„Nevím, komu za to mám poděkovat. Zkusila jsem to s anděly.“
Už trochu dříve jsme se podívali na jeden pozoruhodný příběh s obrovským kouskem štěstí v podání Violet Jessop a tento nebude z tohoto pohledu vůbec jiný. Tentokrát však nepůjdeme až tak daleko do minulosti, ale jen do roku 2007, kdy se německá paraglidistka Ewa Wisnierska podruhé narodila.
Silná bouře jí v osudovou noc zkomplikovala nejednou život, ale vždy jako zázrakem z toho Ewa vyvázla. V té době 35letá mistryně světa se připravovala spolu s dalšími desítkami závodníků v dějišti šampionátu, vše vypadalo na obyčejnou tréninkovou rutinu a tmavé mraky na jihu byly jen malou tečkou na radaru. Piloti si podmínky chválili a nic nebránilo tomu, aby se do vzduchu dostala i Ewa a její čínský kolega. Ale byli to právě jen oni dva, kteří se nešťastně dostali do epicentra silné bouře a pořádného vzdušného víru.
“Velmi těžko se to popisuje, najednou nám mrak zkřížil cestu. Chtěla jsem ho obletět, ale nasál mě rychlostí 20 m/s do jeho nitra.“
Bouře odnesla Ewu až do neskutečné výšky 9940 metrů nad mořem, což je ještě výš než nejvyšší hora světa Mount Everest, teplota zde dosahovala -50 stupňů, chyběl jí kyslík a německá závodnice dokonce upadla do 40minutového bezvědomí. Podmínky, jejichž přežití se rovná výhře v loterii desetkrát za sebou. Čínský paraglidista i potvrdil toto mizivé procento na záchranu a jeho tělo se našlo až 75 kilometrů od místa startu. Odborníci tvrdí, že se pravděpodobně udusil nebo zamrzl v extrémních výškách.
“Spustil se liják a krupobití. Stoupala jsem stále více a rozhostila se tma. Za několik minut hřmělo všude kolem a bylo jasné, že jsem se ocitla v centru bouře. Opouštěly mě síly a upadla jsem do bezvědomí. Nevím ani, jak vysoko jsem byla. Poslední, co jsem ještě dokázala udělat, bylo zavolat do vysílačky, že mě to nasává nahoru a nemůžu s tím nic dělat.“
A pak už omdlela. Narážely do ní kroupy o velikosti pomerančů, byla obalená ledem a stále hnána nahoru k nebesům do výšky, kde létají letadla. Zatímco takový Mount Everest má výšku 8848 metrů, tracklog na jejím GPS přístroji zaznamenal nejvyšší bod až ve výšce 9946 metrů. Po asi 40 minutách se Ewa probrala, všechno bylo zamrzlé, a tak se pokusila seškrábat led alespoň z brýlí, aby zjistila, kde se vlastně nachází a jak vysoko se až dostala. Následně seškrábala led i z displeje na GPS a zjistila tak, v jaké výši se nachází - 6900 metrů a stále letěla. A stále i byla v teplotě téměř -50 stupňů Celsia.
“Pomyslela jsem si, že trochu přibrzdím, abych znovu ucítila křídlo. Ale zjistila jsem, že vůbec nedržím řídítka. Moje ruce a rukavice byly zmrzlé, neměla jsem řídítka a křídlo stále letělo samo. Vůbec jsem netušila, že jsem byla v bezvědomí tak dlouho. Nedokážete si představit tu sílu. Po chvíli jsem vyletěla z mraků a uviděla slunce, ale hned na to mě mraky opět pohltily. Bylo to drsné. Chtěla jsem se podívat, jak jsem vysoko, ale když jsem to uviděla, znovu jsem zavřela oči. Po dalších 15 minutách jsem zjistila, že už nestoupám. Byla jsem ve výšce 5000 metrů a klesala jsem. Pomyslela jsem si, okej, zkusme znovu spirálu. Za chvíli jsem už viděla zem a hlavou mi proběhlo, že snad to i přežiju.”
Tři a půl hodiny po startu už Ewa opravdu směřovala k zemi a schylovalo se k vysněnému přistání. Led začal opadávat a Slunce ji začalo ohřívat. Po přistání byla logicky v šoku, nevěděla, co dělat, celá se třásla a byla stále úplně zmrzlá, zatímco jí přátelé celí vystresovaní ji neustále hledali a volali ji. Na zem dopadla asi 65 kilometrů od místa startu a ačkoli nemohla vyčerpáním zavolat o pomoc, pomocí GPS ji dokázali lokalizovat. Když ji nakonec našli, stále byla obalená ledem. Podle lékařů jí život zachránilo právě její omdlení, protože v takových případech srdce zpomalí životní funkce
V nemocnici strávila Ewa jen krátkou dobu a jakmile ji propustili ohlásila, že i přes takové zkušenosti a druhé narození se nebojí a startu na mistrovství světa se nevzdává. Jak sama řekla, nebyla po tomto štěstí v neštěstí ještě úplně v pohodě, ale udělá vše proto, aby mohla startovat. Paragliding totiž milovala a jedna nehoda ji vůbec neodradí a nezastaví. Od doby, kdy ve svém životě objevila právě tento sport, nemohla ho už dostat z hlavy. A z paraglidingu se tak pro ni nestal jen koníček, ale i zaměstnání. Ani po takovém zážitku však Ewa v boha nevěří, a tak poděkovala za přežití alespoň andělům.
