale neznamená, že není připravené na konflikt. Je zde povinná vojna pro každého muže, který dosáhne 18 let, ženy můžou jít na vojnu dobrovolně. V roce 2013 proběhlo referendum o zrušení povinné vojny, ale 73 procent voličů hlasovalo proti.
Mírumilovná země je hned po USA druhou nejvíce ozbrojenou zemí světa a téměř třetina všech domácností vlastní zbraň. Švýcarsko má také pravidlo, že každý obyvatel musí mít přístup k bunkru. Země má devět milionů míst v podzemních bunkrech. Většina populace žije v budovách, které mají soukromé bunkry. Pokud je nemá přímo obytná budova, je vždy v blízkosti veřejný bunkr.
Švýcaři si navzájem nerozumí
Mistrovství světa v hokeji se letos odehrává ve dvou švýcarských městech. V Zurichu a ve Fribourgu. Češi hrají prozatím všechny zápasy právě ve Fribourgu, hlavním městě stejnojmenného kantonu, který spadá pod francouzsky mluvící část Švýcarska.
Země má čtyři národní jazyky: němčinu, francouzštinu, italštinu a rétorománštinu. Pokud ses ve škole učil*a německy a myslíš, že by ses ve Fribourgu domluvil*a, musíme tě zklamat. Přestože jsou obyvatelé a obyvatelky Švýcarska krajané, většinou mluví pouze oficiálním jazykem svého kantonu. Francouzsky a německy mluvící Švýcaři a Švýcarky se tak navzájem nedomluví o nic lépe než třeba Češi a Němci.
Právo na hike mají v ústavě
Švýcaři a Švýcarky jsou milovníci outdooru a jejich země nabízí jedny z nejkrásnějších turistických stezek na světě. Vyzačené turistické trasy tady měří přes 65 tisíc kilometrů. Pro srovnání, silnic má Švýcarsko 85 tisíc kilometrů a železnic 5 100 kilometrů. Celková délka stezek je víc než jeden a půl násobek obvodu Země. Většina z nich vede kolem jezer nebo po hřebenech hor. V neděli jsou ve Švýcarsku zavřené všechny obchody a celá země se přesouvá do hor. V zimě lyžovat, v létě na treky.
Přibližně 2,7 milionu pravidelných turistů, tedy zhruba 44 procent populace, absolvuje průměrně 20 výletů ročně. A aby toho nebylo málo: ochrana turistických stezek je zakotvena přímo ve švýcarské ústavě. Švýcaři a Švýcarky to v roce 1979 odhlasovali v referendu s podporou 77,6 procent voličů. Jinými slovy: zatímco ostatní země mají v ústavě zaručena základní lidská práva, Švýcaři a Švýcarky si tam zapsali i právo na pěkně vyznačenou cestu do kopce.
Všude samé hory
Švýcarsko se pyšní snad nejkrásnějšími horskými výhledy z celé Evropy. Zatímco Sněžka s 1 603 metry je u nás považována za nejvyšší horu, ve Švýcarsku má stejnou výšku průměrné předměstí Bernu. Švýcarsko má přes dvě stě vrcholů vyšších než čtyři tisíce metrů a jsou vidět opravdu všude. A pak je tu Mont Blanc. Nejvyšší hora Evropy leží ve Francii (respektive přesně na hranici s Itálií, což je samo o sobě předmětem diplomatických tahanic), ale ze značné části švýcarského území je vidět naprosto bez námahy. Pro Švýcara je tak Mont Blanc zhruba stejně vzrušující výhled, jako pro Pražáka Vyšehrad.
Který z faktů tě překvapil nejvíc?
