Sam Esmail vytvořil téměř dokonalý seriál, který nám pár epizodami doslova vyrazil dech.
Nečekaný hit od Sama Esmaila s Rami Malekem v hlavní roli nás loni velmi překvapil. Skvělé hackerské prostředí, úžasné herecké výkony, perfektní scénář a pár nečekaných zvratů, včetně jednoho gigantického, který nás však neměl zaskočit, spíše naopak, celý ten čas nás připravoval na to, co udělá se samotným Eliottom. Druhá série se tedy právem zařadila mezi nejočekávanější materiál televizní produkce roku 2016. Pokud náhodou nejste z těch, kteří hned scrollují dolů na hodnocení, mohu vás již nyní ujistit, že minimálně mě pokračování dostatečně uspokojilo.
Na židlích tvůrců se událo pár změn. Sam Esmail měl volnější ruku a co je ještě důležitější, zrežíroval všechny epizody, takže byl jeho rukopis cítit v každé z nich a dokázal natočit nesmírně ucelený příběh. Problémem však bylo, že ho roztáhl na 12 epizod, což je o dvě více, než v první sérii. A tady nastal problém, protože právě první 4 epizody trpěly stopáží a dějem, který se nikam nehýbal. Po očekávaném/nečekaném zvratu se věci prudce změnily a ty 4 natažené epizody splnily svůj účel. I tak se však nedokážu zbavit pocitu, že by seriál fungoval lépe ve zkrácené formě, minimálně sestříhaný o jednu epizodu. Co však následovalo pak, na to nikdo z nás připraven nebyl. Jedna geniální část střídala druhou a každý týden přišlo něco, co nás posadilo na zadek. Od detailů, po šokující odhalení či skvělé momenty. Děj, který byl pro první sérii tak důležitý, v druhé eskaloval do nepředstavitelných výšin. Pokud jste si mysleli, že Eliottův a Mr. Robotův plán v první sérii byl strop toho, čeho mohou dosáhnout, byli jste na velkém omylu. Jedním z největších pozitiv show je právě onen akt překvapení. Někdy déle připravovaný, někdy očekávaný a jindy zase jen jakoby šmrcnutý do obličeje diváka, který někdy nechápavě, někdy nevěřícně zírá na obrazovku a snaží se zpracovat, co se vlastně stalo. To se párkrát stalo i mně.
Někdy je to až příliš chaotické, respektive těžko pochopitelné, o čemž jsem se přesvědčil při pohledu na svou přítelkyni, která byla občas dost mimo, ale nedá se říci, že by šlo o vyslovený mind-fuck, jehož zpracování vám zabere celé dny. Diskuzní fóra pomohou, ale Esmail spolu s tvůrcem a scénáristy si tentokrát dali záležet na tom, aby bylo vše detailně vysvětleno, ať už přímo skrz obraz a zvuk, Eliotovy monology nebo nepřímo, což už ale každý divák nezachytí.
Opomenout nemůžeme ani skvělou práci s kamerou, nasvícením a herci. Rami Malek odvádí již tradičně skvělou práci, přírůstky do seriálu se osvědčily a opomenout nemůžeme ani Joeyho Bada$$e, který příjemně překvapil. Skvělý byl opět i Christian Slater, i když se nedokážu zbavit pocitu, že v druhé sérii dostal mnohem méně prostoru, než by si zasloužil. Epizoda, kde tvůrci ukázali jeho pozitivní stránku, byla koneckonců jednou z nejlepších. Mnozí z nás při ní pocítili ohromný pocit satisfakce. Skvělým přírůstkem je i agentka FBI v podání Grace Gummer.
Technické aspekty můžeme zase jednou hodnotit velmi vysoko, abych však byl upřímný, skutečně si nepamatuji úroveň kvality režie a střihu před rokem, takže to moc srovnávat nemohu. Rozhodně však nemůžeme tvrdit, že radikální změna ve formě jednoho režiséra na celou sérii projektu ublížila. Ba naopak, příběh se jeví ucelenější, odhalení a zápletky pečlivěji budované a atmosféra ještě více depresivnější a divák se naplno ponoří do děje. Soundtrack je výraznější, než u některých hollywoodských filmů - zdravíme (komiksovky), prostředí, práce s barvami a kamerou zase pro tento styl vyprávění příběhu a samotný feeling show přímo dokonalé.
Druhé sérii já osobně nemám moc co vytknout. Líbí se mi nové postavy, které nemálo pohnuly s příběhem, zvraty byly buďto šokující nebo měly skutečný význam, přičemž je seriál neznamená jen proto, že se to po první sérii čekalo. Spokojeni můžeme být i s tím, jak se ubírá příběh a také s perfektním finále, no a herci, technické aspekty a soundtrack jsou již tradičně na vysoké úrovni. Nebýt přepáleného začátku, i když s logickým a skvělým zvratem, bylo by to za plný počet bodů. Někdo si stáhne body i za poslední dvě-tři části, které se v očích některých diváků možná už příliš zamotaly a byly tak trochu "psycho". Já jsem s tím ale naplno ztotožněn a nedokážu se Eliottových myšlenkových pochodů nabažit. 9,5/10.
