Netflix se postaral o nejzajímavější a detailní pohled na Escobarův luxusní, ale nebezpečný život.
Už po prvním traileru bylo každému jasné, že díky Narcos se skrz 10 epizod dostaneme do Kolumbie v rozkvětu drogových kartelů, v rozkvětu impéria Pabla Emilia Escobara Gavirii, a to dosti naturalistickým způsobem zobrazení tohoto období jeho života. Tvůrci seriálu si přizvali na pomoc i samotné DEA agenty, Stepha Murphyho a Javiera Peñu, aby s nimi projednali i ty největší maličkosti. Jako techničtí poradci se věnovali celému průběhu vyšetřování, zbraním, které měly k dispozici jak policisté, tak gangsteři, jednotlivým událostem, které narušily celou Kolumbii, ale i vztahem mezi DEA, kolumbijskou policií a CIA. Narcos je jinými slovy wikipedia v 10dílném, skvěle natočeném, akčním a kvalitně napsaném seriálu.
Z poslední věty se už dá vyčíst, co mi na Narcos vadilo nejvíce (v konečném důsledku to ale velmi nezavážilo). Scénář se až příliš moc drží reality, i když vyčíst dokumentárnímu seriálu o Escobarovi takovou věc je asi přitažené za vlasy (pár věcí se ale mírně upravilo). Toto krimi drama z produkce Netflix, který jednoduše neumí přijít se slabým originálním seriálem, sází na znalost reálií diváka a zejména na fakt, že bude vyhledávat tvorbu pro náročnější. 10 dílů nedisponuje žádnými velkými dějovými zvraty, velkými akčními scénami či strhujícími sekvencemi, které vás posadí na zadek. Po většinu času sedíme spolu s agenty DEA Javierem Peñou (Pedro Pascal) a Stephenem Murphym (Boyd Holbrook) v kancelářích či v autech, jsme svědky nekonečného vyšetřování, naštěstí, vedeného dobrými herci a zajímavými dialogy. Nečekejte žádný velký cliffhanger, spíše častokrát sterilní přechod mezi epizodami, které jsou ale bohaté na kvalitní porce napínavých momentů, úžasného Wagnera Mouru coby Pabla Escobara a jeho kumpány (nejvíce záři jednoznačně Luis Guzmán jako Gacha).
Agent Murhpy nad mrtvým tělem Pabla Escobara. Agent Peña byl tehdy vyšetřovat falešný tip od informátora. Sice věděli, že jde o planý poplach, prošetřit ho ale museli. Přišel tak o možnost být při Escobarově dopadení.
I když se Narcos drží historických faktů a postupuje přesně podle nich, stále v tomto příběhu chybí mnoho významných událostí, jako například atentát na Miguela Márqueze, který se, stejně jako atentát na prezidentského kandidáta Césara Trujilla, nepovedl, ale zemřeli při něm desítky lidí. Chybí zde incident s tankem, absence byť jen zmínky o Georgeovi Jungovi, ale co mě zamrzelo nejvíce, až příliš rychle jsme se dostali s Escobarem na jeho vrchol, který byl předzvěstí jeho dlouhého a pomalého pádu. Těšil jsem se, že se dočkáme hlubšího vykreslení jeho začátků, kontaktů ve vládě a na policii či výstavby jeho impéria, ale ani nemrknete a ocitnete se v momentě, kdy je Escobar na vrcholu a už nás čeká jen být svědky toho, jak začíná šlapat po všem, co vybudoval hloupými chybami a svou arogancí. Řešení sporů formou plata o plomo (stříbro nebo olovo) rozhodně nebylo vždy nejrozumnější, no a po smrti jeho pravé ruky ho už absolutně nikdo nemohl přesvědčit o tom, že sešel z cesty. Escobar, sice inteligentní, ale nevraživý, bezohledný a bezcitný kokainový král získal image teroristy, ačkoli se mohl pyšnit obrazem kolumbijského Robina Hooda, který pomáhal chudým, a to zejména v Medellínu, kde vyrůstal. Jeho ambice ale předčily jeho charakter a zdravý rozum. Na papíře vypadal charakterový vývin, respektive regres úžasně, a stejně tak brilantně se tvůrcům podařilo přetavit scénář i do výsledné podoby, za což si kredit kromě herce či dialogů může připsat i režisér José Padilha.
Paradoxem je, že skutečnou kvalitu Narcos oceníte až v momentě, kdy si uvědomíte, že tytéž aspekty, které dělají tuto show tak skvělou, ji zároveň občas stahují ke dnu. Přílišná autenticita z hlediska vývoje událostí sice pomáhá v budování obrazu o Escobarovi, policii a vládních praktikách, na druhé straně však místy až zbytečně protahuje děj, seznamuje nás s příliš mnoha detaily (i díky voiceoveru Boyda Holbrooka coby agenta Murphyho) a doslovně tvoří svůj děj na styl wikipedie. Naštěstí v těchto momentech zasahují do hry skvěle promyšlené dialogy či naturalistické scény, které se nebojí ukázat krví poseté kolumbijské ulice.
Mírný stereotyp a sterilitu pomalu se rozbíhajícího děje naštěstí rychle nahrazuje rychlejší tempo a krvavá atmosféra vsugerující divákovi pocit, že se to všechno blíží ke konci mnohem rychleji, než to dokáže Escobar vnímat svýma očima. Každý z nás to asi bude vnímat jinak, mému hodnocení a celkovému feelingu z Narcos by ale pomohla o něco kratší stopáž a určitě trochu více prostoru věnovanému budování největšího drogového impéria na světě. Rozhodně ale potěšil jako herec, tak i samotný charakter Escobara, který až do konce věřil svým hodnotám, i když v posledních letech svého života udělal mnoho chyb. Jakmile se na obrazovce objevil Wagner Moura a jeho impozantní „Escobarovský“ projev, cítili jste nadšení a jasně si uvědomovali, že každá scéna s ním je jednoduše poutavá a úžasná. V mých očích mě ale postavy z té „špatné strany barikády“ bavily mnohem více než policisté a agenti DEA či CIA, za což možná může i Pedro Pascal, od kterého jsem čekal o trochu víc, zatímco Holbrook si zahrál svůj standard, který mě ale nijak neohromil.
Osobně jsem s Escobarovým životem částečně seznámený, ale nikdy jsem nezacházel do reálií až tak do detailů, takže mě pár událostí překvapilo, respektive jsem byl rád, že mě seriál obohatil o pár detailů z jeho života a z historie drogové války v Kolumbii v 80. letech. Svůj podíl na výsledné kvalitě měla vysoká míra autenticity (i když místy byl citelný až přílišný důraz právě na ni), na kterou se tvůrci zaměřili, někteří herci, úžasné a dechberoucí prostředí narkobarona, skvělé dialogy a mnoho dalšího. Největším přínosem do každé jedné scény je ale Pablo Escobar, jehož postava je přímo dokonalá. Narcos jednoznačně patří k těm lepším projektům, no porovnávání s první sérií Temný případ jen kvůli pomalému tempu či zaměření se na detaily je zcela scestné. A tady se opět vracím ke své domněnce, že seriály od Netflix by se v konečném důsledku jevily mnohem lepší, kdyby nevycházely všechny epizody v jeden den. Místy jsem cítil, že atmosféře by pomohlo, kdybych na další epizodu musel čekat další týden. Na pozadí toho všeho ale nakonec zjistíte, že víc než cokoliv jiného, Narcos je v první řadě osobnostní drama všech zúčastněných. A mimochodem, Netflix už kuje 2. sérii, takže se máme na co těšit. 8/10.
