V Uncharted: The Lost Legacy se slova neujímá sympaťák Nathan Drake, ale dvojice neohrožených hrdinek – Chloe Fraze a Nadine Ross. Podařilo se jim zachovat kouzlo celé série?
Do rozšíření Uncharted: The Lost Legacy mnoho fanoušků už od prvního představení na loňské akci PlayStation Experience vkládalo nemalé naděje. Právem. Po zkušenostech s předchozími díly série totiž není snad široko daleko žádného hráče, který by se odvážil zpochybňovat kvality studia Naughty Dog, které nám přineslo jedny z nejlepších her, které jsou na současné generaci konzolí k dostání. A o tom, že tým tvůrců umí hráčům naservírovat i parádní rozšíření, jsme se přesvědčili už u Left Behind pro The Last of Us. Na rozdíl od něj však není The Lost Legacy žádnou malou jednohubkou, ale poměrně vydatnou porcí nového dobrodružství. A to začíná právě teď.
Hru Uncharted: The Lost Legacy si můžete zakoupit například v obchodě Ciernydrak.sk
Recenzování proběhlo na standardní konzoli PlayStation 4 a všechny níže přiložené screenshoty pocházejí z vlastního hraní
Dámská jízda
V novém, samostatně hratelném rozšíření série Uncharted se vydáváme na honbu za pokladem do Západního Ghátu, indického pohoří, které se rozkládá po téměř celém západním pobřeží země. Tentokrát ale ne jako Nathan Drake, hlavní představitel značky, nýbrž v kůži zručné zlodějky Chloe Frazer, která si svůj debut v roli vedlejší postavy odbyla už v druhém dílu. Nyní se však v centru veškerého dění nachází právě ona a na pomoc si přizvala Nadine Ross, kterou zase mohou hráči znát ze čtvrtého dílu, kde se představila jako jedna ze záporných postav.
Každá z nich má svoji nezaměnitelnou osobnost a sadu charakteristických povahových rysů, které z jedné protagonistky dělají protiklad té druhé. A tak zatímco Chloe nechybí smysl pro humor a bez váhání vtipně glosuje skoro každou situaci, Nadine je spíše vážná holka od rány, která se s ničím moc nepáře. Společně se však tyto dva protichůdné živly naprosto bezvadně doplňují a mezi postavami funguje skvělá chemie a dynamika, což byl vždy jeden ze základních staveních kamenů celé série.
Přestože vztah obou hrdinek se zprvu zdá být založený výhradně na formální a pracovní bázi, s postupem příběhu a rostoucím objemem společně strávených okamžiků se jejich pouto začíná upevňovat, až mezi nimi nakonec rozkvete nefalšované přátelství. A to je daleko cennější než jakýkoliv třpytící se poklad. Přídavek tak přesvědčivě dokazuje, že ani absencí Nathana Drakea hra ze světa Uncharted neztrácí nic ze svého půvabu a velmi brzy vám k srdci přiroste i postava, se kterou jste si ještě ve čtyřce šli vzájemně nelítostně po krku.
S novým padouchem v zádech
Nový datadisk s sebou přináší i nového antagonistu. Oblast, kde se hra odehrává, se totiž ocitá na pokraji občanské války, kterou se snaží rozpoutat vůdce zdejších povstaleckých jednotek Asav. Ten bezohledně rozvrací kulturní dědictví země a usiluje o získání absolutní nadvlády, a to jakýmikoliv dostupnými prostředky. A jak už to bývá, naše cesty se záhy střetnou. I on má totiž spadeno na ztracený poklad nevyčíslitelné hodnoty – kel hinduistického boha Ganéši. Ten po sobě zanechala dávno vymřelá civilizace, a tak začíná dramatický souboj s časem, kdo jej nalezne jako první.
Podobně jako tomu bylo v dřívějších částech série, i zde je hráčova honba za prastarým artefaktem lemována akčními přestřelkami, šplhacími pasážemi, průzkumem okolí a řešením hádanek, které se po celou dobu daří poměrně zdařile dávkovat. Od posledně se také nic nezměnilo na tom, že se jedná o veskrze lineární koridorový zážitek, nicméně s tou přidanou hodnotou, že cestu k cíli si můžete v některý dílčích částech vybrat, což jistě dokáže potěšit.
