Návrat do městečka Hawkins v plné parádě.
Stranger Things právem patří do výstavní skříně Netflixu. Vynikající seriál bratrů Dufferů si dokázal neuvěřitelným způsobem podmanit diváky i kritickou obec. Jejich projekt zkrátka dokázal udeřit na tu správnou strunu a obdivuhodným způsobem smísil nostalgickou retro atmošku, ikonické postavy a zajímavý, hororem okořeněný příběh. Druhá série byla nepochybně nejočekávanější seriálovou událostí tohoto roku. Asi málokdo tomuto projektu nevěřil, dostali jsme však opravdu pecku?
V městečku Hawkins se ocitáme rok po událostech z první série. Postavy se opět snaží žít normální životy, ale lehké to nemají. Nancy (Natalia Dyer) oplakává Barb a Mikeovi (Finn Wolfhard) chybí Eleven (Millie Bobby Brown). Ale krušné chvíle prožívá především Will (Noah Schnapp), který je stále trápen zlými sny a vizemi o Upside Down. Stále je pod dohledem lékařů, své mámy Joyce (Winona Ryder) i kamarádů Mikea, Lucase (Caleb McLaughlin) a Dustina (Gaten Matarazzo), což mu už solidně leze na nervy. Jenže, jak asi tušíte, později se ukáže, že tajemné síly z Upside Down ještě neřekly poslední slovo. Je možné, že by Willovy noční můry byly skutečné?
Pokud mám být upřímný, tak mě první dvě části mě totálně dostaly. Bylo to jako vrátit se opět mezi staré kamarády. I v nové sérii se ukazuje, jak dobře jsou hlavní hrdinové obsazení. Ani po roce neztratili nic ze své chemie, právě naopak. Rádi uvidíte nejen známou partu, ale i Stevea (Joe Keerati) či starého dobrého Hoppera (David Harbour). A Eleven, samozřejmě. Nesmím zapomenout na novou krev – cool dívku Max (Sadie Sink) či Boba (Sean Astin), nerdovitého přítele Joyce. Nové postavy hladce zapadnou (ačkoli Max bude muset dřít, než ji někteří začnou brát jako člena týmu) a oblíbíte si je. Začátek byl tedy výborný, pak však přišel mírný útlum.
Nechápejte mě špatně, kvalita neklesla, ale tempo mírně zpomalilo. Umně sice rozvíjejí svůj svět, postavám napsali zajímavé osudy a dobře vědí, že nás zajímá, co se s nimi stane, protože jsme si je zamilovali. Takže ani tyto „pomalejší“ epizody nejsou rozhodně nudné a stále mají co říci. Oproti první sérii však dvojka trochu ztratila tah na branku. Tedy, takový jsem měl pocit ještě někdy kolem páté epizody. Potom však tvůrci pořádně dupli na plyn a zbytek vygradovali vskutku parádně.
Poslední čtyři epizody umně stupňují napětí, dozvídáme se více o postavách i o celém univerzu. Herecké výkony jsou vynikající, no a konečně má více prostoru i Noah Schnapp (Will). Musím říci, že se předvedl v nejlepším světle a svůj poměrně náročný part zahrál famózně. Pochválil bych i Sadie Sink (Max), Seana Astina (Bob) a Paula Reisera (Dr. Owens). Zbytek bandy je opět nehorázně cool a zábavný a Eleven je stále badass. Oproti první sérii je pokračování emocionálnější, postavy se dostávají do vyhrocenějších situaci a možná se také mnohdy přistihnete, že jim fandíte hlasitými pokřiky.
Trochu se přitlačilo i na celkové hororovosti, ale nejde o nic extrémního (pro fanouška žánru dvojnásobně). Tvůrci však nezapomněli ani na humor, který ovšem – opět – nenarušuje vyprávění, ale plynule vyplývá z jednotlivých postav či situací. Seriál je zkrátka výborně napsaný. Dokáže být příjemně a roztomile romantický, následně vyrukovat s zdařilou hororovou scénou či nefalšovaně dojmout. Opět si užijeme několik více či méně zjevných odkazů na pop-kulturu 80. let (mně osobně některé části evokovaly Aliens, což bylo ještě umocněno přítomností Paula Reisera) a vynikající soundtrack.
Na celém Stranger Things je i tak nejlepší, že probudí to dítě skrývající se ve vás (na podobnou strunu hrála i letošní hororovka It) a řeknete si: „Zatraceně, proč jsem já nemohl v dětství zažívat podobná dobrodružství?“ No, ještě že na podobné eskapády máme seriály (a filmy). Opět jde o kouzelné retro, které sice po dějové stránce není zcela originální (což tvůrci ústy různých postav několikrát i sami přiznají), ale je perfektně namíchané. Vše je v seriálu zkrátka na správném místě.
Druhá série Stranger Things nezklamala. Zda je lepší než první? Možná ne, ale minimálně se jí vyrovná. Po skončení posledního dílu budete mít chuť pustit si okamžitě pokračování. Nicméně, nyní musíme zase rok vydržet. Dufferovi dvojkou jakoby uzavřeli jednu kapitolu a jsem náramně zvědavý, s čím přijdou příště. Já u toho chybět rozhodně nebudu. Co vy? 9/10
