Dánská divoženka s námi krátce před koncertem pohovořila. Přečtěte si první rozhovor z letošního festivalu Grape.
Letošní Grape s sebou přinesl mnoho úspěchů, a to zejména z hlediska line-upu, protože po loňském přerušení setu se k nám vrátila dánská divoženky MØ. Její elektro-popové skladby roztančily celé letiště a nechyběly ani hity ze spolupráce s Diplem či jeho úspěšným projektem Major Lazer nebo starší tvorba z debutu No Mythologies to Follow.
Předtím, než předvedla svou velkolepou show, jsme si s ní stihli promluvit. Odpovědi o tom, zda někdy hodlá přezkoumat jiné žánry, jakou hudbu poslouchá doma či o své punkáčské minulosti si můžete přečíst níže. Pusťte si k tomu skladbu Don’t Wanna Dance.
Čau! Jak se máš?
Dobře! Jsem ráda, že zde může opět být.
Hudební kariéru jsi odstartovala v punkové kapele, následně jsi vydala své debutové album plné elektro-popu a teď se spíše pohybuješ v EDM. Byla tato žánrová transformace pro tebe něčím přirozeným, nebo ti někdy chybí tvá punková minulost?
Určitě mi chybí moje punková minulost, ale mám pocit, že tenhle přechod nebo cesta plynula přirozeně, protože jsem sice byla 10 let posedlá punkem, aktivismem a politikou, ale ještě předtím jsem poslouchala pop. Vždycky jsem milovala jednoduchou hudbu. Takže pro mě to bylo spíš takové uvědomění si, že ano, miluji punk, hudbu která rozebírá kontroverzní témata a má za potřebu udělat ve světě změnu, ale stejně tak miluji i jednoduchost. A obě tyto věci jsem ve své hudbě našla.
Měla jsi někdy zájem o něco jiného než o hudbu, z čehož bys pak mohla potenciálně vybudovat kariéru?
Hudba byla vždy pro mě jedničkou a něčím, co ve mně vzbuzovalo odhodlanost a vášeň, ale když jsem byla menší, bavilo mě i herectví. Stejně mě strašně bavil přespolní běh. Ale těžko se z toho buduje kariéra, protože to není až tak populární. Ale moc mě to bavilo.
Někde jsem četla, že ses v dětství častokrát nudila, protože jsi vyrůstala na předměstí. Je to pravda?
Ano, je! Z předměstí, z kterého pocházím lidé nikdy moc nespěchali do velkoměsta, aby šli tvořit hudbu. Oni byli pořád jenom... zhulený (smích). Nudila jsem se, tedy byla jsem věčně neklidná. A to jsem také dodnes. Měla jsem kopec velkých snů, které jsem si chtěla splnit.
V poslední době jsi byla pořádně zaneprázdněná různými spolupráci, zejména s Diplem. Co je nejlepší a nejhorší na spolupráci s někým?
Nevidím nic špatného na spolupráci. Pouze pokud spolupracujete s někým z nesprávných důvodů, ale nemyslím si, že jsem něco takového někdy udělala. Spolupracovat s interpretem, kterého obdivujete a zpívat skladbu, kterou jste spolu napsali... co by se mi na tom nemohlo líbit (smích)? Ale pokud to dělá člověk zejména kvůli penězům nebo kvůli nějakému nadřízenému, tak to není dobré.
Máš velmi vnímavé publikum a spoustu fanoušků. Jak to ovlivnilo tvůj kreativní proces? Je pro tebe těžké na ně nemyslet, když tvoříš?
Mám obrovské štěstí, že je mám! Je moc těžké na ně nemyslet, vážím si jich, miluji je, a to, že to i vnímají, mě dělá velmi šťastnou. Vlastně mít fanoušky mi dodává energii, protože oni mě podporují v tom, abych byla sama sebou. Oni nechtějí, abych se šla věnovat věcem, které ze mě udělají větší hvězdu. Chtějí ode mne upřímnost. Kdybych, například, udělala písničku, která se mi nelíbí, fanouškům by se také nelíbila. Cítím, že jsme propojení, tak pokud dělám to, co mě baví, cítí, že jsem sama sebou.
Takže tím pádem na začátku kariéry to bylo pro tebe těžší?
Ne, ne. Protože na začátku na mě nebyl vyvíjen žádný tlak, tak jsem poslouchala jen sama sebe a na nic jiného jsem nemusela myslet. Nyní musím myslet na milion jiných věcí, ale díky fanouškům jsem vždycky sama sebou. A to je k***a super (smích).