Potichu, nebo hlasitě?
Vybrat si hráč může také to, jak se rozhodne přistoupit k některým konfrontacím s nepřáteli. Nechcete-li totiž na sebe upoutat nežádoucí pozornost vojáků, kteří jsou již na první pohled v jasné přesile, vyplatí se ukrýt se ve vysoké trávě, zpovzdálí si nepřátele označit a pak je jednoho po druhém tiše likvidovat. A ať už to provedete jedním přesným výstřelem z pistole s tlumičem, připlížením zezadu s následným zlomením vazu nebo třeba shozením z římsy, je už jen na vás.
Pokud se ale bezhlavě pustíte do přestřelky s tuctem po zuby ozbrojených žoldáků najednou, můžete na to velmi rychle a nehezky doplatit. Nepřátelé totiž dokážou být pěkně proradní, a tak dřív, než se nadějete, vás může skupinka vojáků záludně obklíčit a vy pak pod svistem odevšud přilétávajících kulek nevíte, na kterou stranu střílet dřív. A jestli si myslíte, že vám pomůže vyšplhat na nejbližší vyvýšené místo, tak jste na omylu. To stejné totiž může udělat i nepřítel, před kterým zkrátka není snadného úniku.
Stejně jako přestřelky jsou zábavné i pěstní souboje, kterých si ve hře také užijete dostatek. Chloe a Nadine jsou totiž skvěle sehraná dvojka a v boji umí své tvrdé údery velmi elegantně kombinovat, aniž byste se o to museli sami nějak výrazně snažit. Vše tak působí krásně přirozeně a vy při mačkání jen pár tlačítek sledujete, jak si z toho nebohého chudáka dělají boxovací pytel a nad jeho utrpením se náramně bavíte.
Pastva pro oči
Když jsem o pár odstavců výše psal o tom, že se jedná o starý známý koridor, je třeba dodat, že z tento zažitý koncept The Lost Legacy místy částečně přeci jenom překračuje. Jak se totiž autoři chlubí, ve hře se jim podařilo vytvořit svoji dosud nejrozlehlejší otevřenou oblast, kterou hráč může dle libosti svobodně prozkoumávat, objevovat v ní všechna tajná zákoutí a v rámci vedlejšího úkolu pátrat po nepovinných předmětech, čímž si můžete základní herní dobu, která činí kolem 6 až 7 hodin, prodloužit (i když bohužel docela uměle) až na zhruba 10 hodin. 10 hodin plných napětí, akce, poutavého příběhu s nejedním zvratem a v neposlední řadě naprostých vizuálních orgií.
Pravda, z úchvatné grafické stránky jsme měli otevřená ústa už minulý rok u čtvrtého dílu, ale dovolím si tvrdit, že v The Lost Legacy se tvůrcům díky řadě nových efektů podařilo zajít ještě o kousek dál a ve výsledku tak hra patří bezesporu k tomu absolutně nejpůsobivějšímu, co současný herní průmysl nabízí. A není to jen díky kvalitě textur, nádherným barvám, realistické mimice nebo ukázkovým pohybovým animacím, ale také díky uměleckému nádechu, ohromujícím sceneriím vtahujícího prostředí a neuvěřitelnému množství detailů, které se všude kolem vás vyskytují. Není proto divu, že si nejrůznější památná místa hlavní hrdinka ráda fotí na telefon, já sám jsem ostatně screenshoty típal jeden za druhým.
Nerad bych vám dopředu vyzrazoval konkrétní scény, protože velkým kouzlem je objevit je až při hraní. Vězte však, že takových momentů, kterými hra dokáže okouzlit, si vývojáři nepřipravili vůbec málo. Právě naopak. Když už jsem si totiž myslel, že mě tvůrci ničím dalším nepřekvapí, rázem se přede mnou vykreslila další malebná scéna, která mi znovu vzala dech.
Tím se jako pára nad hrncem rozplynula jedna z mých obav, a sice, že když v The Lost Legacy nebudeme cestovat po celé zeměkouli jako v předchozích dílech série, ale děj se bude odehrávat jen v jednom koutu světa, bude prostředí po čase působit stereotypně a nudně. Ale není tomu tak. Z tržiště, temných městských uliček a plechových střech domů se podíváme do rozlehlé divočiny (silně připomínající Madagaskar), vlhkých jeskyní a samozřejmě také do útrob starodávných kobek, přičemž každá z lokací dokáže nabídnout učiněnou pastvu pro oči, která se prostě jen tak neokouká.
