Řecký Robin Hood, jak mu mnozí říkají, je na útěku už dlouhá léta.
Vassilis Paleokostas je sice podle řeckých úřadů nejnebezpečnější muž země, ale fyzicky nikdy nikomu neublížil. Jeho nebezpečí spočívá v osobitém pojetí sociálního systému a přerozdělování peněz. Miliony dolarů za jeho dopadení svědčí o státní nenávisti vůči jeho osobě, on je však i nadále na útěku. Za tuto skutečnost může zejména Vassilisova opatrnost a pomoc od lidí, kterým kdysi sám finančně pomohl. Jeho pomáhání je založeno na starém známém systému „bohatým ber a chudým dávej“. I přesto, že je Vassilis jedním z největších vyděračů a lupičů bank v Řecku a na Balkáně, své uloupené peníze vždy poctivě rozdělil mezi chudé rodiny ve svém rodném kraji. A utíkat před spravedlností se mu daří už téměř neuvěřitelných 20 let. Sem tam ho policie dopadne, ale z vězeňské cely je dříve, než se stihne patřičně zabydlet.
Se státními úřady, policií a vládou bojuje již dlouhá léta, ze kterých si odseděl osm let ve vězení, ale více času strávil na útěku a jak otevřeně přiznává, doufá, že ho ještě mnoho let na útěku čeká. V hledáčku policie je 51letý zločinec zejména pro své četné únosy, jak jinak bohatých a vlivných lidí, jejichž rodiny rádi zaplatí za jejich propuštění tučné výkupné a samozřejmě bankovní loupeže, ale jejich přesný počet znám není. S jistotou se však jedná o dvouciferné číslo. První útěk z vězení se datuje ještě do roku 1991. Následovalo bouřlivé období vykrádání a specifického přerozdělování peněz. Loupežnou šňůru přerušilo až úspěšné dopadení v roce 2000, kdy ho policie obvinila z únosu Alexandra Haitogloua, CEO potravinářské společnosti Haitoglou Bros. Soud ho uznal vinným a přiřkl mu přísný 25letý trest, ale Vassilis si z něj těžkou hlavu nedělal. V roce 2006 měl vězení plné zuby, a tak se svými komplici naplánoval útěk, jaký známe zejména z hollywoodských filmů.
A protože šlo o jedno z nejstřeženějších a nejbrutálnějších řeckých vězení, celý útěk je o to populárnější. Aby toho nebylo málo, způsob, jakým byl proveden, je až zarážející. K úniku totiž Vassilis použil vrtulník, který si to namířil za bílého dne přímo do dvora věznice. Žádné sáhodlouhé promyšlené plány a kopání tunelů. Vrtulník za bílého dne byl natolik šílený, že by zřejmě nikoho ani nenapadlo, co se děje. A přesně to se také stalo. Dozorci byli tak zmatení, že neměli ani ponětí, kdo a proč přistává uprostřed vězeňského dvora. V prvních minutách si mysleli, že přiletěla neohlášená inspekce z ministerstva, ale než se stihli vzpamatovat, Vassilis byl i se svými kumpány už dávno pryč. Tento čin způsobil v tamních médiích doslova poplach a policie, jakož i vězeňská stráž, byly ještě dlouhou dobu lidem pouze na smích. Policii trvalo dva roky, než Vassilise znovu dopadli. On byl však tentokrát rychlejší. Z vězení utekl už po půl roce. Co však působí už jako hotová senzace, je fakt, že celý útěk se odehrál přesně stejně jako před lety. Opět šlo o věznici Korydallos a opět utekl helikoptérou.
ilustrační foto
Jediná změna byla v reakci dozorců. Ti už byli totiž na podobnou situaci připraveni, takže útěk neproběhl tak hladce jako poprvé. Nastupování do vrtulníku bylo doprovázeno ostrou palbou, ale ani to k jeho zastavení nestačilo. V okamžiku se totiž spustila palba i z vrtulníku. Nikdo nebyl naštěstí zraněn, akorát bylo znovu o jednoho vězně méně. Není tedy divu, že po druhém útěku se na Vassilise rozběhl doslova hon. Policie své pátrání rozšířila i do sousedních zemí, ale řecký Robin Hood stále unikal. Jeden světlý moment přišel ještě v dubnu roku 2010, kdy ho policejní hlídky vystopovaly, jak se prohání na džípu u pobřeží. Z Vassilisových zpráv však vyplývá, že policii už tentokrát nešlo o jeho dopadení, ale o popravu. Auto měl totiž prostříleno skrz na skrz. Během několikasekundové honičky mělo z automatických zbraní padnout až 150 výstřelů. Za jeho dlouhodobým úspěchem stojí jak výborná orientace v horských oblastech, kde se ukrývá, tak dobrosrdečnost lidí, kteří v něm vidí symbol vzpoury a bojkotu řecké vlády i celého sociálního systému. Lidé na něm ale také obdivují styl a nonšalantnost, s jakou loupeže a únosy provádí. I když bývá běžně ozbrojený, nikdy nikomu neublížil a ke svým obětem se vždy chová zdvořile a slušně, což ostatně potvrdili i sami unesení. Dokdy mu takový způsob života bude vycházet, je sporné, jedno je však jisté, do srdcí řeckého lidu se už navždy zapíše jako řecký Robin Hood.