Tvá živá vystoupení jsou velmi energická a temperamentní díky tobě, tak tvé kapele. Zajímal by mě proces budování této live show.
Dlouho jsme to budovali, ale víš, od chvíle, kdy moje kariéra začala jsme všichni byli nesmírně zaneprázdněni. Cestování a turné. Neměli jsme tolik přestávek. Takže co se týče živých vystoupení, vyvíjely se přirozeně, stejně jako většina věcí v mém životě. Pomalu se to vykřesalo, zlepšovalo, měnili se hudebníci, zkoušeli jsme různé věci. Trochu to bylo i uspěchané, ale ne ve špatném slova smyslu. A někdy jsme se rozhodli jít lehčí cestou, a někdy jsme se do toho opravdu museli opřít.
Takže jsi měla v hlavě něco, čeho jsi chtěla dosáhnout?
Na začátku jsem chtěla vizuální show a stále si za tím stojím, ale protože jsme tak zaneprázdnění, ještě jsme se k tomu nedostali. Jednoznačně je to ale něco, k čemu bych se chtěla dostat.
Máš nějaký žánr, který bys chtěla prozkoumat?
Chtěla bych někdy udělat punkově-undergroundové hnutí. Možná jednou. Ale momentálně se chci věnovat pouze tomuto. Miluji různou hudbu, různé žánry. I v žánrech, které vám nesedí, natrefíte na čistotu a duši, která vám utkví v paměti. Nevím, teď se cítím dobře s popem. Tohle chci teď dělat.
Co bys řekla, že bylo pro tebe životním ponaučením během tvé kariéry?
Moje máma mi na začátku kariéry řekla, když jsem přišla domů: „Karen, prostě buď sama sebou, protože pokud taková budeš, nikdy neuvízneš v hromádce falešnosti.“ Byla jsem tehdy vystrašená. Ale přijde mi to i divné, neumím si představit hrát si na někoho jiného, bylo by mi z toho na nic. Myslím si, že je to velmi dobrá rada. Přiznej své chyby, přiznej, že jsi udělal špatné rozhodnutí. Je to jen fér.
Jakou hudbu posloucháš?
Samozřejmě, poslouchám i současnou hudbu, když mi lidé pošlou nějakou hudební novinku a chtějí, abych si to vyslechla, tak za inspiraci mi to stojí, ale snažím se to nedělat příliš často, protože je podle mě důležité poslouchat hudbu, která se ve mně přirozeně rodí, ne se snažit vysbírat to, co se ti líbí z různých skladeb a pak to dát dohromady. Z toho nevznikne nic progresivního. Je velmi důležité, aby se člověk snažil vytvořit něco nového, i v rámci popu. Ale když jsem doma, poslouchám Black Sabbath. To je moje chill-outová hudba. Připomíná mi to staré dobré časy a MILUJU Black Sabbath.
Takže chceš slyšet novou hudbu, ale nechceš jí být příliš ovlivněna. Jak si v tom dokážeš najít rovnováhu?
Neposlouchám hudbu, pokud mi ji někdo nedoporučí. Ale ani to nějak nevyhledávám, je spoustu nové hudby, která se mi nelíbí, takže k té rovnováze si umím najít cestu snadno.
Dočkáme se něčeho nového?
Ano! Brzy! Jsem nyní stále na turné, tak nestíhám dokončit věci, které jsou třeba. Sice mám s sebou studio, ale na vydání nové hudby je třeba více než jen hudbu. A ještě k tomu jsem perfekcionistka, co se týče vokálů a také produkce. Ale jednoznačně bude brzy něco nového.
Říkala jsi, že jsi věčně neklidná a zajímalo by mě, jestli ti to pomáhá, když jsi na turné? Slyšela jsem, že je to dost náročné.
Být na turné je strašně těžké! Ale je to lék pro můj pocit neklidu. I když je to také fyzicky náročné, cítím, že mi to dělá dobře. Protože někdy, když jsem doma a mám být pouze ve studiu, nedokážu zůstat na jednom místě. Velmi ráda trávím čas doma, ale je to, jako kdybych byla v konfliktu sama se sebou (smích).
Poslední otázka... chtěla bys někdy být v publiku místo pódia?
Ne... neeee. Vždycky jsem chtěla být na pódiu! Vždy bych si to vybrala! Prostě mě nesmírně baví vystupovat.
Rozhovor vznikl ve spolupráci s redakcí Can You Ear It?