Vady na kráse
Až doteď do byla samá chvála, avšak i pod nádhernou ambaláží tohoto jinak senzačního díla se najde několik nedostatků. Za zřejmě největší problém hry považuji její přílišnou tendenci držet se zuby nehty principů a mechanismů známých z posledního dílu a neochotu z těchto zajetých kolejí výrazněji vybočit. S přihlédnutím na to, že tyto mechanismy již dříve fungovaly dobře, to pro někoho nemusí být nutně špatným designovým rozhodnutím, já osobně bych ovšem přivítal alespoň o trochu více novinek než jen přidání nenápaditého páčení zámků, které mě už ke konci hry popravdě začalo spíš otravovat. Ve hře se navíc mnohdy ocitáte v podobných, ne-li občas téměř identických situacích jako dříve a můžete tak poměrně snadno nabýt dojmu, že autoři sami sebe místy vykrádají.
Jisté problémy jsem zaznamenal také v systému záchytných bodů. Po smrti mě totiž hra uprostřed akce načetla na místo, kde jsem ještě vůbec nebyl a než jsem se stačil zorientovat, kde to vlastně jsem, už jsem byl zase mrtev. Zmatek nastává také při některých únikových pasážích, kdy není zcela jasné, kudy hra chce, aby hráč utíkal, což leckdy vyústí opět ve smrt.
Nad rámec již řečeného jsem zaznamenal také jednu bizarní technickou chybu, při které zcela zmizela má parťačka Nadine, zrovna když jsem ji vysazoval k jednomu z žebříků. V tomto případě se však jednalo o skutečně ojedinělou událost, která se už nikde jinde neopakovala.
Multiplayer v balíčku
Příběhovým dobrodružstvím pro jednoho hráče však zábava ještě zdaleka nekončí. Součástí The Lost Legacy je totiž také přístup do multiplayerové složky Uncharted 4, a to nejen včetně veškerého dosud vydaného stažitelného obsahu, ale taktéž s několika novými skiny, hratelnou postavou a novým rozšiřujícím módem pro kooperaci s názvem Survival Arena, kde se hráči v týmu utkávají proti 100 vlnám nepřátel a plní zadané úkoly.
Tento režim hordy sice není ničím objevným a mnozí z nás se s ním v bleděmodrém setkali již v celé řadě jiných titulů, autoři si s ním zde ovšem dali opravdu záležet, hraní je pekelně zábavné a za své snažení získáváte zasloužené odměny. Vše navíc šlape bezproblémově jako švýcarské hodinky, a tak pokud vás doba příběhového režimu dostatečně neuspokojí, široké pole k dalšímu intenzivnímu vybití se vám nabízí právě v multiplayeru, který vás chytne a dlouho nepustí.
Kupte to!
Přídavku Uncharted: The Lost Legacy nechybí v mých očích k perfektnímu hodnocení mnoho. Hra za sníženou cenu nabízí strhující dobrodružství se zapamatování hodnými postavami a povedenou příběhovou linií, která vás jednou znehybní vystupňovaným napětím, jindy zase dojme k slzám. V jednom balení se navíc ukrývá také pořádná dávka multiplayerové akce, kde můžete dlouhé hodiny poměřovat své dovednosti proti ostatním hráčům na 14 mapách a v 6 módech nebo v kooperativním režimu čelit četným vlnám nabíhajících nepřátel. To vše zabalené do neobyčejně kvalitního audiovizuálního kabátu, který v současné době zřejmě nemá konkurenci.
Zamrzí snad jen několik otravných okamžiků a neodbytný pocit, jako by se autoři na úkor novinek až příliš spoléhali na svou předešlou práci. To nicméně zhola nic nemění na tom, že Uncharted: The Lost Legacy není povinným přírůstkem do herní knihovny pouze pro fanoušky série, ale prakticky pro každého majitele konzole PlayStation 4. Třešničkou na dortu pak je už je jen skvělý foto mód a české titulky. 9/10
